úterý 29. července 2014

Velký dovolenkový fotorepport


Zdravím ve spolek a hlásám že jsem zpět!
Odpočatější a spokojenější. 
I když bych vydržela odpočívat a pilovat svojí spokojenost ještě mnohem dýl, ale to už budu muset zvládat za plného provozu...

A musím Vám říct, že udělat si letos dovolenou v lese a nikam nejezdit, byl ten nejbáječnější nápad!
Konečně jsem si mohla naplno užít všech a všeho kolem mě, uchlácholit svůj pocit, že to všechno přes rok jen tak míjím a naplno si to vychutnat. A neřešit přitom žádné organizační a finanční starosti, kterým bych se při dovolené jinak nevyhnula. I když jsem vlastně nedělala nic extra zajímavého, netradičního nebo strhujícího, mám pocit, že jsem si dovolenou užila víc, než kolikrát v minulosti, když jsem se jen tak válela na nějákém exotickém místě. 

A taky myslím, že jsem se dost poučila.
Člověk obecně ví, jaké věcí by něměl. Například že by neměl zatěžovat svojí hlavu zbytečnostmi, nekoukat se na hlouposti v televizi nebo na internetu protože u toho neskutečně ztrácí čas, čistotu mysli i vkus, že není dobré pořád pracovat a ignorovat víkendy, že se má vždycky zaměřit raději na jednu věc a až jí dokončí vrhnout se na další, že je důležité si občas koupit něco pěkného na sebe (obzvlášť když se ve svých šatech člověk přestává cítit dobře), že není dobré trápit se tím coby kdyby, že nemá přehnaně řešit budoucnost, nebo že je dobré občas udělat čistku věcí kolem sebe, když má pocit, že už na něj všechno padá...A tak bych mohla pokračovat.

Všechno to ví, a stejně se podle toho neřídí. Z toho všeho pak nakonec dokáže vzniknout velká frustrující bublina, která ho naprosto pohltí. A přesně v takové chvíli je dobré se zastavit a na pár dní fakt nic, ale prostě nic nedělat. Dát si voraz. Nepřemýšlet, protože mozek je tak zmatený, že stejně nic nevymyslí. Odpočívat, "očistit se".  A pak se třeba jednou ráno probudí a zjistí, že už zase ví. A že ten život je sám o sobě vlastně děsně jednoduchý. To jen my lidi si ho komplikujeme tak, až se v něm dokážeme úplně ztratit.

A po téhle fázi přichází na řadu akce a nastavení změn.
Netroufám si tvrdit, že jsem to všechno zvládla protože je to nekončící proces. Ale mám pocit, že už tak něják o kousek zase vím, jak na to. 

A teď už dost filozofických keců :)
Dneska Vás kromě nich totiž budu ještě otravovat náloží fotek z mojí "dovči".
Jsem stále dost špatná blogerka co nemá kolikrát ve vhodnou příležitost po ruce foťák. A když má, tak mě zas nenapadne danou chvíli zaznamenat. Pokusím se polepšit, ale určitě mi dáte za pravdu, že lepší je daný okamžik naplno prožít než zdokumentovat, že jo? ;)

A tak se můžete podívat alespoň na to, co se mi zdokumentovat podařilo. 

Kromě níže uvedeného jsem stihla třeba ještě běhat v dešti, najít ptačí pírko s puntíkama (no fakt!), které se mi následně hned podařilo ztratit, hrát na bubny, po děsně dlouhé době zajít do obchoďáku a dokonce si tam dokázat konečně i něco koupit, vidět spoustu dlouho neviděných známých a kamarádů, trochu se u toho opít, zažít výpadek proudu u nás v lese a následnou černou hodinku se svíčkami a téměř každý večer končit v naší místní hospůdce se sklenkou suchého rulandského...

A taky....

...s Joeym (a někdy i s Kubou když měl čas) chodit do lesa. A lehnout si na louku. Naši schovku v trávě už nemáme, tu už nám posekali a tak jsme si našli nové místo. Nahoře na kopci s výhledem do údolí...


...užívat si dlouhé rána s pomalým rozjezdem a ještě pomalejší snídaní. Jíst hned několikrát vajíčka přímo z pánve a u toho si číst. Takové rána neskutečně miluju a jsou jedním z hlavních důvodů, proč chci do budoucna - buď vstávat dřiv abych si je mohla užívat častěji (málo pravděpodobné), nebo konečně víc pracovat z domu (pravděpodobnost snad větší)...



