středa 29. ledna 2014

Coffee Time

Dobrý večer,

    taky Vám je v tuhle roční dobu občas ouzko, občas nemáte na nic energii a občas Vás nic netěší?
Vězte, že v tom nejste sami.
Čekala jsem nedočkavě na sníh a teď když je konečně tu, už bych chtěla rovnou léto...Jó léto...
Sluníčko...teplo...všechno je zelené a světlé....ach jo...člověk je věčně nespokojený :)

    A tak jsem si řekla, že by to chtělo zásobu nějákých optimistických fotek. A k těm mám ještě jeden tip - kafe. Kafe totiž povzbudí, kafe totiž moc krásně voní, kafe prozáří tyhle tmavé nekončící dny...


    Aby bylo jasno, tak třeba já kafe skoro nepiju. Prostě mám radši čaj a kafe je na mě svými budícími účinky moc agresivní. Jelikož na něj nejsem navyklá, když si "šlehnu" kafe, jsem pak jak na tripu...vyfičená a nenechavá... A tak ho radši jen čichám :)

   Ale u nás v práci je kafoholiků víc než dost, a že ty jejich mlsné jazýčky nepijou jen tak něco, ale jen ty nejlepší vybrané kávičky! Můžu Vám tak dát supertip na kávový krámek, ve kterém poslední dobou dost často nakupujem.
Kafe je tam úžasné, voňavé, prodávají fare-tradeové výrobky a VŽDYCKY nám k objednávce přihodí nějáký ten dárek, hrníček, 70% čokošku, čokošku s perníkem (s tím k jídlu!:), no co si přát víc ...


Najedete ho tady:

Jen bych chtěla říct že tohle v žádném případě není sponzorovaný článek :)
    Kávičky jsem fotila ještě v létě a tak je kolem nich všechno tak hezky optimisticky zelené....Taky se tak těšíte? :) Doporučuju obzvlášť třetí kafe z obrázku Cafédirect Nigaragua, které u nás v práci sklidilo největší úspěch.



    Ještě tady mám jednu fotku laděnou k retro krabičce z prvního obrázku. Krabička na kafe je z OBI, tam mají těchle kravinek nepočítaně... Magnetky, cedulky, bononky, zrcátka, teploměry...
Ale tahle cedulka je suvenýr z USA, který visí u nás v kuchyni...Óó já prostě moc ráda tyhle retro věci ;)


    A jestli nepijete kafe stejně jako já, pusťte si tenhle film, ten Vás na kávovou vlnu spolehlivě naladí. Možná i na ty cigára, tak bacha, za to neručím ;)


Pac a pusu z lesa...



úterý 28. ledna 2014

Splněná přání...

Dobrý večír!

Dny jsou krátké, večery dlouhé a tmavé a my nestíháme, nestíháme, nestíháme...
Pracujeme, nemocujem, paříme, cestujeme a pak to tak vypadá...
Tak dnes jen krátce...

Dvě fotky toho jak taky může vypadat náš nábytek...
Rádi totiž plníme přání... i ty bláznivé :)




Pées: Kvalita fotek je nic moc, račte prominout...

Pac a pusu z lesa...


středa 15. ledna 2014

Šťastnosti




    Chtěla bych se tu začít dělit i o věci, které mě (nebo nám všem z lesa) přinášejí štěstí a radosti v průběhu našich dnů. Tyhle typy článků mám totiž nejradši u milé Vivi a myslím, že jsou úplně nejvíc nejlepší. Protože o radost by se měl člověk prostě dělit, a nejlíp ji ještě rozdávat dál.
Mě alespoň tyhle střípky šťastností poskládané dokupy vždycky nakopnou, zlepší náladu a pomůžou si uvědomit, proč vlastně žijem.

