sobota 26. dubna 2014

Jarní nakopávka neboli pesto z medvědího česneku


   U nás v lese teď roste požehnaně a všude možně, stačí jen dobře hledat. Medvědí česnek. Bylinka, která chutná po česneku, má však narozdíl od něj tu výhodu, že nezanechává po konzumaci onen typický nevábný odér. Navíc je prokazatelně daleko zdravější a bohatší na všechny bohulibé látky a účinky, než česnek klasický. Na jaře je to jedna z prvních bylinek, která Vám pomůže překonat jarní únavu, doplní do těla potřebné vitamíny a pročistí celý organizmus. A co je nejvíc nejlepší? Je zadarmo. Když víte, kde hledat a najdete si trochu času. A kdyby ne, farmářské trhy to jistí. 
A věděli jste, že medvědí česnek se opravdu jmenuje po medvědech zcela logicky? Meďouři jsou do něj po svém zimním spánku údajně celý žhaví a hledají ho všude možně, aby si po zimě nakopli svojí medvědí imunitu. Já při trhání naštěstí na žádného nenarazila, ale jinak následuji vzorně jejich příkladu. 


   Ještě je určitě veledůležité si pamatovat, že jde snadno zaměnit s konvalinkou, která má totožné listy a je bohužel jedovatá. Od konvalinky medvědí česnek rozpoznáte jen těžko opomenutelnou typickou česnekovou vůní a chutí. Takže pokud si nejste jisti, očuchat, rozkousnout (ale radši nepolykat!)


    Protože nemám přes týden kolikrát čas si ho pravidelně natrhat, ale nejraději bych ho momentálně cpala do každého jídla, vyzkoušela jsem pestovou variantu. Klasické bazalkové pesto miluju a neustále ho máme v ledničce, tak proč nezkusit to medvědí. Na přípravu pesta navíc stačí jen pár základních surovin, které jsme my zrovinka měli doma. A to:
- olivový olej
- parmazán
- ořechy (vlašské)
- sůl (podle chutí, nemusí být vůbec, jak chcete)


Všeho tak něják přiměřeně, já dala na svazek česneku tak hrst oříšků a tři lžíce parmazánu. A pak všechno jen pěkně smíchat a ručním mixerem rozmixovat na hladkou zelenou směs. Dají se použít různé druhy ořechů, na internetu jsme narazila nejčastěji na ty vlašské, piniové nebo na mandle. Určitě si můžete ale vyrobit i superjednoduchou variantu - bez ořechů a bez sýru, prostě jen rozmixovat česnek s olivovým olejem.



Nakonec zakápněte směs oliváčem ještě zvrchu, aby pesto dlouho vydrželo a nekazilo se. A pak už si jen pochutnávejte. Na pestu s těstovinami, s pečivem, s brambory, s čímkoliv :o)

   A tady už hotové pestíčko. Zvyk je pěkná mrcha teda a tak mi moje velká hrubka došla až při psaní v počítači. No vážně. Ale všechno už je opraveno a případná osudová záměna zažehnána :)


Máte taky rádi medvědí česnek?

Pac a pusu z lesa ♥

čtvrtek 24. dubna 2014

Naruby

    Dnes je den naruby. 
Pokud nevíte o co jde, můžete si více přečíst třeba tady.



   Myslím, že je celkem jedno, jestli si dneska něco naruby opravdu oblečete. Co jedno není, je jestli se nad celou věcí opravdu zamyslíte
Myslím totiž, že zdaleka nejde jen o oblečení a zneužívání levné pracovní síly v Bangladéši, Čině a nakupování v Háemku, Céáčku, Nújorkru atakdále. Tohle se týká všeho a všech.
Nás všech lidí, kteří nemají peníze, protože domácí ekonomika nekvete, jelikož utrácíme své peníze do dalekých zemí za věci, které pro nás vyrábějí lidé ještě chudší než my, v ještě horších pracovních podmínkách.
Místo abychom podpořili domácí tvůrce, opravdovou kvalitu a lidi, kteří tvoří věci s láskou a dobrým úmyslem.

Víte, tohle není věc, kterou bych normálně sdílela, ale tohle téma mě pronásleduje už delší dobu. 

   Od té doby, co bydlíme v lese a snažíme se vyrábět nábytek vlastníma rukama, jsme tak něják "nuceni"( v tom dobrém slova smyslu) o těchto věcech přemýšlet.
Protože, když se tak trochu odprostíte od venkovního světa, získáte špetku nadhledu a taky více času k přemýšlení. A když si vlastníma rukama vyzkoušíte, kolik dá práce něco skutečného vyrobit, opravdově, od začátku a poctivě, daleko líp si uvědomíte cenu věcí. A dojde vám  "všecko".

