neděle 28. září 2014

Zazimovat se létem aneb mé podzimní šťastnosti

   Slibovala jsem Vám své podzimní radosti, ale měli byste vědět, že jsou to spíše takové moje vyletněné zpříjemňovadla a poslední ohlédnutí za uplynulým letním časem. Ano, zazimovávám se létem a vsakuju poslední paprsky úžasného babího léta, které k nám včera přišlo. 

Nechte mě proto dneska (a možná ještě celý příští týden) trochu sluníčkově bláznit než nás naplno pohltí teplé svetry, dlouhé šály a další roční období.

   V sobotu jsem měla pocit, že na mě něco leze a tak jsem si taky zalezla. Do peřin. A přibrala jsem i ty své šťastnosti, protože jsem je jednak chtěla pro Vás nafotit a jednak jsem zjistila, že je v těch peřinách vlastně stejně všechny využiju. 
Nebudu Vám vykládat pohádku o tom, že pokaždé když se jdu zahrabat do peřin, mám sebou takovéhle nastajlované aranžmá. Někdy mi víc než hezké věci dělají společnost jen značně nesexy teplé ponožky a dva páry psích nožiček. 
Ale zjistila jsem, že je vlastně moc příjemné zútulnit si kdykoliv a jen tak svoje ležení voňavou svíčkou, olejíčkem nebo kytičku pro radost. Ale nepředbíhejme. Jedno pěkně po druhém. Takže čím si dělám momentálně radost?



Šťastnost no.1: Cupcakes
Kdo nás sleduje na Instagramu, tomu nemohlo ujít, že je to tam poslední dobou samý cupcake. Ano, peču je jako šílená. Je to taková moje nová zábavka a já se snažím přijít na ten nejlepší poměr, který by způsobil nejvláčnější těsto a nejlehčí krém. Přitom by to vše v ideálním světě mělo mít ještě co nejlepší vzhled a pokaždé jinou chuť. Trošku jsem se do cupcaků zažrala. Baví mě jak jsou roztomilé, jak lehce je lze darovat a jak moc variací ukrývají. Ideální věc na vyblbnutí.
Vím že jsem s pečením cupcaků pozadu asi tak desettisíc let, že cupcaky byli in někdy před 5 lety ale je mi to tak ňák fuk. Já je začala péct prostě teď ... A tenhle čokoládový se špetkou chilli není sice (zatím) tím nejnadýchanějším ani (zatím) tím nejkrémovitějším, ale zaručeně je tím nejčokoládovějším. A na naší sobotní oslavičce sklidil úspěch. A teď už slibuju, že už brzy bude na našem "Instáči" více nábytku a méně žrádla ...:)


Šťastnost no. 2: Slunce a písek ve skleničce
I tady se přiznávám. Jedná se o mojí první svíčku od Yankee Candle. Chtěla jsem si nějakou koupit už asi milionkrát, měla jsem v plánu přivézt si jich tak tunu před třemi lety z USA a čichala k nim už nespočetně krát. A stejně se ke mě nakonec dostala první svíčka až teď. I když plno lidí (i já) dává přednost raději jejich voskům do aromalampy(protože jsou levnější, co do vůně intenzivnější a dostupnější) myslím že je poměrně hodně fajn mít doma alespoň jednu YC ve skle. V interiéru jí to vyloženě sekne, vydrží hořet neuvěřitelně dlouho a já už spřádám plány na to, co udělám s tím krásným skleněným obalem až dohoří. 
Svíčky Yankee Candle jsou celosvětová klasika a ty nejvíc klasikovité vůně jsou navíc označené jako platinové. Sun and Sand je jednou z nich. Proč? Myslím, že tahle vůně nemůže urazit fakt nikoho. Je jemná, opravdu jemná, až decentní. A velmi nevtíravým způsobem Vás přesune někde do Karibiku (.....Polynésie, Indonésie, Malajsie.... - doplňte místo Vaší vysněné pláže) aniž byste si to pořádně stihli uvědomit. Pokud si chcete na chvíli zavzpomínat na letní dovolenou ale obáváte se silných a omamných vůní, které dokáží některé svíčky během pár sekund vytvořit, tahle bude přesně pro Vás.



