Vánoce v lese

Adventní fotorepport aneb už jsme v tom až po uši

   
Tak se nám ty Vánoce rozjely naplno!
Už se nemusím krotit v počtu Vánočních ozdob a zdálo by se, že mě ve Vánočním běsnění nic nebrzdí. A přesto jsem tento víkend nezdobila tolik, kolik jsem si plánovala. Poslední dny jsem nějaká přelíná. Asi na mě dopadá ta absence světa a jsem unavenější než kdy jindy.

Fotorepport z Prahy

   Víkend jsme strávili po delší době v Praze. Odvezli jsme nábytek, naměřili nové zakázky a "pokochali" se atmosférou hlavního města. Ty uvozovky tam nejsou proto, že bych naším hlavním městem opovrhovala, ale proto že jsme kromě práce skoro nic nestihli. Prahu mám ráda a to hodně. Bydlet bych v ní sice nechtěla ani nemohla, o to víc si však užívám jejich krátkých návštěv. Jenže tentokrát toho bylo moc a bylo to náročné. Ale bylo to i poučné...S každou zakázkou se člověk učí.
A mě navíc baví i ten sociologicko-bydlecí vhled do domácností jiných lidí. Bydlení totiž prozradí o lidech hrozně moc...

   Nestihla jsem ani moc fotit a z neustálého navigování po Praze jsem měla navíc pořád vyšťavený telefon. Tak jen pár fotek ...

Bílý nábytek teď frčí. Všichni chtějí všechno bílé a na blozích o bydlení je bílá barvou číslo 1!  Trend nebo nadčasovost? Co myslíte vy?

Nová postel a E.T. stoleček do jednoho velmi luxusního bytu na Praze 1 a poslední montáž v neděli v 9 večer. Neděle jak víno... :)

V tomhle bytě už pár našich stolečků pobývá...

Jsou součástí africké ložnice, kterou realizovala Zuzka. Myslím, že se jí dost povedla a pokud se Vám líbí, další fotky ložnice najdete u Zuzky tady.

Zbylý nábytek, který jsme v Praze nechali byl vesměs nefotogenický. Na vestavěných policích a skříních se toho zkrátka moc vykoukat nedá. Za zmínku však stojí (alespoň doufám) tahle modrá almara.

Skříňka se nám zalíbila a tak jí prodáváme i na Fleru a najdete ji i na našich webovkách. Je celomasivní (jinak už to neumíme) a vyrobená na přání podle vzoru jednoho indonézského stolíku. Přesto mám radost z toho, že do ní Kuba i tak dokázal dostat kus sebe a nese jeho rukopis...

A já? Já si musela výlet zpestřit alespoň rychlou návštěvou voňavého Lushe. Moje Lushí návštěvy začínají být pevnou součástí našich pražských výletů a Kuba ví, že nemá cenu protestovat. Obzvlášť teď, s příchodem podzimu je přece potřeba zásobit se v prvé řadě voňavými věcmi do vany i do sprchy. Včera jsem si konečně dopřála své soukromé domácí lázně a musím říct, že už dlouho jsem nebyla tak zrelaxovaná a vyvoněná. On ten podzim možná nebude zas tak hrozný ... :)

A co jste dělali o posledním prázdninovém víkendu vy?

Mějte hezký večer!

Pac ♥

Velký dovolenkový fotorepport

Zdravím ve spolek a hlásám že jsem zpět!

Odpočatější a spokojenější. 

I když bych vydržela odpočívat a pilovat svojí spokojenost ještě mnohem dýl, ale to už budu muset zvládat za plného provozu...

A musím Vám říct, že udělat si letos dovolenou v lese a nikam nejezdit, byl ten nejbáječnější nápad!

Konečně jsem si mohla naplno užít všech a všeho kolem mě, uchlácholit svůj pocit, že to všechno přes rok jen tak míjím a naplno si to vychutnat. A neřešit přitom žádné organizační a finanční starosti, kterým bych se při dovolené jinak nevyhnula. I když jsem vlastně nedělala nic extra zajímavého, netradičního nebo strhujícího, mám pocit, že jsem si dovolenou užila víc, než kolikrát v minulosti, když jsem se jen tak válela na nějákém exotickém místě. 

