Nový soused

Přistěhoval se do chaty ke studánce. Je to cestovatel a dobrodruh a ze všeho nejvíc miluje Japonsko. Každé ráno vstává před čtvrtou, zacvičí si Pět tiběťanů, vypije svůj šálek zeleného čaje a jde pěšky na autobus do práce nebo jede na kole. Dělá co miluje a miluje to, co dělá. Doma má kočky za sklem a teď už i stolek a knihovnu od nás. A je v našem věku. Je v našem věku!

Jak jsme potkali dizájn

O víkendu se pořádal první ročník ostravského Meat Designu a my byli tam. Nejen jako návštěvníci, ale hlavně jako vystavující. 

O našich dojmech si můžete přečíst a všechny fotky z akce najdete tu.

A tady je ještě několik mých osobních postřehů a dojmů:

- pár lidí si mě automaticky párově přiřadilo k našemu kamarádovi který s námi vystavoval a skoro celé to okecal za nás. Je pravda, že výškově a asi i vizáží bychom k sobě ladili víc, jelikož je mlaďounkej a mě stále jen málokdo hádá na to,že mi táhne pomalu na třicet. A Kuba, ten byl navíc věčně někde zalezlý, jelikož se stydí reprezentovat svojí práci. To já taky, kecat mi jde líp přes papír a klávesnici než naživo. Ale nebojte, oba se to učíme. A ne, opravdu jsem Kubova a jedině jeho :)

- Frýdecko-Místecká restauračka Carbon dělá naprosto luxusní burgery. Jestli budete mít někdy cestu, určitě se tam zastavte. Vegetariánský burger mi chutnal snad ještě víc než ten hovězí, takže dobrý tip i pro nemasažravé.

- práce s lidmi je namáhavá. Někteří jsou divní a jiní samozřejmě zase boží. Takže harmonie vesmíru opět vyrovnána. Tak či tak, stále obdivuju každého, kdo s nimi pracuje. Musí to být fakt náročné. Pro mě, bezkontaktního introverta je to těžké v každém případě, ať už mě objímají nebo lamentují.

- jsem ještě o něco víc zamilovaná do kokedam a závěsných kytek ze Zahrady na niti. Kubovi se líbili taky a dokonce můj návrh jednu si pořídit nezavrhl, ale podpořil. Bohužel já si na to stále netroufám, protože jsem tak mizerný zahradník. A zabít takovou nádheru, to bych si vyčítala do smrti smrťoucí. Možná nějaké aerárium s kaktusem by mohlo být reálnější a v mé přítomnosti životaschopnější. Ještě uvidíme...

Zdroj: http://provoz.net/program/meat-design-ostrava-2015/

- mojí další láskou se staly tyhle dřevěné hračky. Jo, je to fakt dřevo! Hrozně oceňuju ten nápad a úplně si umím jedno zvířátko představit u nás doma na poličce. Třeba mrože. Nebo soba. Néé, kobylku! Tak vidíte, celá já. A celé to mají na svědomí tři Opaváci! Zkrátka boží celé od začátku až do konce.

Zdroj:http://provoz.net/program/meat-design-ostrava-2015/

Bylo to zkrátka super a jsem ráda, že jsme konečně vylezly z toho našeho lesa a ukázali sebe i svojí práci světu.

Co vy, slyšeli jste o Meat Designu? A kdo tam byl?

Když se fotí stolečky...

Fotila jsem nové stolečky z naší dílny. Na firemních stránkách je ještě nenajdete, přináším Vám tak úplně žhavé zboží:D

Fotila jsem u nás v ložnici a teď mám chuť nějaký stoleček si tam nechat a být nevěrná našim zebřím retrovkám po babičce. Sice nemají šuplík, ale ložnici by pěkně odlehčili. Nejsou tak těžké a dají se líp přenášet.

Jenomže stejně nevím, který bych si vybrala. Myslela jsem, že můj oblíbenec bude modrý. Barevně by k nám do ložnice ovšem nejlíp zapadal červený. Jenomže jsem zjistila, že se mi nakonec asi stejně nejvíc líbí mentolový :D A teď babo raď...

Stejně bych asi neměla to srdce dát pryč stolečky od babičky, takže je to (prozatím) vyřešené.

Který byste brali Vy?

Z dílny

Jestli jste se ještě nebyly podívat u nás v dílně, dneska máte příležitost.

Takovou malou obrázkovou tour najdete dnes na našem blogu Repper nábytku.

