Kohoutí stopa a rychlé ranní DIY

   Dnes v noci se mi zdálo o kohoutí stopě . Dokonce jsem se ve snu viděla, jak sahám do skříňky, kde mi už nějáký pátek leží sukně s oním vzorem. Starý úlovek ze sekáče, který čekal na svoji chvíli... 

A když jsem se pak ráno probudila, bylo to jasné. Ruce mi cukaly a já věděla, že dneska se mnou nebude vůbec k vydržení, dokud z té sukně něco nestvořím.

    Moje DIY jsou většinou hrozně spontánní, nepromyšlené a tak trochu upatlané. To protože vznikají za pochodu a většinou ani já sama nevím, co z toho vyleze. A tak to bylo i s tímhle květináčkem.  Nejdřív jsem myslela, že to bude spíš rámeček, ale na ten dojde nejspíš někdy příště.

     Napatlala jsem prostě na všechno Herukles a snažila se to celé něják zaobalit. Překlady a hrbolky byly samozřejmě všudypřítomné, ale nějáké velké detaily a přesnosti v takových záchvatech tvořivosti jednoduše nevnímám. To,oč tu běží, je okamžitá  a co možná nejrychlejší radost z nového výtvoru a šnůrka to všechno kdyžtak jistí. A jak já ráda říkám, malé nedokonalosti jsou znakem ruční práce :o)

Taky tak milujete kohoutí stopu? ♥

   Pac a pusu z lesa...

Příběh našeho obýváku

   Byl to takový docela obyčejný obývák. V porovnání s mnoha jinými vlastně velikostně nadstandardní.

Ale my stejně věděli, že bude lepší, když bude ještě větší!

Nikdo naše plány o zvětšování a bourání moc nechápal a skoro všichni říkali, že se tím zbytečně připravíme o celý jeden pokoj.

A litujem?

Vůbec ne. Asi jsme holt velkometrážní typy. Vlastně si pořád říkáme, že by mohl být ještě větší :o) Pracovna nám stejně zůstala na původním místě a my teď díky malé přestavbě můžeme společně trávit mnohem více času, a to i když jeden z nás zrovna "počítačuje".

Jenomže znáte to. Něco si vymyslíte, naplánujete, a pak...pak to neprovedete. Zůstane jenom u slov a nesplněných přání.

A tak to vypadalo i s našim projektem zvětšení obýváku.

   Ale jeden sobotní večer přišel spontánní nápad. Nebo spíš kamarád. A pak dorazil i bratr. A když máte pohromadě tolik mužské síly, po ruce pilku a láhev malinovice, věci se najednou dají do pohybu hrozně rychle!

Místy až tak rychle, že jsme díky té rychlosti přišli o jednu zásuvku. (díky brácho:o)

...fandí nám i Beatles

Ale spontánní činy holt někdy přinášejí malé oběti. A pokud je vypnutý proud a jde jen o drát a né o život, je to ještě pohodička. Navíc nás přišel zkontrolovat i "stavební dozor", takže vše bylo pod odborným dohledem :o)

A tak byla během necelé hodiny poražena jedna sádrokartonová příčka a láhev malinovice. Najednou se nám otevřel úplně jiný prostor a plno možností jak s ním naložit.

A protože nejsem prostorově tak schopná jako Kuba, nechala jsem to na něm. Jak to nakonec všechno dopadlo jste už mohli vidět třeba tady.

Náš obyvák "před"

Náš obyvák "po"

    Jenomže... Čas plyne (neustále tak něják hrozně rychle), jste rádi že máte po tom všem jakž takž uklizeno... Ale co dál?

Díra s vykukující skelnou vatou na vás každý den kouká a čeká, kdy že si jí konečně všimnete a dáte ji sbohem. Času je málo, práce hodně a znáte to s tou kovářovic kobylou.

Ale tento týden se i ta kobylka dočkala! Protože má holt skvělého muže. Který nejenže díru "zaplácne" dubovými futry, ale ještě k tomu vysekne malé překvapení v podobě malinké a super roztomilé vestavěné poličky.

   Tyhle poličky mi připomínají staré panelákové byty. Byly snad v každém takovém, kde se na sebe napojovala jídelna s obývákem a rozdělovaly přechod z jednoho pokoje do druhého. A jelikož jsem tak trochu "retro", jsem z ní nadšená. I když ta naše je úplně prťavoučká a spíše na efekt. Nechtěli jsme se připravit zbytečně o moc manévrovacího prostoru :o) Každopádně máme doma konečně první knihovničku!