A taky myslím, že jsem se dost poučila.

Člověk obecně ví, jaké věcí by něměl. Například že by neměl zatěžovat svojí hlavu zbytečnostmi, nekoukat se na hlouposti v televizi nebo na internetu protože u toho neskutečně ztrácí čas, čistotu mysli i vkus, že není dobré pořád pracovat a ignorovat víkendy, že se má vždycky zaměřit raději na jednu věc a až jí dokončí vrhnout se na další, že je důležité si občas koupit něco pěkného na sebe (obzvlášť když se ve svých šatech člověk přestává cítit dobře), že není dobré trápit se tím coby kdyby, že nemá přehnaně řešit budoucnost, nebo že je dobré občas udělat čistku věcí kolem sebe, když má pocit, že už na něj všechno padá...A tak bych mohla pokračovat.

Všechno to ví, a stejně se podle toho neřídí. Z toho všeho pak nakonec dokáže vzniknout velká frustrující bublina, která ho naprosto pohltí. A přesně v takové chvíli je dobré se zastavit a na pár dní fakt nic, ale prostě nic nedělat. Dát si voraz. Nepřemýšlet, protože mozek je tak zmatený, že stejně nic nevymyslí. Odpočívat, "očistit se".  A pak se třeba jednou ráno probudí a zjistí, že už zase ví. A že ten život je sám o sobě vlastně děsně jednoduchý. To jen my lidi si ho komplikujeme tak, až se v něm dokážeme úplně ztratit.

A po téhle fázi přichází na řadu akce a nastavení změn.

Netroufám si tvrdit, že jsem to všechno zvládla protože je to nekončící proces. Ale mám pocit, že už tak něják o kousek zase vím, jak na to. 

A teď už dost filozofických keců :)

Dneska Vás kromě nich totiž budu ještě otravovat náloží fotek z mojí "dovči".

Jsem stále dost špatná blogerka co nemá kolikrát ve vhodnou příležitost po ruce foťák. A když má, tak mě zas nenapadne danou chvíli zaznamenat. Pokusím se polepšit, ale určitě mi dáte za pravdu, že lepší je daný okamžik naplno prožít než zdokumentovat, že jo? ;)

A tak se můžete podívat alespoň na to, co se mi zdokumentovat podařilo. 

Kromě níže uvedeného jsem stihla třeba ještě běhat v dešti, najít ptačí pírko s puntíkama (no fakt!), které se mi následně hned podařilo ztratit, hrát na bubny, po děsně dlouhé době zajít do obchoďáku a dokonce si tam dokázat konečně i něco koupit, vidět spoustu dlouho neviděných známých a kamarádů, trochu se u toho opít, zažít výpadek proudu u nás v lese a následnou černou hodinku se svíčkami a téměř každý večer končit v naší místní hospůdce se sklenkou suchého rulandského...

A taky....

...s Joeym (a někdy i s Kubou když měl čas) chodit do lesa. A lehnout si na louku. Naši schovku v trávě už nemáme, tu už nám posekali a tak jsme si našli nové místo. Nahoře na kopci s výhledem do údolí...

...užívat si dlouhé rána s pomalým rozjezdem a ještě pomalejší snídaní. Jíst hned několikrát vajíčka přímo z pánve a u toho si číst. Takové rána neskutečně miluju a jsou jedním z hlavních důvodů, proč chci do budoucna - buď vstávat dřiv abych si je mohla užívat častěji (málo pravděpodobné), nebo konečně víc pracovat z domu (pravděpodobnost snad větší)...

...zajet na posvícení k babičce, koupat se tam v bazénu, užít si její skvělé jídlo a zdejší vesnickou akce, která je prostě jedinečné jak přes den...

...tak v noci...

...a hlavně zas o kousek víc "zezelenat". Vzhledem ke svým neutuchajícím problémům se zády a stavem celkové imunity, mi ani nic jiného nezbývá. A tak jsem si slíbila, že se o sebe budu už konečně a opravdu pravidelně starat. Protože ať to zní jakkoliv klišácky, došlo mi že to zdraví fakt není zadarmo. 

