pondělí 26. ledna 2015

Vegan bučkožroutem: 7.-9.den a dál (OÓU!)

Ti, kteří se mnou sdílí i náš Instagram nebo Facebook už nejspíš ví...jak ten můj veganský leden dopadl.

Takže, nejíst maso, mlíko, sýry, vajíčka a nic živočišného původu jsem vydržela přesně 8 a půl dne...

Ráda bych napsala něco relativně vtipného na svou obhajobu, něco ve smyslu jako že moje chuťové buňky zkrátka nejsou kompaktibilní s veganstvím ale řeknu Vám to naplno. Jsem prostě nenapravitelný žrout. Tečka.


Celý zvrat nastal onen 8. den, kdy mě sklátila nějáká novoroční rýmička a já zůstala doma v posteli. Nebylo mi dobře ale ne zas tak špatně aby mě nehonily chutě. A večer, téměř na konci dne jsem prostě neodolala té své oblíbené tvarůžkové pomazánce, která už 3. den čekala doma na to, až jí Kuba sní.

Takže bych mohla napsat, že je to vlastně i jeho chyba, haha!

Nejde ale jen o chutě.
Ten 8. den nastal v mojí hlavě takový nějaký nečekaný převrat (do té doby šlo všechno až podezřele dobře) a já najednou úplně ztratila motivaci. Vzpomněla jsem si na komentář Báry o tom, že veganství je něco jako náboženství a uvědomila si, jak moc je to pravda. A že já prostě tenhle náboženský směr nesdílím a tím pádem i moje vůle a víra nejsou pravděpodobně natolik silné aby ošálily mé prudce vyvinuté chuťové buňky.

A hlavně jsem už nechtěla jíst podle někoho nebo něčeho ale podle sebe a nechtělo se mi s tím čekat do konce ledna.
Chtěla jsem hlavně vajíčka, ryby a v tu chvíli i silný hovězí vývar protože jsem se cítila fakt slabě a vidina teplého domácího vývaru mi přišla víc než blahodárná. Vlastně jsem na nic z toho neměla ani tak chuť, Chtěla jsem to jen už zase jíst.
Chtěla jsem zpátky sýry (i když vím že eliminace mléčných výrobků mi dělala víc než dobře) protože prostě miluju jejich chuť, chyběl mi můj ranní sýrový zapečený toast a zatoužila jsem i po úplně obyčejném chlebu s máslem.

A tak jsem toho z čista jasna nechala. A tvarůžková pomazánka padla stejně rychle jako moje předsevzetí. Ta jediná opravdu provokovala moje chuťové buňky a tak dostala za vyučenou.

Zpětně, o nějakých těch 14 dní později musím přiznat, že mě to trochu mrzí. Šlo totiž především o experiment a tak lituju toho, že už se nedozvím, jak bych se na konci měsíce cítila. Musím totiž přiznat, že po první veganském týdnu byly moje pocity až euforické a měla jsem tolik energie jak už dlouho ne.

Ovšem uznala jsem, že leden je na tyhle experimenty dost blbý měsíc. A tak nezavrhuju zkustit to někdy v budoucnu ještě jednou (byť třeba jen na 14 dní), ovšem tentokrát si vyberu období přirozeně bohaté na výskyt čerstvé a lokální zeleniny.

Nechci aby to znělo tak, že veganství zavrhuju a myslím si o něm něco špatného. A už vůbec ne o vegetariánství. Maso mi opravdu nechybělo, šlo spíš o ty sýry a vajíčka. A kdyby ryby a vývar nebyly maso, uvědomuju si že bych mohla být úplně v klidu vegetariánem :) I bez toho svého milovaného bůčku bych se obešla!

Jen vím, že veganství není moje cesta (což jsem vlastně věděla od začátku).

Ten důvod, proč jsem do toho celého šla, bylo spíš obecné nutkání změnit konečně radikálněji svou stravu a stravovací návyky.

