úterý 7. června 2016

O tom ,jak někdy stačí podržet si jehně


Před malou chvilku jsme se vrátili z procházky po lese, Kuba se zase na chvíli někam ztratil a já tu sedím se sklenicí vína a po dlouhé době mám zas chuť něco sepsat. 

Uvnitř cítím takový ten příjemný klid a neustále mi to přepíná mezi touhou rozjímat a zůstat v příjemném okamžiku a touhou zas jednou něco sdílet, sdělit, vytvořit, napsat...

Ráda bych míň filozofovala a víc jen mapovala dění okolo, ale zjišťuju, že jsem na to po většinu času dost líná a tak to tady na blogu vždycky skončí tak nějak jen u těch keců.

Přestal jsem ve svém životě sedět celé dny u počítače a tím pádem i u sociálních sítí a je pro mě teď daleko těžší psát blog. I když často pořád klikám a občas se nechám strhnout do virtuálního světa, trávím v něm celkově daleko míň času a cítím, že mi to prospívá. Na druhou stranu mi sdílení skrz blog občas chybí. Snažím se to nějak vykompenzovat a tak daleko častěji sahám po pohodlnějších možnostech, které mi ze života neukradnou tolik času jako je Facebook a Instagram.

Přestala jsem sedět u počítače a začala pracovat rukama. Snažím se hodit za hlavu neustálé pochyby, že bych teď měla být ve svém věku "úplně někde jinde", být zodpovědná, budovat kariéru či já nevím co. A když se to zrovna povede (a někdy to jde stále dost těžko), užívám si tu volnost a to, že si konečně ze svým životem dělám to co chci. 

A konečně si uvědomuju (opět s přestávkami), že šťastnou mě neudělá lepší práce, lidi kolem mě nebo cokoliv jiného. Že můžu opravdu cokoliv ve svém životě změnit, ale to samo o sobě mi klid nepřinese... Fakt jsem si to totiž ještě nedávno myslela. Myslela jsem si, že změním práci a prostě to bude. Už nebudu dělat to (pro mě) nechutné účetnictví a budu prostě a jednoduše hepy, nejlépe ze dne na den. 

Jenomže takhle to fakt nefunguje.



Nedávno se ke mě dostala (pro někoho možná dost nepříjemná) myšlenka, že nic na světě nás vlastně nemůže učinit šťastnějšími. Žádná vysněná práce, žádný (byť sebelepší) partner, žádné daleké cesty nebo vysněné bydlení či místo k životu. V ničem z toho nelze ve skutečnosti najít dlouhodobé štěstí.

Možná to zní hrozně, ale mě ta myšlenka nesmírně uklidňuje. 


Vždycky, když teď mám ty své chvíle plné obav a starostí s tím, co bude, řeknu si, že je to vlastně jedno. Protože ať nakonec budu žít kdekoliv, budu mít cokoliv nebo budu dělat cokoliv, nic z toho mi nepřinese větší štěstí, než jaké mám teď. Tak nějak si po té myšlence oddychnu, uklidním a pak se mi rozleje v duši hluboký klid.

Cítím v tom hlubokou pravdu, protože štěstí a spokojenost přichází vždycky pouze tady a teď (kolikrát jsme to už slyšeli? :)a může být tím pádem v čemkoliv. Fakt. Ale vždycky musí být v prvé řadě v nás. A pak už je vlastně všechno, co se děje okolo nás tak nějak jedno. 

Mnoho lidí už muselo vystřídat mnoho partnerů, získat mnoho peněz, mnoho vlivných postavení a funkcí nebo procestovat mnoho zemí než si to uvědomilo. 


Já cítím momentálně štěstí v procházce voňavým zeleným lesem, ruku v ruce s Kubou a šťastně pobíhajícím Joeym okolo. A díky městu, ve kterém teď trávím dost času, si tyhle chvilku užívám o to víc.

A nemyslete si, že jsem furt tak chytrá, taky se v tom většinu času pěkně plácám :)

A když se potřebuju tak nějak vzchopit, ráda v poslední době poslouchám Adélu. Možná Vám její projev sedne stejně jako mě. Já s jejími slovy dost souzním a vždycky když mi není nejlíp, dokáže mě až zázračně hodit do klidu.

Věřím, že ten klid a mír se dá nakonec najít i ve městě, jen v té přírodě je to tak nějak snažší. V náruči s nově narozenými jehňátky mi to jde nejlíp. A já slavnostně slibuju, že už si nikdy nedám jehněčí. Amen.


