sobota 3. ledna 2015

Bučkožrout veganem: Den 1.-3.


Čtvrtek 1.1.2015

 Probouzím se s lehkou opičkou ale celkem fit, vzhledem k počtu prospaných hodin a trapně zaspané půlnoci.
Ráno všichni dojídají chlebíčky, jednohubky a talíře se sýry a uzeninami z předešlého večera. A některým servíruju mojí, předešlý den uvařenou, pokocovinovou novoroční zelňačku s uzeným masem a smetanou. Mám hroznou chuť na oboje, především na ty jednohubky s česnekovou pomazánkou! Ani jedno si už ale nedám. 
Probouzím se jako vegan :)
Samozřejmě mě už po pár minutách od probuzení moje rozhodnutí trochu naštve ale říkám si že vydržet svůj slib sotva půl hodiny, to by byla i na mě fakt dost chabá a ostudná bilance. A tak si jdu odevzdaně udělat ovesnou kaši s ovocem na kterou nemám vůbec ale vůbec chuť.



Hladina cukru mi evidentně naskočila dost vysoko a tak mám v době oběda už pěkný hlad i když jsem vstávala celkem pozdě. Největší opilci se probouzejí a začínají rozjíždět svoji afterpárty. Sčítáme škody z předešlého večera (bylo to divoké, obzvlášť ta část bez nás) a já si opékám v troubě jedno ze svých nejoblíbenějších zeleninových jídel. Pečenou, osolenou, opepřenou a olivem prolitou zeleninku (cuketu, cibuli, rajčata, papriku a fenykl) s neloupaným česnekem se kterého vzápětí tvořím svůj oblíbený a velmi mňamózní česnekovo-hořčicový dip. Dneska na experimenty rozhodně nemám chuť ani příliš energie. U hořčice se zaseknu a jdu hledat na internet, jestli je veganská. Vypadá to že asi teda jo a nakonec zjišťuju že se stačilo podívat na víčko, kde jsem složení nehledala ani nečekala. Pochutnávám si.

Koukáme na telku, novoročně se válíme a zbytek pozůstavšího osazenstva dostane chuť na palačinky. Nadšeně se nabídnu že vytvořím banánové palačinky, jejichž kouzlo jsem objevila teprve nedávno a ze kterých jsem naprosto nadšená. Obsahují sice jen banán a vajíčka a jsou tak vlastně super zdravé a super paleo ale ani ty si teď holt nedám. Zas tolik mi to nevadí, chci tu ňamku udělat aspoň ostatním. Kuba je zkouší vůbec poprvé a protože je to banánožrout, je nadšený. Nakonec mi opravdu nevadí že si fakt nedám, i tak sdílím společnou radost z jídla a jeho přípravy:) Už tohle pokládám za pokrok. Kdykoliv v minulosti bych minimálně jednu prostě smlsla ještě dřív, než bych nad tím začala uvažovat. Udiveně říkám sama sobě - Holka, ty to předsevzetí bereš fakt vážně!

Za necelou hodinu přece jen dostávám docela velkou chuť na něco sladkého. Nakrojuju ananas a užívám si tu chuť. Čerstvý ananas jsem neměla pěkně dlouho! Ani tak mě to ale dostatečně neuspokojí a tak jedno pořádné kolečko posypávám lehce moukou a smažím na pánvi. Posypu cukrem a skořicí a říkám si že to veganské období nebude tak zlé:)

Večer hrajem Aktivity, koukáme na telku a ve hře jsou opět zbylé pomazánky a jednohubky. Dala bych si ale nedám. Jednoduché.
Místo toho požírám lehce nekontrolovaně česnekové chipsy, které zapíjím stáčeným červeným vínem. Zbylá kořist z večírku, které je třeba se zbavit. Ve finále ve mě skončí přes půl litru a to červené víno normálně téměř nepiju. Tohle bylo prostě fakt dobrý.

