Vánoce

Vánoce v lese se nakonec stihli téměř se vším všudy. Byl kapr, domácí vánočka, nějaké to cukrovíčko a dárků víc, než bych čekala. Žádný kolaps, či dokonce hádka nepřišla. Po tom, co slýchám kolem sebe a zjišťuju, jak je vlastně Štědrý den pro mnoho lidí krizovým dnem v roce, snad skoro zázrak. Řekla bych, že společné Vánoce už máme zkrátka vychytané. Furt je co zlepšovat, samozřejmě. Dárky jsem zas balila čtyřiadvacátého dopo i když se každý rok dušuju, že letos už to stihnu předem. Ale jinač dobrý.

Jen teda Joey musí stále držet chudák dietku. Žádná obří kost a sloní ucho se tak pod stromečkem nekonaly. Dostal dva dentasticky a s tím si musel vystačit. Naštěstí je už mimo ohrožení života. Teď jen doufat, že lednové testy dopadnou dobře a zas bude všecko v pohodě.

Večeře byla skvělá a díky odpolední polívce, kterou od tohoto roku zavádím jako tradici, jsem se výjimečně ani nepřejedla. Vypila jsem ovšem sama skoro celou láhev Bohemky a usnula v 6 večer vyvalená u televize ani nevím jak.  Kdysi jsem pili šáňo společně, jenomže poslední dobou je to vždycky jen na mě, protože Kubovi už zkrátka tolik neleze. A pak to tak vypadá. On říká, že jsem střelec a mám pocit, že vyžahnutí takového množství alkoholu někým tak prťavým jako jsem já,mu snad imponuje. Já zas myslím, že jsem prostě jen trubka, co miluje bublinky.

Kuba šel pak na chvíli pařit ven a když jsem se v 8 probudila, byl už u mě a společně jsem koukali na Pelíšky. Dotáhla jsem spokojeně ten zbytek šampaňského a pak zase usnula. 

Tak takhle nějak letos vypadaly ty naše Vánoce...

Marmelády s příběhem jsou fakt žrádlo. Jak jsem psala na instagram, nikdy jsem nebyla marmeládová. Teď bych je naopak valila furt. Na domácí vánočce gurmánství nevyššího kalibru. Mňam!

Já zdobila klasicky, kuba po truhlářsku. Jeho dřevěné "mašličky" mě fakt dostaly. 

Balení domácí slivovice, se kterou se stavil kamarád taky...

Dostala jsem krásný japonský servis. Jeho využití jsme na snídani druhého dne každý pojali po svém.

Tak pěkného silvestra a vše nej do nového roku Vám přejeme z lesa ♥

Páté Vánoce v lese aneb rychle a zběsile

Vůbec nechápu, jak to uběhlo, ale dnes je to pátý rok, co budeme slavit Vánoce u nás v lese. Jenomže letos je toho pořád v té hlavě nějak moc na to, abych si začala konečně užívat ten vánoční čas. Nejvíc vánoční atmosféry jsem nasála, když jsem zkraje adventu prodávala na vánočních trzích. I když to není žádný med, stát celý den v té zimě, byla to nová zkušenost a hrozně jsem si ji užila.

Jinak ale moje hlava neustále bloudí mezi hledáním těch nejvhodnějších vánočních dárků, pečením dortíků na vánoční večírky, vymýšlením receptů a mojí novou prací. Konečně jsem se rozhodla, že nebudu svoje sny a touhy o tom, co bych chtěla opravdu dělat krmit a rozvíjet jen ve svojí hlavě, ale začnu něco dělat. Cokoliv. A tak jsem začala vařit v restauraci, kde mě doporučil kamarád. Sama bych na to asi nikdy nenašla odvahu a tak teď vstávám ráno před šestou a po obědě už jsem zpátky doma a zasedám ke svému počítači a svojí stálé práci. Zatím to zvládám, ale na další věci už nezbývá tolik času. Nevím, zda-li mě to vůbec někam posune, ale jedno vím jistě. To, že s nožem v ruce a v zástěře mě to vážně baví!

No a ty dárky...!

Už pár let nakupuju společné dárky i za Kubu, protože on Vánoce stále neřeší a nemá rád. Myslela jsem si, že je to rok od roku lepší, ale každý rok mě opět překvapí, když se vytasí s tím svým postojem o tom, jak jsou Vánoce nesmyslné. Vím, že mu vadí to, že se lidi chovají jako ovce a dělají věci jen proto, že se musí. Já mám Vánoce naopak ráda a snažím se dělat jen to, co sama chci. Ale ty dárky bych letos asi taky raději zrušila. Sice je obvykle nakupuju a vyrábím hrozně ráda, ale když se dostávám do časového tlaku a nejsem v tom správném rozpoložení, kdy je pro mě snadné dárky vymyslet, mění se to celé pak v klasické předvánoční peklo jménem "musím honem nakoupit vánoční dárky", který upřímně nesnáším.

Nerada utrácím peníze za hlouposti a vždycky se snažím hledat věci, byť jen drobnosti, které obdarovaný skutečně využije. A letos se přiznávám, že to prostě nezvládám. Těch rodinných příšlušníků z obou stran je zkrátka moc. Snažím se to vybalancovat a nějak zvládnout, abych se nedostala do toho předvánočního stresu, ale jelikož se doba, do kdy dárky stíhají přijít poštou každým dnem krátí a ocitnout se pár dní před Vánoci v nějakém nákupním centru je pro mě ta největší noční můra, mám už docela na kahánku.