Nedávno mi navíc přišel odtud tenhle krásný polštářek s retro vzorem, který spolu se starou dobrou Ton židlí, vytvořil milý vintage-čtecí koutek.

Slečna polštářková mi přibalila k objednávce navíc i milý dáreček a zrovna jsem si všimla, že přidala do nabídky další krásné a originální kousky! Tak šup rychle do jejího obchůdku, než je všechny sama skoupím :o)

A co bude dál Jakoubku?

V pořadí je myslím gauč...;)

Náš nábytek v jednom klasickém interiéru...

   Dneska tady pro Vás mám obrázky z dalšího nového interiéru s našim nábytkem. 

Říkám těmhle interiérům "klasické", protože jsou takové neutrální a v dnešní době hodně moderní. 

Mám-li být upřímná. já mám raději interiéry, které nejsou zdaleka tak minimalistické a do posledního detailu sladěné. Se spoustou drobností a jinakostí, barvitější, možná i tak trochu "neuspořádanější" nebo jak bych to řekla. 

Ale tak jako já vyhledávám barvitost, spoustu lidí zase jednoduchost a minimalismus. Naprosto to chápu. A taky vím, že v bydlení, jakém se líbí mě, by se dost jiných lídí cítilo tak trochu schizofrenně:o)

   Koneckonců, většina interiérů (a nejen těch našich), se fotí hned po realizaci, ve fázi kdy jsou ještě nezabydlené, a takové až lehce katalogové. A tím pádem si vlastně svým způsobem si dost všechny podobné, což je asi to, co mi tak trochu vadí. 

Věřím ale, že s časem si každý majitel do toho svého bydlení "otiskne" svoji osobitost a nezaměnitelnost. Protože přátelé říkejme si co chceme, ale všechno dobré, a dobré bydlení  není vyjímkou, chce konec konců svůj čas.

    A dnes jsem Vám chtěla ukázat, že u nás v lese umíme i takovýto čistý a jednoduchý nábytek, i když podle toho co jste od nás dosud viděli, to tak možná nevypadalo.

    Stačí pak hrozně málo. Vsadit na kvalitní dřevo, detailní zpracování, a výsledek je, jaký je. 

Alespoň mě se tento masivní, kresbou dřeva vykreslený stůl a obývákový nábytek, který přiznává svůj skutečný (dřevěný) původ, líbí mnohem víc, než ten s umělou laminovou kresbou.

   Víte, dříve jsem to nijak nevnímala a neřešila, jestli je nábytek z lamina nebo opravdového dřeva. Vlastně jsem to ani kolikrát nepoznala a zajímal mě jen výsledný efekt na obrázku. Prostě jako klasickou ženskou. Ale od té doby, co mám doma truhláře, jsem už děvče znalé, dřevem ovoněné, a  tak už vím, jak markantní rozdíl může být mezi dřevem a "dřevem". A že ten slepovaný, namletý dřevěný prach, slisovaný do desek, prostě nikdy nebude vonět, držet a hlavně dělat takovou radost, jako opravdový kus stromu.

   Z naší dílny je stůl a obývákové skříňky.
Ty "špalkostolky" špalky vlastně nejsou. Ono by to asi ani nešlo. Umíte si představit něco takového posouvat třeba při úklidu? :) Ve skutečnosti jsou tyhle "špalky" hrozně lehoučké. Tady tu náhradu opravdového dřeva za něco "jakodřevo", docela chápu.

   Zpracování interiéru jako celku je opět Zuzčina práce. Líbí se mi hlavně ta jídelní lampa s retro nádechem a optimistická nálada celého interiéru.
Jelikož je celý obývák s kuchyní a jídelnou opravdu hodně neutrální a čistý, majitelům dává velkou volnost v tom, jak ho v budoucnu dokrášlovat a měnit. Bude stačit pár doplňků a běhěm chvilky může působit úplně jiným dojmem, budou-li chtít...A změna bydlení je přece vždycky velká zábava!
Tak ať dobře slouží.

