Bydlení na Vinohradech vol. 1

O svém novém bydlení, které teď už zas tak nové není, se chystám napsat už nějaký ten pátek. Fotky jsem vyfotila někdy na samém počátku léta. No a od té doby se stihlo udát a změnit spoustu věcí. 

Především se ke mě nastěhovala moje nejmilejší Janka. Strávily jsme v mém pokoji společně asi měsíc a půl. I když je to velký pokoj a i když jsme si hodně blízké, myslím, že budu mluvit za obě když řeknu, že se nám oběma velmi ulevilo, když jsem jí mohla minulý týden vystěhovat zase pryč:)

Plánovaly jsme v té době, že si najdeme společný byt já se trochu obávala toho, co a kde v té přecpané Praze seženeme. A že budu možná muset opustit svoje milované Vinohrady. 

Tehdy jsem si tak nějak vnitřně uvědomila, že bych se raději nestěhovala. Že vážně miluju to místo, kde bydlíme a že jsem se ho za ty 3 měsíce ještě nestihla dost nabažit. Nechtělo se mi po tak krátké době zase řešit, jak přenesu všechny svoje věci a celé mi to přišlo zkrátka příliš uspěchané. Jenomže jiné řešení nebylo. Ve společném pokoji jsme se tlačily a přesto jsme chtěly bydlet spolu. 

Nakonec vesmír opět zafungoval a do týdne mi náš spolubydlící oznámil, že se stěhuje ke kamarádům a nabídl nám svůj pokoj. To jen ať víte, že přání se fakt plní :) ...když si správně přejete. Mě poslední dobou až nebezpečně často. 

Když jsem minulý týden vystěhovala Janku do jejího nového příbytku, celý pokoj jsem zase trochu přestavěla. Takže je teď vlastně všechno zase trochu jiný a mě se to líbí asi ještě o kousek víc. Ale o tom třeba příště. Dnes mrkněte, jak to u mě vypadalo na začátku prázdnin a co všechno jsem s sebou do Prahy přitáhla z lesa.

PS: Ta komoda nalevo je můj první a poslední kousek (nábytku) z Ikei. Asi jsem už zkrátka rozmazlená nábytkem z Repper dílny, ale tohle už prostě nikdy víc. I kdybych si měla věci dávat do krabice. Dával mi jí dohromady Kuba a pokud má se smontováním skříně z Ikei problém i profi truhlář, nechápu jak to mají dát dokupy normální lidi. 

Fotek je trochu víc, tak jsem je rozdělila do dvou článků. Druhou várku si dáme zase za týden.

Krásnou neděli všem ♥

Nemám plán, mám mapu...

Nejsem typ, který by zastával názor, že žít ve městě je na prd. Stejně tak si nemyslím, že na vesnicích (a v lesích) žijou jenom burani a chcípl tady pes. Myslím, že všude může být dobře a je jenom na nás, jaké si to kde uděláme. Snažím se jen vybrat si všude ta správná místa a hlavně lidi, kterými se na nich obklopím.

Mám pocit, že jak se svět zrychluje, víc a víc lidí sní o tom, že se jednoho dne odstěhují někam daleko za město. Budou žít v lese, někde na pláži nebo v horách. Chápu je, ale zároveň vidím i tu druhou stranu mince. Stejně jako může být městský život vyčerpávající, lesní život se může stát časem až příliš klidným. Tak klidným, že začne člověka uspávat. Sama na sobě jsem pocítila, že jsem se dostala do fáze "lesní hibernace".

Je jasné, že každý máme jiné potřeby a ke štěstí potřebujeme rozdílné věci. Někdo žije celý život spokojeně ve městě, jiný v lese. Já jsem ten typ, který potřebuje rozmanitost. Protože právě ta mi dodává pocit, že žiju. Nedokážu si dlouho vážit klidu lesa pokud nemám ve svém životě město a naopak. 

