úterý 10. února 2015

Co bych tak asi řekla

...kdyby nikdo neposlouchal.

Člověk prý čím víc ví, tím má pocit, že vlastně nemá co povědět.

Kéž by to byla pravda protože zrovna teď mám pocit, že nedokážu říct vůbec nic.

Můžu tu ukázat svoje supr trupr nové boty, novinky z naší dílny nebo psát o tom jak je zima letos dlouhá a bílá a jak je u nás v lese všechno skryto pod nánosem krásného bílého poprašku, který se pomalu avšak s jistotou vytrácí.

Ale nic z toho mi momentálně nepřipadá důležité. Vlastně mi přijdou zbytečná jakákoliv slova.
Asi to tak má někdy být.

Je mi hezky...
Mám svého Kubu, který je tak svůj, tak neohrožený a přitom tak zranitelný až je mi z toho úzko. Někdy se bojím, že se mi rozpadne před očima. Mám sebe, mám život a mám vlastně všechno, co momentálně potřebuju. Jídlo, teplo, domov.

Je to fajn,...

Občas je potřeba být spokojený jen tak. Zastavit se a dýchat život. Vlastně bych se chtěla zastavovat a dýchat život pořád. Co mi v tom brání?

Všechny ty zdi, hradby, to dělení, které jsme si sami vytvořili.

Máme práci. V té pracujeme. Máme víkendy, v těch odpočíváme. Máme dovolenou, v té si užíváme. A pak šup zpátky do práce. Máme noc kdy spíme den kdy jsme vzhůru. Máme nákupní centra ve kterých nakupujeme a cesty po kterých do nich jezdíme.

 Už mě to unavuje.

Chtěla bych jen tohle všechno sloučit do jednoho celku.

Spojit život a smrt.

Jen mě prosím moc neposlouchejte, protože si budete myslet že jsem úplný blázen. A posuzovat druhého je tak lidské.

Už nevím co bych řekla.




No jo no, sjíždíme to teďka furt. A koncert byl hustej.

7 komentářů:

  1. Já tě poslouchám a poslouchá se to moc hezky.
    Vím jak to myslíš...

    OdpovědětVymazat
  2. Chápem, rozumiem, chápem a chápem...
    možno sa netrafím možno áno, ak si nájdeš čas pozri si film Into the Wild.
    Na takéto rozpoloženie je .... vhodný. Minimálne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to jeden z mých oblíbených filmů a viděla jsem ho už asi víckrát než je zdrávo ale asi si ho stejně zase pustím, díky

      Vymazat
  3. Hehe, ty jsi nějak v tom Wild filmu zakletá. Hlavně se v tom neutop, mě jediné co pomáhá je změna. Nikdy nepochopím lidi co celý život bydlí v jedné bublině, na jednom místě, v jednom domě, s jedněmi přáteli, s jednou prací. Z toho mám největší paniku. Ke mě pomalu taky nějak přechází depka, tak jsem okamžitě nařídila stěhování + šetření na letní mini zahradu s mini maringotkou u moře, kam budeme na pár měsíců v roce jezdit čilautovat. Asi jsem cikán, ale ten co má rád teplo domova a pohodu a kočuje s celým domem. :) Naštěstí máme tuto uchylku oba, takže doma kupujeme každý týden nové krámy a stroje a hned za týden je prodáváme, protože už nás nebaví a nikomu to nepřijde divné. Jednou sestrojíme pro všechny stroj času! Neboj! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělé že si tak svobodná. Já jsem svobodná jen v srdci jenže jinak uvězněná. Alespoň to tak cítím. Sama už nevím co je realita a co si jen namlouvám. A z toho asi plyne všechno moje rozčarování, bloudění a frustrace. A proto asi tak ráda koukám na filmy kde lidi utíkaj :)...Vím že je to spíš jen v mojí hlavě než kdekoli jinde ale mám pocit že s tím už nejsem schopná dělat vůbec nic. Možná jsem propásla tu správnou dobu a teď už jsem příliš slabá. Prosím, ten stroj času by se hodil :)

      Vymazat
  4. Taky to tak občas mám... ani nevím, co na to říct.

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