Šťastnosti vol. 9

Abyste po dvou předešlých přílišně myšlenkových příspěvcích neměli pocit, že už začínám dočista bláznit, mám tu po dlouhé době zase moje (Vaše) oblíbené Šťastnosti. Osobně bych o šťastnostech psala ráda častěji (ty poslední jsou někdy z května :O!), ale zjistila, jsem, že jsou to příspěvky, které mi dávají nejvíc zabrat. Najít zpětně ty správné fotky, vzpomenout si, dát to dokupy...

To zkrátka není žádné leháro a pro člověka od přírody lenivého to znamená zapojit najednou velké množství mozkových buněk. To ovšem neznamená, že se nic šťastného neděje ani, že bych tyhle články nepsala ráda. Jen se k tomu musím vždycky nejdříve tak trochu dokopnout.

1. Na dně

Nadpis zní pesimisticky, ale je tomu přesně naopak. Bude tomu asi už 14 dní, co jsem se dostala na dno našeho prádelního koše. Tím myslím, že se mi podařilo vyprat všechno prádlo. Byla jsem tak v ráží, že jsem vyprala i ten látkový pytel co tam slouží jako taková ta vložka. Připadala jsem si jak super hrdina, jelikož tohle už se mi pěkně dlouho nepovedlo (zda-li vůbec někdy). 

Kuba to taky ocenil. Řekl, že je moc rád za ty kraťasy, co se k němu na konci léta dostaly. Jeho hlas zněl u toho sice trochu ironicky, ale určitě to myslel jen dobře. Fotku nemám. Až si budu fotit prázdný prádelní koš, bude to nejspíš první známka přicházející senility.

2. Bio bedýnky

Poslední týdny dostáváme domů pravidelně takovéhle "Bio bedýnky". Tahle poslední byla vůbec nejlepší a krom domácí zeleniny obsahovala i domácí paštiku, zavařené zelené lusky a nakládanou červenou řepu. A víte co je nejlepší? Že za tyhle bedýnky neplatím a vlastně vůbec nepočítám s jejich doručením! Takže jsem z každé o to víc vyplesklá a rozradostněná když je objevím přede dveřmi.

A pokaždé kroutím hlavou a stále nechápu, jak může někdo něco vypěstovat když mě umře i kaktus! (zrovna minulý měsíc další...) A už vůbec nechápu, jak dokáže někdo něco takového vypěstovat v té neúrodné kamenité půdě, co tu u nás máme. A kdybych pochopila vše předešlé, tak stejně nepochopím, jak toho lze dosáhnout jen během prázdninových víkendů.

Někteří naší lesní chataři-sousedé jsou zkrátka kouzelníci. A já jsem vděčná a peču chleby a dortíky abych jim to dobrodiní alespoň částečně vrátila.

3. Sladká dieta

Poslední dobu jím fakt zdravě. Snažím se jíst velké množství zeleniny, téměř nejím mouku (občas to ujede) a už vůbec nejím žádné polotovary, chipsy, sladké tyčinky, bonbóny, uzeniny (opět skoro), ani žádné přílohy jako těstoviny, rýži nebo dokonce hranolky. Jím zkrátka tak trochu paleo doplněné o luštěniny a mléčné výrobky (takže vlastně vůbec paleo:), protože se pak vždycky cítím o dost lehčí. Snažím se jíst hodně zdravých tuků a díky tomu mě ani nehoní přílišná mlsná.

Ale když přijde, nebráním se ji. Avšak raději si počíhám na něco, co za to opravdu stojí. Na domácí makronky, nebo třeba tyhle karamelky, které jsem dostala. Jsou ručně dělané a možná je znáte třeba z Apetit pikniku. Já je neznala a ani jsem se nijak zvlášť netěšila až je ochutnám. Nikdy jsem totiž nebyla karamelková. Ale tohle dámy a pánové, je teda něco. Dostala jsem banán s kešu oříšky. Vůbec to nechutná jako klasická karamelka a vůbec se to nelepí na zuby. Zkrátka když karamelky tak odteď jedině od Four Duet ! :)

4. Podzimní barvy

Jasně že ty podzimní barvy lesa jsou nejlepší. Ale furt jsem taky holka, že. V drogériích už moc často nenakupuju, jelikož je to vždycky taková krátkodobá radost. Místo abych se radovala, mám většinou nakonec doma spíš výčitky, co jsem to do toho košíku zase naházela. Proto se tam snažím chodit jen s tou největší obezřetností a ut(u)(a)ženou vůlí, která se nedá zlákat cedulkami typu -50%. 

Pro fialový podzimní lak od Maybelline jsem tam šla vyloženě najisto. Avšak u rtěnek jsem zase strávila mládí a nedokázala se rozhodnout, která z nich ukojí mé podzimní choutky po lehce nafialovělé puse (ale jen do té míry, abych nevypadala jako mrtvolnice nebo pojídačka ostružin). Zároveň nebude obsahovat třpytky, nebude příliš výrazná, abych se jí nakonec bála nosit, nebude vysušovat a nebude ani příliš lesklá a mastná. Já vím, moc nároků na jednu chudinku rtěnku.

Nakonec to vyhrálo tohle máslo na rty od Astoru v odstínu Plump It. Plumí dobře, ale když jí rty poťupkám jen malinko a obtisku do kapesníčku, dokáže vykouzlit i efekt malinové pusy. A tu já ráda vždycky, podzim nepodzim. Navíc vydrží hrozně dlouho (až podezřele) a pusu nevysušuje a dokonce lehce hydratuje. Po dlouhé době jsem zas na rty ulovila něco, co mi jen nebude ležet v šuplíku. A to je radost velká. 

5. Procházky

Nedávno jsem měla možnost procházet se sama (jen s Joeym) večerní Opavou. Všechno to tam krásně svítilo, byla myslím neděle, takže nikde nebyla skoro ani noha a já se kochala. Zašla jsem si na místo a sedla na lavičku, kde jsme si dali s Kubou úplně první pusu, prošla se mojí oblíbenou Ostrožnou ulicí a fotila si všechny ty krásně nasvícené domy. Cítila jsem se úplně jak na dovolené (a kdo v Opavě už byl, ví že to není tak těžké, protože Opava je zkrátka takové lázeňské město:). 

Cítila jsem se až trochu nepatřičně, protože stejnou euforii z té jedinečné večerní atmosféry evidentně nikdo z potkávživších neprožíval. A tak mě napadlo, kdy se to stane. Kdy přijde ten okamžik, kdy místo, ve kterém žijeme začneme vnímat úplně obyčejně. Kdy se stalo mě to samé s naším lesem, kterého už si nevážím tolik, jako na začátku. 

Začala jsem dumat nad tím, jak ze sebe zase v místě svého bydliště udělat turistu. Jedno z řešení by bylo neustále se stěhovat (osobně bych neměla nic proti), ale je to trochu nepraktické. Jednodušší asi bude začít na tom zkrátka pracovat. Nadechnout se, zavřít oči, pak je hned zase otevřít a vnímat. U nás v lese to sice není večer tak pěkně nasvícené, ale oheň z táboráku dokáže taky zařídit pěknou světelnou šou. Musím, prostě musím se neustále učit být víc v tom přítomném okamžiku. 

Protože jen v něm se konec konců ději všechny ty Šťastnosti.

A jaké jsou momentálně ty Vaše? 

♥