...zajet na posvícení k babičce, koupat se tam v bazénu, užít si její skvělé jídlo a zdejší vesnickou akce, která je prostě jedinečné jak přes den...


...tak v noci...


...a hlavně zas o kousek víc "zezelenat". Vzhledem ke svým neutuchajícím problémům se zády a stavem celkové imunity, mi ani nic jiného nezbývá. A tak jsem si slíbila, že se o sebe budu už konečně a opravdu pravidelně starat. Protože ať to zní jakkoliv klišácky, došlo mi že to zdraví fakt není zadarmo. 
Že je to to nejdůležitější co máme a když není ono je pak naprd všecko. A taky že jen ve zdravém těle může sídlit zdravý duch a že všechno se vším neskutečně souvisí!
Přečetla jsem pár chytrých knížek, najela na "zelenou vlnu" a stanovila si pár pravidel, které se chystám dodržovat. Na druhou stranu jsem k tomu všemu značně skeptická, protože takových "záchvatů zdravosti" už tu bylo a nikdy mi dlouho nevydržely. Jsem zvědavá, jak dopadne tentokrát. Myslím, že bych tomu mohla věnovat další článek, protože co je psáno to je dáno a budu mít alespoň větší motivaci všechno dodržovat.
Jdete do toho se mnou??


....ale protože zastávám pravidlo všeho s mírou a zdraví rozum především, užila jsem si i toho bůčku a dalších mňamek které tak miluju... Přesně totiž vím, že kdybych si něco nadobro zakázala, moje srdce by po tom najust začalo toužit o to víc...




...a každou středu nám začal na stůl "přistávat" domácí tvaroh od jedné místní kravičky. Mám radost z dalšího domácího produktu, který se u nás doma začal pravidelně podávat a hlavně z domácího žervé (přidávám do tvarhou jen trochu smetany a soli), které chutná prostě báááječně, no co Vám budu povídat...


...taky si užít výlet a koupání v zatopeném lomu...



...a stíhnout i lehké tvoření. Tím myslím opravdu lehké.
Radost mi udělali "nové" kraťasy z kalhot, které jsem stejně nosila minimálně (člověk se musí občas hecnout a prostě šmiknout) a taky tělové máslo, které jsem si umýchala podle Míšy a jejího návodu tady. Už dlouho jsem chtěla mít v koupelně zavařovačku plnou nějákého přírodního patlátka. Plná teda zatím není, ale příští várku už udělám pořádnou, protože tohle máslíčko je velká lahoda! ;)



A jakkoliv to vypadá trapně - mít o dovolené seznam restů, mě to hrozně pomohlo. Udělala jsem tolik věcí na které jsem se už dlouho chystala a i když mi trvaly dvakrát dýl než obvykle (přece se nebudu o dovolené honit, že), bylo skvělé se dneska odpoledne kouknout na papír a vidět, že mi zbývá už jen jeden jedinný bod...

...takže jsem dost uklízela. Ale nebyl to ani tak úklid, jako očista. A já se po každé vytříděné poliččce cítila líp a líp. Například jsem zjistila, že máme doma celý koš zbytečných skleniček...



...vyžehlila jsem asi trilión kilo oblečení, které jsem následně protřídila a slíbila si, že takhle daleko už to zajít nenechám. Buď to vyžehlím hned, nebo se na žehlení vykašlu úplně. I když mě žehlení baví (jsem divná, já vím), dostávám se k němu vážně sporadicky a koukat do té doby na ty plné koše prádla, to opravdu není žádná hitparáda pro duši...



....a na závěr jsem si nechala motivační foto před a po. Náš pokoj hanby, který mě nejspíš tížil na duši víc, než jsem si myslela. Naše pracovna alias příležitostná ložnice pro hosty je opět použitelná a návštěvy se konečně nemusí bát u nás přespat :) A mě je najednou tak něják lehčeji...




Snad Vás můj dovolenkový fotoreport neunudil a já se těším zase příště...