Někteří lidé říkají, že náš nábytek je drahý. 
Ano, je drahý pokud ho srovnáte s Ikeou. Kde vyrábí svůj  nábytek Ikea, ale víme.
Není drahý, pokud víte, kolik je za ním práce, z čeho je vyrobený a jakou má životnost.
Alespoň se o to snažíme. Dělat nábytek tak, jak to nejlépe umíme.
Ale dnes to nemá být o našem nábytku. Dnes to má být o všem a o všech.
Přála bych si, aby i ostatní lidé začali víc přemýšlet o ceně věcí, a hlavně o tom, že tím jak žijí a za co utrácejí, tvoří celý náš svět.

A když budeme víc přemýšlet nad každým nákupem a vyměníme kvantitu za kvalitu, bude nám všem líp, věřte mi. 
Protože nejde o to už nikdy nevstoupit do obchodního centra nebo si už nikdy si nekoupit nic s nápisem "Made in China" (i když by to bylo krásné). Jde o to udělat "aspoň něco".

Vím, že alternativ v některých oblastech ještě stále moc není. Ale kde není poptávka, nemůže být ani nabídka.

Nejde jen o nějákou čínskou paní z dálného východu, která si každý den rozpíchává prsty proto, abychom si mohli koupit desátý svetr za dvě stovky. 
Co si budeme povídat, ta paní je většině lidí ukradená.

Ale ono jde o každého z nás.
O to ,že jsme nuceni často pracovat a nemít z práce radost, pracujeme pro velké korporátní firmy, které mění lidskou potřebu práce, sebeuspokojení a realizace jen v 8 každodenních nekonečných nudných hodin a opravdový život se nám scvrkává do víkendů o kterých stejně nic nestíháme. Maximálně koupit si  ten svetr. A taky tričko, kalhoty, bundu a nové boty. Vše co nejlevněji, aby té radosti mohlo být co nejvíc a my se mohli cítit alespoň na chvíli šťastní a naše životy byly naplněné (doslova). 
Však ta paní z východu pro nás ušije během dne deset dalších, které si můžeme "výhodně" koupit až se nám po pár měsících ten původní svetr rozpadne.
A všichni budeme "šťastní". 

Každý z nás tvoří každý den náš svět. 
Tím co dělá, tím za co utrácí a co tak nevědomky podporuje. Je na čase si to častěji uvědomovat, nejlépe pokaždé, když vytáhneme peněženku.
Jsou naše nákupy vždy opravdu tak "výhodné" jak si myslíme?


Pées:
Shodou okolností jsme začala o víkendu konečně s velkou reorganizací vlastní skříně. Mám nehorázně moc věcí, které už roky nenosím. Přesně tak, narvaný šatník "výhodnými nákupy", které jsme měla na sobě jednou nebo naopak věcmi, které jsou mi už několik let malé a bylo mi je líto dát pryč. Pokud mi budete chtít od toho všeho odpomoci, můžete tady. (přidávám postupně, bude toho ještě dost!)
Slibuju, že si za utržené peníze koupím jedině něco kvalitního od nějákého opravdového "srdcaře" :)

sobota 19. dubna 2014

Když se daří aneb VV pomocí LN

    U nás doma jsme nikdy nemalovali velikonoční vajíčka ničím jiným, než rozpuštěnýma voskovkama, cibulí nebo  vyškrabovací technikou. Prostě samá klasika.
Letos jsem ani na jedno z toho neměla náladu, vlastně jsem neměla celkově moc náladu na jakékoliv barvení vajíček. Ale pak jsem narazila na obrázek malovaných vajíček pomocí laků na nehty. Výsledek byl famózní, okouzlující a nevšední a mě to přišlo vskutku originální, rychlé a jednoduché. 

   Trik v barvení s pomocí laků na nehty spočívá jen v tom, do vody hodit pár kapek laků různých barev, promíchat špejlí, ponořit vajíčko a vytvořit tak bez velkého vlastního přičinění krásnou mozaiku barev. Prostě nádhera za pár minut pomocí ingrediencí, které mám doma. Jen blázen by to nezkusil.