Usínám po 9 večer u Samotářů díky vínu. Díky únavě těžko. Naprosto proflákaný, ovšem příjemný a odpočinkový den. To nám to ten nový rok nezačíná nejhůř. Jen si říkám, že jestli to takhle půjde dál, budu sice asi docela lehce veganem, leč i tak dost nezdravým a líným. A o ztrátě jakékoliv hmotnosti  si můžu při smaženém ovoci, chipsech, vínu a naprosté absenci pohybu nechat leda tak zdát.

Pátek 2.1.2015

Snídám opět vločky protože mě nic lepšího nenapadá a ani se mi nad tím nechce přemýšlet. Ale těším se, jak si k obědu připravím Babachanůš a domácí pita placky. Mňam! Jídlo, které není těžké připravit avšak vyžaduje dost času (kynutí těsta na placky, chladnutí lilků) a tak si říkám, kdy jindy než teď, když jsem stále ještě doma.

Před obědem se zastavují naši, popřát šťastný nový rok. Mamka mi fandí a zároveň říká, že mi dává týden. Maximálně dva. To potěší. Ovšem nedivím se jí,  já a jídlo, to byla vždycky předem prohraná bitva.

Hraju si s pita plackama. Tentokrát nějak zlobí těsto a placky nechtějí vykynout. Výsledek je nic moc, ovšem Babachanůš je perfektní. Placky se nakonec taky celkem dají. Neumím se furt dojíst jak mi to chutná! Kuba dojídá zbylou zelňačku, Babachanůš nechce a já jsem sobecky ráda že zůstane alespoň víc pro mě:)

Babachanúš
Večer si dávám opět zbytek Babachanůše a malý kousek placky. Žehlím, Kubu vytáčí chaos v ledničce, začne ho mírně korigovat a mě přistane zbytek pomerančového džusu ve skleničce. Dopíjím a cítím se plná. Beru to spolu s tou trochou Babachanůše jako večeři a říkám si, že dneska už nic.

Večer nás ovšem opět lapí (už klasicky) večerní neovladatelné chutě. Kuba si smaží karbanátky ze zbytku boloňské směsi co zbyla ještě z předvčera a já se k němu přidávám a házím na pánev opět pořádné kolečko ananasu. Znalecky posypu moukou a osmažím tak, že mi na povrchu vznikne tentokrát už perfektní křupavá krustička. Usmažený ananas posypávám štědře cukrem a skořicí a Kuba konstatuje, že jsem už úplný ananasový přeborník :) A já se směju, že na moje (bohužel) přílišně rozvinuté chuťové buňky je prostě každá dieta krátká a  užívám si tu dobrotu, kterou v průběhu večera smažím ještě jednou. Tentokrát ale Kubovi. Ten jen pokyvuje, že je to fakt dobrota. Tak to vypadá, že teď budem po večerech fičet na smaženém ananasu.

Ananas. Ale to jste asi poznali.
Pouštíme si všemi vychvalovaný film Rivalové, který mě ale nijak zvlášť nebere. Jsem celkem ráda že se film v poslední třetině sekne. Právě jsem dočetla knížku a mám chuť začít číst něco dalšího. Vzhledem k tomu, že teď řeším jídlo víc než kdy jindy, vzpomenu si na vychvalovanou knížku "Jídlo na prvním místě". Stahuju si e-knížku do mobilu. Když však zjistím, že je to knížka psaná tvůrci momentálně tak módní Whole30 diety, lekám se a lehce lituju. Téhle "dietě" nefandím a je mi dost nesympatická  i když o ní příliš nevím. Nakonec ale přece jen knížce dávám šanci, když už je stažená...

Jdu spát ve 3 ráno a to se mi ještě nechce. Tak jsem se začetla!