Potřebovala jsem se konečně nakopnout přestat být líný lenochod, co se cpe na potkání kdekoliv, s kýmkoliv a je pro každé jídlo.
To se kupodivu vylepšilo i za těch pár dní a můj přístup k jídlu je opravdu o něco lepší. Možná za to mohly chytré knihy které jsem stačila přečíst, možná hodiny přemítání a přemýšlení o jídle nebo dobrý pocit, který mě po ten týden doprovázel ale něco se přece jen změnilo a i když nejsem vzorná (to zdaleka ne), myslím že můžu objektivně říct, že jsem na tom co se týče jídla a životosprávy zas o něco líp.

Taky jsem zjistila, že jídlo si při tomto režimu vyžadovalo víc pozornosti a místa v mém životě než jsem mu ochotná poskytnout. Ráda jím, ráda vařím ale všechno má své hranice. Tím, že nežijeme ve městě a nemůžeme si zajít jen tak na jídlo, si všechno chystáme doma. Skoro každý večer vařím doma po práci oběd na druhý den a připravovat k tomu jídlo zvlášť ještě pro sebe, vymýšlet co si dám ke snídani, svačinám a ještě si třeba uvařit zároveň i večeři, není dlouhodobě udržitelné pokud se mimo to chci věnovat i něčemu jinému. To bych musela být superžena a to fakt nejsem.

Co jsem si teda odnesla, co jsem zjistila a co se budu snažit dělat jinak? Zkusím to rychle shrnout do pár bodů:

  • zelený ječmen i chlorella mi opravdu prospívají a pomáhají ( ale nejsou samospásné!)
  • eliminace mléčných výrobků mi dělá dobře. Jak už jsem psala, miluju sýry natolik že nejsem schopná se jich vzdát ani je příliš omezit, ale určitě už nebudu pít tolik mlíka ( nejlépe ho nebudu pít vůbec) a vařit tak často se smetanou (ať už klasickou nebo kysanou), což jsem dělala velmi, velmi často.
  • pokud to bude jen trochu možné, chci jíst maso ze zvířat, jejichž původ je mi znám. Nechci podporovat velkochovy, nechci se obávat co je napícháno v mase, které jím a kolik stresu muselo zvíře prožít a následně bylo implementováno do jeho masa při jeho smrti i v průběhu života. Paleo dieta je sice fajn, ale jíst tolik masa mi nepřijde jako nejlepší nápad. Myslím, že mě i mému tělo stačí mít maso bohatě tak dvakrát do týdne.
  • chci jíst více ryb. Chci pravidelněji chodit pro rybky k našemu místnímu panu rybáři a mít rybu na talíři alespoň jednou týdně. Ale už je nikdy nenechám trpět v igelitovém pytli a budu trvat na jejich rychlém a humánním zabití.
  • co nemíň budu večeřet pečivo a nebo něco z mouky. Obecně budu jíst klasické pečivo (takovou křupavou francouzskou bagetku, mňam!) spíš svátečně a žitný a jiný vlákninový chleba si budu dopřávat hlavně ráno.
  • omezím (velmi omezím, ale nechci hned říkat zcela vyloučím) těstoviny, protože jsem jich jedla víc než dost a teď už chápu že mi nijak neprospívají. Ne nadarmo se říká, že je to takové "hladové jídlo".
  • budu si víc hlídat objem bílkovin v každém jídle abych (především večer) nechytala vlčí hlad a neměla ty klasické večerní chutě. Teď už prostě vím, že když si dám k obědu jen zeleninový salát, byť s jedním vajíčkem nebo těstoviny se zeleninovou směsí, je prostě jasné že hlad se dostaví víc než brzy a nejpozději večer ten nedostatek bílkovin budu dohánět a to nechci. Hodnotný a výživný oběd by měl být zkrátka alfou a omegou mého dne ...:)
  • nebudu pít (tolik) při jídle, což se snažím dělat už dlouhodobě
  • i nadále si nebudu sladit čaj ani kafe což jsem se naučila ve veganském týdnu a najednou to není vůbec problém! I můj oblíbený černý čaj s mlíkem jsem (zatím) oželela. Naopak jsem si zamilovala čistou chuť kávy (dobré kávy), kterou obecně moc nepiju.
  • taky bych si občas mohla koupit nějaké rostlinné mlíko místo obyčejného (třeba do toho čaje), což jsem doteď nedělala vůbec
  • chci celkově zjednodušit svůj jídelníček. Už nebudu tolik míchat ingredience a chutě a budu učit svůj mlsný jazýček nebýt tolik rozežraný. Jednoduché pokrmy, méně surovin, více kvality. Tak nějak si to představuju.
  • budu se učit uvědomělému stravování. Jídlo si vždycky nachystám na talíř. Nebudu ho jíst v rychlosti u kuchyňské linky. I když to zní jako klišé, prostě si sednu a vychutnám si ho s plným vědomím. I když to bude jen chleba s máslem. A nesežeru bezmyšlenkovitě hned všechno co mi příjde pod nos!! Věřím, že škodlivinám se prostě nikdy úplně nevyhnu a že důležitější než co jím, může být kolikrát spíš, jak to jím.


