pátek 28. března 2014

Kohoutí stopa a rychlé ranní DIY


   Dnes v noci se mi zdálo o kohoutí stopě . Dokonce jsem se ve snu viděla, jak sahám do skříňky, kde mi už nějáký pátek leží sukně s oním vzorem. Starý úlovek ze sekáče, který čekal na svoji chvíli... 

A když jsem se pak ráno probudila, bylo to jasné. Ruce mi cukaly a já věděla, že dneska se mnou nebude vůbec k vydržení, dokud z té sukně něco nestvořím.


    Moje DIY jsou většinou hrozně spontánní, nepromyšlené a tak trochu upatlané. To protože vznikají za pochodu a většinou ani já sama nevím, co z toho vyleze. A tak to bylo i s tímhle květináčkem.  Nejdřív jsem myslela, že to bude spíš rámeček, ale na ten dojde nejspíš někdy příště.


     Napatlala jsem prostě na všechno Herukles a snažila se to celé něják zaobalit. Překlady a hrbolky byly samozřejmě všudypřítomné, ale nějáké velké detaily a přesnosti v takových záchvatech tvořivosti jednoduše nevnímám. To,oč tu běží, je okamžitá  a co možná nejrychlejší radost z nového výtvoru a šnůrka to všechno kdyžtak jistí. A jak já ráda říkám, malé nedokonalosti jsou znakem ruční práce :o)




Taky tak milujete kohoutí stopu? ♥


   Pac a pusu z lesa...

čtvrtek 27. března 2014

Příběh našeho obýváku

   Byl to takový docela obyčejný obývák. V porovnání s mnoha jinými vlastně velikostně nadstandardní.
Ale my stejně věděli, že bude lepší, když bude ještě větší!

Nikdo naše plány o zvětšování a bourání moc nechápal a skoro všichni říkali, že se tím zbytečně připravíme o celý jeden pokoj.
A litujem?
Vůbec ne. Asi jsme holt velkometrážní typy. Vlastně si pořád říkáme, že by mohl být ještě větší :o) Pracovna nám stejně zůstala na původním místě a my teď díky malé přestavbě můžeme společně trávit mnohem více času, a to i když jeden z nás zrovna "počítačuje".

Jenomže znáte to. Něco si vymyslíte, naplánujete, a pak...pak to neprovedete. Zůstane jenom u slov a nesplněných přání.
A tak to vypadalo i s našim projektem zvětšení obýváku.

   Ale jeden sobotní večer přišel spontánní nápad. Nebo spíš kamarád. A pak dorazil i bratr. A když máte pohromadě tolik mužské síly, po ruce pilku a láhev malinovice, věci se najednou dají do pohybu hrozně rychle!
Místy až tak rychle, že jsme díky té rychlosti přišli o jednu zásuvku. (díky brácho:o)

...fandí nám i Beatles


Ale spontánní činy holt někdy přinášejí malé oběti. A pokud je vypnutý proud a jde jen o drát a né o život, je to ještě pohodička. Navíc nás přišel zkontrolovat i "stavební dozor", takže vše bylo pod odborným dohledem :o)


A tak byla během necelé hodiny poražena jedna sádrokartonová příčka a láhev malinovice. Najednou se nám otevřel úplně jiný prostor a plno možností jak s ním naložit.
A protože nejsem prostorově tak schopná jako Kuba, nechala jsem to na něm. Jak to nakonec všechno dopadlo jste už mohli vidět třeba tady.

Náš obyvák "před"


Náš obyvák "po"
    Jenomže... Čas plyne (neustále tak něják hrozně rychle), jste rádi že máte po tom všem jakž takž uklizeno... Ale co dál?
Díra s vykukující skelnou vatou na vás každý den kouká a čeká, kdy že si jí konečně všimnete a dáte ji sbohem. Času je málo, práce hodně a znáte to s tou kovářovic kobylou.

Ale tento týden se i ta kobylka dočkala! Protože má holt skvělého muže. Který nejenže díru "zaplácne" dubovými futry, ale ještě k tomu vysekne malé překvapení v podobě malinké a super roztomilé vestavěné poličky.



