Zobrazují se příspěvky se štítkemnákupy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnákupy. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 26. února 2015

Chtěla bych už jaro...


....z čistě holčičího důvodů, abych mohla konečně vyvenčit nový botičky. Ale nejen kvůli nim.
V lese je pořád mokro a z práce jezdím ještě pořád víc za tmy než za světla. Většinu času je pochmourno, nedá se pořádně nic vyfotit a naše nálada je podobně našedlá. Kuba má zlomenou packu a nemůže skoro nic. Myju mu vlasy, krájím chleba a stříhám nehty na nohou. Ale konečně máme zas jednou klidné nepracovní víkendy jako normální lidi. Jenže práce stojí a já se obávám, jak moc nás to zasáhne. 
A všecko je takové udyndané... 

Co nás vytrhlo z letargie je to, že se naše práce poprvé prosákla na veřejnost. A to rovnou na šest stránek nového čísla NPB. Naše nejoblíbenějšího časopisu o bydlení, mimochodem. Juchů. Takže jestli ho ještě nemáte, tento měsíc je koupě téměř povinností ;) 

Jak šero střídá mlhu a slunce pořád nepřichází, moje duše volá čím dál víc po barvách a touží po tom materiálním krásnu víc než jindy.

A tak se neustále chodím koukat jak se botkám daří v krabici, lustruju dokola Magaeliny kytky a pořad nevím kterou si vybrat. V hlavě si skládám svojí první tetovačku a poprvé se cítím opravdu rozhodnutá nechat do sebe píchnout strojkem.  Furt nevím co se životem ale mám ten dojemně ubohý pocit, že příjde jaro a všechno se najednou vyřeší...


Ale zpátky k botkám. Tímhle děkuju opět Báře, díky které jsem je objevila. Mám je už pár týdnů, ale čekají na jaro. A já jsem z toho nervózní ,protože přísahám, že to jsou nejbožejší boty co jsem kdy měla. A nikdy už nechci boty odnikud jinud než odtud.

V pondělí jsem je vezla ševci na podražení a rozplýval se nad nimi skoro stejně jako já. Taková práce se prej už dneska jen tak nevidí, což je vlastně dost škoda.

Jsou od anglické Shoeembassy a já jsem opět zaláskovaná. Do celé té jejich firmičky, od první fotky do poslední tkaničky. A už mám samozřejmě vybranou zimní, umírněnejší a univerzálnější denní variantu, i něco jen tak z marnivosti...


Je mi jasné, že tyhle barevné nejsou asi pro každého, ale já je žeru. 

A naše britská komoda se taky raduje pač tahle dvojka zkrátka ladí. A to jsem prosím nikdy neměla pro britské impérium žádnou zvláštní slabost.


 Teď už nezbývá než čekat až se příroda rozhodne probudit a rozblácená půda vysušit ať se společně hnedka neumažem...

Jo a ještě bych málem zapomněla na tohle...




Modleme se společně za jaro...
...a pac ♥

pondělí 16. února 2015

HNST.LY


Báře a jejímu projektu HNST.LY fandíme snad všichni, protože projektům jako je tenhle prostě a jednouduše nejde nefandit. Ale jen tichá podpora nestačí, kšefty se musí hejbat, že jo.

Možná jste dokonce už navštívili nebo se chystáte navštívit další pop-up shop, který HNST.LY pořádá už tento čtvrtek.
My to máme bohužel do Prahy daleko, ale balíček, ten dojde naštěstí i k nám do lesa (no dobře, až do lesa pošta nechodí ale máme na to své metody).

Byla jsem proto ráda, když se moje mamka zakoukala do dřevěných Matějových vařeček. Já nelenila a taky si do společného balíčku přihodila pár maličkostí.

Všechno nám to přišlo krásně zabalené, každý výrobek pěkně zvlášť. Díky tomu jsem si moment překvapení a rozbalování užila ještě o něco víc než jindy.  Na druhou stranu je všechen obalový materiál přírodní takže jsem s ním mohla bez obav zatopit v krbu. To se mi líbí...

A co jsme to vybalily?
Mrk, mrk.

Matějovu vařečku, šampónové mýdlo z Mýdlárny U Dvou koček a vzorky parfémů z anglické Ravenscourt Apothecary.


Vařečka z Matějovy dílny je opravdu povedená, na omak hrozně příjemná, hotový skvost. Vůbec si nechci představovat, jak krásné musí asi být ty jeho prkýnka. A třešňové dřevo je úžasné, to už my "dřeváci" ovšem moc dobře víme. Člověk by ji nechtěl ani pustit z ruky.
Někdo by řekl, že dát tolik peněz  za jednu vařečku je hříšné, ale kuchyňské náčiní z Matějovy dílny je fakt vymazlené. Vařečka je napuštěná přírodním olejem, díky kterému by neměla zachytit barvy ingrediencí jídel jako to dělají běžné neopracované vařečky a její používání je zdravotně nezávadné. 

Dostal jí můj malý brácha, který ač je mu teprve třináct, vaří často celé naší rodině. Její životnost a odolnost tak bude testovat on. Sama jsem zvědavá a doufám že se mu jí dřív nepodaří spálit. Proti tomuhle hádám není odolná asi žádná vařečka.


S mamkou jsme se rozhodly společně prubnout parfémy od Tanyi. Na její kosmetiku a obzvlášt parfémy jsem byla hrozně zvědavá.
Když si totiž přečtete její příběh a nahlédnete do jejího světa, nemůžete se nezamilovat.
Práce snů? Mám ten pocit...Alespoň pro nás holky určitě.

