DIY kožený obojek pro toulavou faunu

U nás v lese nemáme žádné ploty ani ohrady a tak se čas od času stane, že si Joey vyjde na procházku bez doprovodu. Většinou se jde pozdravit s místními psi nahoru do vsi a pak se obloukem přes louku vrací zpátky.  Už tomu říkáme Joeyho kolečko. 

Jasně, vždycky jsme strachy bez sebe a většinou se ho vydáme hledat i když víme, že to nemá cenu. Že nás obejde druhou stranou a bude čekat doma před dveřmi jakoby se nechumelilo. Snažíme se ho hlídat, ale někdy se tomu holt nevyhneme.

Kvůli těmhle neplánovaným výletům jsem se Joeyho už od začátku snažila vybavovat praktickými pomocníky. Nejdřív to byl srdceryvný vzkaz ve stylu: "Jmenuji se Joey. Jestli tohle čtete, asi jsem se ztratil. Vraťte mě prosím mamince a tatínkovi, děkuji", s přiloženým telefonním kontaktem ukrytým v maličkém kovovém boxíku. Když se odšrouboval uzávěr asi u třetího kousku, přešli jsme na psí známku ve tvaru kosti s vyrytým telefonním číslem. Když se nějakým záhadným způsobem podařilo Joeymu zratit i tu, vzdala jsem to a nechala mu na obojku alespoň známku z obecního úřadu. Ta kupodivu drží.

No ale abych to zkrátila, stejně jsem věděla, že budu klidnější, když známku ještě doplním něčím, díky čemu by nás bylo možné kontaktovat ihned. A protože Joey potřeboval už nějaký ten pátek docela nutně nový obojek (a vy už víte, že trpím úchylkou "chcisivšeckozkusitvyrobit"), vymyslela jsem to následovně.

Dole na fotce je první pokus o výrobu. Ten červený je Joeyho původní obojek. Člověk by řekl, že už jsem dost stará a uvědomělá na to, aby mi došlo, že když udělám širší obojek, budu potřebovat i širší kovové komponenty a že ty původní asi nepůjdou dost dobře použít. No, nejsem.

A tak následoval pokus číslo dvě, který už se naštěstí vyvedl.
Abych nezapomněla na postup, pokud si budete chtít stejný obojek pro svého milouše vyrobit, potřebujete zhruba následující:

• kůži (mám ji ze stejného e-shopu jako tu na diář)
• barvu na kůži (pokud nechcete zůstat u přírodního odstínu. Joeymu ten teplý tón kůže nejde příliš k pleti, tak jsem se rozhodla opět pro červenou klasiku).                                                       Já použila tuhle. Je voděodolná, drží, a dobře se s ní pracuje. 
• řezací nůž
• propriety pro ruční šití kůže, pokud na to nemáte potřebnou techniku (šidlo na propíchání dírek, označovač stehů, jehlu)
• hrubší niť
• kovové nýtky
• kovové komponenty (zapínání a kroužek pro zachycení vodítka)
• kladívko na zatlučení nýtků (v mém případě posloužila palička na maso)

No a postup, ten je asi jasný z obrázku.
Nejdřív je třeba vyřezat potřebnou délku a šířku kůže, nabarvit a následně označovačem stehů projet kolem dokola. Každou druhou vyznačenou dírku je třeba propíchnout šidlem a pak už k šití stačí i ta nejobyčejnější jehla. Samozřejmě to jde ulehčit a žádné obšití nevytvářet. Na obojku totiž neplní žádnou jinou než estetickou funkci. Závěrečné nýtkovnání se může zdát jako práce jen pro tvrdý chlapy, ale pokud do kůže předvyřežete dírky, je to otázka jedné dobře mířené rány kladívkem. Nápis můžete vypálit, vyrazit, nebo jen napsat permanentní fixkou. Já použila kombinaci půjčených razidel a fixky. Fixka se zatím osvědčila, drží i v dešti a nepouští. Uvidíme, jak vydrží časem...

Možná si říkáte, jestli se to vyplatí. Na rovinu, nevyplatí. 