Tak se stavte. Nalijeme Vám čaj do plechového hrnku, můžete se u nás projet na skejtu a až se budeme u vchodu loučit, ometem Vás od pilin. Slibujem;)

Holčičí radosti aneb můj nový toaletní stolek

Jestli jsem to ještě neříkala, mám vážně bezva kluka :) Takového, který mi tajně postaví toaletní stolek, zaváže na něj mašli a pak mi v můj narozeninový den řekne: "V dílně máš dárek. Hledej...". Ještě lepší je, že mi jej sice postavil, ale zároveň mi nechal prostor, abych se taky trochu vyřádila. Toaletku nechal přírodní, nenatřenou a já si zbytek mohla dovymyslet. A úplně nejlepší je, že stoleček je celý recy. Kuba ho postavil z prken, které zbyly ze staré psí boudy po mém první psu, mé zlaté Loveme (jo, tak se vážně jmenovala:)

Příběh mojí Loveme 

Loveme (celým jménem Loveme Bohemia Platina) byl můj první pes. Byla to výstavní šeltie s ušlechtilým rodokmenem, vymodlený pes, po mnoha letech dětského, netrpělivého čekání. Celé dětství jsem si psala deníky o psech, sbírala psí knížky a čekala, až se konečně s rodiči dostavíme domek do kterého se přestěhujeme. Do té doby jsme bydleli u babi s dědou,kde pes nepřicházel v úvahu. Děda je velký zahradník a jeho záhonky a skleníky zabíraly celou zahradu. Psa by nepřežil!(fakt, že momentálně plení jeho záhonky velký černý pes, kterého dostala k Vánocům před lety moje malá sestřenice teď už dokážu pominout, jsem už velká holka, přece...:)

Po 4 letech stavby a přestěhování do našeho nového domova jsem další dva roky čekala, než se dá okolí domu trochu dokupy a postaví se konečně plot. A pak jsem se konečně dočkala. Na necelé 3 roky jsem byla majitekou psa. A pak, jednoho dne, se Loveme ztratila...

Je pravda, že mnohým sousedům lezla svým neustálým pronikavým štěkotem lehce na nervy. Na zahradě jsme měli vyběhané cestičky z jejího neúnavného střežení naší zahrady. A taky je pravda, že přes všechny ty psí deníky a načtené knížky jsem nebyla úplně vzorná panička. Ne že bych ji nějak trápila, ale byla mým vůbec prvním domácím zvířetem, čekala jsem na ni příliš dlouho, nikdy předtím si péči o živého tvora nezkusila, dovniř do domu moc nesměla a můj zájem o ni brzy utlumila přicházející puberta...

Možná mě potrestaly vyšší síly za můj vrtkavý, dětský zájem, nebo to možná nevydržel někdo ze sousedů, to už se asi nikdy nedovím. Ale zkrátka po Loveme se slehla zem. Dodnes říkáme, že žije spokojeně v Tibetu (mimochodem, momentálě by ji bylo asi 15 let). Proč zrovna tam? Není to nic vymyšleného, jako když rodiče řeknou svým dětem že jejich (mrtvý) pes žije kdesi na farmě. Je to opět dlouhý příběh, který se ovšem zakládá na empirických důkazech mého bratra...:)

Takže Loveme, mávám Ti do Tibetu, doufám, že se tam máš stále fajn. Vidíš, že na Tebe stále myslím a jako vzpomínku mám teď navíc tenhle super růžový a super holčičí toaletní stoleček...

Tak jo. Je šíleně růžový, tak trochu kýčovitý a vůbec. Nevím, zda se někomu dalšímu krom mě bude líbit. Ale já ho miluju:) Taky jsem se dost dlouho rozhodovala, jestli ho udělat opět v patině, nebo čistě bílý. Vlastně jsem na patinu vůbec nemyslela, ale Kuba mě opět přesvědčil. Že by prej hrozně rád viděl patinu v provedení téhle krejzy růžové. No, patina dopadla opravdu krejzy. Ještě mi ovšem chybí stolička. Koukám po té pravé, ale myslím, že nakonec to dopadne stejně tak, že si ji opět vyrobím.

Líbí se Vám můj nový koutek krásy? Máte taky ten svůj?

♥

Když se fotí nábytek...

Dneska bylo tak krásně, že jakmile jsem se vrátila domů, vytáhli jsme všecko, co už pár dní potřebujeme nafotit ven a cvakalo se...

Myslím, že tyhle kousky nábytku se nám fakt povedly. 

Moje máma říká, že bych se někdy neměla tak okatě chválit. Ne že bych to dělala často, je to takový můj protipól k věčně sebenespokojené povaze. 

Ale když je něco dobré, zkrátka chválím. I když jsem předmětem chvály náhodou já sama. A vůbec. Tady nechválím sebe. Chválím svého šikovného muže, i když svoje přičinění na patině a kůži jsem taky měla...

U těhle kousků mi ani nevadí ta bílá barva, které jsme už v dílně někdy přesycení. Naopak. Příjde mi, že když koukám na fotky, i přes ten nátěr pořád cítím neodolatelnou vůni dřeva.

A ti dva se mi taky povedly. No, ne?:)

♥

Cupcakes etažéry

Dneska jsem konečně pořádně nafotila naše stojánky na cupcakes a když už ty fotky nahrávám všude možně na internet, řekla jsem si že s něma budu otravovat i na blogu.