   Tyhle poličky mi připomínají staré panelákové byty. Byly snad v každém takovém, kde se na sebe napojovala jídelna s obývákem a rozdělovaly přechod z jednoho pokoje do druhého. A jelikož jsem tak trochu "retro", jsem z ní nadšená. I když ta naše je úplně prťavoučká a spíše na efekt. Nechtěli jsme se připravit zbytečně o moc manévrovacího prostoru :o) Každopádně máme doma konečně první knihovničku!

Nedávno mi navíc přišel odtud tenhle krásný polštářek s retro vzorem, který spolu se starou dobrou Ton židlí, vytvořil milý vintage-čtecí koutek.
Slečna polštářková mi přibalila k objednávce navíc i milý dáreček a zrovna jsem si všimla, že přidala do nabídky další krásné a originální kousky! Tak šup rychle do jejího obchůdku, než je všechny sama skoupím :o)

A co bude dál Jakoubku?

V pořadí je myslím gauč...;)


úterý 25. března 2014

Náš nábytek v jednom klasickém interiéru...

   Dneska tady pro Vás mám obrázky z dalšího nového interiéru s našim nábytkem. 

Říkám těmhle interiérům "klasické", protože jsou takové neutrální a v dnešní době hodně moderní. 
Mám-li být upřímná. já mám raději interiéry, které nejsou zdaleka tak minimalistické a do posledního detailu sladěné. Se spoustou drobností a jinakostí, barvitější, možná i tak trochu "neuspořádanější" nebo jak bych to řekla. 
Ale tak jako já vyhledávám barvitost, spoustu lidí zase jednoduchost a minimalismus. Naprosto to chápu. A taky vím, že v bydlení, jakém se líbí mě, by se dost jiných lídí cítilo tak trochu schizofrenně:o)

   Koneckonců, většina interiérů (a nejen těch našich), se fotí hned po realizaci, ve fázi kdy jsou ještě nezabydlené, a takové až lehce katalogové. A tím pádem si vlastně svým způsobem si dost všechny podobné, což je asi to, co mi tak trochu vadí. 
Věřím ale, že s časem si každý majitel do toho svého bydlení "otiskne" svoji osobitost a nezaměnitelnost. Protože přátelé říkejme si co chceme, ale všechno dobré, a dobré bydlení  není vyjímkou, chce konec konců svůj čas.

    A dnes jsem Vám chtěla ukázat, že u nás v lese umíme i takovýto čistý a jednoduchý nábytek, i když podle toho co jste od nás dosud viděli, to tak možná nevypadalo.

    Stačí pak hrozně málo. Vsadit na kvalitní dřevo, detailní zpracování, a výsledek je, jaký je. 
Alespoň mě se tento masivní, kresbou dřeva vykreslený stůl a obývákový nábytek, který přiznává svůj skutečný (dřevěný) původ, líbí mnohem víc, než ten s umělou laminovou kresbou.







   Víte, dříve jsem to nijak nevnímala a neřešila, jestli je nábytek z lamina nebo opravdového dřeva. Vlastně jsem to ani kolikrát nepoznala a zajímal mě jen výsledný efekt na obrázku. Prostě jako klasickou ženskou. Ale od té doby, co mám doma truhláře, jsem už děvče znalé, dřevem ovoněné, a  tak už vím, jak markantní rozdíl může být mezi dřevem a "dřevem". A že ten slepovaný, namletý dřevěný prach, slisovaný do desek, prostě nikdy nebude vonět, držet a hlavně dělat takovou radost, jako opravdový kus stromu.


   Z naší dílny je stůl a obývákové skříňky.
Ty "špalkostolky" špalky vlastně nejsou. Ono by to asi ani nešlo. Umíte si představit něco takového posouvat třeba při úklidu? :) Ve skutečnosti jsou tyhle "špalky" hrozně lehoučké. Tady tu náhradu opravdového dřeva za něco "jakodřevo", docela chápu.

