neděle 2. srpna 2015

Nemoci mojí skříně

S mým oblečením, a hlavně mou šatní skříni, vedu takovou malou tajnou bitvu už léta. Myslím si ale, že moje skříň je zkrátka jen nemocná nemocemi, které jsem na ní za ty dlouhé roky přenesla. Takže jsem vlastně nemocná jen já. Moje skříň toho nebývale využívá a stále dokola mě chytá do svých spárů.

Tady je moje diagnóza.

Diagnóza číslo jedna : Nemám styl

Nejspíš to začalo tím, že jsem o svém stylu nikdy dopředu nepřemýšlela a jednou za čas se prostě vydala do toho jednoho z mála obchodů, co jsme tady u nás měli, doplnit zásoby. Neprohlížela jsem si outfity na internetu, nehledala svůj styl a nezbožňovala žádnou celebritu, která by mě mohla inspirovat (krom Lunetiků, ale v těch jsem svůj módní vzor naštěstí nenašla).
Kupovala jsem si věci, jen podle toho, jak se mi v tu chvíli zalíbily a příliš nepřemýšlela o možných kombinacích. Měla jsem do jisté míry asi nějaký ten svůj styl (alespoň se vždy jednou za čas našel někdo, kdo mi moje oblečení pochválil), ale nakombinovat věci dohromady pro mě bylo vždy peklo.
Většinou se mi líbilo stylů hned několik a přišlo mi hrozně líto upínat se jen na jeden. Pořád jsem ráda když můžu být jednou za něžnou holku v šatech, podruhé za otrhanou hipísačku, v minulosti to někdy byla i inteligentní šprtka (zkouškové holt), jindy prahnu po nedbalém pánském stylu a pak zase po tom klasickém retru. Koupila jsem si kupříkladu dvě krásné vestičky, ale neřešila, že je nemám k čemu nosit. Koupila jsem si kalhoty, které byly tak nepraktické, že jsem je vytáhla jednou za uherský rok. Nebo krásné sako, které jsem nebyl schopná s ničím nakombinovat. A tak čím plnější byla moje skříň, tím zoufalejší byly moje ranní pokusy "prostě se obléct". S přibývajícím věcmi jsem byla stále zoufalejší (to si fakt z tolika věcí nedokážu vybrat něco na sebe?), čímž vzrůstala moje frustrace. Přesto všechno mi stále chyběly v šatníku základní kousky, jako jsou třeba jednobarevná "basic" trička.

Diagnóza číslo dvě: Co když si to zničím

Co se týká oblečení, mám jednu (jednu?!:) blbou vlastnost a to tu, že si ho šetřím. Jsem schopná na sebe lít denně svůj Coco Chanel, vařit ve středu sváteční oběd nebo používat krásné washi pásky na každou pitominku a pětkrát s ní omotat dárek. Zkrátka mi nedělá problém užívat si takových těch věcí, které si lidé často šetří na "lepší příležitost". Ale jenom do té doby, než dojde na moje oblečení. Když jsem si totiž mezi svými nepromyšlenými nákupy náhodou koupila něco, co se mi fakt hodilo, (sedlo to ke všemu, cítila jsem se v tom dobře, bylo mi to akorát a bylo to pohodlné), byl to takový malý zázrak. Paralyzovaná tím, že mám tak super věc, bála jsem se ji nakonec nosit. Protože jsem se bála brzkého rozloučení. Chtěla jsem být s danou věcí spjatá nejlépe do konce života a tak místo toho abych si ji náležitě užila, nosila jsem ji minimálně a šetřila ji právě na ty "lepší příležitosti".

Diagnóza číslo tři: Skrblík s černou budoucností

Plná skříň znamená špatnou orientaci. Přináší horší rozhodování o tom, co si ráno obléct a vůbec obecný chaos v oblíkání i v životě. Každá skříň potřebuje občas protřídit. Jenomže toho nejsem už asi 12 let pořádně schopna. Co se týče mojí skříně, mám vždy ty nejčernější představy. Když se mám rozloučit s nějakou věcí, přepadne mě zlá předtucha o tom, že nečekaně zchudnu na takovou úroveň, že si podobnou věc už nikdy znovu nekoupím. A pozor, nejde zrovna o kabelku od Diora, takové věci ani nevlastním. Může jít o pěkné šaty za 2000,- a stejně tak dobře o tričko za 200,- .
Takže si pod rouškou nejčernějších představ danou věc obleču a většinou zjistím, že zas tak zlé to ještě není. A že by to s jednou jedinou možnou kombinací, kterou mezitím vytahám ze skříně, vlastně nakonec ještě šlo. Oblečení tedy uložím zpátky do skříně s tím, že ho odteď začnu nosit a zavalím ho svou neutuchající pozorností.

Samozřejmě, když pak ráno přemýšlím co na sebe, vezmu vždy věc, která je daleko snáz kombinovatelná a nad kterou nemusím přemýšlet. A hlavně, kterou jsem zvyklá nosit. Takže ta zpětně zařazená věc dále odpočívá pokojně v mé skříni a zhruba po půl roce se celá situace opakuje.

Když mám prostě dát nějaký kus oblečení pryč, jsem slaboch. Představím, si svou případnou budoucnost v těch černějších barvách a před očima mi naskočí představa plačící Radky, která nemá co na sebe a nemá ani peníze, aby si něco koupila. Ta budoucí Radka běduje té současné. Já ti to říkala! Jak by se ti to tričko teď šiklo! Ale ty ne, chtěla jsi ve skříni konečně prostor a tak ho máš. A teď nemáš pro změnu co na sebe.