A teď už mě omluvte, Kuba mě volá na víno...;)

Pac a pusu z lesa ♥

16 komentářů:

  1. Ahoj, vítej zpátky :)
    Je moc dobře, že sis pro sebe dala čas...
    Tvůj reportík je inspirativní.....a musím říci, že spoustu věcí cítíme podobně. S žehlením to mám úplně stejně!!! :)
    Seznam restů - jak se hezky česky řekne - "to do list" - používám moc ráda. Píšu na něj věci i pro manžela, protože jinak se nedokope... A aspoň ví, co od něj očekávám ;).
    Nejvíc mě dostala "pracovna". Mám v domečku jeden pokojík, v budoucnu dětský pokojík pro druhé miminko :), nyní pokoj pro hosty. A je v úplně stejném stavu jako vaše pracovna "před".... A taky mě to trápí.... Takže stačí jen chtít....a udělat.
    Jsem ráda, že jsi zpátky.....a že máš svůj seznam restů vlastně hotový..
    Krásný den...Kat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kat, musím se přiznat že já teda "to do" listy moc ráda nemám (páč prostě znamenají práci:o), ale ty proškrtané, ty jsou celkem fajn :) Tak přeju ať se brzy s Tvojí pracovnou taky popereš, na druhou stranu, člověk se do toho nesmí nutit. A když se mu pak jednoho krásného dne bude chtít, jde to najednou nesmírně rychle :o)

      Vymazat
  2. Óóó... jaká úleva, přečíst si, že to tak nemám jen já:-) Dovolená v lese ( na chalupě ) mě teprve čeká a plány mám obdobné. Já sice nežehlím vůbec ráda ( je totiž spousta věcí, které dělám daleko radši ), ale pohled na plný koš je děsný... a navíc ten pocit, když je vše hotovo... je úžasný. Dík za inspiraci a skvělý blog. Přeji, ať to tak krásné dlouho vydrží. ( To je totiž po žehlení můj problém číslo dva :-)) ... Johanna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jonanno, taky dělám spoustu věcí mnohem radši než žehlení, ale pokud si mám mezi domácími pracemi vybrat, žehlení je celkem fajn, člověk si k tomu pustí film a pak se to dá...lepší než například mytí oken...bléé :) Asi jsem to žehlení podědila po otci (ano, mám otce co žehlí:))

      Vymazat
  3. Ty Tvoje články vždycky nějak vytrhnou člověka z toho běžnýho městskýho života, teď se na chalupu, na kterou jedeme dnes odpoledne s kamarády, těším snad ještě víc! Čeká nás výprava na borůvky (načež já nějak pokazím těsto na knedlíky a všichni mě zabijou), vesnický koupání pěkně bez chloru a lidí, guláš na ohni... Nejlepší dovča:) Jinak závidím uklízecí morál, kolem mě to vypadá, jako když vybuchla bomba, ale nemůžu se dokopat s tím cokoliv udělat. A ještě víc závidím ten domác tvaroh, mňam! Jsem ráda, že se tělové máslo povedlo!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás borůvky bohužel skoro vůbec nerostou, takže ty Ti děsně závidím. I ten guláš na ohni, jůů, ten jsem ještě nedělala a vůbec, zní to báječně...tak užííívej! ;) Je super že Tě moje články vytrhujou z městského života, to je to co bych si přála, aby byl náš bloček taková úniková cesta z města :o)

      Vymazat
  4. Fajné počtení! :)) Takové sršící energií, jak to po správně strávené dovolené má být. Taky mám ráda odškrtávání ze seznamu restů, proměny a hloubkové úklidy a všechno podobné nakopávací :) Btw jsem určitě pro ten zdravý článek příště :)
    TWF Kami*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kami díky, ona to sice byla dost netradiční dovolená (kdo proboha o dovené uklízí?? :o), ale moc fajn...Kéžby ta energie vydržela co nejdýl...Zdravý článek bude, už mě to drží víc než týden (což je v mém případě rekord :o) a pořád jsem stejně nahecovaná tak se o své nové poznatky musím podělit ;)

      Vymazat
  5. Krásné fotky. Taky jsem se teď dala do velkého "letního" úklidu, jelikož už jsem se na to opravdu nemohla dívat, takže například po dvou letech umývám troubu a spoustu podobných věcí :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na jaře je toho vždycky něják moc, takže taky hlasuju raději pro letní uklízecí ceremonie...i když je to takové divné v létě uklízet, ale co už...:) A teď jsi mi připomněla, že jsem u nás doma úplně zapomněla na naší troubu! :o)

