pondělí 14. září 2015

Jak jsem našla samu sebe v 257. copytriku

Protože vím, že existujou lidé, kteří se taky neustále hledají, chci se podělit o svůj objev. Možná jste jen mladí a ještě jste se nerozhodli. Nebo jste stejní jako já a v tom případě nemá cenu se dál trápit.

Ta myšlenka přilítla jako blesk z čistého nebe po přečtení copytriku číslo 257 na blogu 365copytriků.

Necestuju už tak často, jelikož s naším podnikáním na to prostě nezbývá čas ani peníze. Jinak jsem to ale přesná já. Mám plno zájmů, ale ničemu se nevěnuju pořádně. Rychle se začnu nudit a jakmile něčemu přijdu na kloub, obvykle mě to přestává zajímat. Nejde mi teď o to, že bych teoreticky mohla být dobrým copywriterem. Jde o to, že jsem díky tomu úryvku najednou pochopila sama sebe.

Vždycky mě fascinovali lidé, kteří měli od malička jasný cíl. "Už v mládí jsem věděl, že chci být doktorem. Nikdy mě ani nenapadlo dělat něco jiného. Je to mé poslání."
Jednoduše fascinující.
Po tomhle jsem vždycky toužila. Být k něčemu předurčena, vynikat a hlavně, být si tím jistá, být si jistá sama sebou. Ale byla jsem vždycky přesným opakem těchto slov.

Skupinu jedinců stejných jako já bych nazvala hledači. Nebo možná snílky či věčnými dětmi. Nevím, vlastně ani jeden název tomu příliš neodpovídá, ale to teď není důležité.

Pro okolí jsme často těmi, kteří nevědí co chtějí. Vnímají nás jako nerozhodné, někdy zase jako lehkovážné. S dětinskou radostí a naivitou se vrháme do věcí aniž bychom je pořádně promysleli.

Nedávno mi jedna kamarádka řekla. "Mě se naopak líbí že všechno tak zkoušíš a nemáš z ničeho strach. Nás ostatní díky tomu můžeš inspirovat a ukazovat nám nové věci".
Tohle dodala po tom, co jsem si stěžovala na to, jak se zase nedokážu rozhodnout. Jak nestálá jsem a jak neuvědomělé činy někdy provádím. Jak pořád nevím, co od života chci. 
To v čem já vidím svou nedokonalost, ona vidí ctnost. V tom v čem já vidím neuváženost ona vidí odvahu.

Naše povaha se totiž dá popsat různými slovy. 

Nespoustanost, odvaha, svoboda.
Nebo taky naivita, nerozhodnost, lehkovážnost.

Doma jsem často slýchávala, že musím vědět, co chci dělat. A podle toho si pak vybrat Školu i všechno ostatní. Návod na život jasný jak facka. 
Háček byl jen v tom, že já to nevěděla. Nevěděla jsem to v 15-ti po základce, v 19-ti na konci střední a nevím to ani dnes.

Jenomže člověk se musí na něco konkrétního soustředit jinak ničeho nedosáhne. Nedá se sedět zadkem na několika židlích. Devatero řemesel, desátá bída. Všechny tyhle moudra mě vedly jen k dalšímu vnitřnímu zmatku s jasným cílem. 

Musím se už konečně rozhodnou něčím být!

To mě mimo jiné dovedlo k přesvědčení, že dokud se nerozhodnu, ničím nejsem. 
Ani nemusím dodávat jaký pocit frustrace přináší pocit,že jste nic.

A čím víc se musíme rozhodnout, tím zoufalejší my hledači, snílci (věčné děti)... jsme. Rozhodnout se pro jediné povolání na celý život? Pro jediné místo kde budeme bydlet? Jak po nás můžete chtít tyhle věci, když si pokaždé nejsme jistí ani výběrem té správné příchutě zmrzliny? Celoživotní volby jsou pro nás malým peklem.

Kuba na to až se rozhodnu čeká už několik let. Trpělivě snáší mé nápady a jen si říká, co to bude tentokrát. Myslí si, že se jen pořád hledám. Že jednoho dne se konečně najdu a on bude mít klid. Dneska mi došlo, že se chudák chlapec nejspíš pěkně mýlil.

Zjistila jsem totiž, že taková prostě jsem a vždycky budu. Že to není jen přechodná fáze a znak nezralosti. Že je to povahový rys.

