3 knihy o životě, které mě změnily

Asi bych to neměla tak veřejně přiznávat, ale jsem docela kulturní barbar. U každého druhého filmu (pokud to není v kině) usnu, poslouchám už pár let dokola tu stejnou hudbu (dokud do mě Kuba nenasouká něco nového) a období knihomolství jsem si odžila v dětství. Přitom knížky miluju, ale mám takovou tu klasickou výmluvu, že nemám čas. Houbelec, jsem prostě líná a často dám přednost jiným věcem. Takže nelouskám jednu knížku za druhou, ale spíš si pečlivě vybírám.

Poslední dobou čtu hlavně duchovní a motivační literaturu, která mě vždycky dokáže alespoň na chvíli namotivovat, zklidnit nebo naopak nakopat do zadku. Tyhle tři knížky jsou takové moje srdcovky, ke kterým se často ve své hlavě i ve skutečnosti vracím. A pořád v nich nacházím něco nového.

Anita Moorjani "Musela jsem zemřít"

Tohle je pozoruhodná knížka. Četla jsem ji narozdíl od zbývajících dvou jen jednou, ale mám ji stále v hlavě jako by to bylo včera. Anetě věřím vše, co popisuje. Nemám k tomu žádný racionální důvod, prostě to tak cítím. Je to knížka o celoživotním strachu z rakoviny, o následném boji s ní, o smrti a o návratu zpátky do života. Anita opravdu na chvíli umřela. Prošla si takzvanou klinickou smrtí a vrátila se zpět.

Čtěte, pokud se bojíte. Ať už rakoviny, smrti nebo vlastně i života. Takhle knížka pomáhá zbavit se strachu z čehokoliv. Protože jak říká sama Anita, když se přestanete bát smrti, moc dalších věcí, ze kterých mít v životě strach už Vám nezbude. Musím se přiznat, že i když to zní rouhačsky, chvílemi jsem Anitě její zážitek skoro až záviděla. 

Ach to poznání...Myslím,že to je ten klíč ,který činí nás lidi šťastnějšími. A poznání smrti, to je snad poznání ze všech nevyšší!

Jaroslav Dušek "Tvary tmy"

Četla jsem i Duškovu první knížku ZeMě, ale takhle mě prostě baví mnohem víc. Celkově mám pocit, že ten člověk neustále roste a každý nový rozhovor s ním jsou pro mě inspirativnější než ten předchozí. Kniha není zdaleka jen o zážitku z Pobytu ve tmě, ale dotýká se mnoha věcí. Nejvíc mi utkvěla v hlavě myšlenka toho, že výchozím stavem světa je rovnováha a harmonie na takové úrovni, ve které nikdo nemusí nikoho pojídat, aby přežil. Tudíž takzvané breatheriánství. Jarda tvrdí, že úroveň vědomí na planetě určuje člověk, takže kdyby přestal jíst, nakonec i zvířata by se přestala mezi sebou pojídat. Oblíbené aliby všech masožroutů, že jíst maso je přirozené, protože se tak děje i v přírodě, tím dostává dost nafrak. Já vím, dost kontroverzí. Ostatně jako většina Duškových názorů. Avšak opět souzním...

Robin S. Sharma"Mudrc, surfař a byznysmenka"

Od autora jsem četla i jeho známější knihu "Kněz, který prodal své Ferrari", ale tahle se mi líbila daleko víc. Zprvu na mě knížka působila trochu odpudivě. Nemám ráda přechytračené knížky, které na člověka valí jedno moudro za druhým takovou dost násilnou a nepřirozenou formou. S postupem času se mi však knížka zalíbila a na jejím konci jsem se cítila tak nějak "duševně učesaná". Čtěte, jestli máte stejně jako já občas tendence upírat se jen jedním směrem a myslet si, že správně se dá žít jen takhle či onak. Tato knížka Vás možná stejně jako mě přesvědčí o tom, že nejde o to, kde žijeme nebo jako práci děláme, ale že důležité je to JAK. I když nakonec si stejně každý z nás najde ve všem to, co sám potřebuje. Já si v téhle knížce našla pro sebe dost a vím, že se k ní budu v průběhu mého života minimálně ještě párkrát vracet. Než se dostanu zase na vyšší úroveň, řekněme:)

Podzim je ke čtení jako stvořený, tak knížkám zdar!