Šťastnost no.3: Je hrníček z dětství.
  Myslím, že ne vlastně úplně z mého ale že z něj pil až jeden z mých mladších bratrů. Ale já v té době byla taky ještě dost malá takže je to stále dětství i mé, i když pokročilé. A když moje mamka nedávno nevěděla co dál se sadou dětského porcelánu s medvídky, bez řečí jsem se jí ujala.



 Šťastnost no 4: Růžový olej
S Růžovým olejem od Hauschky nelze býti nešťastným. A tenhle můj je šťastností dvojitou, jelikož jsem ho vyhrála.
Myslím, že to byl jeden z těch úplně prvních balíčků, který jsem si od Hauschky objednala a ve kterém byl malý vzorek tohohle velikána. A jestli Hauschku znáte, víte že jejich vzorky zas až tak malé nejsou. A tak mi těch pár úžasně voňavých kapek dělalo radost poměrně dlouho.
Když jsem pak na fejsbukových stránkách Hauschky objevila soutěž o tyhle olejíčky, věděla jsem co dělat. Na nejrůznější soutěže mám celkem štěstí už od dětství a tak jsem to zkusila i tentokrát. A ono to vyšlo. Sice ne napoprvé, ani napodruhé ale asi napopáté. Cestu ke mě si však nakonec našel, drobek voňavý.


A nebásním o něm jen tak nazdařbůh. Nevím sice jak to Hauschka dělá (vždycky jsem si myslela že prostě olej jako olej) , ale tenhle malý zázrak nebesky hydratuje. Mám občas suché paže, na kterých se mi tvoří malé šupinky a když se jím natřu, mám několik dní po starostech. Nejlepší a nejekonomičtějšín variantou je samozřejmě aplikace učiněná ihned po výlezu ze sprchy. Oleje pak stačí na mokré tělo jen pár kapek. A už jsem se zmiňovala o té vůni? Aromaterapie jak vyšitá. Vůni růže miluju ale zdaleka ne vždycky a ve všem. Některá kosmetika s růžovým obsahem voní hrozně těžce a někdy až zatuchle. A člověk nikdy dopředu moc neví, jestli mu bude zrovna tahle lahvička vonět. U Růžového oleje od Hauschky však nic takového nehrozí. Voní jednoduše přesně tak jak by měl. Lehce, jemně a ta vůně je hrozně uklidňující. Když se jím po sprše natřu a zachumlám do peřin, cítím se pak jako v nebíčku. Vidím to tak, že tenhle kámo bude nejspíš mým nejvěrnějším přítelem do dlouhých a zachmuřených podzimních večerů.




Moje dnešní povídání je u konce. Loučím se z peřin (ve kterých teď už stejně opravdově nejsem takže mi nemáte co závidět) a kráčím vstříc prosluněnému pracovnímu týdnu. Chce to vstřebat každý jeho sluneční paprsek ať se na ten podzim a zimu pořádně zazásobíme.

Máte z některých z mých šťastností vlastní zkušenost? Nevlastníte náhodou recept na ten nejbožejší cupcake? A nevíte jak to ten Hauschka dělá s těmi svými oleji? Za každý Váš postřeh budu nesmírně šťastná...;)

Pac ♥


PéeS: Jestli jste dočetli až sem, budu Vás otravovat ještě malinkou chvíli s jednou věcí. U nás v lese už jsme totiž úplně maximálně světoví. Máme blog, máme Instagram a čerstvě už i Fejsbuk!
Pokrok nezastavíš a asi by byla hloupost proti němu vehementně zbrojit. Proklik na náš FB najdete v postranní liště nebo přímo tady. A já Vám ještě jen prozradím, že už brzy, opravdu brzy nás všechny čeká první soutěž! Už se na to hrozně těším a klik na FB bude jednou z podmínek účasti. Takže kdo si klikne již dnes, má vystaráno ;)


úterý 23. září 2014

Snídaně u Florentýny


   Už pár dní Vám chci napsat o téhle kuchařce, kterou jsem si naprosto zamilovala.
Je skvěle propracovaná, má koncept, má příběh a vizuálně mému oku velmi lahodí. Jak by mě taky spojení mentolové barvy, Snídaně u Tiffanyho a vintage vzhledu mohlo nechat chladnou...
A v neposlední řadě ukrývá báječné recepty.

