Vánoce

Tak nějak nevím, co k těm letošním Vánocům vlastně napsat. Opět jsme vytáhli náš dřevěný strom a já letos chvíli bojovala s tím, že už mi možná docela chybí jehličí a všechna ta zeleň a vůně kolem. Nakonec jsem natrhala pár větviček do vázy a celkem si tu jehličnatou absenci vykompenzovala. Za ten ušetřený vánoční stromek to myslím pořád stojí. Pekla jsem opět vánočku a docela se povedla (i když jsem měla vážné pochyby). Po tisící letech jsem si nalakovala nehty (na fotce jsou těsně před), všechno se nakonec stihlo a co se nestihlo, to jsme neřešili. 

Miluju ty naše Vánoce ve dvou a už si ani nedovedu představit, že by to bylo jinak. Rodinu objíždíme na první i druhý svátek, ale Štědrý den, ten je jen náš. Užíváme si ten klid a pohodu a jeden druhého. Ráno se děsně dlouho válíme, snídáme někdy před jedenáctou, koukáme spolu na pohádky, dobalujeme dárky nebo dolaďujeme jiné drobnosti. Odpoledne jsme šli nasbírat jmelí, provětrali Joeyho i sebe a večer dostali takový hlad, že jsme tentokrát nestihli ani slavnostně nazdobit štědrovečerní tabuli. Ale bylo to všecko takové fajn, spontánní a prostě naše. Nejsme příliš dárkoví. Nepřijde nám to úplně důležité a překvapujeme se spíš drobnostmi. Ale já letos dostala opravdu krásný japonský servis a Bůh ví, že jsem takový chtěla už pěkně dlouho. 

Mám pocit, že každé společné Vánoce si užíváme o kousek víc než ty předchozí. Chvíli nám trvalo, než jsme se vánočně sžili. Než jsem já přestala trvat na své vnitřní představě toho, jak by měly věci vypadat a než se Kuba naučil mít Vánoce alespoň trochu rád. Podařilo se mi z toho "nesnášímvánoce" Grinche udělat docela snesitelnou verzi muže, který se už dokonce nechá vyfotit i před vánočním stromečkem. Jsem na sebe něj docela pyšná :)

A jaké byly letos ty Vaše? ♥

Vánoce

Vánoce v lese se nakonec stihli téměř se vším všudy. Byl kapr, domácí vánočka, nějaké to cukrovíčko a dárků víc, než bych čekala. Žádný kolaps, či dokonce hádka nepřišla. Po tom, co slýchám kolem sebe a zjišťuju, jak je vlastně Štědrý den pro mnoho lidí krizovým dnem v roce, snad skoro zázrak. Řekla bych, že společné Vánoce už máme zkrátka vychytané. Furt je co zlepšovat, samozřejmě. Dárky jsem zas balila čtyřiadvacátého dopo i když se každý rok dušuju, že letos už to stihnu předem. Ale jinač dobrý.

Jen teda Joey musí stále držet chudák dietku. Žádná obří kost a sloní ucho se tak pod stromečkem nekonaly. Dostal dva dentasticky a s tím si musel vystačit. Naštěstí je už mimo ohrožení života. Teď jen doufat, že lednové testy dopadnou dobře a zas bude všecko v pohodě.

Večeře byla skvělá a díky odpolední polívce, kterou od tohoto roku zavádím jako tradici, jsem se výjimečně ani nepřejedla. Vypila jsem ovšem sama skoro celou láhev Bohemky a usnula v 6 večer vyvalená u televize ani nevím jak.  Kdysi jsem pili šáňo společně, jenomže poslední dobou je to vždycky jen na mě, protože Kubovi už zkrátka tolik neleze. A pak to tak vypadá. On říká, že jsem střelec a mám pocit, že vyžahnutí takového množství alkoholu někým tak prťavým jako jsem já,mu snad imponuje. Já zas myslím, že jsem prostě jen trubka, co miluje bublinky.