Máte taky svoje oblíbené "životní" knížky, které Vás vedou a ke kterým se vracíte?

Jak jsem si vyrobila vlasovou masku na podporu růstu vlasů

Já a vlasy. 

Nekonečné téma.

Už jsem do nich vložila tolik úsilí a peněz.A to jen proto, že jsem chtěla být před pár měsíci na pár měsíců maximálně červeno červená.

O vlasové vodě, kterou jsem si vytvořila v létě jste mohli číst tady. Pořád ji používám. Používám taky pravidelně kopřivový oplach a občas na ty vlasy hodím nějaký olej.

A stejně mi to nestačí a pořád koukám čím bych těm svým vlasům ještě prospěla. Je to momentálně taková moje achillova pata a tak když někde narazím na nějáký "zaručený zázrak", většinou neodolám. Co Vám budu povídat, tahle patička mě zkrátka stojí dost peněz.

A tak jsem raději začala víc studovat složení jednotlivých masek a to, jestli za to stojí opravdu stojí. Testuju a hledám v čem tkví to pravé tajemství rychlého vlasového růstu. 

3D neboli Drobné dýňové DIY

   Když doma najdete kousek tvarovací hmoty, špejle, nějáké šikovné špachtličky (ale jde to i bez nich) a nakonec trochu té akrylové oranžové a zelené barvy, můžou Vám za pár minut vzniknout doma podobné malé (v mém případě trochu postižené) dekorativní dýně. 

Avšak držím Vám palce, ať se Vám povedou líp než mě. Tvarování a modelování mi nikdy nešlo, sochař ze mě holt nebude.

Zazimovat se létem aneb mé podzimní šťastnosti

   Slibovala jsem Vám své podzimní radosti, ale měli byste vědět, že jsou to spíše takové moje vyletněné zpříjemňovadla a poslední ohlédnutí za uplynulým letním časem. Ano, zazimovávám se létem a vsakuju poslední paprsky úžasného babího léta, které k nám včera přišlo. 

Nechte mě proto dneska (a možná ještě celý příští týden) trochu sluníčkově bláznit než nás naplno pohltí teplé svetry, dlouhé šály a další roční období.

   V sobotu jsem měla pocit, že na mě něco leze a tak jsem si taky zalezla. Do peřin. A přibrala jsem i ty své šťastnosti, protože jsem je jednak chtěla pro Vás nafotit a jednak jsem zjistila, že je v těch peřinách vlastně stejně všechny využiju. 

Nebudu Vám vykládat pohádku o tom, že pokaždé když se jdu zahrabat do peřin, mám sebou takovéhle nastajlované aranžmá. Někdy mi víc než hezké věci dělají společnost jen značně nesexy teplé ponožky a dva páry psích nožiček. 

Ale zjistila jsem, že je vlastně moc příjemné zútulnit si kdykoliv a jen tak svoje ležení voňavou svíčkou, olejíčkem nebo kytičku pro radost. Ale nepředbíhejme. Jedno pěkně po druhém. Takže čím si dělám momentálně radost?

Šťastnost no.1: Cupcakes

Kdo nás sleduje na Instagramu, tomu nemohlo ujít, že je to tam poslední dobou samý cupcake. Ano, peču je jako šílená. Je to taková moje nová zábavka a já se snažím přijít na ten nejlepší poměr, který by způsobil nejvláčnější těsto a nejlehčí krém. Přitom by to vše v ideálním světě mělo mít ještě co nejlepší vzhled a pokaždé jinou chuť. Trošku jsem se do cupcaků zažrala. Baví mě jak jsou roztomilé, jak lehce je lze darovat a jak moc variací ukrývají. Ideální věc na vyblbnutí.