Vždycky horečně přemýšlím, jak doma vykouzlit bílé neutrální pozadí, kde najít to nejlepší světlo popřípadě jak udělat fotku zajímavější a barevně ladící. A nakonec většinou zjistím, že nejlíp ty věci stejně vypadají venku v přírodě.

Když tady tak sedím, upravuju fotky a koukám na ně, dostala jsem chuť něco upéct. Nepekla jsem cupcaky...no, už ani nepamatuju. Chtělo by to ale nějaký dobrý recept. Většinou mi totiž trvá, než doladím cupcaky do fáze, kdy jsem s nimi chuťově spokojená a snad ani jednou jsem nebyla spokojená hned na první pokus. Teď bych si dala nějaké opravdu netradiční. Třeba něco s levandulí, meduňkou, matcha čajem nebo tak něco...Nemáte nějaký odzkoušený recept?

Jestli se Vám stojánky líbí, najdete je na našem webu.

Hezkou neděli vespolek!

Etažéry na cupcakes by Repper

Waiting for the bird

O předminulém svátečním úterý bylo nádherně. A k nám do dílny přijela Zuzka že prý potřebuje ptačí budku. Konečně jsem měla důvod neodkládat výrobu té svojí o další dva roky a pustila jsem se do toho s ní.

Proměna z naší dílny - pokojík pro princeznu

Konečně Vám můžu ukázat další proměnu pokojíčku z naší dílny. Jako obvykle, nábytek stavěl Kuba, dekorovala Zuzka. 

Z naší dílny je patrová postel a závěsná skříňka. Zbytek je Ikea. Jaky mám postoj k Ikee, víte. Nijak se netajím tím, že se jí snažím vyhýbat a nemám ji moc ráda hned z několika důvodů, kterými Vás dnes nebudu zatěžovat. Na druhou stranu, může to být fajn provizorní řešení, zejména u malých dětí. Z malinkaté židličky a stolíku dítko vyroste než bys řekl švec a komu by se v tom případě chtěli cpát peníze do věcí, které za nějáký ten rok stejně půjdou z domu...Naproti tomu taková postel bude růst s holčičkou hodně dlouho a je dobré aby byla stabilní, bezpečná a nadčasová...

Dnes prostě jen mrkněte a přidejte Váš názor pokud se Vám bude chtít, páč zpětná vazba je pro nás hodně důležitá!

Soutěž, soutěž, soutěž! :) ♥ :)

   Promiňte mi prosím ten infantilní nadpis, ale jsem Vážně nadšená, že můžu ko-neč-ně ohlásit naší vůbec první soutěž. Tyhle bedýnky jsem totiž vyráběla já, dalo mi to pekelně zabrat a trvalo mi to neskutečně dlouho!

A i když nejsou ani trochu dokonalé a podruhé už bych je zase udělala úplně jinak, jsou vyrobené s láskou, fakt že jo. Chci jen říct, že během výroby bylo sice zaraženo mnoho třísek, obarveno několik věcí, které obarveny být vůbec neměly a rozpícháno spoustu prstů při šití kožených oušek... Avšak zároveň (i když k tomu nebylo daleko) během tohoto projektu nebyl uřezán žádný prst, nezraněn žádný pes a trvalé psychické následky neutrpěl žádný truhlář (to kvůli mojí nešikovnosti). Takže vlastně nakonec slavíme úspěch!

A vy si dneska můžete o tyhle ručně dělané bedýnky zasoutěžit. Výherce si navíc může sám vybrat, která ze čtyř bedýnek se mu zamlouvá nejvíc a která bude mít tu čest býti u něj doma.

Ovšem musíte pro to něco udělat, že jo:) 

  Takže v prvé řadě bych Vás chtěla odkázat na tenhle super blog, kde se celá soutěž oficiálně pořádá. 

S Aničkou z La Petite Anne jsme se dohodli na soutěži o bedýnky už pěkně dávno, v době kdy k nám na blog chodil asi jeden a půl člověka a dělat tu soutěž by tudíž nemělo smysl. I když je Vás tu teď už daleko víc (a já jsem za to moc vděčná), soutěž se i tak bude odehrávat u Aničky. Takže nejenže můžete něco vyhrát, ale zaručeně ještě objevíte krásný blog o interiérovém designu plný inspirace! (pokud ho náhodou ještě neznáte)

A teď prosím, okoukněte bedýnky, zamyslete se nad tím, kterou by si Vaše srdce žádalo nejvíce a pak už jen klikněte SEM a řiďte se pokyny milé Aničky. 

Soutěžit máte čas do 15. 10.

Přeju Vám hodně štěstí a doufám že se bedýnky budou líbit. Stály mě totiž spousty nervů :)

Pac ♥