   Zpracování interiéru jako celku je opět Zuzčina práce. Líbí se mi hlavně ta jídelní lampa s retro nádechem a optimistická nálada celého interiéru.
Jelikož je celý obývák s kuchyní a jídelnou opravdu hodně neutrální a čistý, majitelům dává velkou volnost v tom, jak ho v budoucnu dokrášlovat a měnit. Bude stačit pár doplňků a běhěm chvilky může působit úplně jiným dojmem, budou-li chtít...A změna bydlení je přece vždycky velká zábava!
Tak ať dobře slouží.

Klasický žluto-šedý interiér by Repper and Epes Rádes

neděle 23. března 2014

První piknik, první vylíhnuté kuře a znovunalezená láska

  Já to věděla, že se mám včera vykašlat na všechny povinnosti a jen nazout bílé plátěné botky, odšpuntovat něco dobrého a rychle vyběhnout ven, užívat si to krásné počasí! 
   První  letošní opékačku máme u nás v lese za sebou, první jarní piknik proběhl včera, a tak je jasné, že jaro už je prostě vážně tu!

   Doufám, že jste si taky včera dosyta užili sluníčko a tak Vás moc nemrzí ten dnešní nečas. Mě tedy určitě ne, celý den stejně sedím u šicího stroje tak, jak jsem měla v plánu, a asi po 3 letech něco šiju. A protože jsem si ještě neprošila prsty, dá se říct, že úspěšně. Jsem totiž asi taková švadlena, jako zahradnice. Ale o to víc mě těší, když se mi nití povede něco opravdu spojit dohromady!

Ani to nemusí být velký piknik s horou jídla. Stačí láhev něčeho dobrého, deka, pár dlouho opomíjených časopisů a na světe je najednou nádherně...

   A mám tady dneska ještě jeden svůj úspěch (jsem to ale chlubila). Vylíhlo se mi totiž mé první kuře!
JENOMŽE! Neumím sice moc zahradničit, moje šicí dovednosti jsou zatím taky na pováženou, ale chovatelka kuřat, tak ta bych byla snad úplně nejvíc nemožná. A jak jsem to tedy dokázala?
No koukněte raději rovnou na obrázek, jak to s tou mojí slavnou agro činností vlastně je:


   To jsem tak byla jednou na poště, kde se teď ve velkém prodávají tyhlety líhnoucí se kuřátka. Skupujou je tam maminky, babičky i tetičky pro svoje ratolesti a pak takové nedolíhnuté dospělé děti jako já. 
A jak to funguje? Vajíčko se prostě ponoří do vody a pak se čeká...A asi za 24 hodin se začínají dít věci...


 

   Kuře ve vodě bobtná a roste až do stavu, kdy máte doma takovéhoto malého ošklivého Alienka. 
No...být dítětem a vylézt mi po 72 hodinách netrpělivého čekání na svět něco takového , asi bych se bála podívat vůbec do ledničky, kdykoliv by tam leželo pudlo s vajíčky.
Ale abych tomuto velikonočnímu nápadu nekřivdila, proces líhnutí byl nesmírně zábavný, prožívali jsme ho v práci snad všichni a byla to fakt sranda!

A doma Vám pak může hezky dekorovat. 
Po vyjmutí z vody se totiž kuřátko dostává do přesně opačného procesu. S postupným usycháním se zmenšuje a ta dehydratace mu dost sekne! Nakonec je z něj vlastně celkem roztomilý tvor...

"Yeass!"

Znáte tyhle kuřátka? Jestli ne, utíkejte si nějáké ukořistit, za 35 kaček je to srandy kopec;)