      Vymazat
  6. Moc milý článek opravdu. Je vidět, že dovolenou trávíme letos zhruba podobně, i já jsem doma i když ne přímo v lese, ale ten máme naštěstí blízko. Obdivuji, že ses pustila do žehlení. Já taky měla tuto činnost docela oblíbenou a je to fakt divný, ale pouštěla jsem si přitom vždycky filmy a seriály, ale poslední dobou jsem zjistila, že mi to žere hodně času...tak jsem se na žehlení vyflákla úplně, max něco jen tak přežehlit do práce :-D
    Je vidět, že jsi o dovči opravdu nelenila a naplno si to užila a ani si nemusela vyrazit někam za hranice. Moc se mi líbí Tvůj přístup k životu. Je to takové milé, srdečné, hodně naladěné na mou vlnu.
    Tak ať máš i dny mimodovolenkové plné pohody!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Em, taky jsem po tomhle posledním žehlení začala uplatňovat praktiku nežehlení. Většinu věcí složím hned ze sušáku a až na pár kousků to fakt jde. Zase ušetřený čas, jupí! Uvidíme jak to půjde dál...Děkuju Ti moc za Tvoje milé slova. Píšu jak se mi chce a jak to cítím a jestli je to milé a srdečné jak říkáš, tak to si jásám, zjistila jsem totiž že mi přenášení pozitivní energie (virtuálně i ve skutečnosti) dělá ohromnou radost. Ale pořád se to spíš učím...A někdy stačí tak málo, třeba jako Tvůj milý komentář!

      Vymazat
    2. Jéjda, já jsem ráda,že můžu udělat radost komentem. už mám tak málo času na komentování a jsem typ, co v komentech dost žvaní :-). Ale jako blogerka moc dobře vím, jak to potěší, když má člověk super zpětnou vazbu, když si někdo příjde na blog pokecat a tak...hodně to motivuje....
      U Tebe to tak cítím, dám si kafčo a juknu, co je u Tebe nového, někdy přeletím, když není čas a pak se vracím ke starším článkům.
      S tím žehlením, věř, že už se Ti k tomu nebude chtít vracet :-D. Já už mám vymakanou metodu, jak věšet i povlečení tak, aby mi uschnulo "vyžehlené" :-), a to jsem tvrdohlavě léta žehlila povlečení, kašlu na to. No sekýruju i svoje děvčata, aby věšely prádlo tak, aby se dalo jen posbíra, ale tak bude se jim to hodit v životě, že jo. :-)
      Ideál je třeba ráno povlečení vysléct, vyprat, do večera uschne a zase navléct :-D, no ale to si člověk může dovolit v parném létě a třeba právě o dovolené :-). Ale taky jsem o dovolené žehlila, neboj, pidi hromádečku malých polštářků pod hlavu a asi čtyři utěrky !-) a k tomu jsem si pustila seriál.... Moc zdravím do lesíčka, doufám, že tam máte krásno!

      Vymazat
    3. Zpětná vazba je důležitá, asi víc než jsem si myslela. Jak říkáš, motivuje to i když to celé dělá člověk pro sebe a proto že ho to baví, s tou zpětnou vazbou je to prostě lepší :) Děkuju ti za ní...Dělám to teď taky tak. Snažím se líp věšet a pak neházet do koše ale rovnou z věšáku skládat do skříně. A ono to fakt jde :) Doufám, že mi to vydrží, vážně to ušetří spoustu času a ten je jak známo k nezaplacení ... Díky za rady do života eM :o)

      Vymazat
  7. Elvinku, divím se sama sobě, ale tvoje dovolená je mi moc sympatická :D. Úplně vidím ten úklid a tak, ale já to měla letos úplně stejně a úklid mého okolí mi pomohl uklidit i uvnitř ;o).
    Každopádně senza-super-bájo článek, mám pocit jako bych se z dovolenky taky právě vrátila ;o).

    PS: na zdravý článek se moc těším, taky se o zdraví poslední dobou starám víc než dřív... Takže už se nemůžu dočkat tvého pozitivního zdravého povídání. Protože pozitivní je vždycky ;o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už se taky těším Deni až ten článek dám dohromady, poslední dny toho mám v hlavě tolik že jen přemýšlím jak to sesumírovat. Starat se prostě musíme, ono nám to tělo zase vrátí...Tak se těším zase příště ;)

      Vymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