Rok 2015 šitý na míru aneb můj nový diář

Dnes budu tomu svému blogu trochu nevěrná s blokem. Snad mi to promine. Doufám totiž, že je rozumný a je mu jasné, že v mém životě nemůže existovat pouze on. Že vedle sebe potřebuju na každý den někoho více skutečného, někoho koho si budu moct ošahat a někoho, kdo může usínat schovaný pod mou hlavou na společném polštáři...

Celý loňský rok jsem prožila po boku pana Moleskinského. Určitě ho znáte. Je skladný, je pěkný, má příběh a především každý týden celou pravou stránku volnou. Ovšem zjistila jsem, že i přesto není otevřený mým nápadům tak, jak bych si představovala. 

Vím že tuhle absenci místa v diáři většina lidí řeší externím deníčkem ale to není nic pro někoho, kdo ztrácí věci dnes a denně (včera naposledy třeba tašku, ups...) A tak se mi představa dalšího deníčku příliš nezamlouvá. Chci mít zkrátka vše na jednom místě a neustále při sobě.

Takže jsem se letos, inspirovaná tímhle videem a unavená neúspěšným pátráním po panu dokonalém, rozhodla pro vlastní výrobu. Však to znáte, jaké si to uděláte takové to máte.

Začal jsem obalem. Protože se poslední dobou čím dál víc zamilovávám do kůže, byla pro mě jasnou volbou. Kůže je vděčná a krásná. Vydrží roky a s časem neztrácí na kráse, ba naopak.

Poslední dobou kupuju kůži hlavně tady a jsem moc spokojená. Je opravdu hrubá, kvalitní a za dobrou cenu.

Rozhodla jsem se kůži si sama i nabarvit (Kubovými mořidly na dřevo) a musím uznat, že to vůbec není nic jednoduchého. Můžu ale říkat, že obal je o to více autentický a flekatá místa jsou odrazem mojí s láskou provedené ruční práce...však víte :)

Původně jsem chtěla deníček ještě celý po okrajích obšít ale nakonec jsem uznala že by to bylo zbytečné a užívám si jeho minimalistický vzhled.

A teď už se pojďme podívat konečně dovnitř, jak jsem si to tam letos zařídila.

Pokud jste se nepodívali na výše uvedené video a o diářích v "bullet journal" stylu slyšíte poprvé, rychle Vám vysvětlím onen systém. 

Na začátku každého měsíce daný měsíc rozepíšete na levou stranu diáře. Tady si pak můžete zapisovat veškeré své činnosti, schůzky, zkrátka časové body na které nechcete zapomenout.

Vlevo si pak uděláte takový malý měsíční "to do" list a můžete si tu psát vše, co potřebujete daný měsíc stihnout a další úkoly či přání, které nejsou konkrétně vázané na čas a místo.

Pokud víte, že toho máte daný měsíc hodně, může se Váš "to do" list protáhnout klidně na několik dalších stránek, místa máte k dispozic dost a dost. Ke každému bodu pak uděláte kostičku a odfajfkováváte či rovnou škrtáte. A co potřebujete zapsat do časového kalendáře vlevo, to si tam klidně poznačíte.

Pak si můžete tvořit další "to do"listy na jednotlivé dny. Zkrátka si napíšte co ten den chcete stihnout,  máte to pěkně před očima a co nestihnete, přepíšete do dalšího dne. Nebo to tam necháte a na konci měsíce projedete všechny strany a nepoškrtané body sepíšete  opět do měsíčního "to do" listu.

Tenhle systém neklade žádné omezení, v závětří stránek nečeká další měsíc, takže můžete popsat kolik stránek chcete.

Můžete přidávat další seznamy, jako třeba nákupní, seznam hostů na párty, rozpis domácích úkolů, zkrátka cokoliv co ten měsíc potřebujete zaznamenat.

Geniální ne? :)

Možná Vás už stihlo napadnout, že až tak geniální to zase není. Co když totiž potřebujeme zaznačit časový údaj, který se týká až některého z dalších měsíců? Co když potřebujete jednoduše plánovat a značit schůzky po celý rok?

Tenhle nedostatek řeší bloček číslo dvě.

Stáhla a vytiskla jsem si měsíční kalendářky tady a na každou stranu deníku nalepila jeden.