5 let života v lese volá po změně. Ta změna už je vlastně tady, jenomže mě se o ní ještě nechce příliš mluvit. Asi proto, že vzniká tak nějak za pochodu a já sama ještě vlastně nevím, kudy povede. Rozhýbala jsem svůj život s tím, že zatím nevím, kde a jak skončí(m). Snažím se věřit v to, že pokud jde člověk za svým srdcem, ta správná cesta se před ním rozvine jako červený koberec. Že není třeba mít plán. Udržet si tu víru ale není lehké. Po většinu času bych si spíš přála všechno vědět předem. Vědět, jak to dopadne a rozmetat všechny ty nejistoty a otazníky ve své hlavě. Ale když se mi na chvíli podaří přestat se bát, je to vlastně dost vzrušující. 

Nemám sice plán, ale mám mapu. A to doslova. Takovou, jakou jsem si vždycky přála. Rolovací jako ve škole, barevnou a přehlednou, kde je konečně ten náš svět úplně celej. Asi mi připadá, že když člověk nemá v životě plány, měl by mít alespoň mapu. Mám ji z Pixers-Plakáty a vybrat si z těch milionů map byl teda pěkný oříšek. Naštěstí v Pixers nemají problém člověku vytisknout naprosto cokoliv.

Každé ráno si tak skenuju do hlavy zpátky celý svět. Svět, který se mi za poslední roky tak trochu vykouřil z hlavy. Rozpomínám se na hlavní města jednolitvých států i na to, kam všude se to chci ještě podívat. Zeměpis nebyl nikdy mojí silnou stránkou a prostorová orientace jakbysmet. S mapou nad postelí se tak zase cítím trochu víc v obraze, trochu víc součástí celé té naší zeměkoule...

Nová zašívárna

Možná už jste postřehli na mém Instagramu, že mám novou zašívárnu. Celé to začalo mou potřebou zavěšovat se. Zní to trochu morbidně, ale jde jen o to, že jsem pořídila závěsnou síť na jógu. Kuba mi už před časem postavil v dílně dřevěnou konstrukci a teď přišli na řadu i poličky. Takže můžu konečně vybavovat a krášlit!

Asi už dospívám (nebo nevím co se to se mnou děje), ale protentokrát vyhrála příroda nad mou oblíbenou bláznivou barevností. Rozhodla jsem se proto zařídit si svůj nový cvíčo-relaxo-kreativní koutek v přírodních barvách.

Zařídila jsem si pro tento případ na Favi.cz nástěnku přání, kam si ukládám vše hezké, co by mohl můj nový koutek potřebovat. Na podobné projekty je Favi jako dělaný. Je to vyhledávač, který sdružuje všechny možné obchody s nábytkem a interiérovými doplňky na jednom místě. Takže jsem si tam mohla najít všechno hezky pokupě.

                                   

Takhle nějak to v mém koutku právě teď vypadá a navíc se to neustále měni. Jsem tudíž sama docela zvědavá na jeho finální podobu.

Nutně potřebuje především nějaký chlupatý a měkoučký koberec. Takový, co bude přímo vybízet k válení a jógování, ale nebude mě stát celé jmění. A přesně takový jsem na Favi našla! Je béžový, střapatý a navíc přesně v rozměru, který potřebuju. 

Protože by měl být můj koutek tak trochu "spirit", nesmí v něm chybět taky nějaká ta harmonizační soška Buddhy a zenový stojánek na vonné tyčinky. Taky by to chtělo nějákou origo lampičku na večerní čtení a hlavně spoooustu polštářků! Bez těch to prostě nejde.

Největší srdcovka, kterou jsem objevila, je ovšem ruční sítotiskový plakát cvičících králíčků ♥ Jestli si říkáte, že si na těch zvířátkách v jógových pozicích nějak ulítávám, tak... máte pravdu:)

Inspirace by byla. Jsem zvědavá, jak ten můj koutek nakonec dopadne a jestli se opravdu dokážu udržet na uzdě a zůstanu u tlumených barev. Moc dobře se totiž znám... Jenomže relaxační koutek by měl být prostě uklidňující, že!

Jak byste si podobný koutek zařídili Vy??