Sobota 3.1.2015

Vstávám nezvykle brzy, asi o půl 8 (vzhledem k předešlým svátečním dnům). Nejsem zvyklá chodit spát takhle pozdě, většinou usínám málem po večerníčku a tak se mi z postele nechce ani trochu. Naneštěstí jsem s kamarádkou zrovna dneska domluvená na ranní bazén. 
Při nahazování plavek mám "štíhlejší" pocit. Vím, že jsem  momentálně vyžraná víc než kdy jindy a že jsem ještě nemohla zhubnout víceméně žádný tuk, přesto se cítím tak nějak líp a připadám si kupodivu o něco splasklejší. Mám dobrý pocit. Vzhledem k nemožnosti dostat se zavčas z postele si dělám na cestu jen zelený ječmen do termohrnku a vyrážím. 

Přijíždím krásně "vyplavená" s dobrou náladou a jsem moc ráda že jsem se do téměř prázdného ranního akváče dokopala. Je mi skvěle a rozhodně nemám chuť na ovesnou kaši.

Cestou z akváče jsme se stavili v obchodě a tak si dávám tentokrát raději křupavou a ještě teplou kaiserku. Jenže co na ní?
Zatím jsem příliš nepřemýšlela nad tím, co si budu mazat nadcházející měsíc na chleba. Veganské možnosti jsou z mého pohledu v tomto směru velmi omezené. Máslo, sýry, pomazánky, lučinu, šunku, med... nic z toho co běžně snídám si teď prostě nedám.
Od suché housky mě naštěstí zachraňuje zbylý Babachanůš. Výsknu si radostí jak jsem to bezpracně vymyslela a navrch housky a všude kolem to celé obsypu ředkvičkama. Dělám si čaj a užívám si to krásné prosluněné pobazénové ráno a mňamózní křupavou snídani. Víc takových rán, prosím!

Po snídani se opět na chvíli vracím ke čtení "Jídla na prvním místě" a v reakci na knížku si jdu s lehkýma výčitkama uzumknout alespoň lžičku kokosového oleje. Mám blbý pocit že zanedbávám bílkoviny a zdravé tuky...:)

Pracuju chvilku s Kubou a spol. v dílně ale docela brzo se vracím zpět připravit si oběd. Dneska mám v plánu "Kung pao" a hrozně se na něho těším. Nejdřív pěkně dozlatova osmažím cibulku, přihodím lžíci třtinového cukru a cibuli zkaramelizuju. Přidávám cuketu s pórkem a poprvé v životě taky vybaluju tempeh. Zkouším jak to chutná syrové a příliš mi to nejede. Jsem ale našprtaná a tak vím, že díky neutrální chuti tempeh dobře nasakuje chuť okolních ingrediencí a tak přihazuju sójovou a rybí(!) omáčku, trochu kukuřičného škrobu a chilli, nakonec i arašídy a těším se na tu "čínskou chuť".
K tomu smažím Kubovi masové karbanátky. Nemám na ně opět vůbec chuť. To mě těší...
Spořádám to pěkně u stolu, snažím se pěkně si to vychutnat ale i tak jídlo mizí rychlostí blesku.
Najednou mi to docvakne. Rybí omáčka!
Ještě než kouknu na složení je mi jasné, že lahvička a ryba se potkali maximálně tak z rychlíku, přesto tak prostě nějaký ten rybí extrakt být musí, že jo. A taky že je. Je to tady! Moje první porušení veganské stravy.
I tak si ale myslím, že na vegana- naprostého amatéra a až třetí den, to je celkem dobrá bilance, no ne? A to se bavíme o (ani ne) lžíci omáčky na celou pánev jídla...

Tempehové "Kung-pao" s rýží
Jdu zpátky do dílny a když se znovu vracím, přichází se za mnou za chvíli rozloučit taťka, který jede domů. Oko mu padne na Kubovy karbanátky a tak ho pobídnu ať si dá na cestu. 
Později se vrací Kuba a hned si všímá chybějících karbanátků. Myslí si, že podvádím a když mu říkám o taťkovi, jen se směje....Tss,...nevěří mi. A já přitom na maso fakt pořád nemám chuť. Ani na sýry, mlíko či vajíčka. 