Zapisuju si do nich všechny časové body, narozeniny, akce atd. Když nastane daný měsíc, všechny tyhle body jen přepíšu do kostičkovaného bločku číslo 1 a jsem připravená....

V druhém diáři takto zaplníte pouze prvních 12 stránek a tak zůstává navíc spousta místa pro poznámky. Píšu si tady třeba otevírací dobu úřadů, knihoven, důležité poznámky které potřebuju mít po ruce celý rok nebo takové ty obecné seznamy, které přetrvávají déle než měsíc (co bych se chtěla letos naučit, co bych si chtěla koupit, přečíst, seznam filmů které chci vidět, zkrátka cokoliv mě napadne....)

Poslední, třetí sešitek je můj nejoblíbenější.

A je paradoxně prázdný jelikož jsem ho ještě nestihla začít používat.

Říkám mu "sešit kreativity", je nelinkovaný a čeká na to, až si do něj začnu kreslit (nebo spíš čmárat), psát a zaznamenávat své nápady. Zkrátka tvořit co mi síly a hlava stačí!

Tak, tohle je teď můj nový tlustý diář 2015, můj svatý grál, můj každodenní kámoš, můj nejvěrnější společník. Celkem nám to spolu sluší, ne?

Jednotlivé sešity jsem přichytila ke koženém pouzdru pomocí barevných gumiček. Nejlepší na tom celém je, že se už nemusím v psaní ani trochu omezovat a pokud stihnu popsat klidně i celý sešit, jen ho jednoduše vygumičkuju a vyměním za nový. 

Gumičky jsem ovšem zvolila trochu nešikovně, jsou příliš tlusté a já nevychytala jsem ještě příliš jejich uvazování.

Nelíbí se Vám ty uzlíky na modrém provázku? Mě taky ne. Kazí deníku ten minimalistický vzhled, který jsem si na něm tak oblíbila. Budu to muset ještě nějak vykoumat a uzlíky převázat tak, aby byly raději vevnitř a přitom nezavázely.

Jinak jsem (alespoň prozatím) nadmíru spokojená.

Tak novému roku zdar!

Co vy? Do čeho píšete? Moleskinujete, papelotujete, stačí Vám obyčejný diář ze supermarketu, jedete v nekonečném množství nejrůznějších bločku a nebo jste tak svobodní a neuspoutaní že diář vůbec nepotřebujete? :)

Mám pro Vás totiž nakonec jeden bojový úkol. Do toho svého vyvoleného si dnes nezapomeňte poznačit důležitý bod: Mít bájo víkend!

A co je psáno to je dáno, takže se mějte...bááječně! ♥

Magaela

Občas se do nějakého tvůrce a jeho výrobků zamiluju natolik, že se k němu pak klidně i několikrát denně chodím kochat a těšit oko... V ideálním případě tahle láska skončí opětováním a já stvořím s některým z jeho výrobků (alespoň v mých očích) ideální pár. V případě Magaely si nejsem ovšem happyendem zas až tak jistá. Nedokážu si totiž absolutně vybrat a tak moje láska bude asi ještě nějakou dobu platonická...

Uprostřed zimy jsou její rozkvetlé fotky hotovým balzámem na duši. Tudíž mi zas tolik nevadí, že budu ještě nějakou chvíli jen okounět...A pak spolu s některým z věnečku nebo sponek či gumiček (ještě fakt vůbec nevím) přivítáme jaro...

Taky už se neumíte dočkat?

Veškeré fotky patří Magaele.

Pocukrováno

Ve dnech jako jsou tyhle cítím, že jsem blíž tomu porozumět sama sobě a zjistit, co vlastně chci.  A mám čím dál víc pocit, že toho zase tolik není. Že to slunce, klid, mí dva tahači saní a buchty mi vlastně stačí...

Panda cupcakes

Tyhle cupcaky jsem pekla už před Vánoci na předvánoční párty Perverzní Pandy. Takže tématicky...

V češtině jsem na ně nikde návod nenašla a sama jsem s cupcakama nejdřív trochu bojovala a tak přidávám návod a pár rad, které možná někomu příjdou k dobru. Největším zádrhelem byl v mém případě krém. Nejdřív jsem zkoušela ten z mascarpone, tak jak ho dělám nejčastěji ale mascarpone se rozteklo, cukr roztál a vypadalo to dost blbě. Tak jsem udělala kompromis v podobě máslového krému a cupcaky drželi jak přibité!