Tak co, myslíte že jsem na sebe příliš přísná nebo tohle všechno už sami děláte dávno? :)

Na závěr tu mám pár fotek z posledních veganských dnů (jídelníček už jsem stačila někam zašantročit).

Uzené tofu alá stejk (prostě jen opečené) - moc dobré! Tohle mi fakt chutná. Skoro jako maso:) A čočka na cibulce.

Veganská směs (houby, cibulka, cuketa, tofu) a paprikovo-lilkový dip v tortille. Tohle bylo taky nad míru dobré!

Alternativa mého milovaného zapečeného toastu. Zeleninová směs (ta co v tortille, tahini pasta a kečup)

Francouzská vegan pomazánka z obchodu (nechutnala mi, fakt ne!)

A tohle už je nevege. Vajíčka, tuňák, feta sýr. Tak přesně tohle mi chybělo!


Na závěr si neodpustím moje oblíbené - Jsme to, co jíme.
A moje ještě oblíbenější - Jsme to, co jí to, co jíme.
A moje úplně nejoblíbenější - Jsme to, co si myslíme, že jíme.

Mějte se zdravě!

Pac ♥

14 komentářů:

  1. Taky jsem nevydržela být veganem, ale vegetariánem jsem poctivě už 8 let :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to gratuluju. Zjistila jsem, že být vegetariánem by pro mě nebylo zas tak těžké jak jsem si myslela (narozdíl od veganství) ale stejně tu rybku, nebo nějaký mořský plod (a občas nějakou tu zvěřinu:) bych si asi neodpustila...

      Vymazat
  2. Já gratuluji i k těm 8 dnům. Mě vždy lákalo si dát měsíc RAW, ale už jsem si to asi rozmyslela. :D Podle mě tělo z ničeho nic takto mučit je blbost a chce to přecházet postupně. Když už jsme u těch mučících experimentů, celkem mě láká zkusit si dát 1 - denní půst ( ten pravý, ne pseudo s zeleninovými a ovocnými nápoji ), prý je to hodně zdravé na imunitu a vydržet 24 hodin nebude podle mě zas tak těžké. A přijde mi to tak nějak i přirozené, naučit tělo nežrat 24/7 v kuse a dát mu čas se vyčistit. Lepší než nějaké blá blá diety, zvířata žádnou dietu nedrží, ale půst podle mě praktikují, díky nedostatku potravy. Dostatek potravy a přísun 24/7 je podle mě chyba.... systému. :D V knize Pro pírko tučňáka píše mořeplavec/dřevorubec, že pravidelná strava je blbost a výmysl dnešní společnosti, která nemá co na práci a já mu to celkem i věřím. Knihu určitě celou doporučuji, ten týpek je fakt borec. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. RAW mě taky láká. Mě vlastně lákají všechny takové experimenty:) Je to zábavné a člověk na lecos příjde. Ale právě jak píšeš, musí to být zábava a potěšení. Proto jsem s tím taky ihned sekla, jakmile to přestalo být...Souhlasím, že by se mělo se vším začínat postupně. Nejde o to co člověk vydrží nebo ne, ale o to že tělo je ZVYKLÉ...Taky si čím dál víc myslím že jíst pravidelně je jen naučený zvyk. Doporučuju vychytat si ty jednodenní půsty podle lunárního kalendáře jak píše Evi, příjde mi, že to pak jde opravdu jednodušeji ( i když já si dělám taky spíš jen odlehčené dny se zeleninou a ovocem, úplný půst jsem ještě nezkoušela). A díky za tip na dobrou knížku, těch není nikdy dost a určitě se po ní podívám;)