Snídaňová kuchařka je dalším knižním počinem kuchařky Florentýny. 
Florentýna to v kuchyni nikdy neuměla, studovala ekonomii, matfyz a po kariéře plné čísel se najedou díky mateřským povinnostem ocitla u plotny. Vařit ani trochu neuměla, nikdy to nepotřebovala a nikdo jí to nikdy nenaučil. Mohla jít dál, stejně jako mnoho jiných žen před ní, cestou polotovarů ze supermarketů a nepovedených večeří. Nebo se do toho mohla obout.
Rozhodla se pro druhou možnost. Šla do toho po svém a mě se její originální přístup moc líbí. Udělala si z kulinářství další vědní obor, ke svému vysokoškolskému vzdělání přidala kuchařský výuční list a psát recepty se naučila díky matematice. Protože jak sama říká, psaní je algoritmus. 

Je to sice první kuchařka, kterou jsem si od Flo koupila ale tahle úžasná ženská jich má za sebou už několik.
V kuchyni totiž začala od úplného začátku, ponořila se do hloubky a díky tomu při svém vaření nastřádala spoustu cenných rad. Takových těch, které chcete předat svojí dceři aby nemusel znovu opakovat Vaše chyby. Takové ty, které uvítá každý začátečník, který je v kuchyni poprvé ale nebudou na obtíž ani protřelejším kuchařům.

Její předešlé kuchařky - Kuchařka pro dceru, Vánoční kuchařka pro dceru a Hovory s řezníkem jsou toho důkazem.
Toť krátce k zajímavému životnímu příběhu Florentýny.

   A teď ten můj.
Každé pondělí u nás v práci (ne u Kuby v dílně, ale v mojí "opravdové" práci:) pořádáme firemní snídaně.
A jako jediná ženská v týmu je mám na starost. Nestěžuju si, byl to konec konců můj nápad. A mě to baví. Ale protože už jsem nějáký ten pátek trpěla snídaňovým stereotypem, přemluvila jsem kluky aby se mi složili na tuhle dopolední kuchařku. Zrovna vycházela a byl jí plný internet.

Včera jsme začali Pomazánkovými etudami. A pro mě bude už navždy včerejší den tím dnem, kdy se mi poprvé podařilo ušlehat máslo do pěny :o) Cítím, že mi umění vyšlehaného másla otevřel novou dimenzi do světa pomazánek, a nejen do nich. 
Snidaně u Florentýny je totiž plná obdobně jednoduchých a přitom geniálních myšlenek.

Budapešťská pomazánka sklidila největší úspěch...

A až ji dostanete do rukou, budete ji pravděpodobně číst jako kteroukoli jinou knihu. Chronologicky od začátku až do konce. Ne jako kuchařku plnou receptů vytržených z kontextu. Tahle kniha totiž ukrývá příběh...

   Musím se přiznat, že i když jsem z oboru a i když v kuchyni trávím dost času, v některých věcech jsem byla asi pěkně zabedněná. Příkladem může být již zmíněné máslo nebo moje dosavadní příprava zeleninových salátů. Ono stačí fakt málo aby se z průměrného jídla stalo vynikající a naopak.. Flo mi zkrátka nalila novou energii do mých ucpaných kuchařských žil...

Pokud budete sledovat Florentýnin blog nebo se stanete členem jejího emailového klubu, dozvíte se navíc každý čtvrtek úplně zadarmo další z jejich fíglů, jak být skrz kuchyň ještě neodolatelnější. A tajné tipy, ty chcem přece všichni!

...co  zůstalo po náletu žravých kobylek...
Naše včerejší snídaně sklidila velký úspěch, kluci se dožadují pomazánkového repete a já už se těším, co si s Florentýnou ukuchtíme příště...