Pokud si teda všechno výše uvedené musíte koupit jen kvůli jednomu obojku. Na druhou stranu obyčejné šídlo i označovač seženete klidně do 60kč, barva stojí podobně a ten kousek kůže vyjde asi na dvacku. Niť taky moc nestojí, jehlu a řezací nůž většinou najdete doma. Za jeden kovový nýtek jsem dala přesně 1 káčé a kovové komponenty seženete v galanterii rovněž za pakatel nebo recyklujte a použijete, tak jako já, to z původního obojku.

A hlavně, ta radost z vlastnoručně vyrobeného obojku bude nevyčíslitelná.

Na obojek si můžete vyrazit, vypálit nebo prostě napsat co chcete. Já uvedla telefon a jméno. 

Ať každý pocestný ví, s kým má tu čest.

Telefon jsem z fotky nemazala, ale prosím, nevolejte mi, pokud to nebude vyloženě nutné.

A tady už hrdý majitel. Někdy se Joey chová jako hotová modelka, ale zrovna dneska se mu vážně nechtělo.

Jsem na svůj výtvor fakt hrdá. Obojek mi sice vyšel až na druhý pokus, ale ve skutečnosti vypadá snad ještě líp. Jde na něm zkrátka poznat ten kus tvrdé práce :)

Máte doma taky zvířectvo, co má boty toulavý?

Pac a pusu z lesa ♥

Rok 2015 šitý na míru aneb můj nový diář

Dnes budu tomu svému blogu trochu nevěrná s blokem. Snad mi to promine. Doufám totiž, že je rozumný a je mu jasné, že v mém životě nemůže existovat pouze on. Že vedle sebe potřebuju na každý den někoho více skutečného, někoho koho si budu moct ošahat a někoho, kdo může usínat schovaný pod mou hlavou na společném polštáři...

Celý loňský rok jsem prožila po boku pana Moleskinského. Určitě ho znáte. Je skladný, je pěkný, má příběh a především každý týden celou pravou stránku volnou. Ovšem zjistila jsem, že i přesto není otevřený mým nápadům tak, jak bych si představovala. 

Vím že tuhle absenci místa v diáři většina lidí řeší externím deníčkem ale to není nic pro někoho, kdo ztrácí věci dnes a denně (včera naposledy třeba tašku, ups...) A tak se mi představa dalšího deníčku příliš nezamlouvá. Chci mít zkrátka vše na jednom místě a neustále při sobě.

Takže jsem se letos, inspirovaná tímhle videem a unavená neúspěšným pátráním po panu dokonalém, rozhodla pro vlastní výrobu. Však to znáte, jaké si to uděláte takové to máte.

Začal jsem obalem. Protože se poslední dobou čím dál víc zamilovávám do kůže, byla pro mě jasnou volbou. Kůže je vděčná a krásná. Vydrží roky a s časem neztrácí na kráse, ba naopak.

Poslední dobou kupuju kůži hlavně tady a jsem moc spokojená. Je opravdu hrubá, kvalitní a za dobrou cenu.

Rozhodla jsem se kůži si sama i nabarvit (Kubovými mořidly na dřevo) a musím uznat, že to vůbec není nic jednoduchého. Můžu ale říkat, že obal je o to více autentický a flekatá místa jsou odrazem mojí s láskou provedené ruční práce...však víte :)

Původně jsem chtěla deníček ještě celý po okrajích obšít ale nakonec jsem uznala že by to bylo zbytečné a užívám si jeho minimalistický vzhled.

A teď už se pojďme podívat konečně dovnitř, jak jsem si to tam letos zařídila.

Pokud jste se nepodívali na výše uvedené video a o diářích v "bullet journal" stylu slyšíte poprvé, rychle Vám vysvětlím onen systém. 

Na začátku každého měsíce daný měsíc rozepíšete na levou stranu diáře. Tady si pak můžete zapisovat veškeré své činnosti, schůzky, zkrátka časové body na které nechcete zapomenout.

Vlevo si pak uděláte takový malý měsíční "to do" list a můžete si tu psát vše, co potřebujete daný měsíc stihnout a další úkoly či přání, které nejsou konkrétně vázané na čas a místo.

