pondělí 27. června 2016

If you love something allow space for that

 Miluju snídaně v trávě, ale dlouho jsem si myslela, že se bohužel dějou jen jednou za čas. Tehdy, když se všecko nachystá, když se nakoupí, když je dost času...


A pak jsem si jedno ráno vyběhla se svým talířkem, hrnkem a Joeym ven před dům a sedla si jen pár metru od vchodových dveří do trávy. Bylo teplo a nepotřebovali jsme ani deku. Pravda, trochu mě z mého klidu vytrhlo typické blogerské postižení, které spočívá v tom, chtít si to zároveň nafotit. Po pár záběrech jsem však nakonec i foťák odhodila v dáli (obrazně řečeno) a užila si plně ten moment. Jen tak, bez piknikového koše, bez spousty jídla, neučesná, v pyžamu a jen na malou chvilku.





Existuje hodně věcí, které bych chtěla dělat, ale kvůli své touze po perfekcionismu je dělat ani nezačínám. Čekám totiž, až na ně budou ideální podmínky. A tak mě napadlo, že by mohly být nakonec možná stejně příjemné, jako ta snídaně. I když nebudou tak dokonalé nebo fotogenické jak bych chtěla. Asi to začnu zkoušet.



středa 15. června 2016

Banánový cheesecake


Už jsem upekla hodně cheesecaků, ale tento banánový u nás doma prozatím jasně vede. Dnešní recept uvádím speciálně pro Natálku:)

Doma jsem upekla čistou banánovou variantu, kterou jste mohli vidět na Instagramu. Na tomto, nutelou a oříšky dozdobeném cheesecaků, se prozměnu vyřádila moje kolegyňka Janka.

Jen pár slov předem. Jeden recept na cheesecake už jsem tu dávala. Tento je trochu jiný, myslím, že ještě o něco lepší a dá se kombinovat s nejrůznějšími druhy ovoce úplně stejně.

Pořád si stojím za tím, že nejlepší cheesecake je z Lotos sušenek a odleželý alespoň do druhého dne. Takže se do něj pusťte hezky s předstihem. Oblíbila jsem si dělat u cheesecaku i ten sušenkový okraj, nejen spodek. Je to sice maličko pracnější, ale víc sušenek pro mě znamená víc lahodnosti.

Cheesecake se dá upéct ze všeličeho. Z tvarhohu, z pomazánkového másla, z mascarpone nebo z žervé. Ten pravý newyorský cheesecake by měl být z amerického sýru Philadelphie, který ovšem v našich podmínkách stojí poněkud víc než v USA. Já nejraději peču cheesecake z tvarohu a mascarpone, z mascarpone a z žervé a nebo v kombinaci všeho uvedeného zhruba ve stejném poměru. Můžete udělat cheesecake klidně jednosložkový celý z tvarohu nebo mascarpone, ale mě prostě nejvíc chutná kombinace hutnějšího (tvaroh, žervé) s jemnějším (mascarpone). A nějaký sýr by podle mě měl být v cheesecaků vždycky, když je to ten cheese ,že jo.

Doma jsem pekla cheesecake bez banánové spodní vrstvy a v práci pak zkusila vylepšení s banánem. Banán vespod sice není příliš estetický, ale zase přidává na chuti. Takže případnou absenci banánové vrstvy nechám na Vás.


Na korpus:

- 350g sušenek (nejlépe karamelové Lotusky)
- 130g másla

Na banánovou vrstvu:

- 3 banány
- 3 lžíce třtinového cukru

Na krém:

- 500g sýrové složky (Philadelphie, žervé, tvaroh, mascarpone)
- 120g cukr moučky
- 2 banány
- 3 lžičky vanilkového extraktu nebo 1 vanilkový lusk (nenahrazovat vanilkovým aroma, prosím)

Na případné dozdobení:
- hrst lískových oříšků
- 4 lžíce nutelly


Postup:

1)Sušenky hodíme do mixéru a umixujeme na zcela jemný prášek. Máslo si rozpustíme v kastrůlku na mírném ohni. V míse smícháme umleté sušenky s rozpuštěným máslem.

2)Formu si vysteleme pečícím papírem (spodek i boky). Boky vyložíme pečícím papírem tak, že je pomažeme máslem a z pečícího papíru vystřihneme pruh, který pak zevniř hezky "nalepíme".

3)Sušenkový základ nasypeme do formy a uplácáme spodek i boky tak, aby nám vznikl pěkný korpus. Formu se základem dáme zatím chladit do lednice.

4)Tři banány nakrájíme na kolečka a nahodíme na pánvičku spolu s třtinovým cukrem. Asi 5 minut opékáme na středním plameni až banán hezky zkaramelizuje.

5)Na sýrovou složku smícháme všechny uvedené ingredience. Jestli máme vanilkový lusk, tak ho rozřízneme a vyškrábnem semínka.  Na mírné(!) otáčky vyšleháme do jemného krému bez jakýchkoliv hrudek.

6)Krém nalijeme na banánový základ. S formou několikrát lehce udeříme o linku abychom se zbavili případných bublinek v těstě.