Sedám tady k počítači a říkám si, že dám dokupy svůj jídelníček a začínám psát tenhle článek dokud mám všecko v hlavě. Kupodivu mě to nudné popisování dne, jídel a mých pocitů baví a beru to jako takovou osobní užitečnou záznamovou činnost, která se může hodit a utřiďuje mi myšlenky. To co mi vždycky přišlo tak trochu trhlé mi najednou připadá vlastně fajn. Jestli to někoho bude ale bavit číst, to je věc druhá, že jo:)

V psaní mě přerušuje Kuba. Jedem odvézt bráchu a na skok do města. Cítím se pořád moc dobře a mám nezvykle dobrou náladu. U našich potkávám mamku. Odpoledne jsem stihla úplně dočíst "Jídlo na prvním místě" a tak když se mamka zmiňuje o Vánočních kilech navíc a plánech jak se jich zbavit, jsem najednou chytrá jak rádio a radím ji, co jíst.

Cestou z města se cítím nějak unavená. Je sice už skoro deset což bývá obvykle moje hodinka a navíc jsem toho poslední noc (oproti standardu) příliš nenaspala ale i tak si v hlavě sumíruju doteď získané informace a přemýšlím, jestli jsem jen obyčejně unavená nebo to může být příčina nového jídelníčku. Najednou to není jen o veganství. Přemýšlím o všech faktech ohledně jídla, kterých bylo v posledních dnech víc než kdy jindy a v hlavě se mi pomalu všechno jakoby projasňuje a spojuje. I pasáže a téměř skandální prohlášení, u kterých jsem byla při čtení "Jídla na hlavním místě" značně skeptická, mi najednou dávají smysl a tak nějak cítím, že na nich asi něco bude. 

Než dojedem domů, mám pocit, že jsem na to všechno najednou přišla. V hlavě mi víří bezbřehý a trochu předčasný optimismus o tom, jak budu teď už jen zdravější, energičtější, veselejší a štíhlejší. A to všechno díky jídlu!
Jako bych najednou po dlouhých letech prohlídla a dostala úžasný dar v podobě smysluplného návodu na to, jak jíst. A hlavně konečně pochopila, jak to všechno funguje. Všechny příčiny, které jsou zároveň následky, propojení a působení jednotlivých surovin. Zkrátka nádhera. Po chvilce však nastupuje můj klasický skeptismus a začnu být ke svému optimismu značně pesimistická ...:)

Při příjezdu si dávám opět zelený ječmen s trochou olivového oleje. Hlad nemám, jen se cítím vyčerpaná a taky lehce dehydrovaná. Do půl hoďky je mi líp (těžko říct jestli zapůsobil ječmen nebo ječmenové placebo) a dopisuju tenhle článek. Jak se mi článek neuvěřitelně natahuje, celkem pochybuju, že někdo dočte až sem a zároveň jsem zvědavá, jak dlouho mi tahle reportérská činnost vydrží.

Těším se na zítřejší ráno a na to, jak si udělám ke snídani avokádovou pomazánku. Žádná běžná jídla mi zatím nechybí a mimo první den ani nechyběla. Spíš si užívám nové chutě a těším se na nové recepty a spojení jídel, které vyzkouším. Jsem zkrátka pěkně nahecovaná a namotivovaná a jen se tiše modlím, aby mi to tentokrát vydrželo co nejdýl.
Jen jsem si právě poprvé vzpomněla na vajíčka a trochu si zasteskla, že si je ještě tak dlouho nedám. Mám pocit, že absence mléčných výrobků mému tělu zatím nebývale prospívá ale že ty vajíčka, ty mu prostě budou chybět. Ale možná mi to jen namluvila chytrá kniha. No uvidíme....