    A znáte tenhle olejíček?
Když mi tak hezky stál na stole u kytice růžiček, musela jsem si ho vyfotit. Ony ty jeho úžasné vlastnosti s jeho fotogeničností totiž zdaleka nekončí.
   Je to už nějákou dobu, co jsem ho měla, dělal mi radost hodně dlouhou dobu než jsem ho celý spotřebovala, a teď, protože moje vlasy si stále nedají řict, jsem si na něj zase vzpomněla. Krásně voní, hrozně dlouho vydrží a vzhledem k jeho pořizovací ceně (obzvlášť když se ukořistí v nějáké velko-prodejně) je to prostě olej s velkým O.
Mám ho tak ráda hlavně proto, že ať už si ho dám na vlasy mokré i suché, v množství velkém i malém, vždycky se báječně vsákne a nikdy nezanechá vlasy takové...olejovité a nevábné. Vše co po něm zůstává, jsou jen hebké kadeře. I když nazvat to moje momentální roští zrovna takhle, je dost odvážné.Ale po dávce Mythicu tu hebkost a jemnost alespoň dost dobře předstírají.
Zkrátka, je to prostě miláček. 
Měla jsem na vlasech už hodně olejů, těch obyčejných z drogérie i těch renomovanějších, ale pokud nechci za lahvičku utratit hotové jmění, tohle je jednoznačný vítěz a já ho budu uctívat tak dlouho, dokud mi nenarostou nové a zdravé vlasy. 
Věřím, že takový den jednou příjde, protože kdyby moje vlasy měly vyjadřovací schopnosti, myslím, že momentálně by musely příst, vrnět, nebo něco podobného. Tak dobře se u mě totiž nikdy neměly. Ale já jim toho taky holt dost dlužím...(viz...)


Mějte hezkou neděli, já jdu zase švadlenit;)
Pac a pusu z lesa...

neděle 16. března 2014

Teenagerovský pokojíček ve street stylu

    Pamatujete na Brand dog box? :)
Dneska tady mám konečně fotky interiéru, z něhož ona bedna pochází. Ve spolupráci se Zuzkou, vznikl tenhle pokojíček pro mladého kluka, co rád skejtuje a tančí street dance. Cílem celého projektu bylo přenést uvolněný a mladistvý streetový styl života do interiéru a posunout původní dětský pokojíček dál, do dospěláčtější podoby.

     Všechno mělo vypadat na první pohled tak trochu jako právě vytažené ze skládky, ale zároveň tak, aby bylo hned na ten druhý pohled jasné, že je to "čistá práce".
U kontejnerů na masivních železných kolečkách byla nápad takový, že by mohly imitovat kovové boxy, i když budou vlastně vyrobené ze dřeva. Takže takové lehké klamání tělem, což máme rádi :o) 

   Protože byla v interiéru plánovaná tahle extravagantní tapeta a autentické graffiti, nábytek měl být spíš umírněný a jednobarevný. A tak Kuba na komodu, stůl, postel i skříň použil místo patiny alespoň "lodní šrouby", které nechal pořádně vyrezavět a následně zakonzervoval lakem.

    Nábytek má tedy na svědomí Kuba (škoda jen že chybí fotky psacího stolu) , zbytek doladila Zuzka a já tentokrát taky trochu přiložila ruku k dílu a pomohla s výrobou červeného a černého kontejneru. Graffiti na stěně se jménem mladého majitele tohoto království, je výtvorem grafiťáka Filipa. 


   Oba kontejnery a taky komoda je pojízdná, a kolečka na kterých stojí jsou tak masivní , že přežijou snad i atomovku. Mladý skejťák si je tak může posouvat a stěhovat po pokoji do aleluja.


   Nakonec došlo i na samotné skejty, ze kterých se vytvořila efektní polička. Na fotce zatím nevisí, ale myslím že touhle dobou bude už zavěšená a plně funkční.


    HÉÉJ, héj,héj,...kup si spréj... 



   Tady uvnitř už psa nečekejte...Žebrovaný kontejner dostal šuplíčky a zbrusunové kování.




   Nejvíc nejlepší je stejně postel, si myslím. 
Horní víko je odklápěcí, takže slouží jako úložná truhla, zbylé místo je do poslední škvíry využito na šuplíky, protože jak to asi všichni známe, úložných prostorů není nikdy dost. Z opačné strany pohledu v horní části postele nakonec zbylo místo i na malou tajnou skrýš :) Protože maminka je tolerantní, myslelo se i na budoucí dámské návštěvy-postel je opravdu velká. A "džínové" povlečení je už tou poslední Zuzčinou třešinkou na pomyslném dortíku...