Vím že jsem s pečením cupcaků pozadu asi tak desettisíc let, že cupcaky byli in někdy před 5 lety ale je mi to tak ňák fuk. Já je začala péct prostě teď ... A tenhle čokoládový se špetkou chilli není sice (zatím) tím nejnadýchanějším ani (zatím) tím nejkrémovitějším, ale zaručeně je tím nejčokoládovějším. A na naší sobotní oslavičce sklidil úspěch. A teď už slibuju, že už brzy bude na našem "Instáči" více nábytku a méně žrádla ...:)

Šťastnost no. 2: Slunce a písek ve skleničce

I tady se přiznávám. Jedná se o mojí první svíčku od Yankee Candle. Chtěla jsem si nějakou koupit už asi milionkrát, měla jsem v plánu přivézt si jich tak tunu před třemi lety z USA a čichala k nim už nespočetně krát. A stejně se ke mě nakonec dostala první svíčka až teď. I když plno lidí (i já) dává přednost raději jejich voskům do aromalampy(protože jsou levnější, co do vůně intenzivnější a dostupnější) myslím že je poměrně hodně fajn mít doma alespoň jednu YC ve skle. V interiéru jí to vyloženě sekne, vydrží hořet neuvěřitelně dlouho a já už spřádám plány na to, co udělám s tím krásným skleněným obalem až dohoří. 

Svíčky Yankee Candle jsou celosvětová klasika a ty nejvíc klasikovité vůně jsou navíc označené jako platinové. Sun and Sand je jednou z nich. Proč? Myslím, že tahle vůně nemůže urazit fakt nikoho. Je jemná, opravdu jemná, až decentní. A velmi nevtíravým způsobem Vás přesune někde do Karibiku (.....Polynésie, Indonésie, Malajsie.... - doplňte místo Vaší vysněné pláže) aniž byste si to pořádně stihli uvědomit. Pokud si chcete na chvíli zavzpomínat na letní dovolenou ale obáváte se silných a omamných vůní, které dokáží některé svíčky během pár sekund vytvořit, tahle bude přesně pro Vás.

Šťastnost no.3: Je hrníček z dětství.

  Myslím, že ne vlastně úplně z mého ale že z něj pil až jeden z mých mladších bratrů. Ale já v té době byla taky ještě dost malá takže je to stále dětství i mé, i když pokročilé. A když moje mamka nedávno nevěděla co dál se sadou dětského porcelánu s medvídky, bez řečí jsem se jí ujala.

 Šťastnost no 4: Růžový olej

S Růžovým olejem od Hauschky nelze býti nešťastným. A tenhle můj je šťastností dvojitou, jelikož jsem ho vyhrála.

Myslím, že to byl jeden z těch úplně prvních balíčků, který jsem si od Hauschky objednala a ve kterém byl malý vzorek tohohle velikána. A jestli Hauschku znáte, víte že jejich vzorky zas až tak malé nejsou. A tak mi těch pár úžasně voňavých kapek dělalo radost poměrně dlouho.

Když jsem pak na fejsbukových stránkách Hauschky objevila soutěž o tyhle olejíčky, věděla jsem co dělat. Na nejrůznější soutěže mám celkem štěstí už od dětství a tak jsem to zkusila i tentokrát. A ono to vyšlo. Sice ne napoprvé, ani napodruhé ale asi napopáté. Cestu ke mě si však nakonec našel, drobek voňavý.

A nebásním o něm jen tak nazdařbůh. Nevím sice jak to Hauschka dělá (vždycky jsem si myslela že prostě olej jako olej) , ale tenhle malý zázrak nebesky hydratuje. Mám občas suché paže, na kterých se mi tvoří malé šupinky a když se jím natřu, mám několik dní po starostech. Nejlepší a nejekonomičtějšín variantou je samozřejmě aplikace učiněná ihned po výlezu ze sprchy. Oleje pak stačí na mokré tělo jen pár kapek. A už jsem se zmiňovala o té vůni? Aromaterapie jak vyšitá. Vůni růže miluju ale zdaleka ne vždycky a ve všem. Některá kosmetika s růžovým obsahem voní hrozně těžce a někdy až zatuchle. A člověk nikdy dopředu moc neví, jestli mu bude zrovna tahle lahvička vonět. U Růžového oleje od Hauschky však nic takového nehrozí. Voní jednoduše přesně tak jak by měl. Lehce, jemně a ta vůně je hrozně uklidňující. Když se jím po sprše natřu a zachumlám do peřin, cítím se pak jako v nebíčku. Vidím to tak, že tenhle kámo bude nejspíš mým nejvěrnějším přítelem do dlouhých a zachmuřených podzimních večerů.