Pokud víte, že toho máte daný měsíc hodně, může se Váš "to do" list protáhnout klidně na několik dalších stránek, místa máte k dispozic dost a dost. Ke každému bodu pak uděláte kostičku a odfajfkováváte či rovnou škrtáte. A co potřebujete zapsat do časového kalendáře vlevo, to si tam klidně poznačíte.

Pak si můžete tvořit další "to do"listy na jednotlivé dny. Zkrátka si napíšte co ten den chcete stihnout,  máte to pěkně před očima a co nestihnete, přepíšete do dalšího dne. Nebo to tam necháte a na konci měsíce projedete všechny strany a nepoškrtané body sepíšete  opět do měsíčního "to do" listu.

Tenhle systém neklade žádné omezení, v závětří stránek nečeká další měsíc, takže můžete popsat kolik stránek chcete.

Můžete přidávat další seznamy, jako třeba nákupní, seznam hostů na párty, rozpis domácích úkolů, zkrátka cokoliv co ten měsíc potřebujete zaznamenat.

Geniální ne? :)

Možná Vás už stihlo napadnout, že až tak geniální to zase není. Co když totiž potřebujeme zaznačit časový údaj, který se týká až některého z dalších měsíců? Co když potřebujete jednoduše plánovat a značit schůzky po celý rok?

Tenhle nedostatek řeší bloček číslo dvě.

Stáhla a vytiskla jsem si měsíční kalendářky tady a na každou stranu deníku nalepila jeden.

Zapisuju si do nich všechny časové body, narozeniny, akce atd. Když nastane daný měsíc, všechny tyhle body jen přepíšu do kostičkovaného bločku číslo 1 a jsem připravená....

V druhém diáři takto zaplníte pouze prvních 12 stránek a tak zůstává navíc spousta místa pro poznámky. Píšu si tady třeba otevírací dobu úřadů, knihoven, důležité poznámky které potřebuju mít po ruce celý rok nebo takové ty obecné seznamy, které přetrvávají déle než měsíc (co bych se chtěla letos naučit, co bych si chtěla koupit, přečíst, seznam filmů které chci vidět, zkrátka cokoliv mě napadne....)

Poslední, třetí sešitek je můj nejoblíbenější.

A je paradoxně prázdný jelikož jsem ho ještě nestihla začít používat.

Říkám mu "sešit kreativity", je nelinkovaný a čeká na to, až si do něj začnu kreslit (nebo spíš čmárat), psát a zaznamenávat své nápady. Zkrátka tvořit co mi síly a hlava stačí!

Tak, tohle je teď můj nový tlustý diář 2015, můj svatý grál, můj každodenní kámoš, můj nejvěrnější společník. Celkem nám to spolu sluší, ne?

Jednotlivé sešity jsem přichytila ke koženém pouzdru pomocí barevných gumiček. Nejlepší na tom celém je, že se už nemusím v psaní ani trochu omezovat a pokud stihnu popsat klidně i celý sešit, jen ho jednoduše vygumičkuju a vyměním za nový. 

Gumičky jsem ovšem zvolila trochu nešikovně, jsou příliš tlusté a já nevychytala jsem ještě příliš jejich uvazování.

Nelíbí se Vám ty uzlíky na modrém provázku? Mě taky ne. Kazí deníku ten minimalistický vzhled, který jsem si na něm tak oblíbila. Budu to muset ještě nějak vykoumat a uzlíky převázat tak, aby byly raději vevnitř a přitom nezavázely.

Jinak jsem (alespoň prozatím) nadmíru spokojená.

Tak novému roku zdar!

Co vy? Do čeho píšete? Moleskinujete, papelotujete, stačí Vám obyčejný diář ze supermarketu, jedete v nekonečném množství nejrůznějších bločku a nebo jste tak svobodní a neuspoutaní že diář vůbec nepotřebujete? :)

Mám pro Vás totiž nakonec jeden bojový úkol. Do toho svého vyvoleného si dnes nezapomeňte poznačit důležitý bod: Mít bájo víkend!

A co je psáno to je dáno, takže se mějte...bááječně! ♥

Waiting for the bird

O předminulém svátečním úterý bylo nádherně. A k nám do dílny přijela Zuzka že prý potřebuje ptačí budku. Konečně jsem měla důvod neodkládat výrobu té svojí o další dva roky a pustila jsem se do toho s ní.