   A teď realita.
Za prvé jsem zjistila, že metody barvení vajíček lakem na nehty je plný internet. Vypadá to na trend letošních Velikonoc, takže s tou originalitou už to tak žhavé nebude.
Za druhé - zjistila jsem, že mám nedostatečný počet laků na nehty. Teda já jich nikdy neměla moc, nemám v tomhle ohledu sběratelské sklony a poprvé v životě jsem si nalakovala nehty na červeno teprve ve svých 24 letech kdesi v daleké Americe, kde jsem však zkoušela kde co. 
Za třetí, v návodu bylo jasně popsáno, použijte vodu ani horkou ani studenou, ale o pokojové teplotě. Jinak se barvení nepovede. 
I když nemám doma teploměr, zkusila jsem všechny odstíny i podtóny teplé, pokojové a vlažné vody. Ani jednou to nedopadlo tak, jak by mělo. A já přitom tak chtěla!


Mentolkový a Hot Salsa, moje dva nejoblíbejnější.

   Kdybyste to taky chtěli zkusit, návod je tady.
Za pokus to myslím stojí, někomu se to přece musí povést. Je to vážně za minutku, věřím, že všechno co k tomu potřebujete (špejle, lak, vodu, vajíčka), máte doma, takže to určitě ještě do pondělí stihnete. 
A kdybyste dopadli líp než já, dejte mi to prosím vědět. Moc Vám to přeju a ráda se poučím, co jsem to zas po...kazila.

A tady je můj výsledek:





A takhle to mělo vypadat.
Nádhera, co?


Zdroj: http://scribbler.cz/jidlo-2/efektni-velikonocni-vajicka-zdobena-laky-na-nehty/

   Mám jen jedno malé upozornění - trochu se nejspíš zapatláte. Tak pozor ať se nepřiotrávíte tou dávkou odlakovače, kterou budete pravděpodobně potřebovat. Já se málem malinko sjela.


Taky se Vám někdy něco tak pěkně "vydaří"?

středa 16. dubna 2014

Gringo in da haus!


   Jak jsem slibovala, dovolte abych Vám dnes představila nového člena naší lesní smečky. Přijel k nám v pondělí z proslulého Bonami. Gringo. 



   Gringo pochází odtud a pokud Vás zajímá, jaké věci mi nedají spát, tak přesně tyhle. Barevné, veselé, šílené, originální. Brala bych je všechny! Občas si představuju, že bydlím v bílém domě, s bílými stěnami, bílým nábytkem, bílým povlečením a všude se povalují  jen tyhlety barevné polštářky, kabelky, peněženky a šátky. Obzvlášť ještě tento polštářek jsem si zamilovala. K Velikonocím a jaru by se dokonale hodil. Rozkošnický...
Zdroj: http://www.laissezluciefaire.com/en/cushion-4545/523-cushion-cover-chaperlipopette.html#

    Nebo tahle kabelčička. Milovaná kohoutí stopa a milovaná psí rasa...Dokonalá kombinace. 
Ale těžko vybírat, když mají tak roztomilé všechno.
Zdroj:http://www.laissezluciefaire.com/en/oh-my-dog/64-clutch-russell-poule.html#

   Ihned jsem u nás doma zahájila proces socializace. A tady jsou všechny moje tři zlatíčka pěkně pohromadě. (čtvrté zlatíčko bohužel poslední dobou neustále pracuje a je zalezlé dnem i nocí v dílně)
Zdá se mi to, nebo se Gringo z profilu až podezřelé podobá Joeymu? Nebo se Joey podobá Gringovi? :o)


Pohled z očí do očí. "Joey, nemůžeš kousat Elvina, je to kámoš, rozumíš? Kámoš!"  Joeyho nevinný pohled : "No tak jó".


A jen co se otočím, už ho má na lopatkách! Musím na ně fakt neustále dávat pozor!


   S Gringem si však rozumí dokonale, když jsem šla o pár minut později okolo (uložit Elvina zpátky do bezpečí), už si spolu podřimovali přitulení na posteli. Není se čemu divit, když Gringo je tak heboučký...


Co říkáte na našeho nového "káma" vy?

Pac a pusu z lesa ♥

pátek 11. dubna 2014

Repport

   Dneska malý Repperácký repport :o) Hlásíme se z lesa, že žijem, stále něco vymýšlíme a stále nic nestíháme ...takže vlastně normálka :)

   Stavíme další nové dlouho odkládané projekty a krášlíme si domov...Co to bude až to bude? To se uvidí už brzy...