    Co je vůbec štěstí?
U mě je to chvilkový, prchlivý okamžik, který jednou za čas příjde. Znáte to??
Ten pocit, kdy je člověku najednou hrozně nádherně, někdy až tak, že se leknu jak krásně mi vlastně je:) Leknu toho přívalu čehosi, které mě z ničeho nic ohromí a pak si pomalinku vyprchá...Někdy to trvá dýl, jindy jen malinkatou chvíli... ale pokaždé je to stejně ohromující a uvolňující pocit.
Myslím že tohle je štěstí.


    Tak tady jsou věci, které ve mě v posledních dnech tenhle pocit probudily.


    ŠŤASTNÉ RÁNO


    Něco na tom bude, že ráno dělá den. A když mám ráno pěkné a milé, je mi pak celý den líp. A co teprv takové ráno jako minulé pondělí! Mám štěstí, že mám práci, ve které si můžu ráno říct, že dneska by to fakt jako nešlo :) A když jsem si to řekla naposled, vyrazili jsme si všichni tři (Elvin hlídal doma) do malé venkovské sámošky pro snídani. Bylo vážně krásně, ze země se vznášel hustý mlhový opar, přes který prosvítalo ranní slunce. Vyšlápli jsme si kopec do nejbližší přilehlé vesnice a ranní snídaně pak chutnala báječně. Mám ráda tu atmosféru zapadlých venkovských sámošek kde sice skoro nikdy nic není a lidi se tam stavují k prodavačkám víceméně na pokec i zpáteční cestu dolů dolů z kopečka do údolí...

    ŽÓRŽ

 

    Mám moc ráda Žorže. Je to můj nejoblíbenější bítlsák. A poslední dobou mě zaplaví hrozný příval pozitivní energie, když slyším tuhle jeho písničku. Naposled když jsem jela v autě a začala hrát, nemohla jsem se udžet a řádila v autě jak pako. Ještě že jezdím většinou sama...

    I LOVE YOU KAREL HADEK


    ...aneb něco pro holky. Můj vztah ke kosmetice je teď úplně jiný než třeba před třemi roky. V tom smyslu, že jsem ubrala na množství věcí, které používám a přidala na kvalitě. Tím nemyslím, že jsem si začala kupovat nějákého Diora. Naopak jsem začala kupovat to téměř nejlevnější, a to přírodu. Neříkám, že tyhle dvě věcičky od Hádka jsou zrovna za hubičku, ale v celém kontextu mé kosmetiky se to ztratí:) 
   Mám ráda, když lidi dělají věci pořádně. A to myslím, že pan Hadek dělá. Fakt tomu chlápkovi věřím. A tak jsem si objednala jeho mycí olej na vlasy (olej, který má MÝT vlasy místo šamponu) a 3-měsíční kůru na ozdravení pokožky hlavy a RŮST vlasů. Protože po mém červeném období o kterém jsem psala minule, mám pořád vlasy v ubohém stavu. A docela dost mě tím pádem štvou. Byla jsem naprosto frí, když jsem si frivolně patlala tu červenou každý měsíc na vlasy a říkala si, že to jsou přece jenom vlasy. A ty zas narostou. Jenže teď se v tom krepatém cosi, co musím neustále odstřihávat, necítím zrovna nejlíp, krátké vlasy mi nesluší, a to čekání na vysvobození, mě baví čím dál míň. Navíc mě Kuba straší že plešatím. To se mu to kecá, když má na hlavě vlasovou koudel. Ale je pravda že nahoře na hlavě je těch vlasů nějak míň (!). A tak jsem investovala. A i když zatím nemůžu poskytnout hodnotný verdikt (vlasům trvá prý minimálně 3 měsíce, než nastartují svoji obnovu), už po prvním smytí masky a následném mytí olejem, můžu říct objektivní WAU. Takhle nadýchané a "zdravé" vlasy na pohled, jsem už dlouho neměla. A pak že olej nemeje. Kdybyste je chtěli zkouknout, najdete je tady. Byla jsem z těch nových vlasů tak nadšená když jsem si je prohlížela v zrcadle, že jsem se díky nim cítila vážně na chvíli šťastnější...

