Že prej ho dostanu letos k nározkám. Mluvím o tom už nějaký ten čas, ale jsem v těhle věcech celkem posera.
Můj vztah k tetování se za ty roky dost změnil. Takže jsem vlastně ráda, že jsem se nenechala tetovat někdy v šestnácti, protože bych teď pravděpodobně pobíhala s delfínkama na lopatce.
Vždycky jsem si myslela, že v tetování by se měla odrážet nějaká symbolika, prostě něco osudového, když už to je na celý život že jo...
Teď si naopak myslím, že je to blbost. Tetování by mělo být především krásné. Protože o to přece jde, o to zkrášlování...Beru ho zkrátka jako kousek umění na těle.
Místo je víceméně jasné, ale konkrétní motiv se neustále mění. Ujíždím si především na tom vodovkovém, které mě nepřestává fascinovat. Teď se jen konečně rozhodnout a hlavně najít člověka,co by opravdu uměl a čekací lhůta se u něj nepočítá na roky...Mhmm,..takže možná zase nic...