  Z fleru (opět odtud) nám přišel domů další překrásný polštářek... Máme teď takové polštářkové období :)
A dále hlásíme, že kytky stále žijí a mají se čile k světu! Vypadá to dobře, takže každou další pochůzkou kolem květinářství hrozí, že doma přibudou další ... Zatím se držím, vím že si nemůžu "ukousnout moc velké sousto" hned ze startu....


   Asi jako všude nám tu poslední dny neustále prší a není zrovna nejlíp, ale když vykoukne na chvíli sluníčko..tak to pak stojí za to!


  Jsem nemocná :( To je tak, když jdete k doktorovi s tím, že Vás bolí jedna část těla a on Vám diagnostikuje nemoc na úplně jiném místě. Radši tam nechodit prostě :o) A tak jsem si ty škaredé pilule alespoň přestěhovala do hezčí krabičky...Když jste totiž zrzavá kočka s odhalenými zády, nemusíte umět vůbec nic a může Vám to být totálně jedno ;)


  Jedeme na výlet...Sice pracovní, ale i tak je to pořád výlet!...zítra strááášně brzy! Takže už utíkáme radši spáát... Rohlíčky na cestu, které chystám Kubovi když musí jet sám (a naposledy vypadali takto) tentokrát nevezem, tentokrát si společně zastavíme na nějáké křupavoučké a čerstvé. A na pořádné ranní kafe!



A jak se máte vy?

sobota 5. dubna 2014

Narozeninový...

  Tak už jsem zase o rok starší.  Letos mi to ale kupodivu tolik nevadí, asi poprvé od svých 14-ti let. (měly jsme s kamarádkou trochu předčasné obavy ze stárnutí :o)
Jen mě trochu zarazilo, proč když mi někteří přáli, říkali takové to "Tak už ti je konečně těch 18-náct, jóó...(...16, 20... jak kdo :o)
To už jsem vážně ve věku, kdy se tyhle hlášky používají? Nebudu lhát, trochu mě to vyděsilo. Taky mě lehce děsí, jak často mě poslední dobou bolívají záda a taky ty dvě malé vrásky, které se občas objeví na čele... (sic je dávám za vinu jen momentální dehydrataci)

   I přes to všechno, čím jsem starší, tím víc si paradoxně svůj narozeninový den užívám. Nepotřebuju k tomu moc. Stačí mi, když je můj narozeninový den něčím trochu vyjímečný a jiný, než ty ostatní a já se pak taky cítím vyjímečně a jinak...
Letos mi tu výjímečnou náladu obstaral velký (opravdu véélký:) kus oblíbeného dortu k snídani rovnou do postele, dlouho odkládaná návštěva čajovny, šmejdění po antikvariátech ,(byl mi koupen krásný rám - už se těším až do něj budu vytvářet venku na louce o nějákém rozkvetlém slunečném dni své veledílo:) i závěrečné večerní kino...
                          

A pak víkendová oslava s květinami a milými dárečky.... Ach, jsem tak ráda, že jsem se narodila zrovna na jaře...



  Druhý den hned ráno jsem si všechny ty své květinové radosti vynesla ven na náš minibalkón, uvařila si čaj, naservírovala si kus ostružinového narozeninového koláče a hodlala se jen kochat a vyhřívat. Kuba když mě viděl z pod balkónu, jak si tam velebím v té změti květin, jen kroutil hlavou, co že to zase blbnu a trdlařím. Ale když viděl, jak jsem spokojená, moc dobře vím, že byl spokojený taky, protože spokojená žena  = spokojený muž :o)



  A taky jsem ta trochu studovala v dějinách zahradnického umění. Dostala jsem totiž sazenici růže, nebo vlastně celého růžového keře. A o růžích já nevím zhola nic! Jako vlastně o žádných kytkách. Už jsem vzpomínala jaký jsem špatný zahradník, ale přece všechnu tu krásnu nenechám uhynout! Chtěla bych si vážně alespoň trochu zlepšit svoji karmu pěstitele a nebýt neustále té v pozici zabijáka květin.

...nebo spíš tulipán?
   Než se mi to povede, těším se alespoň z květinových úspěchů ostatních. A třeba se mi taky jednou povede vypěstovat pořádný svazek levandule, nebo nezamordovat mojí novou hortenzii, abych pak mohla výsledky své práce  vázat, sušit a dělat s nimi stejnou radost, jaká byla udělána mě.
Řekněte sami, není kouzelné dostat něco takového? Všechno (kromě Loccitaine balíčku) home and hand made. Takové dárky jsou nejúžasnější...

