2015 aneb jak se všechno pokazilo

Bilancování nad minulým rokem už má většina lidí (nebo aspoň blogerů) za sebou. Já se k němu dostávám až teď. Náš 2015 byl totiž dost pokažený. Nevěříte? Tak hele:

Breakdown No.1:

Začalo to už v lednu, kdy si Kuba na snowboardu zlomil ruku. Asi Vám ani nemusím povídat, jak blbý je, když má truhlář ruku mimo provoz. A to na 2 celé měsíce. Kdyby si tu ruku alespoň zlomil během těch opičinek co tak rád provádí. Ale on si ji jen trapně přisedl dole pod kopcem, takže jsem mu nemohla ani pořádně vynadat.

Breakdown No.2:

Že to bude fakt pokažený rok se dál projevovalo o něco nenápadněji. Nejprve odpravením stolního počítače, který už neodolal naší ignoraci vůči antivirovým programům. Na chvíli to vypadalo, že se odebere do počítačového nebe, ale nakonec byl zachráněn týmem schopných ajťáků. Všechno dobře dopadlo, data jsem zachránili a pořídili si antivir. Byla jsem hrozně ráda, protože nesnáším ten proces opravy elektronických spotřebičů. Jak se to všechno musí vylítat, vyčekat, zaplatit a člověk ani neví, jestli nepřeplácí, protože tomu houby rozumí. To jsem ovšem ještě nevěděla, co mě čeká.

Breakdown No.3:

Pak dlouho nic. Potom to ale stálo za to.

Až jednu letní neděli jsme přišli domů z výletu a už v předsíni to neskutečně páchlo. Vlezlý odér spálené gumy předpovídal jen ty nejhorší zprávy. O tom, jak jsem byla mírně hysterická a jak to nakonec dopadlo, jsem psala tady. Tenkrát to odnesly pojistky na všech spotřebičích a pár spotřebičů nám umřelo úplně. Už půl roku se nám opravuje mikrovlnka (pomalu přestávám doufat,že se s ní ještě někdy setkáme), televizi jsme zprovoznili sotva pár dnů před Vánoci (na pohádky musela být!) a trouba nám přišla opravená minulý týden. Skoro celá domácnost kaput na pár dlouhých týdnů. Jediný spotřebič, který to neodnesl byla snad pračka.

BreakdownNo.4:

Myslela jsem, že po téhle pohromě naší domácnosti se už pokazilo všechno, co se jen pokazit mohlo. Alespoň, co se týče spotřebičů a elektrických zařízení. Jak jsem se mýlila. Hned pár týdnů na to jsem si sama zrušila telefon, když jsem si chtěla amatérsky vyměnit baterku. Dobrá rada: Pokud máte Iphone, nechte výměnu baterie raději na profíkovi. Může Vás to nakonec stát daleko víc, než tři nové baterky dohromady.

Breakdown No.5:

O tom, jak jsem Kubovi na podzim zavřela ruku do kufru auta bych raději pomlčela. Doteď nechápu, jak to mohl přežít jen s odřeninami a velkou modřinou. Nakonec jsme ani nejeli do nemocnice i když v tu chvíli jsem si byla jistá, že jsem jednou nekontrolovanou ranou nadobro ukončila jeho truhlářskou kariéru.

Kdyby nebyl truhlář, mohl by z něj být třeba pěkný kovboj:)

Breakdown No.6:
No a pak se nám porouchal Joey. Je tomu sotva pár dní, co je v pořádku. Podezření na otravu se podle jaterních testů potvrdilo a Joey si  prošel třítýdenní hospitalizací napíchaný na kanyly. Dodnes je nám záhadou co, kdy a kde snědl.