Že je to to nejdůležitější co máme a když není ono je pak naprd všecko. A taky že jen ve zdravém těle může sídlit zdravý duch a že všechno se vším neskutečně souvisí!

Přečetla jsem pár chytrých knížek, najela na "zelenou vlnu" a stanovila si pár pravidel, které se chystám dodržovat. Na druhou stranu jsem k tomu všemu značně skeptická, protože takových "záchvatů zdravosti" už tu bylo a nikdy mi dlouho nevydržely. Jsem zvědavá, jak dopadne tentokrát. Myslím, že bych tomu mohla věnovat další článek, protože co je psáno to je dáno a budu mít alespoň větší motivaci všechno dodržovat.

Jdete do toho se mnou??

....ale protože zastávám pravidlo všeho s mírou a zdraví rozum především, užila jsem si i toho bůčku a dalších mňamek které tak miluju... Přesně totiž vím, že kdybych si něco nadobro zakázala, moje srdce by po tom najust začalo toužit o to víc...

...a každou středu nám začal na stůl "přistávat" domácí tvaroh od jedné místní kravičky. Mám radost z dalšího domácího produktu, který se u nás doma začal pravidelně podávat a hlavně z domácího žervé (přidávám do tvarhou jen trochu smetany a soli), které chutná prostě báááječně, no co Vám budu povídat...

...taky si užít výlet a koupání v zatopeném lomu...

...a stíhnout i lehké tvoření. Tím myslím opravdu lehké.
Radost mi udělali "nové" kraťasy z kalhot, které jsem stejně nosila minimálně (člověk se musí občas hecnout a prostě šmiknout) a taky tělové máslo, které jsem si umýchala podle Míšy a jejího návodu tady. Už dlouho jsem chtěla mít v koupelně zavařovačku plnou nějákého přírodního patlátka. Plná teda zatím není, ale příští várku už udělám pořádnou, protože tohle máslíčko je velká lahoda! ;)

A jakkoliv to vypadá trapně - mít o dovolené seznam restů, mě to hrozně pomohlo. Udělala jsem tolik věcí na které jsem se už dlouho chystala a i když mi trvaly dvakrát dýl než obvykle (přece se nebudu o dovolené honit, že), bylo skvělé se dneska odpoledne kouknout na papír a vidět, že mi zbývá už jen jeden jedinný bod...

...takže jsem dost uklízela. Ale nebyl to ani tak úklid, jako očista. A já se po každé vytříděné poliččce cítila líp a líp. Například jsem zjistila, že máme doma celý koš zbytečných skleniček...

...vyžehlila jsem asi trilión kilo oblečení, které jsem následně protřídila a slíbila si, že takhle daleko už to zajít nenechám. Buď to vyžehlím hned, nebo se na žehlení vykašlu úplně. I když mě žehlení baví (jsem divná, já vím), dostávám se k němu vážně sporadicky a koukat do té doby na ty plné koše prádla, to opravdu není žádná hitparáda pro duši...

....a na závěr jsem si nechala motivační foto před a po. Náš pokoj hanby, který mě nejspíš tížil na duši víc, než jsem si myslela. Naše pracovna alias příležitostná ložnice pro hosty je opět použitelná a návštěvy se konečně nemusí bát u nás přespat :) A mě je najednou tak něják lehčeji...

Snad Vás můj dovolenkový fotoreport neunudil a já se těším zase příště...

A teď už mě omluvte, Kuba mě volá na víno...;)

Pac a pusu z lesa ♥

Repport aneb se děje v lese (i mimo něj)

Přeju Vám krásnou neděli a jsem tu s pravidelným (po druhé a už mluvím o pravidelnosti:) Repportem. 

Co se momentálně děje u nás v lese i mimo něj?

1. Když se občas potřebujeme někam schovat a v klidu rozjímat, chodíme se s Joeym rozprostřít doprostřed louky. Kopretiny už tam sice nerostou, zato je tam teď krásně dlouhá tráva, která nás parádně skryje před celým světem. Ale pšt, hlavně nikomu naší schovku neprozraďte!