Diagnóza číslo 4: Až zhubnu

Troufám si říct, že tuhle diagnózu většina z nás zná. Ani já nejsem výjimkou .Ani po těch letech jsem neopustila naivní představu toho, že jednoho krásného dne budu opět stejně štíhlá jako v šestnácti. Že budu nosit všechny ty kraťásky a šatičky a bude mi fajn. Protože těch mých pár kilo navíc je přece přechodné období.  A proto nebudu dávat pryč něco, co je tak super a jediné, co chybí k tomu, abych danou věc nosila (nebo spíš přebývá), je trocha tuku, který se mi za těch 12 let zabydlel na těle.


Já a moje skříň.
Neustále spolu válčíme a já prohrávám na všech frontách. Válka ovšem neskončila. Mám totiž pocit, že se blýská na lepší časy. Proč? V poslední době se událo několik pozitivních změn.

- v posledních měsících se mi podařilo po šílených útrapách vytřídit velkou část teenagerovských triček a dokonce i pár mikin a nepadnoucích kalhot




- pustila jsem do oběhu svoje nejoblíbenější retro šaty (došlo mi, že přes kdyby všude jinde, tak přes ramena už asi fakt nezhubnu)


- přestala jsem nakupovat v řetězcích (No dobrá, skoro přestala. Občas mi to ještě ujede na nějakých basic tričkách a tak. Ale mám z těch nákupů čím dál menší radost a říkám si, že tudy cesta fakt nevede. A nejen kvůli mě. Je to zkrátka něco, co nechci podporovat.)

-začala jsem nakupovat méně a vyměnila kvantitu za kvalitu. Když už nakupuju, tak většinou na Fleru nebo točím věci na Votoči (Vinted).

- používám zlaté skříňové pravidlo "Za jedno nové dovnitř, jedno staré ven"

- rozhodla jsem se, že budu konečně nosit častěji šaty! Protože jsem prostě holka. Protože šaty skryjou široké stehna. Protože mi zkrátka tak sluší, přece :) A protože jsem na vlastní oči viděla tu nejšatovější skříň u Marušky a ještě nestačila vyjít z úžasu. A hlavně proto, že se jedná o naprosto antidepresivní kousek oblečení. A to z toho důvodu, že odpadá starost o  nakombinování. Pořád sice zůstávají velkým dilematem boty (furt nevím, co přesně k šatům nosit, aby mi to nezničilo nohy), ale to už je jen vršek ledovce.

Tak snad se blýská na lepší časy.

Trpí někdo z Vás podobnými nemocemi své skříně?

7 komentářů:

  1. To je moc hezký článek! :-)
    Zrovna tu hodinu ležím a přemýšlím, co zítra na sebe, když opět slibují 30° (a na takové teploty po delší dobu zkrátka můj šatník připraven není!)
    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když je moc velké horko nebo zima, tak mám vždycky taky problém. Pro mě je no.1 do těch veder lehká halenka kupodivu nejlíp s dlouhým rukávem (nemusím řešit případné mazání) a volné šortky nebo sukně či šaty. Hlavně pohodlně! :)

      Vymazat
  2. souhlasím snad s úplně každým bodem!

    a už pár měsíců se chystám udělat ve skříni pořádný vítr a vyházet věci, které jsem přes rok neměla na sobě, ale je to těžkééééé!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt s každým? tak to jste asi moje duševní dvojče:) Jo, my holky to máme prostě těžký..

      Vymazat
  3. Jakobys to psala o mé skříni.. :o) akorát to pravidlo jeden dovnitř, jeden ven se mi nedaří dodržovat a to pochopitelně z důvodu neschopnosti se s něčím rozloučit :o) stála bych před skříní půl dne než bych vybrala ten jeden kousek, co má jít do koše a nakonec bych ho stejně nevyhodila.. :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám. Ale jelikož mám ve skříňi ještě stále fakt archaické kousky, jsem zlá a tvrdá a momentálně vyhazuju jedna radost!

      Vymazat
  4. Já myslím, že těmihle nemocemi si musí projít každý, když si vzpomenu na dobu, kdy jsem byla mladší, tak to bylo přesně podle kopíráku....No asi jsem vyrostla nebo co - stalo se to asi nějak samo, ale už kupuju jen věci, které ladí k mým ostatním věcem hahááá asi jako ta červená sukně minulý měsíc, když jsem ji nesla domů děsila jsem se, co k ní budu nosit (ale dopadlo to nad očekávání), většinou kupuju ale oblíbený barvy, moc neexperimentuju, a to nějak holt k mládí asi nepatří :-)), pak zjišťuju, že mám asi milion věcí ve své milované modré barvě ehm...Ale zas ráno nemám problém kombinovat, páč je zkombinovatelný skoro všecko :-))), takže se oblíkám podle nálady - jenže jak jsem neměla ráda šaty, tak je teď miluju - páč odpadá přemýšlení s kombinacema...ale kde brát hezký padnoucí šaty a nekrást :-))), jo k šatům nejvíce nosím baleríny a sandály v létě, taky se nemíním zabít - lodičky mám jedny jediné - tmavěmodré :-)))). Jinak se mi strašně líbilo, jak si skvěle zdiagnostikovala sebe i svou skříň - klobouk dolů, máš našlápnuto na skvělou léčbu i jedinečný styl :-)))

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