Moje dnešní povídání je u konce. Loučím se z peřin (ve kterých teď už stejně opravdově nejsem takže mi nemáte co závidět) a kráčím vstříc prosluněnému pracovnímu týdnu. Chce to vstřebat každý jeho sluneční paprsek ať se na ten podzim a zimu pořádně zazásobíme.

Máte z některých z mých šťastností vlastní zkušenost? Nevlastníte náhodou recept na ten nejbožejší cupcake? A nevíte jak to ten Hauschka dělá s těmi svými oleji? Za každý Váš postřeh budu nesmírně šťastná...;)

Pac ♥

PéeS: Jestli jste dočetli až sem, budu Vás otravovat ještě malinkou chvíli s jednou věcí. U nás v lese už jsme totiž úplně maximálně světoví. Máme blog, máme Instagram a čerstvě už i Fejsbuk!
Pokrok nezastavíš a asi by byla hloupost proti němu vehementně zbrojit. Proklik na náš FB najdete v postranní liště nebo přímo tady. A já Vám ještě jen prozradím, že už brzy, opravdu brzy nás všechny čeká první soutěž! Už se na to hrozně těším a klik na FB bude jednou z podmínek účasti. Takže kdo si klikne již dnes, má vystaráno ;)

Kovářovic paleta a podzimní proměny

   Moje jídelní dilema je zažehnáno a nafoceno a navíc už nejsem kovářovic kobylou. Jedna holka paletovic se totiž konečně usadila i u nás doma. Tahle si hraje tak trochu na drsňačku a svojí bílou něžnost se snaží popřít frajerským řetízkem...

Díky paletě se vyřešilo moje dilema mezi poličkou a něčím "jako nástěnkou". Je totiž samý háček. Další věšení obrázků, jejich zastrkávání nebo klidně přímé lepení tak bude hračkou...

Jsem ráda že máme pořád takové nedodělané bydlení, protože mi každá změna vlívá doslova dobrou náladu do žil. A že té bude s nadcházejícím chmuravým počasím třeba!

Dost mě překvapilo, jak rychle se najednou zkracují dny a k nám do lesíka přichází tma domů častěji dřív než já. Takže prosím omluvte kvalitu fotek, ovšem focení v denním světle bude v příštích měsících nejspíš čím dál víc problematické...

   Podzim má ale taky spoustu světlejší stránek.

Já a podzim jsme už kámoši. Skamarádili jsme se spolu někdy vloni. Z mojí strany došlo snad i k lehkému zamilování a poblouznění. Do té doby byl mým každoročním nepřítelem. Konec prázdnin, zkracující se dny, tma, ošklivé počasí, podivný pocit v břichu ze začátku nového školního roku, který přetrvává i po ukončení studentských let, to všechno zapříčinilo mojí averzi...

Ale loni se stalo něco zvláštního a já se na něj teď už naopak těším. Třeba právě na ty dlouhé večery, zapálené svíčky, teplo z krbu, voňavé koupele, hřejivé a měkké šály, čajíčkování, umělecky zbarvenou krajinu, červené šípky a nepřečtené knížky...

  A na to domácí zútulňování, které přichází tak něják samo. Na podzim musí být přeci doma útulněji než kdy jindy, to aby se jen tak lehce nepropadlo podzimnímu splínu. A mě došlo, že kolem jídelního stolu, kde se budeme na podzim potkávat častěji než kdy jindy, to začíná žít. Méďa změnil stanoviště a pookřál, z ložnice sem zavítal Gringo a Elvin se už taky hlásí o své místo na poličce. Však proč taky nezačít podzim takovou malou barevnou zoo. Aspoň bude veselejc!

Jaký podzimní zvěřinec chystáte vy?

Pées: V dílně má tahle Ms. White ještě pár obroušených a nalakovaných sestřiček. To kdybyste o podobnou proměnu domácnosti měli taky zájem...

Užívejte si podzimních radovánek a já se brzo ozvu s těmi svými letošními...

Pac ♥