 2. V dílně se neustále učíme a vylepšujeme svoje schopnosti patinování. Když se totiž musíte trefit do obrázku z časopisu, nemáte na výběr. Už se těším až takhle tyrkysová nádhera vyroste a jsem vážně zvědavá, jak se s ní poperem. Na vzorku to zatím vypadá dobře, tak buďme optimisté :)

A kluci se vážně snaží. Kuba prací, Joey tím že neruší a spokojeně si užívá svůj nový gauč s výhledem na les...

3. Mí rodiče jsou na dovolené a tak občas neodoláme a trochu jim tam vespolek bivakujem. Užíváme si letní terasu kterou my zatím nemáme a hrajeme na bráchovy bubny na plný pecky, jelikož teď to konečně nikomu nevadí. A jíme, pijem a žijem při tom děsně zdravě... jako správní rockeři! :D

Avšak Atilka, kterou jsem Vám představila nedávno tady, není z jejich odjezdu už tak nadšená. Smutní a rozhodla se demontrativně každému proradnému obyvateli který ji opustil, rozkousat jednu botu. To máte za to, nevěrníci ...

 4. Zase mi umírají kytky.
Rajčata na balkóně chytily nějakou škaredou plíseň, kopretinám v květináči upadají hlavičky a nedávno koupené gerbery to už taky vzdaly. To mám vážně tak špatnou auru?:)
Ještě se mám hodně co učit. Já vím...

A jak se máte Vy?

Nedělní pac ♥

Květen u nás doma

     Neustále tady (i všude jinde) pěju ódy na jaro a nemůžu se ho nabažit. A co teprve teď, když nastal ten nejbáječnější a nekvětnatější měsíc v roce! Před týdnem jsem si kupříkladu povzdechla, že ještě nerostou kopretiny a včera jsem zjistila, že už jich je plná louka!

I Joey si rád přičichne ke kytici korpetin:)

 Miluju luční kvítí (nejen proto, že je zadarmo:), ale taky proto, že vypadá doma tak "opravdově". I s těmi broučky na květech :)

   

Kytky z květinářství ovšem také neopomíjím, obzvlášť ve dnech, kdy se něco slaví, jako třeba dnes. Nejraději je kupuju alespoň o den dřív, to abych se z nich mohla taky chvíli těšit :) A můj super fígl? Než je s Kubou darujeme (každý té své mamince), stavím je před zrcadlo. A místo dvou, mám doma hned ČTYŘI kytice! A to se vyplatí ! :)

Taky černé a smutné šanony dostaly jarní vohoz. A až nám přijde berňák zkontrolovat účetnictví, myslím, že když uvidí tyhle naše barevné složky , nebude je chtít ani otvírat :)

Při poslední návštěvě papírnictví jsem si koupila omalovánky. Nechápu, že jsem to bez nich mohla vydržet tolik let (schválně, kdy jste naposled omalovávali?). Jakmile na mě jde splín, začnu vybarvovat. Je to tak skvělá, rychlá a nenároční terapie, že si je začnu nosit asi i do práce. Což mi připomíná, že při příští návštěvě papírnictví si budu muset pořídit větší pastelky!

Naše ložnice je pořád dost nehotová a provizorní. To mi ale nebrání v tom, ji alespoň o kousek vylepšovat. A nejlíp tím, co dům dal. Třeba provizorními (a kdo ví, vlastně) "rámečky" ze starých LP desek nebo barevnými pompony. A jaký jiný, než duhový, by mohl přibýt teď na jaře.

A na posteli nám (kromě Gringa) přibylo dítě!:)

Objevuje se jen občas a většinou jen na chvíli. A když začne plakat (což tohle skvělé dítě téměř nedělá - no vážně!), vrací se utišit honem rychle do náruči k mamince. No, zatím naprosto ideální stav :o)

Krásný a barevný  květen Vám přejem z lesa ♥

Repport

   Dneska malý Repperácký repport :o) Hlásíme se z lesa, že žijem, stále něco vymýšlíme a stále nic nestíháme ...takže vlastně normálka :)

   Stavíme další nové dlouho odkládané projekty a krášlíme si domov...Co to bude až to bude? To se uvidí už brzy...

