pátek 14. října 2016

3 knihy o životě, které mě změnily




Asi bych to neměla tak veřejně přiznávat, ale jsem docela kulturní barbar. U každého druhého filmu (pokud to není v kině) usnu, poslouchám už pár let dokola tu stejnou hudbu (dokud do mě Kuba nenasouká něco nového) a období knihomolství jsem si odžila v dětství. Přitom knížky miluju, ale mám takovou tu klasickou výmluvu, že nemám čas. Houbelec, jsem prostě líná a často dám přednost jiným věcem. Takže nelouskám jednu knížku za druhou, ale spíš si pečlivě vybírám.

Poslední dobou čtu hlavně duchovní a motivační literaturu, která mě vždycky dokáže alespoň na chvíli namotivovat, zklidnit nebo naopak nakopat do zadku. Tyhle tři knížky jsou takové moje srdcovky, ke kterým se často ve své hlavě i ve skutečnosti vracím. A pořád v nich nacházím něco nového.



Tohle je pozoruhodná knížka. Četla jsem ji narozdíl od zbývajících dvou jen jednou, ale mám ji stále v hlavě jako by to bylo včera. Anetě věřím vše, co popisuje. Nemám k tomu žádný racionální důvod, prostě to tak cítím. Je to knížka o celoživotním strachu z rakoviny, o následném boji s ní, o smrti a o návratu zpátky do života. Anita opravdu na chvíli umřela. Prošla si takzvanou klinickou smrtí a vrátila se zpět.

Čtěte, pokud se bojíte. Ať už rakoviny, smrti nebo vlastně i života. Takhle knížka pomáhá zbavit se strachu z čehokoliv. Protože jak říká sama Anita, když se přestanete bát smrti, moc dalších věcí, ze kterých mít v životě strach už Vám nezbude. Musím se přiznat, že i když to zní rouhačsky, chvílemi jsem Anitě její zážitek skoro až záviděla. 
Ach to poznání...Myslím,že to je ten klíč ,který činí nás lidi šťastnějšími. A poznání smrti, to je snad poznání ze všech nevyšší!



Četla jsem i Duškovu první knížku ZeMě, ale takhle mě prostě baví mnohem víc. Celkově mám pocit, že ten člověk neustále roste a každý nový rozhovor s ním jsou pro mě inspirativnější než ten předchozí. Kniha není zdaleka jen o zážitku z Pobytu ve tmě, ale dotýká se mnoha věcí. Nejvíc mi utkvěla v hlavě myšlenka toho, že výchozím stavem světa je rovnováha a harmonie na takové úrovni, ve které nikdo nemusí nikoho pojídat, aby přežil. Tudíž takzvané breatheriánství. Jarda tvrdí, že úroveň vědomí na planetě určuje člověk, takže kdyby přestal jíst, nakonec i zvířata by se přestala mezi sebou pojídat. Oblíbené aliby všech masožroutů, že jíst maso je přirozené, protože se tak děje i v přírodě, tím dostává dost nafrak. Já vím, dost kontroverzí. Ostatně jako většina Duškových názorů. Avšak opět souzním...



Od autora jsem četla i jeho známější knihu "Kněz, který prodal své Ferrari", ale tahle se mi líbila daleko víc. Zprvu na mě knížka působila trochu odpudivě. Nemám ráda přechytračené knížky, které na člověka valí jedno moudro za druhým takovou dost násilnou a nepřirozenou formou. S postupem času se mi však knížka zalíbila a na jejím konci jsem se cítila tak nějak "duševně učesaná". Čtěte, jestli máte stejně jako já občas tendence upírat se jen jedním směrem a myslet si, že správně se dá žít jen takhle či onak. Tato knížka Vás možná stejně jako mě přesvědčí o tom, že nejde o to, kde žijeme nebo jako práci děláme, ale že důležité je to JAK. I když nakonec si stejně každý z nás najde ve všem to, co sám potřebuje. Já si v téhle knížce našla pro sebe dost a vím, že se k ní budu v průběhu mého života minimálně ještě párkrát vracet. Než se dostanu zase na vyšší úroveň, řekněme:)


Podzim je ke čtení jako stvořený, tak knížkám zdar!

Máte taky svoje oblíbené "životní" knížky, které Vás vedou a ke kterým se vracíte?







7 komentářů:

  1. Jééé vidím tady knížku, kterou mám doma taky. Musela jsem zemřít jsem četla taky, obzvlášť po zkušenosti s přičuchnutím k smrti jsem tu knížku hltala nesmírně. Máš pravdu, i já ji někdy ten zážitek zázračného uzdravení záviděla, protože i když jsem se uzdravila já, a nikoliv úplně zázračně (byť to jako zázrak beru) čekala mě spousta dřiny na sobě. Od té doby uplynulo už pět let - takový zážitek člověka prostě změní, ale na druhou stranu není moc lidí, co by Tě pak chápali, naštěstí jsem od té doby potkala spoustu božích lidí včetně Tebe. Ale ať se vrátím ke knihám, mám pár ikonických knih, ke kterým se vracím v životě taky ixkrát a pokaždé tam najdu nové věci - třeba taková kniha, kterou znovu čtu teď už potřetí - jíst meditovat milovat od Liz Gilbert :-) a taky kniha, která se mi čte teď strašně špatně (protože útočí na mé hlubiny) je Ženy, které příliš milují od Norwoodové - ty dvě knihy u mě dokázaly revoluci, pak ještě mi moje mladší dcera připomněla knížku (protože ji sama čte) s kterou jsem začínala před x lety Nevyšlapanou cestou od M. Scott Peck. Ono by se těch knih našlo víc, mám narvanou knihovnu :-)) ale teď mě toho víc nenapadá....Určitě zkusím juknout na Tvé tipy až budu mít volnější kapacitu, máš pravdu podzim je stvořený na čtení....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Em, Tvé tipy znějí moc dobře, určitě po nich mrknu. Jíst, meditovat, milovat jsem sice viděla jako film, ale věřím, že knížka bude o něčem úplně jiném. Film mi přišel dost prostoduchý, ale takové téma je holt asi těžké zfilmovat...Tak podzimnímu čtení zdar:)

      Vymazat
  2. Díky za tipy! Rozhovory s Jardou Duškem mám v oblibě, knížku od něj jsem ještě nečetla. A jedna synchronicita dneska- zrovna se kamarádka zmiňovala o knížce Musela jsem zemřít. A teď asi po hodině to čtu tady. Tak to už si jí taky asi přečtu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. U mňa by to bola Celá malosť, Kowalskej Faustíny denník, Crostarosa ...o bolesti....
    No samozrejme kniha kníh, ktorá zahrňuje aj všetky tieto: Biblia.Nový zákon.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Bibli se chystám pomalu celý život. Snad se k ní taky jednou dostanu 👍

      Vymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