čtvrtek 26. února 2015

Chtěla bych už jaro...


....z čistě holčičího důvodů, abych mohla konečně vyvenčit nový botičky. Ale nejen kvůli nim.
V lese je pořád mokro a z práce jezdím ještě pořád víc za tmy než za světla. Většinu času je pochmourno, nedá se pořádně nic vyfotit a naše nálada je podobně našedlá. Kuba má zlomenou packu a nemůže skoro nic. Myju mu vlasy, krájím chleba a stříhám nehty na nohou. Ale konečně máme zas jednou klidné nepracovní víkendy jako normální lidi. Jenže práce stojí a já se obávám, jak moc nás to zasáhne. 
A všecko je takové udyndané... 

Co nás vytrhlo z letargie je to, že se naše práce poprvé prosákla na veřejnost. A to rovnou na šest stránek nového čísla NPB. Naše nejoblíbenějšího časopisu o bydlení, mimochodem. Juchů. Takže jestli ho ještě nemáte, tento měsíc je koupě téměř povinností ;) 

Jak šero střídá mlhu a slunce pořád nepřichází, moje duše volá čím dál víc po barvách a touží po tom materiálním krásnu víc než jindy.

A tak se neustále chodím koukat jak se botkám daří v krabici, lustruju dokola Magaeliny kytky a pořad nevím kterou si vybrat. V hlavě si skládám svojí první tetovačku a poprvé se cítím opravdu rozhodnutá nechat do sebe píchnout strojkem.  Furt nevím co se životem ale mám ten dojemně ubohý pocit, že příjde jaro a všechno se najednou vyřeší...


Ale zpátky k botkám. Tímhle děkuju opět Báře, díky které jsem je objevila. Mám je už pár týdnů, ale čekají na jaro. A já jsem z toho nervózní ,protože přísahám, že to jsou nejbožejší boty co jsem kdy měla. A nikdy už nechci boty odnikud jinud než odtud.

V pondělí jsem je vezla ševci na podražení a rozplýval se nad nimi skoro stejně jako já. Taková práce se prej už dneska jen tak nevidí, což je vlastně dost škoda.

Jsou od anglické Shoeembassy a já jsem opět zaláskovaná. Do celé té jejich firmičky, od první fotky do poslední tkaničky. A už mám samozřejmě vybranou zimní, umírněnejší a univerzálnější denní variantu, i něco jen tak z marnivosti...


Je mi jasné, že tyhle barevné nejsou asi pro každého, ale já je žeru. 

A naše britská komoda se taky raduje pač tahle dvojka zkrátka ladí. A to jsem prosím nikdy neměla pro britské impérium žádnou zvláštní slabost.


 Teď už nezbývá než čekat až se příroda rozhodne probudit a rozblácená půda vysušit ať se společně hnedka neumažem...

Jo a ještě bych málem zapomněla na tohle...




Modleme se společně za jaro...
...a pac ♥

6 komentářů:

  1. Panejo, moc gratuluji k NPB.
    Nekupuji ho, ale tentokrát ráda udělám výjimku.

    Gratuluji a ať je Kubovi brzo lépe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme Ti. Ještě dva týdny a snad mu to sundají, tak to musíme vydržet...Myslím, že s koupí NPB nebudeš litovat, tohle číslo je celé moc fajn. Já mám ty jarní vydání časopisů vždycky nejradějc...

      Vymazat
  2. Doufám, že NPB ještě na stánku bude, v pondělí pro něj letím ;o).
    Každopádně botky jsou super, ta kvalita je na nich vidět, chtěla bych si je vyzkoušet :D.
    Koukala jsem na stránky výrobce a už ty mě dostaly, nevím, jestli se dostanu i k botám ;o).

    PS: Taky už chci jaro! Ale už bude březen, to už bude! Hurááá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší, že si holky kvůli nám koupíte ten časák, fakt...Botky jsou opravdu kvalitní a pohodlné. Nemůžu sice moc hodnotit když jsem v nich ještě nikam nešla ale neumím si představit že mě budou tlačit nebo se mi kdy rozpadnou...

      Vymazat
  3. ty botky jsou úžasným doplňkem outfitu ;) za mě palec nahoru
    SISTERSHOODS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím že outfit bude v tomto případě dobrý doplňkem bot:) Díky, taky jsem z nich nadšená

      Vymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