A co vy, znáte Flo? A vaříte s ní? Je snídaně taky Vaše nejoblíbenější jídlo dne? (když je na ní čas...)

Pac ♥

pátek 19. září 2014

Elvin slaví!

Těch pár z Vás, kteří to s námi táhnou od úplného začátku si možná ještě vzpomene, že to byl on,s kým to všechno začalo.
To on nám dělal maskota, předával dál naše lesní příhody a po něm se to tu celé jmenovalo.

A je s námi pořád!
Nevím kdy přesně spatřil světlo světa, rodný list sebou v kapse bohužel neměl. Jeho nározky jsem tak stanovila na den, kdy jsme spojili naše životy. A tomu je dnes právě rok!

Elvin, plnohodnotný člen naší lesní posádky.


Jedno párty foto do rodinného alba a celá banda pokupě.
Vím, že Elvinovi a Joeyho vtahy jsou stále trochu napjaté, ale respektují se a to je to hlavní.  


Ještě jednou děkujeme jeho stvořitelce jménem Zajac za tak báječného tvora!


A jestli se ptáte, jestli z toho už třeba nehodlám vyrůst, tak odpověď je ne ;)

Hezký víkend všem a především Elvinovi! Ať žije!

Pac ♥

úterý 16. září 2014

Kovářovic paleta a podzimní proměny

   Moje jídelní dilema je zažehnáno a nafoceno a navíc už nejsem kovářovic kobylou. Jedna holka paletovic se totiž konečně usadila i u nás doma. Tahle si hraje tak trochu na drsňačku a svojí bílou něžnost se snaží popřít frajerským řetízkem...


Díky paletě se vyřešilo moje dilema mezi poličkou a něčím "jako nástěnkou". Je totiž samý háček. Další věšení obrázků, jejich zastrkávání nebo klidně přímé lepení tak bude hračkou...


Jsem ráda že máme pořád takové nedodělané bydlení, protože mi každá změna vlívá doslova dobrou náladu do žil. A že té bude s nadcházejícím chmuravým počasím třeba!


Dost mě překvapilo, jak rychle se najednou zkracují dny a k nám do lesíka přichází tma domů častěji dřív než já. Takže prosím omluvte kvalitu fotek, ovšem focení v denním světle bude v příštích měsících nejspíš čím dál víc problematické...


   Podzim má ale taky spoustu světlejší stránek.
Já a podzim jsme už kámoši. Skamarádili jsme se spolu někdy vloni. Z mojí strany došlo snad i k lehkému zamilování a poblouznění. Do té doby byl mým každoročním nepřítelem. Konec prázdnin, zkracující se dny, tma, ošklivé počasí, podivný pocit v břichu ze začátku nového školního roku, který přetrvává i po ukončení studentských let, to všechno zapříčinilo mojí averzi...
Ale loni se stalo něco zvláštního a já se na něj teď už naopak těším. Třeba právě na ty dlouhé večery, zapálené svíčky, teplo z krbu, voňavé koupele, hřejivé a měkké šály, čajíčkování, umělecky zbarvenou krajinu, červené šípky a nepřečtené knížky...

  A na to domácí zútulňování, které přichází tak něják samo. Na podzim musí být přeci doma útulněji než kdy jindy, to aby se jen tak lehce nepropadlo podzimnímu splínu. A mě došlo, že kolem jídelního stolu, kde se budeme na podzim potkávat častěji než kdy jindy, to začíná žít. Méďa změnil stanoviště a pookřál, z ložnice sem zavítal Gringo a Elvin se už taky hlásí o své místo na poličce. Však proč taky nezačít podzim takovou malou barevnou zoo. Aspoň bude veselejc!

Jaký podzimní zvěřinec chystáte vy?


Pées: V dílně má tahle Ms. White ještě pár obroušených a nalakovaných sestřiček. To kdybyste o podobnou proměnu domácnosti měli taky zájem...

Užívejte si podzimních radovánek a já se brzo ozvu s těmi svými letošními...