   K výrobě tohoto kontejneru nás inspirovaly "Pennyiny dveře". Nevíte o čem mluvím?
"Leonarde a Penny, Leonarde a Penny, Leonarde a Penny...!"...už víte?...BAZINGÁ!:o)




 Tak co na něj říkáte? Připadá Vám pokojíček moc divoký, nebo prostě "dost dobrej"? :o))
My jsme spokojení, a člověk se někdy musí naprosto nekorektně pochválit ;)
A obzvlášť v neděli...(v neděli že je prej dovoleno skoro všechno , zaslechla jsem...;)

Někdy je prostě fajn pořádně se kreativně vyřádit, udělat něco netradičního, a kde jinde se takhle odvázat, než na dětském (teenagerovském) pokojíku.

   Mějte se dneska (i pak) moc fajn.
A až se Vám dneska něco povede (a ono se určitě něco takového najde), tak se koukejte taky pěkně a hezky neskromně z plných plic pochválit, ať v tom nejsme sami! ;)

Pac a pusu z lesa ♥


Pokoj ve street stylu by Repper and Epes Rádes 

čtvrtek 13. března 2014

Šťastnosti vol.2

   Jaro je tu a to je samo o sobě jedna velká "šťastnost". A k tomu tady mám pár dalších, které mi tohle superoptimistické období, dělají ještě o něco hezčí.


Ono to roste!!
    Tulipány z Holandska (teda jejich cibulky), které jsem přivezla jedné z našich nejlepších lesních zahradnic, by se ke mě neměly správně vůbec dostat.
Jestli už jsem to neříkala, jsem totiž ten nejhorší zahradník na světě. Už jsem dokázala zahubit i kaktus, což považuju téměř za umění. A dát mi jeden zasazený tulipánek naotočku zpět darem, to je vážně velká odvaha...
    Jenže vono co, vono to roste!
A navíc závratným tempem, ještě před 4 týdny to byl jen květináč, teď je z toho už regulérní kytka a zelený "ocásek" se zvětšuje každým dnem. V mém podání ne-u-vě-ři-tel-né a obzvlášť radostné pro netrpělivého "zahradníka" s milionem uvozovek, jako jsem já.
Asi se začnu učit zahradnickému řemeslu, protože ten pocit je přímo euforický...!


(Znovu)Objevené poklady
    Která dívka by neměla radost, když objeví zrovna v tuhle dobu ztracenou rtěnku v tom nejlepším jarním odstínu. Tahle Oriflejmová, broskvovo-lososová se navíc právě přestala vyrábět a tak u mě o to víc nabývá na své hodnotě. Je krásně krémová, na rtech hrozně příjemná, lehká až balzámovitá a zároveň dostatečně barvící. Za těch pár korun co stála ,neskutečná znovu-radost. 
    To že jsem pivoňkový maniak, to přiznávám na rovinu. A když jsem objevila, že v Loccitaine mají kromě pivoňkového parfému a toaletky navíc i tenhle rozkošný maličký kelímek s tuhým parfémem, který přede mnou doteď mazaně schovávali ve svých regálech, měli mě tam jako na koni. Jsem trochu nešika (občas) a u tohohle kelímku se nemusím bát, že by mi vyklouzl z ruky a nenapravitelně se pochroumal nebo snad dokonce rozbil...(néé, nic takového se ještě nestalo, a už vůbec se to nestalo s tím pivoňkovým parfémem....néé....ne!:)
    A razítka, ty jsou taky nová. Dostávám je za odměnu. Za co neřeknu, ale když jich nasbírám za celý rok dost, budu co,... budu odměněna :)



Dobrý sluha
     I když jsem úplně nejvíc obrovsky ráda, že už bude jaro, přece jenom mi bude malinko zase na pár měsíců chybět náš živý oheň.
Užívám si totiž hrozně ten vzrušující okamžik, kdy krb naláduju a čekám. 
Co dneska, chytne, nechytne?
Někdy je líno a někdy nejsou všechny ingredience (papír, piliny, třísky) zrovna po ruce a to je pak největší vzrůšo. 
Sednu si na zem, koukám do těch polínek a sleduju jak se oheň rozrůstá (nebo taky ne). A když se povede, cítím se jako pán světa!
 Bylo by dobré říct, že krb je u nás většinou jedinným zdrojem tepla v domě a tak je někdy ono rozhřešení otázkou mezi životem a umrznutím :o)
   A i když se nám všem uleví, až nebudem muset tahat a chystat pár měsíců každý den dřevo a uklízet ten nepořádek všude kolem, teď si o to víc užívám ty poslední chvilky s ním...