Kuba šel pak na chvíli pařit ven a když jsem se v 8 probudila, byl už u mě a společně jsem koukali na Pelíšky. Dotáhla jsem spokojeně ten zbytek šampaňského a pak zase usnula. 

Tak takhle nějak letos vypadaly ty naše Vánoce...

Marmelády s příběhem jsou fakt žrádlo. Jak jsem psala na instagram, nikdy jsem nebyla marmeládová. Teď bych je naopak valila furt. Na domácí vánočce gurmánství nevyššího kalibru. Mňam!

Já zdobila klasicky, kuba po truhlářsku. Jeho dřevěné "mašličky" mě fakt dostaly. 

Balení domácí slivovice, se kterou se stavil kamarád taky...

Dostala jsem krásný japonský servis. Jeho využití jsme na snídani druhého dne každý pojali po svém.

Tak pěkného silvestra a vše nej do nového roku Vám přejeme z lesa ♥

Páté Vánoce v lese aneb rychle a zběsile

Vůbec nechápu, jak to uběhlo, ale dnes je to pátý rok, co budeme slavit Vánoce u nás v lese. Jenomže letos je toho pořád v té hlavě nějak moc na to, abych si začala konečně užívat ten vánoční čas. Nejvíc vánoční atmosféry jsem nasála, když jsem zkraje adventu prodávala na vánočních trzích. I když to není žádný med, stát celý den v té zimě, byla to nová zkušenost a hrozně jsem si ji užila.

Jinak ale moje hlava neustále bloudí mezi hledáním těch nejvhodnějších vánočních dárků, pečením dortíků na vánoční večírky, vymýšlením receptů a mojí novou prací. Konečně jsem se rozhodla, že nebudu svoje sny a touhy o tom, co bych chtěla opravdu dělat krmit a rozvíjet jen ve svojí hlavě, ale začnu něco dělat. Cokoliv. A tak jsem začala vařit v restauraci, kde mě doporučil kamarád. Sama bych na to asi nikdy nenašla odvahu a tak teď vstávám ráno před šestou a po obědě už jsem zpátky doma a zasedám ke svému počítači a svojí stálé práci. Zatím to zvládám, ale na další věci už nezbývá tolik času. Nevím, zda-li mě to vůbec někam posune, ale jedno vím jistě. To, že s nožem v ruce a v zástěře mě to vážně baví!

No a ty dárky...!

Už pár let nakupuju společné dárky i za Kubu, protože on Vánoce stále neřeší a nemá rád. Myslela jsem si, že je to rok od roku lepší, ale každý rok mě opět překvapí, když se vytasí s tím svým postojem o tom, jak jsou Vánoce nesmyslné. Vím, že mu vadí to, že se lidi chovají jako ovce a dělají věci jen proto, že se musí. Já mám Vánoce naopak ráda a snažím se dělat jen to, co sama chci. Ale ty dárky bych letos asi taky raději zrušila. Sice je obvykle nakupuju a vyrábím hrozně ráda, ale když se dostávám do časového tlaku a nejsem v tom správném rozpoložení, kdy je pro mě snadné dárky vymyslet, mění se to celé pak v klasické předvánoční peklo jménem "musím honem nakoupit vánoční dárky", který upřímně nesnáším.

Nerada utrácím peníze za hlouposti a vždycky se snažím hledat věci, byť jen drobnosti, které obdarovaný skutečně využije. A letos se přiznávám, že to prostě nezvládám. Těch rodinných příšlušníků z obou stran je zkrátka moc. Snažím se to vybalancovat a nějak zvládnout, abych se nedostala do toho předvánočního stresu, ale jelikož se doba, do kdy dárky stíhají přijít poštou každým dnem krátí a ocitnout se pár dní před Vánoci v nějakém nákupním centru je pro mě ta největší noční můra, mám už docela na kahánku.