  Z fleru (opět odtud) nám přišel domů další překrásný polštářek... Máme teď takové polštářkové období :)
A dále hlásíme, že kytky stále žijí a mají se čile k světu! Vypadá to dobře, takže každou další pochůzkou kolem květinářství hrozí, že doma přibudou další ... Zatím se držím, vím že si nemůžu "ukousnout moc velké sousto" hned ze startu....

   Asi jako všude nám tu poslední dny neustále prší a není zrovna nejlíp, ale když vykoukne na chvíli sluníčko..tak to pak stojí za to!

  Jsem nemocná :( To je tak, když jdete k doktorovi s tím, že Vás bolí jedna část těla a on Vám diagnostikuje nemoc na úplně jiném místě. Radši tam nechodit prostě :o) A tak jsem si ty škaredé pilule alespoň přestěhovala do hezčí krabičky...Když jste totiž zrzavá kočka s odhalenými zády, nemusíte umět vůbec nic a může Vám to být totálně jedno ;)

  Jedeme na výlet...Sice pracovní, ale i tak je to pořád výlet!...zítra strááášně brzy! Takže už utíkáme radši spáát... Rohlíčky na cestu, které chystám Kubovi když musí jet sám (a naposledy vypadali takto) tentokrát nevezem, tentokrát si společně zastavíme na nějáké křupavoučké a čerstvé. A na pořádné ranní kafe!

A jak se máte vy?

Jaro v lese ♥

   Ááách, jaro!

    Existuje snad optimističtější roční období...?
Doba, kdy se všechno probouzí a kdy vzniká nový život, musí dát na prdel i těm nejvleklejším chmurám a těžkostem.

Včera jsme dokonce zahájili u nás v lese letní sezónu.
Že předbíháme?
No jo, když letní sezóna u nás holt začíná s prvním opečeným buřtem!

   Konečně bude víc světla, míň tmy, víc času na všechno! Pracky nebudou u práce umrzat a naše údolí se znovuzaplní lidmi a pohodou, se kterou většina chatařů do lesa přijíždí.
Budem zase hodně venku, víc spolu, přibyde kytek a ubude chmur...

    A já můžu konečně zase po roce dělat to všechno, na co sem se v zimě tak těšila. Tahat peřiny ven na sluníčko,

trhat první jarní kopřivy pro krásnější vlasy, pleť, tělo i duši,

(a pak si nechat něžně ofoukávat opálené prsty-jauvajsky)

obouvat jarmilky tak ,jak se mi zrovna zlíbí,

péct ten nejoblíbenější jarní koláč,

sledovat jak vzniká život,

malovat na louce...

A učit se všechny ty momenty prostě a jednoduše jen naplno prožít. (ano, pořád s tím mám občas problém)

    Dejte si se mnou alespoň na dálku panáčka malinovice na to, že letos to jaro bude stát vážně za to a že si ho opravdově užijem.
Že nemáte malinovku?
Neva, nalijte co je.
A já slibuju, že letos v létě, až maliny uzrají, udělám jí dost pro nás pro všechny!

    Co jiného taky na tom světě dělat, když už jsme tu. Těšit se, je (alespoň myslím), jedna z nejlepších možností, jak trávit čas.

           Procházíme se, plánujem, kontrolujem, a občas jsme u toho
přistiženi místními papparazzi :o)

    Těším se.
Až si tu spolu upečem ten jaro-koláč, až si povíme o našich nových nábytko-projektech, až spolu budeme malovat, a brzy oslavíme taky moje narozeniny... A že bude hlavně konečně více času sdílet to všechno s Vámi!

                       Od rána čeká na stole poukaz na "malovací den v lese" pro mojí mamku, která dnes slaví narozeniny.
 Nemůžu se už moc zdržovat, tak popadám obálku, slunečnici a utíkám přát. A to LP je novým přírůstkem z páteční akce a je vážně moc dobré. Zkuste si tuhle rokenrolovou bandičku poslechnout. Třeba tady.

Pac a pusu z lesa ♥