Jestli Vás z mého výběru taky něco zaujalo, tak všechny odkazy jsou tu:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Nový soused

Přistěhoval se do chaty ke studánce. Je to cestovatel a dobrodruh a ze všeho nejvíc miluje Japonsko. Každé ráno vstává před čtvrtou, zacvičí si Pět tiběťanů, vypije svůj šálek zeleného čaje a jde pěšky na autobus do práce nebo jede na kole. Dělá co miluje a miluje to, co dělá. Doma má kočky za sklem a teď už i stolek a knihovnu od nás. A je v našem věku. Je v našem věku!

Vymalováno

Chtěla jsem, aby se náš obývák co nejvíc prosvětlil. A opravdu. Člověk by neřekl, kolik světla ty tmavé zdi pohlcují. Měla jsem tu naší zelenou ráda, ale bílá je holt praktičtější. A taky to chtělo změnu. Ještě nejsem úplně spokojená a chce to pár dodělávek. Lesní poličku dám nejspíš jinam. Tam kde je, je jen díky stávajícím hmoždinkám ve zdi, ale je to prostě moc vysoko. A taky jde dost poznat, která poslední skříňka je ještě původní a která  není z naší dílny. Ovšem úložného prostoru je třeba. A tak ladím a dělám dál a dál kompromisy mezi hezkým a praktickým. Ono je pořád co vylepšovat. Ale to mi neva.

 Už jako malá jsem neustále stěhovala a předělávala svůj dětský pokojíček. Změny mi nalívají energii do žil a tak nějak mám pocit, že díky nim nestojím na místě. Nemohla bych žít celý život ve stejném bytě a když cítím potřebu se posunout, tak jednoduše stěhuju.

.

Pokud se někdy budete chystat zamalovávat výraznou barvu, vřele doporučuju tuhle bílou. Natírala jsem na jeden zátah a původní zelenou překryla fakt dobře. A ta vysoká bělost, jak píšou na kyblíku, jde opravdu znát. Až tak, že budu muset přemalovat asi i stropy a zbytek obýváku, jelikož teď všechno ostatní oproti té svítivě bíle vypadá lehce zašedle. Nu co už..

Cílem mojí proměny bylo taky zredukovat množství věcí v obýváku a celý prostor trochu odlehčit. Poslední dobou mě to čím dál víc vnitřně tíhne k minimalismu. Ale ne k tomu programovému, kdy přepočítáváte množství věcí, které vlastníte, děláte si seznamy a vše co je nadplán jde z domu. Mám asi jen potřebu tak nějak se očistit a zjednodušit svůj život.Vrcholem úlevy je pro mě momentálně vytříděná skříňka. Nechce se mi už ani moc utrácet za věci a obchody mě nechávají čím dál víc chladnou. Když vidím všechny ty věci v supermarketech a obchodních centrech, připadá mi, že jsou to prostě jen krámy. Občas mě něco zasáhne, ale opravdově se zamilovávám spíš už jen na webech s hand made produkty. Asi stárnu nebo co :) Snažím se minimalizovat i v jídle. Ale tam mi to zatím dost nejde teda.

Nejspíš ze mě nikdy nebude vyznavač stále tolik populárního nordic black/white bydlení. V tom bych se ukousala nudou. K životu potřebuju barvy a kontrasty. Ale tu bílou na stěnách vítám vřele. Myslím, že k barevným stěnám se hned tak nevrátím. Jsem ráda především za to světlo a taky za lavičku, která a pořádně vynikla. Mám z toho zkrátka radost! 

Kubovi tomu je to srdečně jedno, alespoň to tvrdí. Říká že je mu fuk jak bydlí, ale já vím svoje. Protože vždycky když mě popadne nějaký nápad, vrtá mi poličky klidně i o půlnoci. Říká, že mu jde jen o mojí spokojenost, ale já myslím, že jeho estetickému cítění prostě nemůže být fuk, co je kolem něj.

A já se cítím lehčeji, světleji, spokojeněji...Zase na chvilku :)

A co vy, raději zelenou nebo bílou?