NÁVŠTĚVY BABIČKY


        Moje poslední šťastnost je o mých prarodičích. Zrovna včera jsem se u nich stavovala a stavuju se tam moc ráda. Ale nemám žádného obrázku, tak aspoň fotka z mojí nástěnky... Píšu návštěva babičky, protože je to na poslech taková klasika, ale mám babičku i dědečka. Myslím, že mám ty nejlepší prarodiče na světě a kouzelného dědečka k tomu. Tak hodného byste totiž nenašli ani v pohádce. Vím, že na mém vztahu k nim se podepsalo hlavně to, že jsem po jejich boku celé dětství vyrůstala a tak mi hodně přirostli k srdci. Ale myslím, že všichni bysme neměli zapomínat na svoje milé. Protože zvlášť u těch starších, jsou ty okamžiky s časem čím dál cennější...

  Tak...
Máte podobné šťastnosti?



neděle 5. ledna 2014

2014

    Dobrý den poprvé v roce 2014.
Dneska to bude o mě, jen trochu o Elvinovi, a vůbec ne o Joeykovi, Jakoubkovi nebo nábytku. 

Je totiž nový rok (všimli jste si taky, že :o) , a já víc než kdy jindy bilancuju.
Zjistila jsem totiž, že pokud svůj život nevezmeme do svých ruk sami, někdo jiný to jen ztěží udělá. A já chci žít ještě o něco blíž tomu, jak jsem si to vždycky přála. Ne za pár let, ne až potom, ne za rok, ale TEĎ.
A tak poslední dny přemýšlím, bilancuju, vzpomínám na loňský rok a startuju se na ten nový. Pořád nevím, co vlastně přesně bude. Spoustu věcí je nejasných. Ale vlastně bych ani nechtěla aby to bylo jinak, nechtěla bych mít život nikdy moc nalinkovaný. A tak ho nechávám, ať mi sám ukáže kudy se vydat. Když budu hodně naslouchat a dávat pozor, věřím, že on mi  nakonec vždycky ukáže tu správnou cestu.

    A co například mi přinesl rok 2013?
Tady je pár věcí:

1) Elvina
    Naše ponožkové zvířátko k nám dorazilo na začátku září. Jako dneska si pamatuju, když jsem ho poprvé uviděla na internetu a zahořela láskou, od doby co jsem poznala Kubu, nepoznanou. Prostě láska na první pohled. A taky si pamatuju, jak nekonečné mi připadalo čekání na něj, protože paní z obchodu byla zrovinka na dovolené, a že když mi přišel v bublinkové obálce, skoro jsem se ho bála rozbalit. Co když nebude takový jakého jsem si ho představovala? Já vím, trochu blázen. A i když jsme si náš vztah museli začít budouvat od úplného začátku a trochu si na sebe zvyknout, myslím, že se máme pořád raději a budeme spolu -nemůžu mluvit za Elvina, ale - ...snad už věčně :o)




2) Napraveného (alespoň částečně) bordeláře
    Jsem bordelář. Tečka. 
K tomu se nedá moc co víc dodat a i když si může říkat kdo chce co a maminka lamentit, to jsem prostě já.
Vím, že když se mi nechce opravdově uklízet, nepřinutí mě k tomu ani největší pohroma a jsem schopna celkem solidní čas v nepořádku fungovat a poklidně žít. 
Ale zjistila jsem, že i s tímhle na první pohled definitivním stavem se dá něco dělat, fakt že jo. Pořádek je totiž mnohem hezčí. Tak se na mě musí:) A pořádek ve věcech šetří čas a vlastně tak něják není vůbec nepříjemný :) 

A tak se pomaliču (mami, jásej) i moje nepořádnictví začíná proměňovat v něco, co se trochu víc podobá systému.

Například jsem si letos KONEČNĚ uklidila ve skříni a zavedla malý nálepkový systém, který kupovidu celkem funguje. Komínky to sice úplně nejsou, ale od té doby co jsem zavedla štítky, ještě nestihla znovu začít pučet v naší skříni obvyklá anarchie. HURÁ!



