neděle 1. února 2015

Pocukrováno










Ve dnech jako jsou tyhle cítím, že jsem blíž tomu porozumět sama sobě a zjistit, co vlastně chci.  A mám čím dál víc pocit, že toho zase tolik není. Že to slunce, klid, mí dva tahači saní a buchty mi vlastně stačí...

4 komentáře:

  1. Já do konce života "nebudu vědět co chci" a baví mě to hledat, zkoušet, nechat cestu otevřenou, nezamrznout na jednom bodě. Plout, umět si užívat ten pocit hledání a přitom v hloubi vědět, že nějaké TO vůbec nemusíme hledat. :) Věřím na syndrom vyhoření, když člověk konečně něco najde, přestane ho to bavit a tak musí hledat dál. Takže jááá hledám dál! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu (ostatně jako vždy:) ale já jsem momentálně tak "lost" a mimo svojí cestu že bych se potřebovala najít alespoň přibližně..

      Vymazat
  2. Opravdu ten pes táhne sáně :-D ?

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