Dalo by se zkrátka říct, že v roce 2015 jsem se z  nás tří neporouchala jediná já. Já byla ovšem tak nějak stabilně porouchaná celý rok. Minulý rok byl pro mě rokem velkého bilancování, rozpolcenosti mezi tím co chci a co bych měla a neustálým bojem sama se sebou. Myslím, že to šlo z velké části poznat i na blogu i když jsem se snažila psát jen tehdy, když se mi chtělo a měla jsem dobrou náladu. Slibuju, že 2016 budu lepší (už jsem!) a už teď cítím, že projít si tím vším mělo smysl.

Breakdown No. 7:

No a aby toho nebylo málo, týden před Vánoci se mi porouchal foťák. Jen tak zničeho nic mi objektiv nejde najednou zasunout. Můj věrný kompakt, který to se mnou táhne už dobrých 5 let je tak momentálně mimo provoz.

2015 byl zkrátka hodně pokažený rok. Ale nechci se rouhat. Zažili jsme i spoustu dobrých věcí. Přesto doufám, že rok 2016 bude lepší.

Na závěr Vám chci ještě ukázat všechny návrhy tetování, které pro mě Lucy ve 2015 nakreslila. Teď už je můžu ukázat, jelikož už mi nikdo nemůže kecat do toho, které si vybrat:) Ale bylo to těžké rozhodování teda...

Co si o 2015 myslíte Vy? 

A vybrala jsem podle Vás dobře?:)

All photo by Bumpkin Tatoo

Mějte se ve 2016 hezky ♥

Rok 2015 šitý na míru aneb můj nový diář

Dnes budu tomu svému blogu trochu nevěrná s blokem. Snad mi to promine. Doufám totiž, že je rozumný a je mu jasné, že v mém životě nemůže existovat pouze on. Že vedle sebe potřebuju na každý den někoho více skutečného, někoho koho si budu moct ošahat a někoho, kdo může usínat schovaný pod mou hlavou na společném polštáři...

Celý loňský rok jsem prožila po boku pana Moleskinského. Určitě ho znáte. Je skladný, je pěkný, má příběh a především každý týden celou pravou stránku volnou. Ovšem zjistila jsem, že i přesto není otevřený mým nápadům tak, jak bych si představovala. 

Vím že tuhle absenci místa v diáři většina lidí řeší externím deníčkem ale to není nic pro někoho, kdo ztrácí věci dnes a denně (včera naposledy třeba tašku, ups...) A tak se mi představa dalšího deníčku příliš nezamlouvá. Chci mít zkrátka vše na jednom místě a neustále při sobě.

Takže jsem se letos, inspirovaná tímhle videem a unavená neúspěšným pátráním po panu dokonalém, rozhodla pro vlastní výrobu. Však to znáte, jaké si to uděláte takové to máte.

Začal jsem obalem. Protože se poslední dobou čím dál víc zamilovávám do kůže, byla pro mě jasnou volbou. Kůže je vděčná a krásná. Vydrží roky a s časem neztrácí na kráse, ba naopak.

Poslední dobou kupuju kůži hlavně tady a jsem moc spokojená. Je opravdu hrubá, kvalitní a za dobrou cenu.

Rozhodla jsem se kůži si sama i nabarvit (Kubovými mořidly na dřevo) a musím uznat, že to vůbec není nic jednoduchého. Můžu ale říkat, že obal je o to více autentický a flekatá místa jsou odrazem mojí s láskou provedené ruční práce...však víte :)

Původně jsem chtěla deníček ještě celý po okrajích obšít ale nakonec jsem uznala že by to bylo zbytečné a užívám si jeho minimalistický vzhled.

A teď už se pojďme podívat konečně dovnitř, jak jsem si to tam letos zařídila.

Pokud jste se nepodívali na výše uvedené video a o diářích v "bullet journal" stylu slyšíte poprvé, rychle Vám vysvětlím onen systém. 

Na začátku každého měsíce daný měsíc rozepíšete na levou stranu diáře. Tady si pak můžete zapisovat veškeré své činnosti, schůzky, zkrátka časové body na které nechcete zapomenout.

Vlevo si pak uděláte takový malý měsíční "to do" list a můžete si tu psát vše, co potřebujete daný měsíc stihnout a další úkoly či přání, které nejsou konkrétně vázané na čas a místo.