Příběh naší ložnice

O našem obýváčku, jeho spontánním bourání a proměnách už jsem Vám povídala. 

A dnes to bude o druhé místnosti u nás doma, kterou využíváme skoro stejně často.

Naše ložnice sice žádnou velkou rekonstrukcí a bouráním neprošla, ale i tak toho za svůj krátký život stihla poměrně dost. Když jsme se přistěhovali, byla bílá, pustoprázdná a byli jsme v ní jen my, nějaká ta skříňka a postel.

Protože mám fóbii z bílých, prázdných stěn, okamžitě jsem započala proces zútulňován. Jako první a nejsnažší krok se nabízelo malování. Z domu jsem byla zvyklá na oranžovožlutý pokojíček. To je navíc taková teplá a útulná barva, takže moc nebylo o čem přemýšlet. Ložnice se osluníčkovala a nějakou tu dobu bylo u nás v ložnici všechno, včetně peřin, žluto-oranžové. Dokonce jsem měla občas pocit, že chytáme ten žlutý nádech i my a spekulovala o možných příznacích žloutenky.

Jenomže můj vkus se pomalu měnil a já začala mít po letech té oranžové a žluté doslova plné zuby. Do ložnice nám přibývali další a další věci a ta žlutá barva mě začínala čím dál víc limitovat v mých proměnách a realizacích.

A tak se šlo zpátky do bíla. Musím přiznat, že od té doby mám ke žluté a oranžové stále dost nevrlý vztah a mnohem raději teď dávám přednost červené, modré, růžové, mentolové a tyrkysové. A vlastně všem barvám, které mají díky bílému pozadí na stěnách mnohem větší šanci vyniknout...

V době druhého zabělení jsme už naštěstí měli víc skříněk, víc obrázků a víc všeho a tak už ložnice nepůsobila tak studeným na nezabydleným dojmem jako na začátku.

Na těchto dvou fotkách můžete sami vidět, co s prostorem udělá pár obrázků a dekorací navíc...

Tenhle náš ložnicový koutek se ovšem měnil i nadále. Armádní komoda odcestovala a chvilku nám dělala společnost anglická skříňka...

Takhle to vydrželo přesně do doby, dokud nepřišel růžový toaletní stolek...

Ten ovšem v rohu taky příliš dlouho nepobyl a momentálně je zase úplně někde jinde. A kde, to Vám ale ukážu příště.

Zbytek naší ložnice jste mohli vidět v článku o našem bydlení u Vivi a kdo neviděl, tak může kouknout teď.

I tady už se pár věci změnilo a já se těším, až ty změny nafotím a vy budete hádat jako v obrázcích "Najdi 5 rozdílů"...juch!;)

Tímhle článkem bych chtěla říct hlavně to, že pokud to u Vás doma zatím vypadá spíše jako u nás na první fotce, nezoufejte. Všechno má svůj čas a dobré věci chodí pomalu. Život je příběh a ne jedna návštěva Ikei (i když i takhle se dá žít...) Ale to už nechám na Vás;)

♥

Proměna z naší dílny - pokojík pro princeznu

Konečně Vám můžu ukázat další proměnu pokojíčku z naší dílny. Jako obvykle, nábytek stavěl Kuba, dekorovala Zuzka. 

Z naší dílny je patrová postel a závěsná skříňka. Zbytek je Ikea. Jaky mám postoj k Ikee, víte. Nijak se netajím tím, že se jí snažím vyhýbat a nemám ji moc ráda hned z několika důvodů, kterými Vás dnes nebudu zatěžovat. Na druhou stranu, může to být fajn provizorní řešení, zejména u malých dětí. Z malinkaté židličky a stolíku dítko vyroste než bys řekl švec a komu by se v tom případě chtěli cpát peníze do věcí, které za nějáký ten rok stejně půjdou z domu...Naproti tomu taková postel bude růst s holčičkou hodně dlouho a je dobré aby byla stabilní, bezpečná a nadčasová...

Dnes prostě jen mrkněte a přidejte Váš názor pokud se Vám bude chtít, páč zpětná vazba je pro nás hodně důležitá!