pátek 28. února 2014

Moje věčné otázky aneb co mi nedá spát...

 


 Knížky jsem četla mockrát.
Filmy jsem z duše nesnášela a nechtěla na ně koukat, protože dle mého naprosto shazovaly celý ten úžasný imaginární svět, který dokáže vytvořit jen kniha.

S přibývající kvalitou dalších dílů se moje nechutenství zmenšovalo...A teď je mám ráda...Víceméně všechny, i ty první už mi vadí čím dál míň a ráda si je s nostalgií zkouknu...Asi zrají jako víno...

Je to už pěkně dávno, co jsem knihy četla...
Poslední pátky si nostalgicky dávám...

    A tak mi v hlavě opět začali kolovat věčné otázky, na které stále neznám odpověď a nedají mi spát. Některé jsou možná hloupé a jen dokazují moji špatnou paměť...Ale stejně!

Občas mě na ně přivede Kuba, který chudák někdy ve slabých chvílích rezignuje na ignoraci přítomnosti kouzelnického světa v naší domácnosti a sem tam se s mírným zapojením do děje zeptá se proč se jako nevyřeší onen neřešitelný problém nějákým jejich trapným kouzlem nebo proč toho Potra ti smrtijedi sakra zrovna teď konečně už nevodpráskli když ho měli přímo před nosem! No jo, o čem by pak bylo zbývajících 150 (v jeho očích) dílů, že zlato...(+ povýšený úšklebek)
Těžko mu vysvětlovat že ten přece patří pánovi zla...

    Jestli znáte odpověďi, prosím poučte mě, budu ušetřena bezesných nocí a připomínek, že je to celé nedomyšlená volovina.


1) Proč chce sakra Brumbál tak moc vymámit skrz Harryho Křiklanovu vzpomínku o malém Voldemortovi a viteálech když už jich stačil sám do té doby několik zničit, takže jejich existence je mu nadmíru jasná. Takže mu je ta vzpomínka naprosto zbytečná. Nebo k čemu jí má? Chce se ujistit? O čem??

2) Tohle mě obzvlášť vytáčí -  Když existuje něco jako Hermionin obraceč času, proč ho sakra Harry nepoužije k tomu, aby zabránil smrti svého milovaného strýčka, popřípadě dalších nepřeživších? Když to šlo u Klofana...

3) Když se ponoří loď v jezeře spolu s celou kruvalovskou posádkou, to se jako neudusí? To mají ssebou všichni po kapsách žaberníky?

4) Brumbál - takový kouzelník všech kouzelníků a neumí se Snapem vymyslet lepší řešení jejich problému než se dát prachsprostě jednoduše zabít? To je v kouzelnickém světě se všemi těmi vymoženostmi kouzel tak těžké simulovat vlastní smrt? Nebo ho prostě už nebavil život, odešel si na lepší místo a věděl že to Harry zmákne všecko sám?

5) Další vymoženost - tekuté štěstí alá Felix Felicis. Proč se nepřidává do jídla každý den? Stačí přece kapička a láv, pís end hepines v celém kouzelnickém světě nastanou...

6) Když se dá v kouzelnickém světě přemisťovat, proč se Harry jednoduše rychle nepřemístí ve chvílích kdy mu jde o kejhák?

7) Jak je možné, že když někdo spadne z několika desítek metrů při Famfrpálu z koštěte, tak to přežije?

8) Když se dá v kouzelnickém světě přeměnit "voda na víno" a skoro všecko vyčarovat, jaktože existují chudé rodiny jako ta Víslijovic?


Vlastně už mě nic dalšího momentálně nenapadá...Vzpomenu si vždycky na tisíc otázek, které mě pálí...A stejně rychle je i zapomínám...
Holt je ten kouzelnický svět tak složitý :)

Každopádně si užívejme potrovské pátky a famfrpálu zdar! ;)




neděle 16. února 2014

Novinka na trhu: Brand dog box

    


    To jsou samé brendnúzboxy, bio-bedýnky, lejdyboxy a zající v krabici...