Pokud víte, že toho máte daný měsíc hodně, může se Váš "to do" list protáhnout klidně na několik dalších stránek, místa máte k dispozic dost a dost. Ke každému bodu pak uděláte kostičku a odfajfkováváte či rovnou škrtáte. A co potřebujete zapsat do časového kalendáře vlevo, to si tam klidně poznačíte.

Pak si můžete tvořit další "to do"listy na jednotlivé dny. Zkrátka si napíšte co ten den chcete stihnout,  máte to pěkně před očima a co nestihnete, přepíšete do dalšího dne. Nebo to tam necháte a na konci měsíce projedete všechny strany a nepoškrtané body sepíšete  opět do měsíčního "to do" listu.

Tenhle systém neklade žádné omezení, v závětří stránek nečeká další měsíc, takže můžete popsat kolik stránek chcete.

Můžete přidávat další seznamy, jako třeba nákupní, seznam hostů na párty, rozpis domácích úkolů, zkrátka cokoliv co ten měsíc potřebujete zaznamenat.

Geniální ne? :)

Možná Vás už stihlo napadnout, že až tak geniální to zase není. Co když totiž potřebujeme zaznačit časový údaj, který se týká až některého z dalších měsíců? Co když potřebujete jednoduše plánovat a značit schůzky po celý rok?

Tenhle nedostatek řeší bloček číslo dvě.

Stáhla a vytiskla jsem si měsíční kalendářky tady a na každou stranu deníku nalepila jeden.

Zapisuju si do nich všechny časové body, narozeniny, akce atd. Když nastane daný měsíc, všechny tyhle body jen přepíšu do kostičkovaného bločku číslo 1 a jsem připravená....

V druhém diáři takto zaplníte pouze prvních 12 stránek a tak zůstává navíc spousta místa pro poznámky. Píšu si tady třeba otevírací dobu úřadů, knihoven, důležité poznámky které potřebuju mít po ruce celý rok nebo takové ty obecné seznamy, které přetrvávají déle než měsíc (co bych se chtěla letos naučit, co bych si chtěla koupit, přečíst, seznam filmů které chci vidět, zkrátka cokoliv mě napadne....)

Poslední, třetí sešitek je můj nejoblíbenější.

A je paradoxně prázdný jelikož jsem ho ještě nestihla začít používat.

Říkám mu "sešit kreativity", je nelinkovaný a čeká na to, až si do něj začnu kreslit (nebo spíš čmárat), psát a zaznamenávat své nápady. Zkrátka tvořit co mi síly a hlava stačí!

Tak, tohle je teď můj nový tlustý diář 2015, můj svatý grál, můj každodenní kámoš, můj nejvěrnější společník. Celkem nám to spolu sluší, ne?

Jednotlivé sešity jsem přichytila ke koženém pouzdru pomocí barevných gumiček. Nejlepší na tom celém je, že se už nemusím v psaní ani trochu omezovat a pokud stihnu popsat klidně i celý sešit, jen ho jednoduše vygumičkuju a vyměním za nový. 

Gumičky jsem ovšem zvolila trochu nešikovně, jsou příliš tlusté a já nevychytala jsem ještě příliš jejich uvazování.

Nelíbí se Vám ty uzlíky na modrém provázku? Mě taky ne. Kazí deníku ten minimalistický vzhled, který jsem si na něm tak oblíbila. Budu to muset ještě nějak vykoumat a uzlíky převázat tak, aby byly raději vevnitř a přitom nezavázely.

Jinak jsem (alespoň prozatím) nadmíru spokojená.

Tak novému roku zdar!

Co vy? Do čeho píšete? Moleskinujete, papelotujete, stačí Vám obyčejný diář ze supermarketu, jedete v nekonečném množství nejrůznějších bločku a nebo jste tak svobodní a neuspoutaní že diář vůbec nepotřebujete? :)

Mám pro Vás totiž nakonec jeden bojový úkol. Do toho svého vyvoleného si dnes nezapomeňte poznačit důležitý bod: Mít bájo víkend!