Pac ♥

čtvrtek 11. září 2014

První (a nejspíš poslední) TAG


Děkuju Kat za nominaci a protože jsem včera trochu ponocovala, Tag jsem pro Vás napsala ještě týž večer. Lehce ovíněná a ve vínu je pravda, takže Vám přináším naprosto upřímné odpovědi :)

I když se díky nominaci cítím jako velká blogerka a musím uznat že mě to bavilo, předpokládám že je to i přesto nejspíš můj první i poslední Tag zároveň - věřím že po tomhle už o mě nic dalšího raději chtít vědět nebudete :)

Nikoho dalšího nenominuju protože se mi prostě nechce. Omlouvám se ale jakékoliv řetězové reakce jsem vždycky trochu sabotovala a zvyk je holt železná košile...


Napiš 11 faktů o sobě:
1) Mám divné (já říkám jedinečné:) prsty u nohou. Na každé noze jsou jinak dlouhé. Taky mám vyskakující čelist a (prý) dělohu otočenou na opačnou stranu. Jsem holt taková anomální...
2) Nesnáším ale fakt naprosto nesnáším a neumím vystát když někdo kouše do látky!!
3) Když jsem zakládala blog, myslela jsem si že budu mít hned xx tisích čtenářů a že je to v blogosvětě normální. A vůbec jsem v těhle věcech úplně mimo. Než jsem se začala nudit v práci, blogy i celý internet šly mimo mě.
4) Nemůžu jíst banán na veřejnosti. Jím ho totiž dost perverzním způsobem. Neumím si pomoct ale jinak mi tolik nechutná...
5) Miluju Twilight a Harryho Pottera...
6) Chtěla bych aby byly všichni lidi na světě štastní. Jsem dost sociální a empatická a občas mi to dost komplikuje život a zabraňuje ve vlastním štěstí.
7) Nikdy bych si nekoupila Louise Vuitton (ani nevím jak se to píše) kabelku a vůbec všechny tyhle značky mi příjdou hrozně snobácké. Vlastně bych je nenosila ani zadarmo.
8) Nikdy jsem si nekoupila BB cream ani Micelární vodu. (jako kosmetická blogerka bych byla absolutně outová)
9) Prdím. Před Kubou pořád a vůbec se za to nestydím.
10) Nerada sama cestuju. Bojím se že se ztratím a už se nenajdu. Ale jinak cestování zbožňuju.
11) Vždycky když narazím na cestě na mrtvé přejeté zvířátko tak se pokřižuju (i když se jinak nemodlím) a popřeju mu ať je mu země lehká...

