Waiting...

     Čekání...
...

Bohužel nejsem schopná na žádné z fotek pořádně zachytit náš vánoční stromeček v jeho skutečné podobě. Ale vězte, že je celkem pěkný:)

     Letos jsme ty Vánoce malinko podcenily. Né, že bychom se nezačali připravovat včas, ale pak přišla nějáká prodleva a najednou se na nás nakupilo spoustu povinností. Plno nábytkových zakázek, které chtějí mít lidé doma do Vánoc, naše výmysly ohledně vyrábění vánočních dárků a k tomu ta menší spontánní "přestavba" obýváku, která ho obrátila vzhůru nohama a započala domácí anarchii ve všech našich věcech a všeobecném pořádku.

Víte, jak jsem mluvila o tom, jak rychle se u nás doma teď pořád něco mění? Nová polička je toho důkazem, byla mi darována hned ten den, kdy jsem v posledním příspěvku fotila tenhle náš rožek. A zamilovala jsem se!  Je tak krásně jednoduchá a lesní. Myslím, že bychom jí mohli po novém roce začít vyrábět.

     Takže jak už jsem psala, letos musely některé vánoční nepostradatelnosti, jako třeba pečení cukroví, jít trochu stranou.
Naštěstí to vypadá, že všechno dobře dopadlo, cukroví od maminky a babičky to jistí (škoda, že už je téměř snězené!), obývák konečně taky vypadá vcelku k světu a pořádek se odložil do "tajné komůrky" napak. Pamatujete ten díl v Přátelích, kde Chandler objeví Moničinu tajnou komoru? Tak takovou momentálně doma taky máme. Teda on je to celý pokoj, ale teď by to těžko někdo poznal:o)


    Teď ještě přesvědčit nějákou kouzelnou lesní vílu, která půjde kolem, aby nám zabalila všechny dárečky a můžeme se pár dní jen tak válet a koexistovat ve společnosti všeho toho jídla a pití, které jsem dneska statečně samotinká v supermarketu pro nás vybojovala (vězte, že ten "skok" z lesa do něčeho tak šíleného jako je supermarket den před Vánoci, je značně morbidní) a hlavně nejlepšího bramborového salátu Kubovi babičky na světě. Než se samou tíhou neunesem. Obávám se, že nám to nadlouho stejně nevydrží, než nás Joey vyštěká jako největší lenochy ven.

Polička, Elvin a taky my, noo:)

    A tak teď doma čekáme až se nám vrátí ten poslední člen, který ještě dnes časně z rána musel odjet s posledním nábytkem do daleké Prahy a budeme všichni spolu...A pak samozřejmě s dalšími "lesními lidmi" a všemi těmi členy rodiny, které navštívíme, kamarády, kteří se zastaví ...a ... kdy že se to vlastně budem válet?? :)

     Tak já jdu dál nedočkavě vyhlížet Jakoubka, balící vílu a samozřejmě Ježíška. A přikládat vzorně polínka do krbu a těšit se...na ty nejkrásnější Vánoce...

Mějte taky ty NEJKRÁSNĚJŠÍ, protože Vánoce jsou právě a jen přesně takové, jaké si je sami uděláme...

Oheň praská, bačkůrky se vyhřívají a já čekám až se mi domů vrátí ten nejmilejší...

Washi pásky už čekají v misce na hodnou lesní vílu...škoda že mi ta moje dospělá část duše říká, že se nejspíš nedočkají