Klasický žluto-šedý interiér by Repper and Epes Rádes

První piknik, první vylíhnuté kuře a znovunalezená láska

  Já to věděla, že se mám včera vykašlat na všechny povinnosti a jen nazout bílé plátěné botky, odšpuntovat něco dobrého a rychle vyběhnout ven, užívat si to krásné počasí! 

   První  letošní opékačku máme u nás v lese za sebou, první jarní piknik proběhl včera, a tak je jasné, že jaro už je prostě vážně tu!

   Doufám, že jste si taky včera dosyta užili sluníčko a tak Vás moc nemrzí ten dnešní nečas. Mě tedy určitě ne, celý den stejně sedím u šicího stroje tak, jak jsem měla v plánu, a asi po 3 letech něco šiju. A protože jsem si ještě neprošila prsty, dá se říct, že úspěšně. Jsem totiž asi taková švadlena, jako zahradnice. Ale o to víc mě těší, když se mi nití povede něco opravdu spojit dohromady!

Ani to nemusí být velký piknik s horou jídla. Stačí láhev něčeho dobrého, deka, pár dlouho opomíjených časopisů a na světe je najednou nádherně...

   A mám tady dneska ještě jeden svůj úspěch (jsem to ale chlubila). Vylíhlo se mi totiž mé první kuře!

JENOMŽE! Neumím sice moc zahradničit, moje šicí dovednosti jsou zatím taky na pováženou, ale chovatelka kuřat, tak ta bych byla snad úplně nejvíc nemožná. A jak jsem to tedy dokázala?

No koukněte raději rovnou na obrázek, jak to s tou mojí slavnou agro činností vlastně je:

   To jsem tak byla jednou na poště, kde se teď ve velkém prodávají tyhlety líhnoucí se kuřátka. Skupujou je tam maminky, babičky i tetičky pro svoje ratolesti a pak takové nedolíhnuté dospělé děti jako já. 

A jak to funguje? Vajíčko se prostě ponoří do vody a pak se čeká...A asi za 24 hodin se začínají dít věci...

 

   Kuře ve vodě bobtná a roste až do stavu, kdy máte doma takovéhoto malého ošklivého Alienka. 

No...být dítětem a vylézt mi po 72 hodinách netrpělivého čekání na svět něco takového , asi bych se bála podívat vůbec do ledničky, kdykoliv by tam leželo pudlo s vajíčky.

Ale abych tomuto velikonočnímu nápadu nekřivdila, proces líhnutí byl nesmírně zábavný, prožívali jsme ho v práci snad všichni a byla to fakt sranda!

A doma Vám pak může hezky dekorovat. 

Po vyjmutí z vody se totiž kuřátko dostává do přesně opačného procesu. S postupným usycháním se zmenšuje a ta dehydratace mu dost sekne! Nakonec je z něj vlastně celkem roztomilý tvor...

"Yeass!"

Znáte tyhle kuřátka? Jestli ne, utíkejte si nějáké ukořistit, za 35 kaček je to srandy kopec;)

    A znáte tenhle olejíček?

Když mi tak hezky stál na stole u kytice růžiček, musela jsem si ho vyfotit. Ony ty jeho úžasné vlastnosti s jeho fotogeničností totiž zdaleka nekončí.

   Je to už nějákou dobu, co jsem ho měla, dělal mi radost hodně dlouhou dobu než jsem ho celý spotřebovala, a teď, protože moje vlasy si stále nedají řict, jsem si na něj zase vzpomněla. Krásně voní, hrozně dlouho vydrží a vzhledem k jeho pořizovací ceně (obzvlášť když se ukořistí v nějáké velko-prodejně) je to prostě olej s velkým O.

Mám ho tak ráda hlavně proto, že ať už si ho dám na vlasy mokré i suché, v množství velkém i malém, vždycky se báječně vsákne a nikdy nezanechá vlasy takové...olejovité a nevábné. Vše co po něm zůstává, jsou jen hebké kadeře. I když nazvat to moje momentální roští zrovna takhle, je dost odvážné.Ale po dávce Mythicu tu hebkost a jemnost alespoň dost dobře předstírají.

Zkrátka, je to prostě miláček. 

Měla jsem na vlasech už hodně olejů, těch obyčejných z drogérie i těch renomovanějších, ale pokud nechci za lahvičku utratit hotové jmění, tohle je jednoznačný vítěz a já ho budu uctívat tak dlouho, dokud mi nenarostou nové a zdravé vlasy. 