Dárečky
     Mám ráda dárky. Hlavně ty ručně vyráběné. Prostě hrozně oceňuju tu práci, kterou si někdo dal a to, že mám vlastně originál. A když se k nám onen dárek někdy moc nehodí (snad se za to na mě nikdo nebude zlobit), neváhám si ho maličko poupravit k obrazu svému. 
Andílek dostal místo umělé kytičky, které moc nemusím, do ruky zápalky, aby nám hlídal ten oheň a nám to v krbu nikdy nevyhaslo. A protože s těma zápalkama v podpaží vypadal najednou děsně rebelsky, přistály mu  v zápětí ještě malinké růžky. A už je to jasné. Anděl s ďáblem v těle podle mě vypadá přesně takhle.


Když náš gauč už není náš...
    Já to naše psisko prostě žeru. Obzvlášť jeho polohy a pózy, které jsou někdy tak hrozně lidské a tak málo psí... Nevím jestli je to na fotce dostatečně dobře zachycené, ale naposledy nás touhle polohou naprosto rozsekal.
Je tohle ještě normální, odpočívají takhle všichni psi??  Někdy mívám pocit že je Joey vážně víc člověkem než zvířetem a jenom čekám, kdy na mě poprvé promluví.



    A jaké jsou ty Vaše jarní šťastnosti?


pondělí 10. března 2014

Když je těžké se rozloučit...

   Občas je těžké rozloučit se ...
Občas je prostě některý kus nábytku tak "ňuňací" a vymazlený, že když má opustit Jakoubkovu dílnu, nezbývá mi nic jiného než ho s těžkým srdcem obejmout, naposledy pohladit  a popřát mu krásný život i když bych si ho mnohem raději vzala domů.

Ale když pak člověk vidí jak mu to v novém domově sluší, má z toho nakonec větší radost,než kdyby zůstal...











Rustikální konferenční stůl by Repper

neděle 9. března 2014

Co nového v lese...aneb když vlastně píšu úplně o něčem jiném než jsem původně chtěla :)

   S přicházejícím jarem bych pořád něco měnila, fotila, barvila a přestavovala...A samozřejmě nakupovala!

Taky znáte ten pocit, kdy si myslíte, že zrovna teď potřebujete nutně a co nejdřív zrovna tuhle věc? A taky tamtu, támhletu a tamta je už přece moc stará, ošoupaná, potřebuje nahradit a ta další v támhletom kelímku už přeci pomalu dochází...
 A že bez nich to jaro prostě nebude ono...!
Myslím, že už jsem dost velká na to, abych nechtěla každou hloupost a hlavně, abych uměla na ty správné věcí ČEKAT...
Ale někdy bývám tak strašně netrpělivá.

   Vím, že je to hloupé a že jsem někdy holka marnivá. A vím, že všechno co opravdu potřebuju, už dávno mám.
Ale stejně je dobré si občas dloubnout do duše a tohle všechno si připomenout. (Asi stejně tak, jako je dobré si občas udělat radost.)
I když se tím teď dostávám k něčemu o čem sem neměla v plánu vůbec psát, připomíná mi to rozhovorem s převorem (ví snad někdo co to slovo znamená prosím?:) Petrem Prokopem Siostrzonkem , který jsem četla dnes ráno v peřinách v listopadové Marianne. (jsem holt z lesa, časopisy a informace se k nám dostávají trochu se zpožděním:o)
Ne, vtipkuju. Jen nám tady funguje takové "časopisové kolečko" a já jsem jeho posledním článkem...

   Pan převor Petr Prokop v něm mluví o ctnosti chudoby a o tom, že chudobu si většina z nás představuje jako obrázek hladových dětí z Afriky. Jenomže chudoba ve smyslu ctnosti, neznamená nemít nic, ale málo potřebovat. 
Mluví o tom, jak dnešní marketing a celý svět útočí stylem Když něco vidím, hned to potřebuji ...(ano, tohle je přeci definice správného marketingu!) ,ale právě přemýšlením co potřebujeme a co ne, se dostáváme k oné ctnosti chudoby.