I my jsme se konečně rozhodli v téhle oblasti začít podnikat.

Naklonujem to naše potrhlé zvíře a budem ho posílat v bedně. Ať si to štěstí užijí i jiní...


Krabici přidáváme darem.
(a obávám se že i za toho psa budem muset doplatit, jinak bude naše reklamační oddělení brzy značně zahlcené)

.... tak mě napadá, že tohle podnikání asi moc rentabilní nebude...

Ale na tu bednu je záruka 2 roky!!

Mějte báječný večer;)



PéeS:

Tahle bedna je součástí jednoho projektu. Už se moc těším až Vám ho ukážu. Protože je vážně boží (jsme skromní, to ano).
Jen prozradím, že se jedná o teenagerovský pokojíček ve street-skate stylu. (a kdyby měl někdo zájem o podobnou bednu, ať se ozve)


sobota 15. února 2014

Co bylo ve schránce aneb ten nejoblíbenější koláč

    Hádáte správně.
Vzkazovník ukrýval odkaz na tenhle cheesecake.(zjednodušme si to na čískejk, neva?)


    U nás je to ten nejrychlejší a nejoblíbenější způsob, jak vytvořit radost.
Protože co mu chcete dát?
Nové trenky? Parfém? Knížku?
Houbelec. Kus žvance, to ho stejnak potěší nejvíc.

Obzvlášť tenhleten žvanec, o kterém si troufám tvrdit, že je to jeden z nejlepších dortů pro chlapa.
Je to totiž ozkoušené!
Každý má sice jiné chutě, ALE z mých zkušeností, všichni chlapi se po něm můžou užrat. Kuba, můj brácha, táta, druhý brácha, kamarádi, no prostě každej chlap:)
Oni totiž zároveň většinou neřeší tu jeho obrácenou kalorickou stránku.

Jenže my holky si ho dáme stejně tak málo, protože je TAK sladký a TAK hutný, že taky nepřiberem! No, není to báječné?

A nesmíme zapomenout na to, že ho vymysleli líní američani, takže rozdrtit sušenky s máslem a zalít rozšlehaným sýrem, to prostě dáte! Za pár minut...


    Chce to jen pár fíglů, se kterými bude nejlepší. Za tu dobu co ho peču už mám pár svých, a ráda se o ně podělím.

Začněme základním receptem:
  • sušenky - 250 g
  • máslo    - půl kostky
  • sýrová složka (mascarpone, tvaroh, lučina) - 500 g 
  • cukr      - 150 g
  • vejce     - 2 ks
  • smetana - 1 dcl
  • špetka soli
  • špetka skořice, vanilkový lusk, ...(tady už začíná imporvizace...)
Postup není vůbec složitý, tak jen zběžně. Sušenky rozdrtit (drtím je ve dvou silnových sáčcích - jistota je jistota) tou obrácenou stranou paličky na maso. Pak promačkat s máslem (když budete dostatečně uvědomělí, vyndáte ho z lednice tak hodinu předem) až vznikne hmota, kterou vycpeme dno formy. 
A pak už jenom smíchat všechny ostatní ingredience a šlehačem (na pomalý výkon), vyšlehnout. Pečeme necelou hodinu na 150 stupňů. (né víc!)

 Uplácaná sušenková základna                                                           V troubě se vším všudy
Je to vážně rychlodort, že?
Důležité je ale nezapomenout na pár věcí. Takhle to dělám já:

TIPY:

Výběr sušenek
Já mám nejradši tyhle.
















Čískejk je s nimi nejbáječnější, křupavý a karamelový. Prodávají se v Globusu, Tescu a určitě i jinde...
Nejsem sušenkový typ, ale po těhle bych se mohla užrat.