Chtěla bych většinu dárků stejně raději vyrobit a pojmout to celé nízkonákladově. Šetříme, jak se dá a dárky u nás nikdy nebyly o penězích. Akorát mám tak zaplněnou hlavu, že nejsem ani schopná domyslet, co vlastně vyrobit. Ale asi je to vždycky něco za něco, jelikož práce a dílna nám momentálně jede jako nikdy a kluci chrlí nábytek rychlostí, na kterou nejsem vůbec zvyklá.

Odoláváte taky (i když s námahou) vánočnímu šílenství nebo to máte letos všecko zmáknuté?
R. ♥

Vánoce v lese

Vánoční TAG

1. Jaké je tvoje nejoblíbenější a nejméně oblíbené cukroví?

·         Linecké, jednoznačně. V těsném závěsu pak vanilkové rohlíčky. A taky babičiny štafetky. To je takové rodinné cukroví (alespoň jsem ho ještě nikdy nikde jinde neviděla), který peče naše babička co jsem na světě. A pak nám ho všem rozdává. Já je nikdy nepekla, moje máma taky ne a myslím, že dokud bude babi na světě, ani nebudem. A pak bude muset někdo z nás převzít štafetkovou štafetu :)) Nejmíň oblíbené cukroví jsou pro mě biskupské chlebíčky a cokoliv s kandovaným ovocem! To fakt nemusím...

Vánoční ozdoby z domácích surovin No.2

Jdu s tím trošku pozdě, já vím. Ale pokud máte neukojeného tvořivého ducha nebo Váš domov pořád nedýchá dostatečnou vánoční atmosférou, do poslední adventní neděle tyhle díájka stále stihnete. Jsou totiž vážně nenáročné a rychlé!

Adventní fotorepport aneb už jsme v tom až po uši

   
Tak se nám ty Vánoce rozjely naplno!
Už se nemusím krotit v počtu Vánočních ozdob a zdálo by se, že mě ve Vánočním běsnění nic nebrzdí. A přesto jsem tento víkend nezdobila tolik, kolik jsem si plánovala. Poslední dny jsem nějaká přelíná. Asi na mě dopadá ta absence světa a jsem unavenější než kdy jindy.

Předvánočně

  Včera jsem začala pomalu vytahovat vánoční ozdoby. Chtěla jsem si udělat malý náskok před prvním adventním víkendem. Kubovi se to zrovna dvakrát nezamlouvalo. Je dost alergický na předčasné vánoční hloupnutí (vlastně než mě poznal byl dost alergický i na samotné Vánoce ale úspěšně ho léčím ...:) Tak jsme se společně usnesli na kompromisu. Že si teda tenhle víkend můžu vyndat 5 vánočních věcí. Tak akorát aby mi to udělalo radost a ne moc na to, aby se cítil u nás doma už příliš vánočně. Když jsem to teď na fotkách počítala, možná jich je o kousek víc ale pšt, prošlo mi to takže dobrý ;)

Tak jaké byly??

 

   Je 5 ráno a já už víc než hodinu nespím. Povím Vám jedno tajemství. Jsem hrozně přejezená:) Prostě o Vánocích, kdy k tomu dostávám nepsanou omluvenku a hory jídla přímo pod nos, to se mnou jde z kopce :o)

     A tak z té přejezenosti nemůžu už druhou noc pořádně spát a rekapituluju si ty letošní Vánoce. Byli moc fajn, konečně jsme si je mohli udělat podle našich představ se vším všudy a i když byli celkem hektické a lehce neuspořádané, těším se na to, že máme (doufám) před sebou dost dalších let, ve kterých je můžem vylepšovat a přivádět k naší společné nedokonalé dokonalosti.