Že stejně jako existují ti předurčení, uvědomělí a hluboce nadaní lidé pro konkrétní činnosti, existujeme vedle nich i my. Nadaní tak nějak pro všechno a pro nic, vrtkavý, nestálý, nerozhodní. My co si potřebujeme všechno zkusit, u ničeho dlouho nevydržíme a naše nejoblíbenější jídlo je to, které jsme ještě neochutnali.

A je zbytečné se tomu bránit. Jsme stejně plnohodnotnými lidmi. Jen je to s náma o fous těžší.

Prosím, přijměte nás takový jací jsme a až Vás zase budeme příště přesvědčovat o tom, že tohle musíte zkusit, jelikož je to ta nejlepší věc na světě (i když minule jsme to tvrdili o úplně něčem jiném a vy si to moc dobře pamatujete), věnujte nám svůj shovívavý úsměv a případné připomínky si nechejte pro sebe. My Vás za to třeba na oplátku něco nového naučíme. Nebo na Vás alespoň přeneseme trochu toho svého prchlivého, ale nakažlivého nadšení.

V případě, že oplýváte nedostatkem pudu sebezáchovy a přebytkem odvahy, je možné že si nás dokonce vyberete za své životní partnery. Nudit se s námi nejspíš nebudete. To je vlastně taky to jediné, co Vám můžeme slíbit. Partnery jsme však opravdu oddanými. Jako bychom v tom svém životě bez záchytných bodů o to víc potřebovali ten jeden nejdůležitější.

Taky je dost možné, že se budeme chtít často stěhovat nebo být alespoň hodně na cestách. A pokud nás zavřete na delší dobu třeba do lesa, je možné že z toho budeme po čase mírně šílet (ověřeno). Po celý život budeme rovněž potřebovat neustálý přísun nových podnětů a pokud budeme neuvážení, budeme Vás stát i dost peněz.

Asi si nikdy nevybereme vhodné povolání, protože nás pravděpodobně nebude bavit nic po celý život. A je pravděpodobné, že jakmile konečně nějaké povolání ovládneme, stejně časem utečemu někam jinam (ale není to dobré říkat u pracovního pohovoru, to už taky vím).

Třeba z nás budou jednou ti skvěli copywriteři jak tvrdí pan Sugarman. Nevím, jestli je to skutečně tak a jestli je to jediná věc, na kterou se opravdu hodíme. Ale už vím, že je třeba to zkoušet. Možná z nás nikdy nebudou velcí odborníci na cokoliv, ale zato toho pravděpodobně za svůj život zakusíme více než ostatní. A možná jednou dospějeme nebo se tak unavíme (což je asi pravděpodobnější) že už toho hledání necháme. A pak najdeme to své srdce, něco u čeho už zůstaneme. A celé okolí si poprvé oddychne. Třeba. A třeba taky ne. Vlastně na tom tolik nezáleží. 

Dneska jsem si tohle všechno uvědomila a jako by mi spadl obří kámen ze srdce. Konečně se můžu přestat hledat. Už nemusím čekat až ze mě něco bude. Jednoduše už jsem.

Obrázek zcela nesouvislý, náhodný a starý. Ale dráhu zdravotní sestřičky už jsem taky zakusila :)

31 komentářů:

  1. Jéé, tak to je krásné. Úplně jsi mě rozněžnila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, psala jsem to v takové mírné eufórii sama ze sebe tak jsem ráda, že se to přeneslo i na někoho dalšího :)

      Vymazat
  2. tak v tomhle jsem se přesně našla! taky vždycky obdivuju ty lidi co prostě věděli co budou už od základky a šli za tím... já se v tom pořád nějak plácám... ale dáváš mi naději že to nevadí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevadí nevadí a ještě jednou nevadí!! :) Pořád si to myslím a taky myslím, že o tom ještě něco sepíšu, jelikož to zjištění je naprosto osvobozující

      Vymazat
  3. Hmmm, tohle je asi i můj případ, i když já si dlouho myslela, že vím čím chci být, abych zjistila, že mě zajímá tisíc různých věcí dohromady. Když se jednu věc naučím, přestává mě zajímat a já se zabývám něčím dalším :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem přesně ten druhý ty člověka- od mala "dospělá, rozumná a zodpovědná", ostatní žijou,já o životě přemýšlím... Nedávno mi jedna paní řekla, že nežiju poprvé, že jsem tu byla už víckrát... Pokud má pravdu, mohlo by to znamenat, že ty jsi tu poprvé a tedy jsi skutečně "stále dítě". A věř, že i mi "předurčení" (ano, studuju medinu) závidíme vám "bezstarostným".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že si vlastně navzájem závidíme to, co nemáme. Vy nám bezstarostnost (která je ale dost relativní protože se na druhou stranu trápíme kolikrát dnem i nocí co si počít s tím svým životem) a my Vám tu jistotu, že víte kam jít. A ano, život se má žít a ne o něm jen donekonečna přemýšlet, jinak si ho člověk moc neužije. Jsem ráda, že se tady objevil i někdo "z druhé strany" a děkuju za komentář!