Potřebuješ:

Na ozdobu

•  cukr krupici
• velké čokoládové čočky (seženete nejspíš jen ve specializovaných cukrářských prodejnách) v   supermarketech mají většinou jen ty maličké
• čokoládové zdobení, takové ty "tyčinky" (mají i v supermarketech)
• bílou a černou potravinářskou gelovou barvu (curkářská prodejna)
• štěteček

Na krém

• 250 g másla 
• cukr moučka (podle chuti a raději jen trošku...)

Na těsto:

Použijte takové těsto, jaké máte rádi. Já udělala klasické základní těsto (viz. třeba tady) s kakaem. A po upečení jsem pomocí vykrajovače jadřinců na jabka vydloubla do těsta díru kterou jsem naplnila dobrou jahodovou marmeládou.

Postup je podle obrázku asi víc než jasný ale stejně ho raději přidám.

Nejlíp den dopředu si nakreslete očička. Pomocí bílé barvy bělmo a následně černou tečku (barvy schnou rychle, ani se nemusí příliš čekat).

Upečte těsto, vyšlehejte máslo s cukrem na krém. Vychladlé cupcaky pak nazdobte jako normálně krémem ve zdobícím šáčku (v ne příliš velkém množství.). Do mísy si následně nasypte cukr krupici a vrch cupcaků v něm opatlejte pěkně dokulata. A pak jen dozdobte. S čokoládových pecek uděláte jak oči, tak uši i nos. A pusu dodělejte zdobením. Pusa je na tom celém největší paplačka a titěrnost, jinak na kapkejcích vlastně nic není, vážně.

Nečekejte ovšem nijak extra chuťový gurmánský požitek. Já alespoň klasický máslový krém zrovna dvakrát nemusím ať je našlehaný sebevíc a ten cukr nahoře taky není nic z čeho bych skákala až do stropu. To je taky jeden z důvodů, proč se přílišnému zdobení jídla vyhýbám. Většinou bývá vzhled na úkor chuti a já v chuti hrozně nerada dělám kompromisy :) Ale tady jde prostě hlavně o ten efekt, to je jasný. Pokud si však vyhrajete s  těstem a nepřesladíte krém (udělejte ho nejlépe téměř nesladký, jen našlehané máslo a malinko cukr moučky. Krém osladí ten cukr na povrchu), bude to dobrý! 

Dali byste si Pandu? Nezapomeňte, že Pandě se nikdy NE neříká!

(a jestli se Vám líbí náš etažér, najdete ho na našem Fler-shopu;)

Mějte se bájo a nezapomeňte že pro udržení zdravého způsobu života je třeba nutné občas hřešit! ♥

Vegan bučkožroutem: 7.-9.den a dál (OÓU!)

Ti, kteří se mnou sdílí i náš Instagram nebo Facebook už nejspíš ví...jak ten můj veganský leden dopadl.

Takže, nejíst maso, mlíko, sýry, vajíčka a nic živočišného původu jsem vydržela přesně 8 a půl dne...

Ráda bych napsala něco relativně vtipného na svou obhajobu, něco ve smyslu jako že moje chuťové buňky zkrátka nejsou kompaktibilní s veganstvím ale řeknu Vám to naplno. Jsem prostě nenapravitelný žrout. Tečka.


Celý zvrat nastal onen 8. den, kdy mě sklátila nějáká novoroční rýmička a já zůstala doma v posteli. Nebylo mi dobře ale ne zas tak špatně aby mě nehonily chutě. A večer, téměř na konci dne jsem prostě neodolala té své oblíbené tvarůžkové pomazánce, která už 3. den čekala doma na to, až jí Kuba sní.

Takže bych mohla napsat, že je to vlastně i jeho chyba, haha!

Nejde ale jen o chutě.

Ten 8. den nastal v mojí hlavě takový nějaký nečekaný převrat (do té doby šlo všechno až podezřele dobře) a já najednou úplně ztratila motivaci. Vzpomněla jsem si na komentář Báry o tom, že veganství je něco jako náboženství a uvědomila si, jak moc je to pravda. A že já prostě tenhle náboženský směr nesdílím a tím pádem i moje vůle a víra nejsou pravděpodobně natolik silné aby ošálily mé prudce vyvinuté chuťové buňky.