Složení sýrové složky
Nejvíc se mi zatím osvědčila kombinace 50 : 50 mascarpone s tvarohem.
Proč?
Tvaroh dodá čískejku říz a hutnost, mascarpone ho zjemní. Celý mascarponový mi připadá až moc jemňounký a celý tvarohový, to taky není ono.
Dá se použít samo i Lučina (místo tvarohu), s tou je to taky moc fajn (jen stoupá pořizovací cena dortu), nebo další alternativy jako pomazánkové máslo (nezavřou mě když to řeknu?), ale to už je na mě moc velký "ojeb" .(pardon za to slovo)
Radši čistý tvaroh, než sloučenina.
















Pečení
Pod mřížku s dortem je třeba do trouby položit ještě plech s vodou (nedělejte to tak blbě jako já. Vždycky naliju vodu na plech přímo ze dřezu a pak půku vyliju při cestě do trouby. Raději detje do trouby plech a pak ho až dolijte vodou v hrnečku. Je to sice detail, ale já to pokaždé zvořu.)
Někdo dává do trouby jen kastrůlek s vodou vedle formy s dortem, ale z plechu se vlhko rozprostírá rovnoměrněji.
Vlhkost v troubě je hrozně důležitá k tomu, aby dort nebyl vysušený a hlavně aby proto, aby se upekl rovnoměrně i uvnitř a nahoře nepopraskal.

Péče po pečení
Až vypnete troubu, dort rovnou nevyndávejte. Troubu jenom pootevřete (zajistěte vařečkou) a nechte dort pozvólna vychladnout a uzrát.

Péče před konzumací
Uložte čískejk do ledničky a zkuste vydržet alespoň den, než začnete konzumovat. Úplně nejlepší je dort takový 4.-5. den.
Bohužel málokdy tak dlouho vydrží...(ale ten poslední kus pánové, ten pak stojí za to teda...!)
Dort krájejte nožem namočeným v horké vodě a nejlíp po každém jednotlivém řezu ho očistěte a znovunamáčejte. Je to sice pruda, ale takhle nakrájený čískejk nebo vypadat jako hromádka neštěstí.


Můžete ho tisíckrát obměňovat. 

To je na něm boží.

Jednou s trochou rumu, jindy s bílou čokoládou, pak s ovocem uvnitř (maliny♥) nebo ho zalívat teplou ovocnou omáčkou. 
Můžete si s ním zkrátka dělat co chcete.
(s dortem. Když ho upečete dobře, tak i s mužem. VÁŽNĚ:)

A to my můžem!

Funguje vážně na všechny chlapy. A Joey to je gurmán! Ten se neohlíží po každém kusu žvance;) 


Jsem se trochu rozvášnila...ono když jde o jídlo...:o)


Pac a pusu z lesa...








pátek 14. února 2014

Valentýn je příležitost...


    My a Valentýn?
Je nám to celkem fuk.
Ani jeden nechceme slavit jen proto, že je Valentýna, ale taky ho dramaticky neodmítáme, jakože to je vlastně ten komerconalismus.
I když to tak podle deníčku nevypadá, letos jsem ho já neměla v plánu vůbec řešit. 

Helou Kity náplasti jsem si půjčila, dostal je totiž Kubík dárkem do své truhlářské lékárničky.
 Člověk sice nechce nic přivolávat,ale je dobré být pojištěn. A když on navíc tu růžovou tak miluje:)

      Ale pak mi maminka přihodila prázdnou krabičku od sirek a kus pěkného papíru (jakože pro Jakoubka), že to sama bude ve škole s dětmi vyrábět, k tomu článek u Vivi a ve mě se probudilo papírové vetešení. A mám najednou náladu být hrozně něžná :)

Máme novou lesní poličku! Už druhou. Momentálně ji zdobí fotka (naše úplně první společná), z doby kdy jsme byli oba ještě takové kuřátka neopelichané.

Všechno tak vzniklo včera večer, po tom co jsem v papírnictví šáhla bezděčně po těch nejholčičtějších barvách a vzorech. A vůbec celá jsem teď taková pokrčeně přítulná...