11 otázek od Kat:
1. Čím jsi chtěla být jako malá?
Kadeřnicí (stříhala jsem doma všechny panenky i členy domácnosti co mi byli ochotni chvíli zapózovat v mém provizorním kadeřnickém křesle), bankéřkou, spisovatelkou, zpěvačkou, provozovatelkou restaurace i knihkupectví, květinářkou, švadlenou, barmankou a samozřejmě princeznou. Na víc si už nevzpomínám. A nikdy jsem v tom neměla úplně jasno. Což nemám doteď...
2. Co zrovna čteš?
Nesmrtelnost od Kundery, Snídani u Florentýny, Mládí v hajzu a furt něco na internetu...
3. Máš nějaký sen, o který se s námi chceš podělit?
Viz. bod číslo 1. Snad jen ta zpěvačka mě přešla - musím být realista! :)
4. Tvůj ideální den?
Plný nových zážitků, nových chutí, špetky alkoholu, dobré muziky, tance a slunce, ležení v trávě a nějákého toho tvoření...
5. Co je podle Tebe "romantika"?
Nesnáším "instantní" romantiku, tzn. takovou tu klasiku z filmů alá rozpálené svíčky, západ slunce, růže, prostě kýč... Naopak miluju romaniku každodenních dnů- takovou tu nenápadnou, nahodilou, spontánní a srdce rozbušující. Třeba uprostřed supermarketu na rozjetém nákupním vozíku :)
6. Jaký máš tip proti špatné náladě?
Protože tenhle tag píšu v momentální post-špatné náladě tak použiju aktuální recept. - víno, dobrá muzika a pečení cupcaků:) 
7. Co bys dneska chtěla změnit?
Dneska jako dneska nebo dneska jako v dnešní době? Dneska bych chtěla abych si šla zaběhat, což jsem nešla. A v dnešní době bych chtěla změnit obecnou nešťastnost lidí, chtěla bych aby byl svět jednodušší, tradičnější a aby měli všichni v srdci jen samou lásku. Och, jak klíšácké :)
8. Co Tě rozesměje?
Simpsonovi, Kuba, Joey, Radek alias Nina (naše kámo-kámoška) a občas i vlastní stupidita :)
9. Jaká je podle Tebe ideální dovolená?
Ideální dovolená je plná dobrého jídla, slunce, zeleně, kytek, svěžesti, pohodových lidí, tance, hudby, nových poznatků a zážitků...
10. Co bys nám uvařila (co umíš nejlépe) ?
Poslední dobou vařím především z povinnosti (každý večer), tudíž nerada. Když vařím pro radost, vařím vždycky něco co dělám povětšinou poprvé v životě. Takže bych Vám uvařila nejspíš něco co jsem ještě nikdy nedělala. A pokud budu mít dobrou náladu, tak se mi to i povede. (takhle mi to funguje, odzkoušeno)
11. Co si přeješ od "Ježíška"?
Ještě jsem neměla čas si přát. Ale asi spoustu takových těch abstraktních nemateriálních věcí a pak hlavně dupačky pro dospělé,ty chci hrozně móóóóc!:) 

středa 10. září 2014

Jsme instantní!


Pokořila jsem další sociální médium (i když zatím stále spíš koří ono mě) a vytvořila nám Instagram. Chtěla bych aby fungoval jako takové minialbum pro momentky, které se nevejdou tady na blog. Ale jestli to tak opravdu bude fungovat? Uvidíme, uvidíme, jelikož co se týče mě a techniky, vše se jeví jako nejisté...

Chci jen říct, že pokud nás budete přes Instagram sledovat, budete vždy o krok napřed :) Uvidíte, co se nám líhne v dílně a nejspíš Vás tam nechám nahlídnout daleko víc pod pokličku našeho osobního života a každodenní lesních starostí či radostí...

Pro začátek můžete objevit jak pokračuje tyrkysové tajemství a možná se Vám podaří zjistit, co že jsem to dala na tu naši slavnou jídlení  zeď...Tuhle koláž mi Instagram trochu osekal, tak doporučuju nahlídnutí přímo do našeho Instagramového pelíšku zde.

Sláva nazdar technice a spontánnímu sdílení!

sobota 6. září 2014

Přerod čajové krabičky

Stále se snažím zbavovat náš domov nepotřebných věcí. Člověk by ani neřekl, kolik nesmyslů doma najde. Dlouho jsem bohužel měla pocit, že to nesmysly nejsou. Domnívala jsem se, že to všechno vlastně využívám. Jenže to je blbost. Pokud máte doma třeba krabičku na čaje, kterou jste už nevytáhli dva roky na boží světlo a návštěvě i sobě stejně vždycky připravujete čaj z čajové skříňky a vytahujete sáčky přímo z origo krabiček, není to potřebná věc ale krám. A je na čase si to přiznat :)


Na druhou stranu, na jídelním stole se mi povalovalo už nějak moc drobností. Fixky, pastelky a washi pásky tam přebývají dlouhodobě, poslední dobou však ještě přibyly potřeby na šití kůže a já si řekla, že ten náš jídelní stůl už vlastně jídelním téměř není.
Dala jsem tedy nepotřebné dohromady s užitečným a konečně proměnila náš stůl kreativity (tak se vznešeně nazývá bordel...) opět na jídelní.
Krabička od čaje, kterou bych jinak vyhodila, se nakonec stala ještě dobrým pomocníkem!


Tentokrát jsem použila jen bílý sprej, který jste mohli vidět tady a jednu z washi pásek. A taky trochu odhodlání proměnit chaos v řád.