3) Kosmetickou dospělost
    Někdy na samém začátku roku 2013, po mém nejdivočejším vlasovém období, jsem se rozhodla už VŮBEC SI NEBARVIT VLASY.  
Po stádiu, kdy se na mojí hlavně vystřídaly snad všechny odstíny červené, od nazrzlé zrz, přes semaforově červenou až po růžově purpurovou, rezignuju na jakékoliv barvení. 
Za a) i když jsem milovala ten proces barvení, který mi pokaždé nalil červenou do vlasů a krev do žil, přece jenom starost o tak barevné vlasy je náročná na čas i peníze
za b) to odnesly mé vlasy
za c) zdravé vlasy a můj čas jsou pro mě prostě cennější.

Pochopila jsem, že nejlehčí, nejhezčí, nejlevnější i nejoriginálnější je prostě mít SVÉ vlasy.


Moji kosmetickou dospělost kalkuluju za další z toho, že jsem se začala zajímat o existenci rtěnek, které mě vždycky nechávaly chladnou. Zamilovala jsem se do výrazných rtů (ještě pořád víc u jiných, než u sebe samé) ,pořídila si jednu jako fakt pořádnou ( k tomu zástup obyčejnějších) a pokročila od Coco Madmazél na Coco Chanel,který teď bezmezně a nejspíš nadosmrti, miluju. Už jsem totiž velká holka, víte :)



 4) Panenku z dětství
    Dřevěnou panenku s provázkem místo ruček jsem objevila nedávno, když jsem se probírala starýma věcma u babičky. Připomněla mi  den na školkovém výletu ve skanzenovém městečku, kdy mi jí rodiče koupili, jakou jsme z ní měla ten den radost, jak jsem dostala ještě jednu k ní (tu už asi nenajdu) a jak se z nich pak staly sestry, jak ten den svítilo krásně sluníčko a vůbec všechno. Jo, jo...




    A co mi přinese nový rok 2014? 
Jasně, že to nevím. A jasně že to záleží na mě. To, že budu bdít a dávat pozor jakým směrem mi říká život abych se dala, neznamená , že se nebudu snažit.
A abych se příští rok mohla posunout ještě o větší kus než letos a nespadla po nějáké době do starých kolejí, poprvé jsem si zapsala svoje předsevzetí. Na první stránku diáře, abych je viděla denně a nikam před nima nemohla utéct!


    Bod číslo 1) je naprosto zásadní. 
Chci všecko zkusit. Může se to zdát báječné, ale je to spíš děsné. Něco zkusím jednou a za chvíli chci zkoušet už něco dalšího. Nic se tak nemůžu opravdu dobře naučit. Zastavit se, zdokonalit se a nově začínat jen s tím, co opravdu chci a co si rozmyslím. To je moje mantra tento rok.
A na bod číslo 9) taky dost sázím. Přemýšlím, co udělám zítra, za chvíli, za rok, dumám nad kravinama, utíkám si občas do svého světa a tak mi uniká ta skutečná realita, kouzlo okamžiku a to co je nejdůležitější a co mám přímo před nosem. Přítomnost.

    Myslím, že předsevzetí jsou dost jasné na to, abych nemohla sklouznout k výmluvám. 
Chleba chci péct častěji, protože s ním je doma prostě víc jako doma a afroúčes je nejspíš spojený s mým NEJOBLÍBENĚJŠÍM VIDEOKLIPEM loňského roku. Už teď vím, že na něj nejsem ten správný typ a nejspíš mi nebude vůbec slušet ale zkusit se musí :o) 



    Takže konec řečí. Letos je před náma spousta práce. Loňský deníček je už minulostí a já se netrpělivě raduju, co všechno zažijeme v novém roce. 

Přeju z celého srdce všem bytostem ať je Náš Nový rok co nejlepší!