Malovaná sklenička plná voňavé sušené levandule, kytička uvázaná  z domácího vřesu, zlatého deště a sušené hortenzie s ručně malovaným vajíčkem a k tomu všemu klíč ke štěstí ukrytý v malé krabičce...

   A nebyla jsem sama, kdo byl tento víkend hend-mejdově obdarovaný. Máme tady v lese tolik úžasných šikulů a tvořílků...
Představte si, že se musíte rozloučit s tím nejlepším vozítkem pod sluncem. S červeným kabrioletem, který Vás léta těšil a díky kterému jste zažili nepřeberné množství neopakovatelných příběhů....A představte si, že pak dostanete darem jeho vyhračičkovanou dřevěnou repliku na provázku...Není to boží? Naložíte nějáké to pitíčko, kouřeníčko a jezdíte zase jako tehdá. A přesně tohle se tu teď děje...;)




  A ještě tady mám jeden ručně vyráběný dáreček. Je to trochu srandovní, protože je to vlastně dárek ode mě pro mě. Obrázek, který jsem (si) nakreslila před 25 lety. Na tohle svoje dílo jsem nejpyšnější ze všech mých skromných děl. Nakreslila jsem ho, když mi byli 2 roky ze zbytků barev na paletě mojí mamky. A jsem na něj tak pyšná proto, že mi jej pochválil sám pan profesor umění :o)
 Moje mamka tam od něj na fakultě tenkrát dostala tak trochu "nahubováno" , že maluje příliš distingovaně a promyšleně a že ty její kresby prej postrádají správný emociální náboj. A tak se tenkrát, naplněná vzdorem, vytasila s mým dílkem a panu profesoru najednou zasvítili oči a řekl něco ve smyslu - "No vídíte, dobrá expozice, expresionistické pojetí, to má náboj, to je vono! " Máma vykulila oči a přiznala se, že obrázek malovala její dvouletá dcera...A co na to pan profesor? Jen dodal že má dcera evidentně větší nadání, než maminka (což si ale nemyslím)... No prostě znáte to. Některé rodinné historky jste slyšeli už tolikrát, že už vlastně nevíte, jaké bylo jejich původní znění. Ale přibližně takhle :)
Zkrátka tenhle obrázek byl už dlouho zastrčený někde na dně mých dětských vzpomínek a tento víkend se ke mne vrátil. Že si ho mám teda konečně zarámovat, když je to taková vzácnost...



   Na závěr svého narozeninového článku bych chtěla vzpomenout a vzdát hold všem těm, kteří se stejně jako já dožili tohoto magického čísla, ale bohužel jim nebylo dáno pokračovat dál... Obzvlášť Kurtovi, který má dnes své smutné výročí. 
A zároveň popřát svému bratrovi, který se narodil přesně ten samý den před dvaceti lety. (a který na hlášku "vtělesnění" Kurta do své duše rád balí holky;)

Zanechali nám tady toho víc, než většina z nás zanechá za celý dlouhý život...

Zdroj: http://www.dw.de/2011-hitovi-u-te%C5%A1kim-vremenima/a-15634603


Přidávám ještě jedno video a svoji oblíbenou... Pojďte si na chvíli zavzpomínat...






úterý 1. dubna 2014

Když srdci neporučíš...

   Jednou za čas se mi (bohužel, nebo bohudík?) stane, že narazím na něco, bez čeho mám pocit že nemůžu být. Takhle to bylo s Kubou, Elvinem i Gringem ( Gringo je teprve na cestě k nám domů. Až dorazí, jistojistě Vám ho představím.)
A tak to dopadlo i s touhle konvičkou. 

   Jak moc miluju čaj, už jsem psala. A protože jsem ho doteď musela pít z dosti šílené konvičky (i když mám někdy ujetý vkus, zažloutlé konvi s jelenem v bavorském stylu sem prostě podlehnout nedokázala), nápad na narozeninový dárek byl jasný.
Víte, asi 3 roky už chodím po starožitnictvích a blešácích a hledám tu správnou konvičku. Chtěla jsem zachránit nějákou odloženou, adoptovat ji, a vnést ji znovu chuť do života a pravidelnou dávku čaje do útrob. 
Ale prostě ne a ne najít tu pravou...

   A tak se u nás doma dnes objevila ONA. Úplně nová, i když vizáží lehce retrospektivní. 
Něják se mi poslední dobou začínají doma ty retro vzory hromadit... 
No co víc říct...Miluju ji. I když bych místo ní mohla mít za tu cenu tři jiné...
Někdy je prostě potřeba nedělat kompromisy...





¨¨¨

Dobrou noc ♥