--
Může to vypadat, že momentálně žiju jenom jídlem. Ale i když o něm momentálně přemýšlím víc než kdy jindy, pořád se cítím normální a myslím, že zatím nemám žádné fanatické sklony jídlu přenechat příliš velkou část a pozornost svého života. Zároveň je mi jasné, že jakmile najede po víkendu klasický pracovní režim, bude celé tohle dodržování a čas věnovaný přípravě i přemýšlení o jídle dost omezený a jsem zvědavá, jak to celé bude pokračovat. To se teprve uvidí jestli vyhraje opět jídlo, nebo já! 
Taky si píšu, co všechno jsem snědla, což jsem nikdy nedělala nebo mi to nevydrželo dřív, než půl dne. Je to docela zajímavé a navíc pociťuju pozitivní vliv psychologického efektu, kdy si dvakrát rozmyslím, než sním něco, co by napsané vypadalo dost blbě:D
Kromě sepsaného jídelníčku dodržuju samozřejmě nějaký ten pitný režim v podobě vody nebo (většinou bylinkových) čajů. Mimo to ještě sem tam uzobnu tabletku chlorelly. A to je tak nějak všechno. 

Vím, že můj jídelníček nebyl prozatím nic moc, a spíš nic než moc. Alespoň z mého pohledu nově nabytých informací. Nijak jsem si předem nepromýšlela co budu jíst a šlo spíš jen o to, zkusit jaké to bude být měsíc veganem. Pomalu se ale situace přetváří a já přemýšlím, že by tohle celé mohlo tak nějak nastartovat (ko-neč-ně) můj alespoň částečně a hlavně trvale udržitelnější uvědomělejší vztah k jídlu.

Jestli máte k mému "příběhu" nebo jídelníčku nějaké dotazy nebo připomínky, klidně se ptejte nebo připomínejte. A pokud jste fakt dočetli až sem, z celého srdce Vám gratuluju. Nebo spíš sobě :)

Přeju hezkou dobrou noc ♥

20 komentářů:

  1. Gratuluji oběma, docetla jsem! A rozhodne jsem se nenudila. Je to ze života a taková témata me bavi. Sama o stravě přemýšlím a ráda bych se posunula a zkusila jist mnohem méně mléčných výrobků a ideálně žádné pečivo. Fandím ti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za podporu. Podle toho jaké informace jsem do sebe poslední dny vstřebala si myslím, že omezit mléčné výrobky a pečivo je perfektní volba! Rovněž držím palce;)

      Vymazat
  2. Tak jsem taky dočetla :o). A musím říct, že jsi fakt dobrá!
    Nechala jsem se trochu inspirovat tím co jíš a už se těším, jak si v týdnu udělám "kung pao" (bez rybí omáčky, tu nemám :D). Jsem zvědavá, jak to dáš přes pracovní týden a těším se na další článek :o).
    Protože i když většinou dlouhé články prostě nedočtu, tenhle jsem dala ;o). A to nejen díky zajímavému tématu, ale i díky stylu psaní, protože ten tvůj mě prostě baví! :o)
    Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Deni, ty jsi zkrátka zlatá. Těší mě, že jsem Tě i inspirovala nějakým svým jídlem. Mám v zásobě ještě plno nových receptů které chci zkusit tak snad si tu zas brzo něco najdeš;)