I když mám ráda všude plno obrázků, věciček a okras, můj minimalistický přístup se začíná projevovat i v našem interiéru. Mám chuť dělat drobné proměny, třídit a přehazovat nábytek. Pro začátek jsem odstranila náš červený obraz z miníkem. Nebojte, nevyhodím ho, jen se asi přestěhuje do ložnice...
Ale co s jídelnou? Volná stěna u nás nevydrží, to je mi jasné už od začátku. Přemýšlela jsem a přemýšlela čím ten nový prostor zaplnit, až jsem na to přišla...

Když Bůh dá a barvy doschnou, zítra nastane realizace...Můžete hádat co to bude...Není to zas tak těžké ;)


Co byste dali na naší nově prázdnou stěnu vy? Nebo byste ji nechali v rámci minimalismu volnou? Klidně mi to napište...

Já jsem po dnešku už tak utahaná, že se nebudu dál vykecávat. Moc jsem uklízela, natírala a tvořila a tak dneska asi brzo ulehnu. Do našich čerstvě vypraných a sluníčkem ovoněných peřin. (taky tak zbožňujete tu první noc v čerstvě vypraných peřinách? :)

A dneska si to fakt zasloužím... Tak dobrou ♥

středa 3. září 2014

Fotorepport z Prahy

   Víkend jsme strávili po delší době v Praze. Odvezli jsme nábytek, naměřili nové zakázky a "pokochali" se atmosférou hlavního města. Ty uvozovky tam nejsou proto, že bych naším hlavním městem opovrhovala, ale proto že jsme kromě práce skoro nic nestihli. Prahu mám ráda a to hodně. Bydlet bych v ní sice nechtěla ani nemohla, o to víc si však užívám jejich krátkých návštěv. Jenže tentokrát toho bylo moc a bylo to náročné. Ale bylo to i poučné...S každou zakázkou se člověk učí.
A mě navíc baví i ten sociologicko-bydlecí vhled do domácností jiných lidí. Bydlení totiž prozradí o lidech hrozně moc...

   Nestihla jsem ani moc fotit a z neustálého navigování po Praze jsem měla navíc pořád vyšťavený telefon. Tak jen pár fotek ...

Bílý nábytek teď frčí. Všichni chtějí všechno bílé a na blozích o bydlení je bílá barvou číslo 1!  Trend nebo nadčasovost? Co myslíte vy?


Nová postel a E.T. stoleček do jednoho velmi luxusního bytu na Praze 1 a poslední montáž v neděli v 9 večer. Neděle jak víno... :)


V tomhle bytě už pár našich stolečků pobývá...


Jsou součástí africké ložnice, kterou realizovala Zuzka. Myslím, že se jí dost povedla a pokud se Vám líbí, další fotky ložnice najdete u Zuzky tady.


Zbylý nábytek, který jsme v Praze nechali byl vesměs nefotogenický. Na vestavěných policích a skříních se toho zkrátka moc vykoukat nedá. Za zmínku však stojí (alespoň doufám) tahle modrá almara.


Skříňka se nám zalíbila a tak jí prodáváme i na Fleru a najdete ji i na našich webovkách. Je celomasivní (jinak už to neumíme) a vyrobená na přání podle vzoru jednoho indonézského stolíku. Přesto mám radost z toho, že do ní Kuba i tak dokázal dostat kus sebe a nese jeho rukopis...


A já? Já si musela výlet zpestřit alespoň rychlou návštěvou voňavého Lushe. Moje Lushí návštěvy začínají být pevnou součástí našich pražských výletů a Kuba ví, že nemá cenu protestovat. Obzvlášť teď, s příchodem podzimu je přece potřeba zásobit se v prvé řadě voňavými věcmi do vany i do sprchy. Včera jsem si konečně dopřála své soukromé domácí lázně a musím říct, že už dlouho jsem nebyla tak zrelaxovaná a vyvoněná. On ten podzim možná nebude zas tak hrozný ... :)


A co jste dělali o posledním prázdninovém víkendu vy?

Mějte hezký večer!

Pac ♥