A co je psáno to je dáno, takže se mějte...bááječně! ♥

Jak to bylo letos s kapry a proč budu příští rok veganským bezdomovcem

Zdravím v novém roce a přeju Vám všechno nejkrásnější!

   Letos to s těmi Vánoci bylo nějaké rychlé. Ostatně jako vždy. Pořád si neumím všechny činnosti zkorigovat tak, abych všechno stíhala jak chci a když už se mi to podaří, stejně ve finále něco nestihnu, něco přesunu a na něco se vykašlu úplně. A tak se nakonec stane že opět balím dárky na poslední chvíli 24. ráno, nestihnu upéct Vánočku, nemám uklizeno nebo si vytrpím pár krušných chvil s na poslední chvíli koupenými kapry. No jo, nikdo není dokonalý. A mě se stejně víc líbí ty Vánoce prožít v klidu než dokonale.

2014

    Dobrý den poprvé v roce 2014.

Dneska to bude o mě, jen trochu o Elvinovi, a vůbec ne o Joeykovi, Jakoubkovi nebo nábytku. 

Je totiž nový rok (všimli jste si taky, že :o) , a já víc než kdy jindy bilancuju.

Zjistila jsem totiž, že pokud svůj život nevezmeme do svých ruk sami, někdo jiný to jen ztěží udělá. A já chci žít ještě o něco blíž tomu, jak jsem si to vždycky přála. Ne za pár let, ne až potom, ne za rok, ale TEĎ.

A tak poslední dny přemýšlím, bilancuju, vzpomínám na loňský rok a startuju se na ten nový. Pořád nevím, co vlastně přesně bude. Spoustu věcí je nejasných. Ale vlastně bych ani nechtěla aby to bylo jinak, nechtěla bych mít život nikdy moc nalinkovaný. A tak ho nechávám, ať mi sám ukáže kudy se vydat. Když budu hodně naslouchat a dávat pozor, věřím, že on mi  nakonec vždycky ukáže tu správnou cestu.

    A co například mi přinesl rok 2013?

Tady je pár věcí:

1) Elvina

    Naše ponožkové zvířátko k nám dorazilo na začátku září. Jako dneska si pamatuju, když jsem ho poprvé uviděla na internetu a zahořela láskou, od doby co jsem poznala Kubu, nepoznanou. Prostě láska na první pohled. A taky si pamatuju, jak nekonečné mi připadalo čekání na něj, protože paní z obchodu byla zrovinka na dovolené, a že když mi přišel v bublinkové obálce, skoro jsem se ho bála rozbalit. Co když nebude takový jakého jsem si ho představovala? Já vím, trochu blázen. A i když jsme si náš vztah museli začít budouvat od úplného začátku a trochu si na sebe zvyknout, myslím, že se máme pořád raději a budeme spolu -nemůžu mluvit za Elvina, ale - ...snad už věčně :o)

2) Napraveného (alespoň částečně) bordeláře

    Jsem bordelář. Tečka. 

K tomu se nedá moc co víc dodat a i když si může říkat kdo chce co a maminka lamentit, to jsem prostě já.

Vím, že když se mi nechce opravdově uklízet, nepřinutí mě k tomu ani největší pohroma a jsem schopna celkem solidní čas v nepořádku fungovat a poklidně žít. 

Ale zjistila jsem, že i s tímhle na první pohled definitivním stavem se dá něco dělat, fakt že jo. Pořádek je totiž mnohem hezčí. Tak se na mě musí:) A pořádek ve věcech šetří čas a vlastně tak něják není vůbec nepříjemný :) 

A tak se pomaliču (mami, jásej) i moje nepořádnictví začíná proměňovat v něco, co se trochu víc podobá systému.