      Vymazat
  3. Ahojky, drzim palce:-). Cikupka

    OdpovědětVymazat
  4. I já jsem zdolala ten textový Everest! :) Ba ne, máš to napsané moc pěkně.
    Přidám svůj názor. Nejíst nějaké potraviny z přesvědčení je fajn. Ještě víc fajn, když je to vědecky podložené. Mě se knížka Jídlo na prvním místě líbila, ale program jsem nepodstoupila, protože mi ta představa nepřišla zdravá. Veganství mi není sympatické, ale respektuju ho asi tak jako náboženství :)
    Řekla bych, že sama nakonec uznáš, že platí staré dobré "Všeho s mírou". Hlavně mi přijde škoda ochuzovat se o mléko nebo sýry, když pochází od poctivého farmáře jen proto, že to není veganské. Takoví lidé se totiž snaží něco změnit a nabídnout alternativu k řetězcům a jejích práci a snahu je třeba podporovat. A například jsem minulý rok měla možnost ochutnat kuře od soukromého chovatele a ten rozdíl v chuti byl prostě ne-sku-teč-ný! Rozumím tomu nejíst maso z velkochovů. Ani já ho nejím, ale věřím v malé, poctivé chovatele, kteří se snaží, aby život i smrt každého zvířete byly stresfree.
    Nejde, myslím, o to, jestli to vydržíš měsíc nebo dva týdny. Moc Ti držím palce, ale ne, abys to vydržela, ale aby sis z toho odnesla zkušenost, která Ti bude pak ještě dlouho chutnat a budeš se díky tomu cítít dobře, ať už bude jakákoliv, s masem a mléčnými výrobky nebo bez :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Ti. Můj vztah k veganství je podobný, už od začátku víceméně vím, že to asi nebude tak úplně moje cesta. Beru to od začátku jako experiment a takový svůj malý výzkum:) To hlavní, co jsem asi potřebovala, bylo něco co by mi udalo přesné instrukce a hranice toho,co a jak jíst jinak abych konečně mohla něco změnit. Protože jsem věděla že s pouhým "budu jíst zdravěji" daleko nedojdu a skončí to jako vždycky tím, že se v mojí stravě nic nezmění. Z toho důvodu bych teď už šla klidně i do Whole30. Ale kombinace s veganstvím by už byla asi nad mé síly i když i to je určitě proveditelné. Mě teď naopak Whole30 příjde velmi zdravé i když jsem si o něm původně myslela pravý opak. Další poučení pro mě, nesoudit nic o čem nic nevím :) Pořád sice ve svojí hlavě bojuju s tou nadmírou masa, kterou doporučují konzumovat a to hlavně proto, že mi maso příjde v mnoha směrech nebezpečné zejména proto, že ze svojí pozice nemám momentálně tolik možností dostat se k původu zvířete. Ale filozofie toho použít jídlo jako lék, tudíž vyřadit na chvíli všechny (byť jen potencionálně škodlivé nebo ne prostě tak prospěšné) potraviny a nahradit je tím úplně nejvíc nejzdravějším a pak je podle vlastního pocitu opět zařazovat mi příjde vlastně geniální. Taky si nemyslím, že je třeba vzdávat se mlíka a mléčných výrobků (a vlastně žádné opravdové a prvotní potraviny) ale je fakt že já pila a jedla mléčných věcí fakt hodně a teď cítím jako velmi dobrý nápad je omezit. Každopádně jsem za tu knížku hrozně ráda. Naučila mě vnímat jídlo v souvislostech a změnit celkový pohled na něj. Každý by se měl o jídle trochu poučit, přidat vlastní rozum a pak si najít vlastní cestu a to je asi úplně to nejlepší co může udělat. A taky respektovat ty, co si vybrali tu cestu trochu jinak. Tak zdraví a poctivým zemědelcům zdar ;)

      Vymazat
  5. Ahojky, vcera jsem napsala tak pekny koment a ono se mi to smazlo. Pak jsem se zmohla uz jen na viz vyse. Osobne knihu neznam, ale koupim. Mam spadeno na zivot bez psenice a dobre ziveni. Mam velmi rada raw i paleo. Tak nejak to pleskam podle chuti :-). Kazdy jsme jiny a kazdemu vyhovuje neco jineho. Koukni na veseleboruvky.cz. Super recepty. Jeste Yvonka z lejardindyvonne.blogspot.cz taky skvela. Obe mam moc rada. Zacala jsem se takhle stravovat ze zdravotnich duvodu, asi uz nebude cesty zpet. Ale na druhou stranu to ani neva. Clovek si zvykne a pride na to ze mu vlastne nic nechybi. Prave naopak. Jen se musi vice premyslet dopredu. Mej se fajn Cikupka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, to s těmi smazanými komenty znám a taky mě to vždycky pěkně naštve ;) Myslím, že jestli máš ráda raw a paleo tak je takhle knížka přesně pro Tebe a budeš jí zbožňovat :) Samozřejmě neříkám, že je to nějaká Bible ale mě můj vlastní rozum i srdce tak nějak říká, že mají prostě pravdu. A konečně už chápu, proč jsem se doteď nedokázala vzdát některých laskomin a pseudo jídel, proč jsem mívala pořád hlad, musela se omezovat atd...Yvonku znám a na borůvky kouknu, díky za tipy i za podporu a hodně zdaru i Tobě;)