7)Naspod trouby dáme rendlík nebo plech s vodou (to aby se cheesecake nevysušil a nepopraskal) a pečeme na 150 stupňů 1 hodinu.

8) Po hodině troubu vypneme, pootevřeme dvířka a necháme v troubě cheesecake dojít. Nakonec cheesecake necháme vychladnout při pokojové teplotě. Vychladlý cheesecake přesuneme do lednice a počkáme si na něj do druhého dne. Ale až ten třetí bude opravdu nej:)

9)Vychladlý cheesecake můžem potřít nutelou a posypat oříšky.


úterý 7. června 2016

O tom ,jak někdy stačí podržet si jehně


Před malou chvilku jsme se vrátili z procházky po lese, Kuba se zase na chvíli někam ztratil a já tu sedím se sklenicí vína a po dlouhé době mám zas chuť něco sepsat. 

Uvnitř cítím takový ten příjemný klid a neustále mi to přepíná mezi touhou rozjímat a zůstat v příjemném okamžiku a touhou zas jednou něco sdílet, sdělit, vytvořit, napsat...

Ráda bych míň filozofovala a víc jen mapovala dění okolo, ale zjišťuju, že jsem na to po většinu času dost líná a tak to tady na blogu vždycky skončí tak nějak jen u těch keců.

Přestal jsem ve svém životě sedět celé dny u počítače a tím pádem i u sociálních sítí a je pro mě teď daleko těžší psát blog. I když často pořád klikám a občas se nechám strhnout do virtuálního světa, trávím v něm celkově daleko míň času a cítím, že mi to prospívá. Na druhou stranu mi sdílení skrz blog občas chybí. Snažím se to nějak vykompenzovat a tak daleko častěji sahám po pohodlnějších možnostech, které mi ze života neukradnou tolik času jako je Facebook a Instagram.

Přestala jsem sedět u počítače a začala pracovat rukama. Snažím se hodit za hlavu neustálé pochyby, že bych teď měla být ve svém věku "úplně někde jinde", být zodpovědná, budovat kariéru či já nevím co. A když se to zrovna povede (a někdy to jde stále dost těžko), užívám si tu volnost a to, že si konečně ze svým životem dělám to co chci. 

A konečně si uvědomuju (opět s přestávkami), že šťastnou mě neudělá lepší práce, lidi kolem mě nebo cokoliv jiného. Že můžu opravdu cokoliv ve svém životě změnit, ale to samo o sobě mi klid nepřinese... Fakt jsem si to totiž ještě nedávno myslela. Myslela jsem si, že změním práci a prostě to bude. Už nebudu dělat to (pro mě) nechutné účetnictví a budu prostě a jednoduše hepy, nejlépe ze dne na den. 

Jenomže takhle to fakt nefunguje.



Nedávno se ke mě dostala (pro někoho možná dost nepříjemná) myšlenka, že nic na světě nás vlastně nemůže učinit šťastnějšími. Žádná vysněná práce, žádný (byť sebelepší) partner, žádné daleké cesty nebo vysněné bydlení či místo k životu. V ničem z toho nelze ve skutečnosti najít dlouhodobé štěstí.

Možná to zní hrozně, ale mě ta myšlenka nesmírně uklidňuje. 


Vždycky, když teď mám ty své chvíle plné obav a starostí s tím, co bude, řeknu si, že je to vlastně jedno. Protože ať nakonec budu žít kdekoliv, budu mít cokoliv nebo budu dělat cokoliv, nic z toho mi nepřinese větší štěstí, než jaké mám teď. Tak nějak si po té myšlence oddychnu, uklidním a pak se mi rozleje v duši hluboký klid.

Cítím v tom hlubokou pravdu, protože štěstí a spokojenost přichází vždycky pouze tady a teď (kolikrát jsme to už slyšeli? :)a může být tím pádem v čemkoliv. Fakt. Ale vždycky musí být v prvé řadě v nás. A pak už je vlastně všechno, co se děje okolo nás tak nějak jedno. 

Mnoho lidí už muselo vystřídat mnoho partnerů, získat mnoho peněz, mnoho vlivných postavení a funkcí nebo procestovat mnoho zemí než si to uvědomilo. 


Já cítím momentálně štěstí v procházce voňavým zeleným lesem, ruku v ruce s Kubou a šťastně pobíhajícím Joeym okolo. A díky městu, ve kterém teď trávím dost času, si tyhle chvilku užívám o to víc.

A nemyslete si, že jsem furt tak chytrá, taky se v tom většinu času pěkně plácám :)

A když se potřebuju tak nějak vzchopit, ráda v poslední době poslouchám Adélu. Možná Vám její projev sedne stejně jako mě. Já s jejími slovy dost souzním a vždycky když mi není nejlíp, dokáže mě až zázračně hodit do klidu.

Věřím, že ten klid a mír se dá nakonec najít i ve městě, jen v té přírodě je to tak nějak snažší. V náruči s nově narozenými jehňátky mi to jde nejlíp. A já slavnostně slibuju, že už si nikdy nedám jehněčí. Amen.


A jak se máte vy?:)