      Vymazat
  5. Já měla dlouho pocit, že patřím právě k těm, kteří od malička mají jasno v tom, co chtějí dělat a kam směřují. Jenže jsem v posledním půlroce došla k tomu, že jsem se najednou začala hledat, tápat, ptát se kdo vlastně jsem a jestli tam kam směřuji je správně a jestli to, co jsem tvrdila, že chci dělat, tak mám opravdu dělat, nebo jestli jsem jen nepřebírala nesplněné sny rodičů, rodiny, okolí, ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pochyby jsou normální, to tě ještě neřadí k nám takhle "postiženým" :) Myslím, že i ti "předurčení" mívají určitě období kdy pochybují. Otázka je, jestli děláš to, co máš ty sama opravdu ráda. To by ti mělo pomoct ke správné odpovědi...

      Vymazat
  6. tak to je super myšlenka, se kterou jsem se teď taky ztotožnila :)). I když to vypadá, že mám plán, tak úplně přesně taky nevím a chci zkusit co nejvíc věcí na různých místech. Moje zkušenost je, že to nejlepší přijde tak nějak samo a nakonec to zapadne jako do skládačky (jen je nervující, nevědět předem, co bude :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, zpětně je to vždycky skládačka:) Teda pokud člověk poslouchá svoje srdce, jinak to moc neskáče...A sbírání zkušeností a odbočky k našemu věku patří, já myslím, že díky nim si líp a rychleji uvědomíš co fakt chceš. Takže s radostí do nich;)

      Vymazat
  7. skvělý článek, našla jsem se :) s tím copywritingem teď trochu koketuju a docela mě to vyhovuje, narozdíl od vystudovaného účetnictví :(

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tento článok mi teraz padol ako blesk z jasného neba :).. od malička, som ako bola dobrá vo všetkom ale v ničom nevynikala, čiže po základke čo so mnou - gympel..a v tretiaku, kedy sme si mali vybrať predmety podľa vysokej, na ktorú chceme ísť som mala kruhy pod očami z bezsenných noci, čo len so mnou bude - nakoniec som si vybrala len podľa sympatickeého názvu a tak ďalej sa nejak tak mocem a nemám smer, a závidím každému kto má - a teraz - ty si mi poskytla aj iný pohľad - Ďakujem ti zaň! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten pocit " a teď si vyber" moc dobře znám. Podle mě je to přesně ten špatný konec za který to berem. Pokud ti je sympatický název, jsi na dobré cestě. Já studovala něco, co mi ani podle názvu sympatické nebylo:) Tak to nevzdávej, pokud ještě studuješ máš spoustu času na to zkoušet, objevovat a dělat chyby!

      Vymazat
  9. Ako keby sme sa stretli a rozprávali, dokonale si ma opísala. Raz sa chystám na Superstar lebo veď chcem spievať, potom prejdem všeljaké kurzy lebo toto určite bude ono, potom chcem robiť v reklamke, nedávno som bola na kurze copywritingu...a stále nič stále hľadám,stále nemám ten pocit toto je ono mám výčitky že neviem čo so sebou..ale je super vedieť, že je nás viac. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je třeba jen změnit úhel pohledu jak jsem zjistila. Už jsi zkusila tolik věcí! A tolik jich ještě zkusíš! No není to skvělé? :) Hlavně si to užívej! Neboj, je nás moc co nevíme co se sebou a podle mě ještě víc než si myslíme. Všichni uvnitř pochybují, ale jen někteří to dají najevo.