     Papír je totiž hrozně bezva, když nemáte na náročnější tvoření zrovna čas nebo energii, nebo když si člověk chce prostě vyrobit něco, co potěší během pár minut a nestojí moc námahy. Taková terapie tvořením je někdy moc potřebná, alespoň já ji občas (často) potřebuju. A vůbec nejlepší na papíru je, že celá paráda příjde na pár korun...

     Většinou nakupuju a až pak přemýšlím, co z toho vlastně bude. A když vznikne něco fajn, co navíc nečekaně ladí, mám z toho o to větší radost.



     "Dopisní schránka" byla hotová za pár minut. Stačily papíry, lepící páska a kus kůže na pověšení. 
A i když možná neunese každý dárek, tajnou nápovědu k němu určitě.
Navíc se těším, jak do ni budu dávat (a když se zadaří, tak třeba i dostávat), všemožné vzkazy celý rok...

Vzkazovník je na světě. Můj červený prst na obálce bohužel taky, jsem někdy tak trochu patlal..

    Jste zvědaví jaké překvapení čeká v té naší? Nemůžu to prozrazovat, ale příště Vám to povím... Když budete hodné, děti milé...(ne, dnes nezlobím, dnes jsem vážně to nejkrotší děvčátko). Ukážu, slibuju :o)

    Elvin je dnes taky celý rozněžněný a srdce mu bije napoplach. I ponožková zvířátka potřebují lásku... A co ty víš Elvine, třeba Ti jednou místo mého objetí přistane nějáké trochu víc textilní, třeba nějákého pěkného ponožkovic děvčete;) Všechno má svůj čas trumbelko, všechno má svůj čas...

"All you need is love, člověče"


Mějte krásný den i celý víkend (ať už s "V" nebo bez něj, s "OH" nebo bez nich...;)
Protože Valentýn je příležitost, ne povinnost...


Pac a pusu z lesa...

úterý 4. února 2014

Čajočas aneb ty mrcho

    Když tady byl nedávno článek o kafi, napadlo mě, že já hlupák píšu o kafi, které piju párkrát do měsíce, místo toho abych psala o čajíčku, který piju dnes a denně.
A tak ho tu máte. 

    Jsem totiž děsný čajoholik. Ale zase nečekejte, že bych si jako největší čajosvícenec louhovala sypaný čaj přesně čtyři a půl minuty, zalívala zásadně teplotou 80 stupňů a tak dále si ujížděla na pravidlech pravého čajového obřadu. Na to jsem moc lenoch.

   Ale dobrý balený čaj, to já ráda. A když má ještě krásnou krabičku, tak jako ty z jačí krámku (opět), nebo jakékoliv jiné (většinou dodává dobrá kamarádka), je to vůbec úplně nejlepší. 


    A jaké čajíčky mám teda nejradši? Aktuální sbírku těch nejoblíbenějších a nejhezčích, které se mi momentálně vyskytují doma, můžete vidět ve společnosti Elvina , mého oblíbeného termohrnku a staré čajové krabičky přímo tady.
Nebudu Vám lhát, ty jačí jsem ještě nechutnala, protože je chci darovat a tak nebudu říkat jak jsou skvělé. Jen řeknu že mají skvělé a krásné krabičky, protože to je, jak můžete vidět, naprostá pravda.

    Pokud jste čokoholici a neodpustíte si čokoládu ani v čaji, nebo jen rádi experimentujete, doporučuju čokoládovo-vanilkový rooibos z English Tea Shop a pokud milujete pravou chuť heřmánku, tak ze všech nejheřmánkovitější jaký jsem kdy pila, je zase tamten za hrnkem schovaný z Márka a Spencera.


    Ostatní, zástupci jednotlivých druhů, ti nejchutnější z nejchutnějších momentálně a právě teď dle mě, jsou na další fotce.