      Vymazat
  6. Tak jsem taky dočetla! A držím palce! Já se snažím tak nějak omezovat maso a hlavně bílou mouku...ale bez másla a vajíček si to nějak nedokážu představit...A udivuje mě, že někteří vegani nejí med, když bez včel by skoro žádné rostliny nebyly...včela je sice živočich, no ale stejně se mi to nějak nezdá...Jak to máš teďka Ty?
    Tak hodně zdaru! :)) Evi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Mě stále vajíčka, sýry ani máslo nechybí až mě to samotnou udivuje protože jsem si myslela že to bez nich taky nedám. A s tím medem, chápu že vegani nechtějí krást med včelám, je to asi podobný princip jako u mlíka nebo vajíček. Já tak dogmatická nejsem a myslím, že jako u všeho jde hlavně o množství. I ty včely kdyby uměly mluvit určo řeknou ať si trochu vemem ale ať jim neberem všecko a nedegradujem je na pouhé roboty na výrobu medu. Protože se teď snažím dodržovat veškeré principy veganství, tak med nejím. (ale abych byla naprosto pravdomluvná, musím se přiznat že jsem si dávala v neděli na obličeji medovou masku a olízla si prst :)

      Vymazat
  7. Som to dočítala, vytiahla slaninku a už to išlo. Som slaboch, asi až keď príde zdravotný problém sa spamätám, ale mäso je tak dobréééé :)No skladám klobúk dole pred každým, kto má v sebe disciplínu dodržiavať to. Je to náročné na peäaženku aj na čas stravovať sa vyberane. Som zvedavá ak vydržíš, čo povieš na konci mesiaca ako sa cítiš a tak. Tak vydrž vydrž! :) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za podporu. Já si nemyslím že by to bylo nějak výrazně dražší. Tím, že člověk ubere celkově na množstí, může ty peníze vrazit do kvality. Spíš je to složitejší na to, promyslet si co kdy koupit ať toho člověk nemá moc a nemusí tu zeleninu atd. pak vyhazovat a ani málo, ať má z čeho vařit a co jíst. Učím se to. Chce to sice trochu práci, ale to asi všecko co na světě za něco stojí. Zatím můžu říct, že už po těch pár dnech se cítím dobře jak už dlouho ne:) Ale slaninka je ňáám, o tom žádná!:D

      Vymazat
  8. pokud dojde inspirace tady jsou samá vegetariánská a ted veganská jídla https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu?fref=ts

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, tu kuchařku jsem teď kupovala k Vánocům, tu paní mám moc ráda;)

      Vymazat
  9. Jé, jsem tady u tebe prvně a hned takové super čtení, dočetla jsem to celé a fakt hodně mě to bavilo, tak budu asi napjatě očekávat pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem zkoušela být veganem nedavno, ehm vydrželo mi to 14 dní. Nějak se to nedalo, jelikož miluji sýry a tatarku. Teď je to takové pozvolné. Převažuje spíše ta veganská strava a sem tam hodím nějaký ten sýr třeba jako na špagety nebo na pečivo. Pečivo jo to se snažím taky omezit, vlastně se snažím omezit sladké tučné atd.. a v závěru mi vyšlo, že toho vlastně moc na jezení nemám. Takže to vidím na luštěninové a polévkové období :) Držím palce a těším se na další článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě taky příjde že i s těmi všemi náhrážkami a napodobeninami masa toho ve finále k jídlu moc není...Jasně, zelenina na trilion způsobů ale na té se prostě vyžít moc dlouho nedá pokud je člověk trochu jak to říct..chuťově náročnější :o)

      Vymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