     Na Vánocích mám nejradši to, že se zase jednou můžu realizovat v dobré víře udělat ostatním radost vlastnoručně vyrobenými dárky, zdobením všeho kolem a tak. Letos mezi ty vlastnoručně vyrobené patřil domácí vánoční sirup, který už má u mě své vánoční místo jisté, pečené čaje, které vznikali v průběhu roku a první kosmetický počin v podobě multifunkčního, děsně přírodního krému na obličej podle jednoho nejvíc nejlepšího blogu. Jsem nadšená, protože co znám Lushí kosmetiku, můj postoj ke kosmetice jako celku dostal úplně jiný rozměr a já pomalu ale jistě přicházím na to, že to nejlepší je blíž než si myslíme, v kosmetice obzvlášť. A tak byl letos mým osobním vánočním dárkem ode mě pro mě velká krabice olejů, vosků, másel, vitamínů a tak dále, ze kterých budu pár dalších měsíců kosmeticky žít a tvořit si vlastní patlátka podle téhle superšikovné slečny. 

    Ale zpátky k Vánocům, chci Vám ukázat, jak jsme je prožili.
Ráno bylo krásně slunečné, ostatně jako téměř všechny rána, včetně toho dnešního (už je totiž 10 ráno, stihla jsem u nahrávání fotek usnout), alespoň nějáká satisfakce za absenci sněhu. Dopoledne jsme si dali hromadného scuka venku, kde ač bylo krásně hrozně foukalo, pilo se víno, punč, ochutnávalo skvělé domácí cukroví a bramborový salát, perníčky, blbnulo se, fotilo, přálo se a povídalo.

     A pak už "klasické"Vánoce. Pohádky, tuleníčko, čekání, smažení, pojídání. I když letos přišel Ježíšek spontánně a my nakonec nejdřív rozbalovali a pak až večeřeli. Byla jsem ráda, protože dopolední ochutnávky mi dali zabrat a já až do pozdního večera neměla pořád na štědrovečerní večeři tu správnou chuť. On ten půst má asi něco do sebe :) Ale nakonec jsme se stejně samozřejmě parádně přejedli. Ale i to k těm Vánocům asi patří. Byl to prostě opět kouzelný okamžik, který se děje jen jednou do roka.

Jedna momentka z rozbalování dárků a šťastný pes k tomu

     A co bylo pod stromečkem?? 

Všechny dárečky mi letos udělali opravdovou a upřímnou radost. I když se snažím na věcech moc nelpět, pro krásné věci mám slabost asi jako většina ženských a tak se raduju. Vyfotila jsem proto hromadnou fotku, kde se můžete podívat, co jsme letos dostala. Na fotce chybí ještě společné pin-pongové pálky, které si už Kuba někam zašil a suprové kovbojské zápalky;)

Zleva: Mýdlové konfety ve tvaru růží, parfém podle Vivi (mimochodem naprosto originálně voní!), malý Provence koutek, momentky s novým rodinným přírůstkem, štětce na všechno možné, knížka ta přece nesmí chybět, obálka ta neskrývá peníze ale letenky na brzký výlet, domácí vinná pálenka, šálka s čepkou a šperkovnička z Repper dílny v polotovaru, už se těším až si ji dotvořím k obrazu svému 

     Ráno po štědrém dnu bylo ještě malinko pracovní. Musili jsme totiž ještě dodělat poslední domácí dárečky pro babičky a dědečky. Jsou to tyhle malé kožené stoličky. Úplně poprvé jsme čalounili a tak stoličky nejsou zdaleka dokonalé, ale radost snad udělali. Nejlepší bylo, že se hned skvěle využili, protože jsme je tahali všude sebou úplně všechny, aby si mohl obdarovaný vybrat sám. A tak si měla početná rodina vždycky kam sednout! Ty zleva si nakonec našli své majitele a nám zůstali ty vpravo- zelenotmavohnědá a žlutostředněhnědá. Protože mají drobné nedokonalosti a byli první, přemýšlíme je rozdat všechny. Takže pokud se Vám zalíbili, můžete brzy čekat nějákou soutěž, kde budou k mání.  

Repper stoličky - smrkové dřevo a pravá kůže

   A teď už mě omluvte, musím jít ze sebou něco dělat, trochu se hýbat, ať alespoň trochu vstřebám všechny ty nahromaděné tuky v mém těle. 

A jaké byly ty Vaše Vánoce?