A hlavně jsem už nechtěla jíst podle někoho nebo něčeho ale podle sebe a nechtělo se mi s tím čekat do konce ledna.

Chtěla jsem hlavně vajíčka, ryby a v tu chvíli i silný hovězí vývar protože jsem se cítila fakt slabě a vidina teplého domácího vývaru mi přišla víc než blahodárná. Vlastně jsem na nic z toho neměla ani tak chuť, Chtěla jsem to jen už zase jíst.

Chtěla jsem zpátky sýry (i když vím že eliminace mléčných výrobků mi dělala víc než dobře) protože prostě miluju jejich chuť, chyběl mi můj ranní sýrový zapečený toast a zatoužila jsem i po úplně obyčejném chlebu s máslem.

A tak jsem toho z čista jasna nechala. A tvarůžková pomazánka padla stejně rychle jako moje předsevzetí. Ta jediná opravdu provokovala moje chuťové buňky a tak dostala za vyučenou.

Zpětně, o nějakých těch 14 dní později musím přiznat, že mě to trochu mrzí. Šlo totiž především o experiment a tak lituju toho, že už se nedozvím, jak bych se na konci měsíce cítila. Musím totiž přiznat, že po první veganském týdnu byly moje pocity až euforické a měla jsem tolik energie jak už dlouho ne.

Ovšem uznala jsem, že leden je na tyhle experimenty dost blbý měsíc. A tak nezavrhuju zkustit to někdy v budoucnu ještě jednou (byť třeba jen na 14 dní), ovšem tentokrát si vyberu období přirozeně bohaté na výskyt čerstvé a lokální zeleniny.

Nechci aby to znělo tak, že veganství zavrhuju a myslím si o něm něco špatného. A už vůbec ne o vegetariánství. Maso mi opravdu nechybělo, šlo spíš o ty sýry a vajíčka. A kdyby ryby a vývar nebyly maso, uvědomuju si že bych mohla být úplně v klidu vegetariánem :) I bez toho svého milovaného bůčku bych se obešla!

Jen vím, že veganství není moje cesta (což jsem vlastně věděla od začátku).

Ten důvod, proč jsem do toho celého šla, bylo spíš obecné nutkání změnit konečně radikálněji svou stravu a stravovací návyky.

Potřebovala jsem se konečně nakopnout přestat být líný lenochod, co se cpe na potkání kdekoliv, s kýmkoliv a je pro každé jídlo.

To se kupodivu vylepšilo i za těch pár dní a můj přístup k jídlu je opravdu o něco lepší. Možná za to mohly chytré knihy které jsem stačila přečíst, možná hodiny přemítání a přemýšlení o jídle nebo dobrý pocit, který mě po ten týden doprovázel ale něco se přece jen změnilo a i když nejsem vzorná (to zdaleka ne), myslím že můžu objektivně říct, že jsem na tom co se týče jídla a životosprávy zas o něco líp.

Taky jsem zjistila, že jídlo si při tomto režimu vyžadovalo víc pozornosti a místa v mém životě než jsem mu ochotná poskytnout. Ráda jím, ráda vařím ale všechno má své hranice. Tím, že nežijeme ve městě a nemůžeme si zajít jen tak na jídlo, si všechno chystáme doma. Skoro každý večer vařím doma po práci oběd na druhý den a připravovat k tomu jídlo zvlášť ještě pro sebe, vymýšlet co si dám ke snídani, svačinám a ještě si třeba uvařit zároveň i večeři, není dlouhodobě udržitelné pokud se mimo to chci věnovat i něčemu jinému. To bych musela být superžena a to fakt nejsem.

