Zobrazují se příspěvky se štítkemElvin. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemElvin. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 19. září 2014

Elvin slaví!

Těch pár z Vás, kteří to s námi táhnou od úplného začátku si možná ještě vzpomene, že to byl on,s kým to všechno začalo.
To on nám dělal maskota, předával dál naše lesní příhody a po něm se to tu celé jmenovalo.

A je s námi pořád!
Nevím kdy přesně spatřil světlo světa, rodný list sebou v kapse bohužel neměl. Jeho nározky jsem tak stanovila na den, kdy jsme spojili naše životy. A tomu je dnes právě rok!

Elvin, plnohodnotný člen naší lesní posádky.


Jedno párty foto do rodinného alba a celá banda pokupě.
Vím, že Elvinovi a Joeyho vtahy jsou stále trochu napjaté, ale respektují se a to je to hlavní.  


Ještě jednou děkujeme jeho stvořitelce jménem Zajac za tak báječného tvora!


A jestli se ptáte, jestli z toho už třeba nehodlám vyrůst, tak odpověď je ne ;)

Hezký víkend všem a především Elvinovi! Ať žije!

Pac ♥

sobota 28. prosince 2013

Tak jaké byly??

 


   Je 5 ráno a já už víc než hodinu nespím. Povím Vám jedno tajemství. Jsem hrozně přejezená:) Prostě o Vánocích, kdy k tomu dostávám nepsanou omluvenku a hory jídla přímo pod nos, to se mnou jde z kopce :o)

     A tak z té přejezenosti nemůžu už druhou noc pořádně spát a rekapituluju si ty letošní Vánoce. Byli moc fajn, konečně jsme si je mohli udělat podle našich představ se vším všudy a i když byli celkem hektické a lehce neuspořádané, těším se na to, že máme (doufám) před sebou dost dalších let, ve kterých je můžem vylepšovat a přivádět k naší společné nedokonalé dokonalosti.

     Na Vánocích mám nejradši to, že se zase jednou můžu realizovat v dobré víře udělat ostatním radost vlastnoručně vyrobenými dárky, zdobením všeho kolem a tak. Letos mezi ty vlastnoručně vyrobené patřil domácí vánoční sirup, který už má u mě své vánoční místo jisté, pečené čaje, které vznikali v průběhu roku a první kosmetický počin v podobě multifunkčního, děsně přírodního krému na obličej podle jednoho nejvíc nejlepšího blogu. Jsem nadšená, protože co znám Lushí kosmetiku, můj postoj ke kosmetice jako celku dostal úplně jiný rozměr a já pomalu ale jistě přicházím na to, že to nejlepší je blíž než si myslíme, v kosmetice obzvlášť. A tak byl letos mým osobním vánočním dárkem ode mě pro mě velká krabice olejů, vosků, másel, vitamínů a tak dále, ze kterých budu pár dalších měsíců kosmeticky žít a tvořit si vlastní patlátka podle téhle superšikovné slečny. 


    Ale zpátky k Vánocům, chci Vám ukázat, jak jsme je prožili.
Ráno bylo krásně slunečné, ostatně jako téměř všechny rána, včetně toho dnešního (už je totiž 10 ráno, stihla jsem u nahrávání fotek usnout), alespoň nějáká satisfakce za absenci sněhu. Dopoledne jsme si dali hromadného scuka venku, kde ač bylo krásně hrozně foukalo, pilo se víno, punč, ochutnávalo skvělé domácí cukroví a bramborový salát, perníčky, blbnulo se, fotilo, přálo se a povídalo.




     A pak už "klasické"Vánoce. Pohádky, tuleníčko, čekání, smažení, pojídání. I když letos přišel Ježíšek spontánně a my nakonec nejdřív rozbalovali a pak až večeřeli. Byla jsem ráda, protože dopolední ochutnávky mi dali zabrat a já až do pozdního večera neměla pořád na štědrovečerní večeři tu správnou chuť. On ten půst má asi něco do sebe :) Ale nakonec jsme se stejně samozřejmě parádně přejedli. Ale i to k těm Vánocům asi patří. Byl to prostě opět kouzelný okamžik, který se děje jen jednou do roka.

Jedna momentka z rozbalování dárků a šťastný pes k tomu
     A co bylo pod stromečkem?? 
Všechny dárečky mi letos udělali opravdovou a upřímnou radost. I když se snažím na věcech moc nelpět, pro krásné věci mám slabost asi jako většina ženských a tak se raduju. Vyfotila jsem proto hromadnou fotku, kde se můžete podívat, co jsme letos dostala. Na fotce chybí ještě společné pin-pongové pálky, které si už Kuba někam zašil a suprové kovbojské zápalky;)

Zleva: Mýdlové konfety ve tvaru růží, parfém podle Vivi (mimochodem naprosto originálně voní!), malý Provence koutek, momentky s novým rodinným přírůstkem, štětce na všechno možné, knížka ta přece nesmí chybět, obálka ta neskrývá peníze ale letenky na brzký výlet, domácí vinná pálenka, šálka s čepkou a šperkovnička z Repper dílny v polotovaru, už se těším až si ji dotvořím k obrazu svému 
     Ráno po štědrém dnu bylo ještě malinko pracovní. Musili jsme totiž ještě dodělat poslední domácí dárečky pro babičky a dědečky. Jsou to tyhle malé kožené stoličky. Úplně poprvé jsme čalounili a tak stoličky nejsou zdaleka dokonalé, ale radost snad udělali. Nejlepší bylo, že se hned skvěle využili, protože jsme je tahali všude sebou úplně všechny, aby si mohl obdarovaný vybrat sám. A tak si měla početná rodina vždycky kam sednout! Ty zleva si nakonec našli své majitele a nám zůstali ty vpravo- zelenotmavohnědá a žlutostředněhnědá. Protože mají drobné nedokonalosti a byli první, přemýšlíme je rozdat všechny. Takže pokud se Vám zalíbili, můžete brzy čekat nějákou soutěž, kde budou k mání.  


Repper stoličky - smrkové dřevo a pravá kůže

   A teď už mě omluvte, musím jít ze sebou něco dělat, trochu se hýbat, ať alespoň trochu vstřebám všechny ty nahromaděné tuky v mém těle. 

A jaké byly ty Vaše Vánoce?




neděle 8. prosince 2013

Nedělní zasněžené ráno...

... aneb můj milý deníčku.


     Dnes ráno jsme se u nás v lese probudili do prvního zasněženého dne.

Ne že  by to byl úplně první letošní sníh, ale byl prvním opravdu pořádným, který dokázal konečně dostatečně pocukrovat celé okolí.

A jak jsem tak koukali z okna ven, popadla nás melancholická nálada a mě chuť psát.
A tak vznikl tenhle deníček.

     Měli bychom se asi představit. Elvin, Joey, Jakoubek a já přebýváme v domku u lesa, taky tu tvoříme náš nábytek, žíjem, pijem, existujem, bavíme se, ponocujem, pracujem i ulejváme...však to znáte :)
Tenhle blog je o nás.