      Vymazat
  10. To je krásný introspektivní článek Radi (musíme se sejít - slibuju, že až budu mít chvíli volný víkend, jakože teď jaksi už tři v řadě nemám a musím se i dětem občas věnovat, tak se ozvu a proberem to!)
    Já jsem věčný hledač a snílek, ale víš co.....ono to příjde s věkem :-)))). Najednou budeš mít pocit, že to Tvoje nesmyslný hledání mělo smysl - konečně se to vše propojí a Ty najdeš co hledáš....A lidi holt vždycky na nás budou koukat jak na blázny - no si představ jak koukaj na mě -skoro čtyřicetiletého blázna. To Ty si můžeš ještě dovolit zkoušet zodpovědně spoustu věcí (než příjdou děti hihi a uzemní Tě - Vás).....Užívej si hledání a snění......ta cesta je krásná a určitě jednou najdeš její smysl - vím to, já ho našla !-) a když ne? Tak přece cesta je cíl ne? papáááá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Em, oka budu se těšit. Je hrozně fajn tohle slyšet. Zatím mám pocit, že do sebe nic nezapadá a moc bych si přála zažít ten "zapadavý pocit":) tak snad jednou příjde!

      Vymazat
    2. Příjde!!!!!! Jsem si tím naprosto jistá! :-D Je to takové dobrodrůžo, skládání puzzle vlastního života....:-D Já třeba někdy zalituju v slabých chvilkách, že se mi to puzzle poskládalo až tak pozdě..., ale litovat se nemá, ničeho !-) Každý ten dílek zapadne, i když si třeba dneska o něm člověk myslí, že tam vůbec nemá bejt :-D

      Vymazat
  11. PS: Je naprosto ideální najít si stejně bláznivý protějšek jako partnera - pak má velké pochopení, no už jsem ho asi konečně našla :-))))) A že mi to trvalo dlouho!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já nemám, Kuba takový není. Asi proto nade mnou neustále kroutí hlavou :)

      Vymazat
    2. No, ale určitě se nějakým způsobem doplňujete, proto jste spolu :-) On ten mužský pohled je a bude vždycky jiný, ale myslím, že když se umí dva obohatit i přes své odlišné zájmy, tak je to super...a z Vás jde fajn energie !-)

      Vymazat
  12. Jsem ten případ - pro něco se nadchnu, ale než se dostanu do hloubky, přestává mě to bavit. Věčně hledající a taky věčně nespokojená! Snad ten klid jednou najdeme :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musíme ho najít hlavně v sobě. I kdybychom měli hledat celý život. To je ten nejzásadnější úkol,který se samozřejmě lehko řekne, ale blbě dělá:) Budu dál psát o tom jak to jde mě a přeju hodně štěstí i Tobě;)

      Vymazat
  13. Jsem asi jako ty a už mi to nevadí, je to výhoda! Když nevíš přesně co chceš život tě pak jen překvapí! Když máš sen a ten se nesplní, z toho je pakjen velký zklamání. Já nikdy moc nečekala a život mi toho hodně nadělil. Teď si přeju už jen zdraví a zbytek vždycky nějak vyplyne.
    Co by taky člověk měl chtít, když vystudoval ekonomku :) nikdy jsem se nemohla rozhodnout tak jsem šla cestou menšího zla, na technický obor jsem neměla "koule", tak teď v 26 začínám znovu - informatiku.
    Povolání vysněný nemám. Co si ale přeju je pracovat s hodnými lidmi plnými optimismu, tohoto snu je nikdy nevzdám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, co by člověk s tou ekonomkou taky chtěl, že jo, já bych tuhle školu prostě zakázala:) Informatika je pro mě naprosto španělská vesnice a velký hrdina každý, kdo se v ní vyzná, takže držím pěsti. Pracovat s fajn lidmi je pro mě taky ze všeho nejdůležitější, to jsem pak ochotná dělat téměř cokoliv :)

      Vymazat
  14. Jak ty mi mluvíš z duše!! taktéž nevím jestli si mám dát čokoládovou zmrzlinu a nebo vanilkovou.. Nejhorší je, že mi kamadka pořád radí, že musím mít cíle a musím vědět co chci..Ale já to nevím, opravdu to nevím:).. Nevím jestli chci do budoucna bydlet tam a tam.. nebo jinde.. :).. Začínám tě sledovat, jsi mi moc moc sympatická:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem beran, ale jen o fous, takže myslím že mám i dost z ryby:) Chystám na tohle téma ještě něco napsat, páč jak koukám, trápí to docela dost lidí a přitom si čím víc myslím, že je to úplně zbytečné. Jůů, sympatická, to je milé děkuju :o)

      Vymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