Vůbec celý rozhovor s ním je moc fajn a valí se z něj jedna životní pravda za druhou...

  A protože chci býti ctnostnou osobou, přemýšlím a přemýšlím:)
Jestli opravdu potřebuju novou stopadesátou rtěnku, to úchvatné a heboučké barevné povlečení nebo životně důležitou jarní džínovou bundu (a jak je možné že  doteď ještě žádnou nemám??:)...

A i když si nejspíš něčím z toho radost udělám (vždyť budu mít přeci narozeniny), je dobré se učit bez toho všeho obejít.
Málo potřebovat totiž přináší ještě jednu neskonalou výhodu a tou je svoboda. A já chci být tak svobodná jak to je jenom možné...


A tak neustále přemýšlím, co nového nám opravdu jaro domů přivane a co zůstane ctnostně opomenuto :o)


    Jaro je totiž na nákupy hrozně "nebezpečné" .
Máte to taky tak?
A taky Vám občas dělá problém vybalancovat a najít tu správnou hranici ve své hlavě, v tom, co jsou ještě neškodné radosti, které dělají takový ten hezčí den a kdy už zacházíme do marnotratnosti?
A může být snad něco hloupějšího a zbytečnějšího než se trápit kvůli věcem...?

   Tak jsem se dnes dostala úplně jinam než jsem původně chtěla. Původně jsem Vám totiž chtěla ukázat, co máme doma nového :o)

Pojďme dnes radši rychle ven do toho božího dne, který venku máme a ty materiální věci si nechme na příště;)

Pac a pusu z lesa ♥

Pées: Vážně jsem dlouho přemýšlela jakou fotku (alespoň jednu) dát k těmhle svým spontánním ukecaným výplodům.
Fotit věci ke článku, který mluví o ctnosti chudoby?:)
Jenomže ono asi nejde o to vzdát se věcí, ale kupovat si jich jen tolik, abychom se z nich stačili radovat, nezatěžovali touhou po nich svou hlavu, peněženku a v neposlední řadě taky tu naší ubohou planetu. (a kupovat si věci takové, které s námi zůstanou dlouho, nejlíp věčně, jsou vyrobeny s láskou a při jejichž výrobě netrpí žádná osoba ani zvíře. A přesně taková je i naše komoda, přeci :)
A nová kytička = velká radost. To jsou (myslím), ty správné počty.

Péés 2 : A dostat k MDŽ vřes, to je přesně v duchu mého originálního muže :)


pondělí 3. března 2014

O Perverzní Pandě a bedýnkách

    Že milujeme vinyly už víte. 
Do našeho domácího "hudebního koutku" jsme nechali nahlédnout třeba tady.

Náš vinylový "kontejner" je ovšem trochu neskladný a né vždycky je na tak velký kus nábytku prostor. Protože tomu rozumíme, a protože bychom si přáli, aby měli i tak všichni sběratelé starých dobrých desek ve svých pokladech pořádek, vymysleli a postavili jsme přenosné "elpíčkové bedýnky."

  Jsou skladné, pevné a udrží i plnou nálož vinylových pokladů (tested báj as).
 A jsou (alespoň doufáme), uspokojivě stylové na to, aby se v nich všechny legendy cítili dostatečně na úrovni.
Alespoň John, George a Paul v nich vypadají spokojeně.

¨
   Za jejich vznik můžeme děkovat především Perverzní Pandě.

Perverzní Panda Events je stylový organizátor koncertů, který se narodil v našem Moravskoslezském kraji teprve nedávno. Panda si vzala za cíl vnést do našich severských duší víc kultury a hudebního prožitku.
Nejen v Praze se totiž prahne po dobré hudbě.

Pokud si rádi poslechnete kvalitní rocknroll, rock, rockabilly nebo netradiční pop-rock, lajkněte si Pandu ... Slibuju, že si nejspíš moc pěkně v budoucnu rozšíříte své hudební obzory, ať už na dálku, nebo přímo naživo v případě, že se za Pandou vydáte...