A jak se máte vy?:)

9 komentářů:

  1. I z tvého příspěvku dýchá příjemný klid a pohoda, až si tu příjemnou atmosféru přinesla ke mně domů:) Mám ten stejný pocit jako ty, s tím štěstím v přítomnosti. Mě teda zase uklidňuje, když si říkám, že hlavní je mít ten mír uvnitř sebe. Vždycky si to připomínám, abych se míň naštvávala, stresovala a abych taky hlavně žila:) A ono to pak tak nějak jde samo:) Jinak jehněčí jsem neměla nikdy a nikdy na tom nechci nic měnit, já se zařekla, že toho masa bude míň a míň až najednou nebude vůbec, zatím se mi to daří:) Tak krásné dny na všech procházkách lesem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten mír jak říkáš, tak mě se líbí jak to nazývá Adéla vyšší frekvencí nebo energií. Prostě stačí se v ní udržovat a pak se všechno to dobré na nás nachytává samo. Ale pořád padám...často, často:) Taky bych ráda jedla méně masa, ale jako možná ještě větší problém momentálně cítím mléčné výrobky. Zatím to v sobě nechávám uzrát, protože vím, že na veganství nejsem připravená, ale je fajn dělat alespoň malé kroky. Ono nikdy nic nepřijde najednou. I k těm mláďátkům jsem si musela dojít pomalu sama... Tak ať ti to jde s tím jídlem i energiemi jak nejlépe to jen jde ;)

      Vymazat
  2. Je super že jsi si to takto uvědomila, ale já si dovolím nesouhlasit – člověk může být šťastnější. Ale majetek a tady materiální věci ho šťastnějším neudělají. Práce hraje důležitou roli, já bych třeba účetnictví dělat nemohla. A vím že ani to co teď studuju nebudu dělat celý život. Cítím svoje poslání někde jinde a pokud to člověk vnitřně cítí, tak to pak i takto je. Ale nestačí změnit i práci, musí změnit i způsob uvažování. Já jsem třeba celkem rozpolcená - celý život vím že mým posláním je psaní a jednoho dne chci vydat knížku. Na druhou stranu se to bije s tím že nerada vysedávám u notebooku a nejvíc svá se cítím v přírodě, v lese, v Beskydech... Klidně můžu jen sedět v chatě a čučet z okna jak prší ale důležitý je pro mě ten pocit, že tak je to správně. Já pořád ještě čekám na něco "velkého". Na takový ten boom co přijde a závratně mi změní život. A samozřejmě přemýšlím i nad tím, že žádný boom už nepřijde a že věci zůstanou tak jak jsou. A taky pak cítím takový ten klid. Ale na druhou stranu cítím i to, že to tak nebude, že ještě něco přijde. A přijde to až to budu nejmíň čekat. Jsem velmi kreativní člověk, mám veliké plány do budoucna, které jsou realizovatelné, ať už u toho budu mít rodinu a budu se muset chovat zodpovědně, nebo ne. Uvidím co budoucnost přinese a stejně tak to uvidíš i ty :). S tím masem ti fandím, já nejím maso už několik let :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Fellien za komentář. Chtěla jsem spíš říct, že můžeme mít nebo dělat cokoliv, ale když nám to nebude dost dobré, štěstí stejně nepřijde. Vlastně věřím, že jediné trvalé štěstí je to nepodmíněné, takže cítít se šťastný z nějakého důvodu je vlastně už z podstaty blbě a vždy jen na chvíli. Nevím jestli je to srozumitelné:) Ale samozřejmě si taky furt říkám, že až budu mít tu práci, která mě bude naplňovat atd. že budu nejšťastnější:) A zas jsem v té budoucnosti...A ten pocit, že "něco" teprve přijde mám taky a právě proto se ho snažím zbavovat. Přeju Ti ať jsi co nejšťastnější ať už přijde cokoliv ;)

      Vymazat
  3. Krása! ráda bych si taky pochovala jehňátko :-)No vidíš, a já si to ještě nedávno myslela taky, že všecko změním a bude to prima :-D a přijde nekonečné štěstí. Člověk sice nějak jako "ví", že to tady a teď je nejdůležitější,ale neumí to najít v sobě a zažít. A až to najde tak konečně ví, že se nemusí tolik snažit tlačit na pilu, a když chce tak něco změní, ale ví, že ta hlavní změna je vevnitř :-D. Hele, já hrozně obdivuju, jak si chytrá - protože se pokaždé poučíš ze svých zážitků a ještě to umíš poslat dál....To je moudrost !-) život nás prostě učí :-DDD Tak ať jsi hodně v pohodě a často.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Em, děkuju. To že to vím, ale ještě neznamená, že to dělám:) Někdy je to tu a pak to zas nejde a tak furt dokola. Je to zkrátka cesta...Musíš přijet co nejdřív než jehňátka vyrostou a snad je ještě stihneš pochovat! A na statek tě vemu každopádně ;)

      Vymazat
  4. Dneska jsem se fakt cítila divně :-D normálně jsem byla happy jenom že je hezky a jdu z kanclu na pauzu, a tak jsem se podívala do diáře, jestli to moje divné štěstí není náhodou proto, že jsem něco zapomněla udělat a zařídit, jaktože se nikam neženu - a zjistila jsem, že nezapomněla. Musela jsem se tomu normálně smát, jaký jsem psycho :-DD Ono to už asi fakt konečně funguje i u mě..:-)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