      Vymazat
  3. Taky si myslím, že 8 dní je super! Asi bych nevydržela ani to....chyběly by mi nejvíc sýry a máslo, bez masa bych se obešla :)
    A jednodenní půst je dobrý nápad, asi ho zkusím někdy na jaře. Nejlepší je to prý při úplňku a novuluní, tak uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Mě příjde těch 8 dní jako žalostně málo a mám pocit, že jsem zklamala, ale snažím se to brát tak, že v mém případě je to vlastně úspěch... :D Přesně jak píšeš, lunární kalendář je na tyhle věci moc fajn pomůcka. Na jaře doporučuju ještě kopřivovou kůru (pít třeba 14 dní každé ráno nalačno kopřivový čaj z čerstvých kopřiv), to je taky super věc :)

      Vymazat
    2. Lunární kalendář? No to snad ne.
      Paní, jsi racionální bytost :)

      Vymazat
    3. Ani ne:) Já se snažím řídit spíš pocity než rozumem..

      Vymazat
  4. Nemyslím si, že jsi na sebe moc přísná, spíš jsi trochu praštěná (ale tak jako hezky, rozhodně to nemyslím pejorativně). Knížek je plno, člověk si vybere ... co? Co čte nejčastěji? :) Nebo podle jakého klíče?
    Dál by mě zajímalo, co Ti může dělat kravské mléko, netrpíš-li intolerancí.
    A přijde Ti málo logické, že zvýšiš-li ve svém jídelníčku příjem vitamínů, minerálů, apod., cítíš se lépe? (Překvapivě, i kdybys jedla (zdravá) vejce, mléko a maso a VÍCE zeleniny, budeš se cítit lépe:)
    Omlouvám se, jestli to zní útočně, není to tak, jen mě trochu prudí, že tak vzdělaná bytost si to neumí/nechce spojit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Není, v pohodě. Mě právě příjde že jsem nijak příjem vitamínů ani minerálů nezvýšila oproti normálu. Ale to je stejně fuk, po 8 dnech nemůžu ani nechci dělat nějaké zásadní závěry. Jen se tu dělím o své pocity.A s tím mlíkem, existuje přece spoustu studií o tom, že mlíko je pro dospělého člověka nevhodné, že může způsobovat záněty, že žádný jiný savec v dospělosti mlíko nepije atd., ale nechci se s němi nějak ohánět, jsou to přeci jen studie:) prostě to tak sama vnitřně cítím jako správné a příjde mi, že tím svému tělu prospěju i když neříkám že to musí být nutně pravda. Já zas tak vzdělaná konec konců nejsem. Ale děkuju:)

      Vymazat
  5. Ou, já bych řekla, že jsi na sebe přísná :-DD. Já třeba koketovala s vegetariánstvím a fakt mi to chvíli šlo, půl roku - než jsem otěhotněla a dostala šílenou chuť na kačenu se zelím (tuším, že ji asi chtěla Alenka v bříšku :-)))
    Já třeba miluju zeleninu, luštěniny, nemusím mít vůbec maso každý den, ale zase nedokážu se ho úplně vzdát a sýrů??? Nikdy. Bohužel ani mlíka, moc nemám ráda jogurty -jen v létě, to mlíko asi nebude úplně echt, ale když já to musli jinak nejím :-)))..Ovšem fotečky veganských jídel - pochutnala jsem si očičkama!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emko, na mých pravidlech je nejlepší to že je často porušuju :) Zas tak přísná nejsem, fakt. Když vidím tu životosprávu a disciplínu jiných lidí, říkám si že jsem hrozné máslo. Sýrů se taky nikdy nevzdám, leda že by začali dělat tak chutné veganské varianty že by mi je nahradili ale tomu zatím nevěřím...

      Vymazat
  6. Být veganem jen tak z hecu mi přijde jako, když si kuřák řekne, že ze srandy přestane kouřit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ať se snažím sebevíc, ani na jednom nevidím nic špatného... :o)

      Vymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