   Jsme rádi, že jsme mohli přispět do pandí tomboly našimi výrobky a ještě radši, že jsme svým dárkem vytvořili radost...



    A protože měli bedýnky úspěch, vzniknou brzy nejspíš další...
Jelikož se však jedná o vedlejší projekt naší dílny, nejspíš jich nebude mnoho a nejspíš je nabídneme spíše v rámci omezených kolekcí. Ona ta ruční výroba s příměsí lásky holt není žádným rychlokvaškovým produktem.

Jestli se Vám bedýnky líbí, sledujte náš fejsbuk, protože tam se o nich s největší pravděpodobností dozvíte jako první. 

   Protože co si budeme povídat, bedna je bedna, a možnost použití není jen jedna....
A my se vážně nebudem zlobit když si do té naší uložíte třeba ponožky, psí ,dětské, čí dospělácké hračky, časopisy nebo vlastně úplně cokoliv. 



A jedna bedna, se asi nikdy neztratí , že?
Tak že bychom si o jednu dali třeba nějákou...jak se tomu správně blogersky říká, givevej?

Tak někdy příště, až bude Dáváníbednypryč, budeme se těšít!


  A protože samotná výroba je teprve před námi, můžete nám poradit, jaká barva by mohla být  napříště tou pravou! Budeme rádi za každý podnět...

Tak co, "uživili" byste doma takovou hendmejd bedýnku?

Mějte se báječně a pac a pusu z lesa ...

neděle 2. března 2014

Jaro v lese ♥

   Ááách, jaro!

    Existuje snad optimističtější roční období...?
Doba, kdy se všechno probouzí a kdy vzniká nový život, musí dát na prdel i těm nejvleklejším chmurám a těžkostem.

Včera jsme dokonce zahájili u nás v lese letní sezónu.
Že předbíháme?
No jo, když letní sezóna u nás holt začíná s prvním opečeným buřtem!



   Konečně bude víc světla, míň tmy, víc času na všechno! Pracky nebudou u práce umrzat a naše údolí se znovuzaplní lidmi a pohodou, se kterou většina chatařů do lesa přijíždí.
Budem zase hodně venku, víc spolu, přibyde kytek a ubude chmur...

    A já můžu konečně zase po roce dělat to všechno, na co sem se v zimě tak těšila. Tahat peřiny ven na sluníčko,


trhat první jarní kopřivy pro krásnější vlasy, pleť, tělo i duši,


(a pak si nechat něžně ofoukávat opálené prsty-jauvajsky)

obouvat jarmilky tak ,jak se mi zrovna zlíbí,


péct ten nejoblíbenější jarní koláč,


sledovat jak vzniká život,



malovat na louce...

A učit se všechny ty momenty prostě a jednoduše jen naplno prožít. (ano, pořád s tím mám občas problém)




    Dejte si se mnou alespoň na dálku panáčka malinovice na to, že letos to jaro bude stát vážně za to a že si ho opravdově užijem.
Že nemáte malinovku?
Neva, nalijte co je.
A já slibuju, že letos v létě, až maliny uzrají, udělám jí dost pro nás pro všechny!

    Co jiného taky na tom světě dělat, když už jsme tu. Těšit se, je (alespoň myslím), jedna z nejlepších možností, jak trávit čas.

           Procházíme se, plánujem, kontrolujem, a občas jsme u toho
přistiženi místními papparazzi :o)

    Těším se.
Až si tu spolu upečem ten jaro-koláč, až si povíme o našich nových nábytko-projektech, až spolu budeme malovat, a brzy oslavíme taky moje narozeniny... A že bude hlavně konečně více času sdílet to všechno s Vámi!

                       Od rána čeká na stole poukaz na "malovací den v lese" pro mojí mamku, která dnes slaví narozeniny.
 Nemůžu se už moc zdržovat, tak popadám obálku, slunečnici a utíkám přát. A to LP je novým přírůstkem z páteční akce a je vážně moc dobré. Zkuste si tuhle rokenrolovou bandičku poslechnout. Třeba tady.


Pac a pusu z lesa ♥