Chtěla bych většinu dárků stejně raději vyrobit a pojmout to celé nízkonákladově. Šetříme, jak se dá a dárky u nás nikdy nebyly o penězích. Akorát mám tak zaplněnou hlavu, že nejsem ani schopná domyslet, co vlastně vyrobit. Ale asi je to vždycky něco za něco, jelikož práce a dílna nám momentálně jede jako nikdy a kluci chrlí nábytek rychlostí, na kterou nejsem vůbec zvyklá.

Odoláváte taky (i když s námahou) vánočnímu šílenství nebo to máte letos všecko zmáknuté?
R. ♥

Nový soused

Přistěhoval se do chaty ke studánce. Je to cestovatel a dobrodruh a ze všeho nejvíc miluje Japonsko. Každé ráno vstává před čtvrtou, zacvičí si Pět tiběťanů, vypije svůj šálek zeleného čaje a jde pěšky na autobus do práce nebo jede na kole. Dělá co miluje a miluje to, co dělá. Doma má kočky za sklem a teď už i stolek a knihovnu od nás. A je v našem věku. Je v našem věku!

Jak jsme potkali dizájn

O víkendu se pořádal první ročník ostravského Meat Designu a my byli tam. Nejen jako návštěvníci, ale hlavně jako vystavující. 

O našich dojmech si můžete přečíst a všechny fotky z akce najdete tu.

A tady je ještě několik mých osobních postřehů a dojmů:

- pár lidí si mě automaticky párově přiřadilo k našemu kamarádovi který s námi vystavoval a skoro celé to okecal za nás. Je pravda, že výškově a asi i vizáží bychom k sobě ladili víc, jelikož je mlaďounkej a mě stále jen málokdo hádá na to,že mi táhne pomalu na třicet. A Kuba, ten byl navíc věčně někde zalezlý, jelikož se stydí reprezentovat svojí práci. To já taky, kecat mi jde líp přes papír a klávesnici než naživo. Ale nebojte, oba se to učíme. A ne, opravdu jsem Kubova a jedině jeho :)

- Frýdecko-Místecká restauračka Carbon dělá naprosto luxusní burgery. Jestli budete mít někdy cestu, určitě se tam zastavte. Vegetariánský burger mi chutnal snad ještě víc než ten hovězí, takže dobrý tip i pro nemasažravé.

- práce s lidmi je namáhavá. Někteří jsou divní a jiní samozřejmě zase boží. Takže harmonie vesmíru opět vyrovnána. Tak či tak, stále obdivuju každého, kdo s nimi pracuje. Musí to být fakt náročné. Pro mě, bezkontaktního introverta je to těžké v každém případě, ať už mě objímají nebo lamentují.

- jsem ještě o něco víc zamilovaná do kokedam a závěsných kytek ze Zahrady na niti. Kubovi se líbili taky a dokonce můj návrh jednu si pořídit nezavrhl, ale podpořil. Bohužel já si na to stále netroufám, protože jsem tak mizerný zahradník. A zabít takovou nádheru, to bych si vyčítala do smrti smrťoucí. Možná nějaké aerárium s kaktusem by mohlo být reálnější a v mé přítomnosti životaschopnější. Ještě uvidíme...

Zdroj: http://provoz.net/program/meat-design-ostrava-2015/

- mojí další láskou se staly tyhle dřevěné hračky. Jo, je to fakt dřevo! Hrozně oceňuju ten nápad a úplně si umím jedno zvířátko představit u nás doma na poličce. Třeba mrože. Nebo soba. Néé, kobylku! Tak vidíte, celá já. A celé to mají na svědomí tři Opaváci! Zkrátka boží celé od začátku až do konce.

Zdroj:http://provoz.net/program/meat-design-ostrava-2015/

Bylo to zkrátka super a jsem ráda, že jsme konečně vylezly z toho našeho lesa a ukázali sebe i svojí práci světu.

Co vy, slyšeli jste o Meat Designu? A kdo tam byl?

Jeden lepší svět, prosím

Jestli mi něco v blogerských vodách za poslední dobu dávalo opravdu smysl, pak to byla výzva magazínu LOHAS, který píše o udržitelném životním stylu. 

Přispěla jsem svou troškou do tohoto eko-mlýna a vy si tak můžete dnes přečíst něco o tom, jaký je momentálně můj vztah k udržitelné módě, kolik kosmetiky denně používám a nebo co to podle mě znamená ekologicky bydlet či jíst.

Stačí kliknout tady.

Nehrála jsem si na žádnou světici, jelikož jí nejsem a přiznala jsem všechno tak, jak to opravdu je. I se všemi těmi chybami a rezervami, které stále mám.

Chtěla bych tímto vyzvat tak trochu i Vás, abychom se (nejen dnes) inspirovali navzájem v tomto způsobu žití a bytí. Protože pokud to není jen póza a opravdu to tak ze srdce cítíte, je fajn o tom mluvit. Jedině tak můžeme inspirovat ostatní aby se taky zamysleli a žili lépe, kvalitněji, zdravěji a šťastněji. A taky tím můžeme podpořit ty, co už to dělají.

Život ve stylu LOHAS je pro mě totiž především styl života, který vytváří lepší svět. Takový ten, ve kterém je více radosti, méně utrpení, nikdo nikoho nezneužívá a všichni dělaj tak nějak víc to, co milujou. A kdo by takhle nechtěl žít?

Zkuste na to myslet i v souvislosti s aktuálním světovým děním. Nejen že nenávist není udržitelná, ale nakonec zplodí vždycky jen další nenávist.

Mějte hezký víkend, obejměte v něm alespoň jeden strom a mějte se zkrátka fajn :)