Vyrostla jsem na vesnici, kde jsem bydlela dohromady s našima, babi a dědou, mamčiným mladším bráchou a dědovou úžasnou zahradou plnou domácího ovoce a zeleniny, na jejímž konci byla malá branka do zahrady mojí tety (babiččina dvojčete), kde bydlela i moje skvělá prababička. Ta mě jako malou často hlídala, jelikož moje mamka tehdy ještě studovala a babička chodila do práce a já tam prožila fakt bezva dětství. Když jsem byla malá, hrávala jsem si na kadeřnici, na bankéřku, na princeznu, na zpěvačku, chvíli jsem vydávala se sestřenicí svůj vlastní časopis jménem Brouček (pár "výtisků" bych možná ještě našla někde schovaných), taky jsem si párkrát u sebe v pokoji otevřela knihkupectví nebo prodávala s holkama po vesnici pomalované kamínky. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsem měla už odmala podnikatelského ducha :), teď je mi 28 a stále přemýšlím, jestli prodávat "kamínky", psát nebo raději vařit.
Přesně 14 dní před odjezdem jsem ovšem poznala svého Kubu a čas strávený v Anglii se tak nakonec stal napůl dobrodružstvím a napůl mým malým soukromým utrpením a velkou zkouškou, jelikož jsem se prostě zamilovala jako blázen, lítala v tom až po uši a neskutečně se mi stýskalo.
Když jsem se vrátila, začala jsem studovat na nejbližší VŠ, protože jsem se od toho svého Kuby už nechtěla hnout ani na krok. Mezitím jsme se párkrát rozešli/sešli, já mu ještě stihla jednou frnknout za oceán a i když to bylo všecko dost těžké, vlastně nás to všechno stmelilo a dalo dohromady tak, jak teď jenom stmelení jsme :)
Po mém příjezdu z USA jsme se přestěhovali k lesu a Kuba tu začal stavět nábytek, já si našla práci v ajťácké firmě, kde mám kolem sebe jen samé kluky (z čehož Kuba úplně nadšený není), ale taky velkou svobodu v práci a pohodovou atmosféru (z čehož jsem ovšem nadšená zase já). Od té doby se společně učíme žít v lese tak trochu mimo civilizaci, společně podnikat (přitom se často hádat, dělat spoustu chyb a ty pak napravovat), nacházet tady to své životní štěstí (a pak ho zase ztrácet :)
Tohle je můj příběh v 10 větách.
A proč to tu celé vlastně píšu?
Protože jedna milá Terka má dneska narozeniny a na svém blogu vyhlásila tuto výzvu a soutěž zároveň. Obvykle se do soutěží příliš nezapojuju, ale myslím, že sami uznáte, že tahle je prostě skvělá. A kdo by se nechtěl podívat do předvánočního Osla a poznat Terku osobně?
Já bych teda chtěla.
A vy jste se možná alespoň dozvěděli zas něco nového o nás.
Jestli chcete, zapojte se taky, nebo prostě jen tak sepište svůj příběh do pár vět. Moc ráda se o Vás taky něco nového dozvím. A jelikož momentálně ležím zahrabaná v posteli, je mi nemocno (fakt bídně) a nemůžu toho moc dělat, tak tím větší radost mi uděláte!
Mějte se... lépe a zdravěji než já ♥
Jůůů, to je krásný život :) A Golden Gate... :)
OdpovědětVymazatPřeju Ti brzké uzdravení a posílám energii do lesa!!!
Držím palce, ať se Terce líbí právě Tvůj příběh a navštívíš Oslo :)
Papa .... Kat....
Krásný a občas i méně krásný...asi jako každý. Děkuju, ani po proleženém víkendu se to moc nelepší tak té energie bude určitě zapotřebí!
VymazatKrásně sepsaný článek! :-) Když tak na to koukám, tak podle těch her bych asi také měla mít podnikatelského ducha. Knihkupectví, to byla vášeň! :-D Hodně štěstí! :-)
OdpovědětVymazatSkills of Art
No já si to vlastně uvědomila až teď zpětně, když jsem to psala. Že už odmala jsem měla všechno kolem sebe touhu zpeněžit :D
VymazatNádhera z lesa:) úplně mě to pohladilo po duši a potěšilo:) Mimo jiné taky jsem napsala, tak si klidně můžeš přečíst můj příběh:) A jestli vyhraješ, tak se těším na tvůj report:)
OdpovědětVymazatČetla jsem. A tomu teda říkám příběh s velkým P! To je krásné když se lidem takhle plní sny...Taky držím palce ( i když jsme vlastně konkurentky :D
Vymazatúžasné čítanie - veľmi príjemné ;), tiež prajem skoré skoré skoré uzdravenie :) treba poslať bacilov inam - držím palce aby si vyhrala :) a potom si uži úžasné Oslo, a my si počkáme na oslovský článok :D
OdpovědětVymazatDěkuju moc to je milé. Ani jsem nečekala, že by to mohlo být tak příjemné počtení. 10 vět je fakt sakra málo!
VymazatI když je 10 vět málo, myslím, že jsi to zvládla skvěle! :o). Bacila u sebe mám momentálně taky, ale řekla bych, že těch tvých pár vět mi krásně prospělo a už bude jenom líp :o). Hlavně to dětství... Není nad to občas zavzpomínat... Držím palec ;o)
OdpovědětVymazatSprávně Denčo...hlavně to dětství. Jsem se u těch prvních vět úplně zasnila a uvědomila si, jak idylické to moje dětství vlastně bylo. Možná o tom někdy napíšu víc i když nevím jestli to bude někoho krom mě zajímat:) Drž se a brzo se uzdrav, já stále bojuju!
VymazatAhoj Radko, tak jsem se znovu vrátila k tvému příběhu a vlastně obecně krásnému článku a chci ti za to znovu poděkovat! :) Jsi skvělá a doufám, že budeme mít příležitost se třeba potkat při jiné příležitosti :). Měj se krásně! :) Terez
OdpovědětVymazatTerez určitě by to bylo fajn, mám ráda takové čisté duše jako jsi ty a i v tom pečení bychom si nejspíš rozuměly.Tak třeba někdy, až budeš v Čechách neboj já v Oslu....:)
VymazatTakhle hezky chronologicky jsi to sepsala! :-D Jé, u toho Tvého dětství jsem si říkala, že bylo opravdu krásné, já nic takového neměla a vlastně bych ani nebyla o tom schopná psát. Jsem ráda, že jsi tady sepsala spoustu osobních faktů, protože Tě stále moc ráda poznávám. A vidím tady jasné paralely i Tvého vztahu s Kubou a tím mým vztahem !-). Přeju Vám ať jste krásně stmelení a prostě to klape. A třeba se podíváš i do toho Osla :-D Hlavně doufám, že se celkově už cítíš líp i po zdravotní stránce :-*
OdpovědětVymazat