Olejové parfémy jsou ovšem trochu jiné kafe. Věděla jsem to a stejně mě překvapilo, že je to strukturou jednoduše opravdu olej. Vsakuje se ale hrozně rychle a nezanechává žádný mastný film. Její parfémy obsahují jen přírodní látky a žádný alkohol, jsou tudíž naprosto přírodní a absolutně nedráždivé. Moje kamarádka, která má astma a má jinak parfémování od pana doktora zakázané, mohla k těmhle lahvičkám čichat naprosto bez omezení. Takže pro astmatiky asi víc než super volba na voňavý dárek.

Ovšem nejen struktura ale i vůně olejových parfémů je úplně jiná než jak jsme zvyklí. Je to vlastně směs esenciálních olejů zamíchaná ve frakcinovaném kokosovém oleji. Díky tomuhle článku jsem začala na inernetu hledat, co znamená francinovaný a došla jsem k tomu, že frakcinace je úprava oleje, při které se mění jinak tuhé oleje jako je kokosový, do stálé tekuté podoby. Takový olej se pak ještě líp vstřebává do pokožky a jeho životnost je hrozně dlouhá, údajně nekonečná. Kdysi se prý parfémy vyráběly pouze takhle, přírodně. Takže opět návrat ke starým dobrým časům....

Vůně jsou fakt specifické a jsem ráda, že jsem si vzorky objednala, protože mi nakonec voní úplně jinak, než jsem si představovala.

Kupříkladu jsem se nejvíc těšila na Janu Eyrovou. Připadal mi složením (růže, bergamot, šalvěj) pro mě jako dělaný. Ale to jsem se spletla. Růže v téhle kombinaci mi voní prostě zatuchle, bohužel. Myslím, že za to může ta šalvěj. Mám ráda čistou a svěží vůni růží (takovou jako má třeba hauschkový Růžový olej) a tohle mi vonělo spíš jako aromaterapeutický saloosový růžový roll-on, který jsem zrovna nedávno nekompromisně poslala do věčných kosmetických lovišť.
Vůně jsou ale tak specifická záležitost že někdo jiný bude z Jany určitě nadšený, takže ji nezatracuju.

S mamkou i kamarádkou jsme se naopak nezvykle shodli na tom, že všem nám nejlépe všem třem voní Alenka. Neroli, jasmín a mandarinka tvoří moc příjemnou a svěží kombinaci. 

Elizabeth Bennetová nás opět ani jednu příliš nenadchla. Kamarádka prohlásila že voní jako Fernet a podle mě je to dost přesné. To asi ten anýz a bazalka.

Poslední, Anna ze zeleného domu, opět voněla všem. Ylang ylang, levandule a sladká mandarinka. Příjemné, sladké, ale osvěžující. Taková aromaterapeutická a hrozně bylinkově-přírodní vůně, kterou si umím představit očichávat od rána do večera.

Co do vůní se týče, bilance je v mém případě tedy 50:50. Na parfémech se mi moc líbí to, že jsou 100% přírodní a taky jejich výdrž, která je řekla bych, velmi dobrá. Nejsem sice asi úplně ten správný typ na hodnocení vůní, protože si myslím, že je to můj nejméně rozvinutý smysl. Musím čichat víc než ostatní abych věci cítila. I tak ale po několika hodinách po nanesení parfému na zápěstí vůni stále cítím. Jemnou, ale je tam. 

Olejové parfémy asi nebudou pro každého. Asi si ale umím představit, že bych si časem zvykla na jejich netradiční vůně i používání a voněla se s nimi klidně denně. Za to, abych na sebe nestříkala alkohol a jiné ne úplně tělu prospěšné látky to myslím stojí.



Poslední věcí v balíčku bylo mýdlo z Mýdlárny u Dvou koček. Jak je na tom napsáno, že je to na posilnění vlasů, automaticky po tom sahám, však mě znáte.

K mýdlu jsem byla ale dost skeptická. Neuměla jsem si představit že po něm nebudu mít hlavu jako jednu velkou rozježenou koudel nebo naopak umaštěnou už na druhý den.
No a mýdlo mě nakonec překvapilo že všeho asi nejvíc. S aplikací jsem obzvlášť napoprvé opravdu nešetřila, pění až neuvěřitelně, chvíli jsem si připadala trochu jako Petr Forman z té jeho šamponové scény z filmu U mě dobrý. 

Použila jsem pokaždé jen to mýdlo, žádný kondiš, nic, abych mohla prozkoumat plně účinky. A vlasy jsou bezvadné. Silný vlas je myslím dost výstižný název. Jediný, kdo nebyl s mýdlem až tak spokojený byl Kuba. Když jsem mu s ním umyla tu jeho kštici. Momentálně totiž mluví už asi dva měsíce o tom, že by se měl dát ostříhat. Takže jeho aktuální délka vlasů v kombinaci s tou jeho nechutnou hustotou, kterou mu tolik závidím a přirozenou kučeravostí, vytváří doslova beránčí kombinaci. A tenhle šampon tomu příliš nepřidal. Nebo teda vlastně jo, ale on narozdíl ode mě o tenhle efekt zrovna nestál.  Řekl mi, ať už mu tohle na hlavu probůh nedávám, že je to prej pro lidi jako já, kteří potřebujou ten "mamaspoňnějakévlasy" efekt a ne pro něj. Což je fakt.

Z šampono-mýdla jsem opravdu hepy a vřele doporučuju všem lidem s jemnými vlasy, kteří potřebují dohnat objem a pevnost. Dlouhodobě by měl pomáhat proti vypadávání vlasů a ten obrázek na obalu mi přijde fakt vtipný.



Zdravím Báru a doufám že se jí i nadále bude dařit nacházet tak skvělé tvůrce a produkty a už se nemůžu dočkat dalších novinek, které pro nás chystá.

Nakupujete taky v HNST.LY? 
Nebo kde vlastně nakupujete? :)

Hezký večer ♥