Co jsem si teda odnesla, co jsem zjistila a co se budu snažit dělat jinak? Zkusím to rychle shrnout do pár bodů:

• zelený ječmen i chlorella mi opravdu prospívají a pomáhají ( ale nejsou samospásné!)
• eliminace mléčných výrobků mi dělá dobře. Jak už jsem psala, miluju sýry natolik že nejsem schopná se jich vzdát ani je příliš omezit, ale určitě už nebudu pít tolik mlíka ( nejlépe ho nebudu pít vůbec) a vařit tak často se smetanou (ať už klasickou nebo kysanou), což jsem dělala velmi, velmi často.
• pokud to bude jen trochu možné, chci jíst maso ze zvířat, jejichž původ je mi znám. Nechci podporovat velkochovy, nechci se obávat co je napícháno v mase, které jím a kolik stresu muselo zvíře prožít a následně bylo implementováno do jeho masa při jeho smrti i v průběhu života. Paleo dieta je sice fajn, ale jíst tolik masa mi nepřijde jako nejlepší nápad. Myslím, že mě i mému tělo stačí mít maso bohatě tak dvakrát do týdne.
• chci jíst více ryb. Chci pravidelněji chodit pro rybky k našemu místnímu panu rybáři a mít rybu na talíři alespoň jednou týdně. Ale už je nikdy nenechám trpět v igelitovém pytli a budu trvat na jejich rychlém a humánním zabití.
• co nemíň budu večeřet pečivo a nebo něco z mouky. Obecně budu jíst klasické pečivo (takovou křupavou francouzskou bagetku, mňam!) spíš svátečně a žitný a jiný vlákninový chleba si budu dopřávat hlavně ráno.
• omezím (velmi omezím, ale nechci hned říkat zcela vyloučím) těstoviny, protože jsem jich jedla víc než dost a teď už chápu že mi nijak neprospívají. Ne nadarmo se říká, že je to takové "hladové jídlo".
• budu si víc hlídat objem bílkovin v každém jídle abych (především večer) nechytala vlčí hlad a neměla ty klasické večerní chutě. Teď už prostě vím, že když si dám k obědu jen zeleninový salát, byť s jedním vajíčkem nebo těstoviny se zeleninovou směsí, je prostě jasné že hlad se dostaví víc než brzy a nejpozději večer ten nedostatek bílkovin budu dohánět a to nechci. Hodnotný a výživný oběd by měl být zkrátka alfou a omegou mého dne ...:)
• nebudu pít (tolik) při jídle, což se snažím dělat už dlouhodobě
• i nadále si nebudu sladit čaj ani kafe což jsem se naučila ve veganském týdnu a najednou to není vůbec problém! I můj oblíbený černý čaj s mlíkem jsem (zatím) oželela. Naopak jsem si zamilovala čistou chuť kávy (dobré kávy), kterou obecně moc nepiju.
• taky bych si občas mohla koupit nějaké rostlinné mlíko místo obyčejného (třeba do toho čaje), což jsem doteď nedělala vůbec
• chci celkově zjednodušit svůj jídelníček. Už nebudu tolik míchat ingredience a chutě a budu učit svůj mlsný jazýček nebýt tolik rozežraný. Jednoduché pokrmy, méně surovin, více kvality. Tak nějak si to představuju.
• budu se učit uvědomělému stravování. Jídlo si vždycky nachystám na talíř. Nebudu ho jíst v rychlosti u kuchyňské linky. I když to zní jako klišé, prostě si sednu a vychutnám si ho s plným vědomím. I když to bude jen chleba s máslem. A nesežeru bezmyšlenkovitě hned všechno co mi příjde pod nos!! Věřím, že škodlivinám se prostě nikdy úplně nevyhnu a že důležitější než co jím, může být kolikrát spíš, jak to jím.

Tak co, myslíte že jsem na sebe příliš přísná nebo tohle všechno už sami děláte dávno? :)

Na závěr tu mám pár fotek z posledních veganských dnů (jídelníček už jsem stačila někam zašantročit).

Uzené tofu alá stejk (prostě jen opečené) - moc dobré! Tohle mi fakt chutná. Skoro jako maso:) A čočka na cibulce.

Veganská směs (houby, cibulka, cuketa, tofu) a paprikovo-lilkový dip v tortille. Tohle bylo taky nad míru dobré!

Alternativa mého milovaného zapečeného toastu. Zeleninová směs (ta co v tortille, tahini pasta a kečup)

Francouzská vegan pomazánka z obchodu (nechutnala mi, fakt ne!)

A tohle už je nevege. Vajíčka, tuňák, feta sýr. Tak přesně tohle mi chybělo!

Na závěr si neodpustím moje oblíbené - Jsme to, co jíme.
A moje ještě oblíbenější - Jsme to, co jí to, co jíme.
A moje úplně nejoblíbenější - Jsme to, co si myslíme, že jíme.

Mějte se zdravě!

Pac ♥