Například jsem si letos KONEČNĚ uklidila ve skříni a zavedla malý nálepkový systém, který kupovidu celkem funguje. Komínky to sice úplně nejsou, ale od té doby co jsem zavedla štítky, ještě nestihla znovu začít pučet v naší skříni obvyklá anarchie. HURÁ!

3) Kosmetickou dospělost

    Někdy na samém začátku roku 2013, po mém nejdivočejším vlasovém období, jsem se rozhodla už VŮBEC SI NEBARVIT VLASY.  

Po stádiu, kdy se na mojí hlavně vystřídaly snad všechny odstíny červené, od nazrzlé zrz, přes semaforově červenou až po růžově purpurovou, rezignuju na jakékoliv barvení. 

Za a) i když jsem milovala ten proces barvení, který mi pokaždé nalil červenou do vlasů a krev do žil, přece jenom starost o tak barevné vlasy je náročná na čas i peníze

za b) to odnesly mé vlasy

za c) zdravé vlasy a můj čas jsou pro mě prostě cennější.

Pochopila jsem, že nejlehčí, nejhezčí, nejlevnější i nejoriginálnější je prostě mít SVÉ vlasy.

Moji kosmetickou dospělost kalkuluju za další z toho, že jsem se začala zajímat o existenci rtěnek, které mě vždycky nechávaly chladnou. Zamilovala jsem se do výrazných rtů (ještě pořád víc u jiných, než u sebe samé) ,pořídila si jednu jako fakt pořádnou ( k tomu zástup obyčejnějších) a pokročila od Coco Madmazél na Coco Chanel,který teď bezmezně a nejspíš nadosmrti, miluju. Už jsem totiž velká holka, víte :)

 4) Panenku z dětství

    Dřevěnou panenku s provázkem místo ruček jsem objevila nedávno, když jsem se probírala starýma věcma u babičky. Připomněla mi  den na školkovém výletu ve skanzenovém městečku, kdy mi jí rodiče koupili, jakou jsme z ní měla ten den radost, jak jsem dostala ještě jednu k ní (tu už asi nenajdu) a jak se z nich pak staly sestry, jak ten den svítilo krásně sluníčko a vůbec všechno. Jo, jo...

    A co mi přinese nový rok 2014? 

Jasně, že to nevím. A jasně že to záleží na mě. To, že budu bdít a dávat pozor jakým směrem mi říká život abych se dala, neznamená , že se nebudu snažit.

A abych se příští rok mohla posunout ještě o větší kus než letos a nespadla po nějáké době do starých kolejí, poprvé jsem si zapsala svoje předsevzetí. Na první stránku diáře, abych je viděla denně a nikam před nima nemohla utéct!

    Bod číslo 1) je naprosto zásadní. 

Chci všecko zkusit. Může se to zdát báječné, ale je to spíš děsné. Něco zkusím jednou a za chvíli chci zkoušet už něco dalšího. Nic se tak nemůžu opravdu dobře naučit. Zastavit se, zdokonalit se a nově začínat jen s tím, co opravdu chci a co si rozmyslím. To je moje mantra tento rok.

A na bod číslo 9) taky dost sázím. Přemýšlím, co udělám zítra, za chvíli, za rok, dumám nad kravinama, utíkám si občas do svého světa a tak mi uniká ta skutečná realita, kouzlo okamžiku a to co je nejdůležitější a co mám přímo před nosem. Přítomnost.

    Myslím, že předsevzetí jsou dost jasné na to, abych nemohla sklouznout k výmluvám. 

Chleba chci péct častěji, protože s ním je doma prostě víc jako doma a afroúčes je nejspíš spojený s mým NEJOBLÍBENĚJŠÍM VIDEOKLIPEM loňského roku. Už teď vím, že na něj nejsem ten správný typ a nejspíš mi nebude vůbec slušet ale zkusit se musí :o) 

    Takže konec řečí. Letos je před náma spousta práce. Loňský deníček je už minulostí a já se netrpělivě raduju, co všechno zažijeme v novém roce. 

Přeju z celého srdce všem bytostem ať je Náš Nový rok co nejlepší!