    Za zelený čaj to vyhrává , tramtadá... Dilmah.
(nebojte nebudu to dělat pokaždé)

Chutná mi hrozně moc, nejradši ho mám s citrónem a lžičkou třtinového cukru.
Piju ho většinou během dne, když potřebuju lehkou vzprhu. Jak asi víte, zelený čaj se nesmí zalívat vařící vodou, takže je to jedinný čaj, u kterého se snažím hlídat teplotu a tak od oka ho zalívat asi těmi 80-ti stupni. Nemám konvici s nastavitelnou teplotou a tak se k ní většinou přiřítím těsně před bodem varu, ale častěji (protože samozřejmě zapomenu:), to dělám tak, že do konvičky nalívám vodu, tím se trochu ochladí a pak ještě chvíli počkám a až následně vkládám pytlík s čajem.
    U zeleného čaje si taky nejvíc hlídám dobu louhování, protože přelouhovaný fakt není dobrý žádný. Už se mi dokonce párkrát stalo že mi bylo z přelouhovaného zeleného čaje řekněme slušně, nevolno, prostě jako fakt blbě. Takže louhuju tak 2-4 minuty, podle toho jak moc potřebuju vzpružit.

   Černý čaj piju většinou ráno a s mlíkem. Příjde Vám to nechutné jako správnému Čechovi, nebo to milujete jako pravý Angličani? :)
Jako děcko jsem nesnášela, když mi mamka dolila zbytek čaje mlíkem a nutila mě to vypít. Většinou se totiž jednalo o ovocné čaje (no fuj mami) . Ale černý čaj s mlíkem je ňaminka, aspoň pro mě. Je to takové moje "ranní kafe". A Ahmad to se mnou umí. Pozor, neplést s Achmedem teroristou ! A ticho, prosím :)

Ovocné čajíky ty mám moc ráda kdykoliv a kdekoliv během dne. Nemám ráda takové ty hrozně červené a kyselé (většinou se jedná o ty levnější a většinou mají v sobě ibišek) a tak si za ně ráda připlatím. London čaje jsou klasika, banán mě poslední dobou obzvlášť baví, je to taková originální chuť, ale asi ještě raději mám české čaje jako například dělá skvělá Biogena, obzvlášť jejich černou řadu Majestic Tea nebo bílou Fantastic Tea. To je prostě lahoda.

No a z bylinkových čajů už pěknou řádku let piju hlavně devítibylinný Milford, jehož kouzelná bylinková chuť mě většinou udyndá a pošle do říše snů.


A co že to s tou mrchou?:o)

Omlouvám se za ošklivé výrazy, ale přesně tyhle dvě slova jsem četla z Elvinových očí, když mě na konci mého čajového focení napadlo nasoukat ho do termohrnku. No řekněte sami, netváří se jako božátko nejbožejší, mučedníček největší?

A deníček je z Ikei ( a bez mrchy:)


Mějte hezký večer a hned a okamžitě teď si běžte uvařit čaj!! ....;))

pondělí 3. února 2014

E.T. volá domů !

Dobrý den, 

spadl jsem k Vám z planety č. 8469 spolu se svými bratry a neumím se dostat zpátky. 

A tak doufám, že se mě někdo ujme. 


Kdybych se Vám nelíbil můj šedivý vohoz, můžete adoptovat alespoň některého z mých barevnějších brášků ,prosím pěkně.


Nejlepší na nás je, že nám můžete dokonce odmontovat nožičky a tak si nás nakombinovat úplně podle svých představ. (nebojte, to nás nebolí)


...a že prej je nás tam nahoře ještě dost ;)




Sluší nám to totiž moc , jak v interiéru...

...tak i v exteriéru...


...a jsme hrozně skromní :))

Nevyžadujeme vůbec žádnou péči, jen normální (mimo)zemské zacházení. A navíc Vám pomůžeme zvelebit Váš domov.

Pokud jste z Prahy, můžete si nás dokonce zajít naživo omrknout tady.
Nebo adoptovat poštou tady.
Nebo si nás zamluvit přímo u našich blogových dočasných pěstounů.

Chceme jen trochu toho lidského tepla :o)



Stoleček E.T. by Repper

http://www.repper.cz/?p=185