Věřím, že takový den jednou příjde, protože kdyby moje vlasy měly vyjadřovací schopnosti, myslím, že momentálně by musely příst, vrnět, nebo něco podobného. Tak dobře se u mě totiž nikdy neměly. Ale já jim toho taky holt dost dlužím...(viz...)

Mějte hezkou neděli, já jdu zase švadlenit;)

Pac a pusu z lesa...

Teenagerovský pokojíček ve street stylu

    Pamatujete na Brand dog box? :)

Dneska tady mám konečně fotky interiéru, z něhož ona bedna pochází. Ve spolupráci se Zuzkou, vznikl tenhle pokojíček pro mladého kluka, co rád skejtuje a tančí street dance. Cílem celého projektu bylo přenést uvolněný a mladistvý streetový styl života do interiéru a posunout původní dětský pokojíček dál, do dospěláčtější podoby.

     Všechno mělo vypadat na první pohled tak trochu jako právě vytažené ze skládky, ale zároveň tak, aby bylo hned na ten druhý pohled jasné, že je to "čistá práce".

U kontejnerů na masivních železných kolečkách byla nápad takový, že by mohly imitovat kovové boxy, i když budou vlastně vyrobené ze dřeva. Takže takové lehké klamání tělem, což máme rádi :o) 

   Protože byla v interiéru plánovaná tahle extravagantní tapeta a autentické graffiti, nábytek měl být spíš umírněný a jednobarevný. A tak Kuba na komodu, stůl, postel i skříň použil místo patiny alespoň "lodní šrouby", které nechal pořádně vyrezavět a následně zakonzervoval lakem.

    Nábytek má tedy na svědomí Kuba (škoda jen že chybí fotky psacího stolu) , zbytek doladila Zuzka a já tentokrát taky trochu přiložila ruku k dílu a pomohla s výrobou červeného a černého kontejneru. Graffiti na stěně se jménem mladého majitele tohoto království, je výtvorem grafiťáka Filipa. 

   Oba kontejnery a taky komoda je pojízdná, a kolečka na kterých stojí jsou tak masivní , že přežijou snad i atomovku. Mladý skejťák si je tak může posouvat a stěhovat po pokoji do aleluja.

   Nakonec došlo i na samotné skejty, ze kterých se vytvořila efektní polička. Na fotce zatím nevisí, ale myslím že touhle dobou bude už zavěšená a plně funkční.

    HÉÉJ, héj,héj,...kup si spréj... 

   Tady uvnitř už psa nečekejte...Žebrovaný kontejner dostal šuplíčky a zbrusunové kování.

   Nejvíc nejlepší je stejně postel, si myslím. 

Horní víko je odklápěcí, takže slouží jako úložná truhla, zbylé místo je do poslední škvíry využito na šuplíky, protože jak to asi všichni známe, úložných prostorů není nikdy dost. Z opačné strany pohledu v horní části postele nakonec zbylo místo i na malou tajnou skrýš :) Protože maminka je tolerantní, myslelo se i na budoucí dámské návštěvy-postel je opravdu velká. A "džínové" povlečení je už tou poslední Zuzčinou třešinkou na pomyslném dortíku...

   K výrobě tohoto kontejneru nás inspirovaly "Pennyiny dveře". Nevíte o čem mluvím?
"Leonarde a Penny, Leonarde a Penny, Leonarde a Penny...!"...už víte?...BAZINGÁ!:o)

 Tak co na něj říkáte? Připadá Vám pokojíček moc divoký, nebo prostě "dost dobrej"? :o))
My jsme spokojení, a člověk se někdy musí naprosto nekorektně pochválit ;)
A obzvlášť v neděli...(v neděli že je prej dovoleno skoro všechno , zaslechla jsem...;)

Někdy je prostě fajn pořádně se kreativně vyřádit, udělat něco netradičního, a kde jinde se takhle odvázat, než na dětském (teenagerovském) pokojíku.

   Mějte se dneska (i pak) moc fajn.
A až se Vám dneska něco povede (a ono se určitě něco takového najde), tak se koukejte taky pěkně a hezky neskromně z plných plic pochválit, ať v tom nejsme sami! ;)

Pac a pusu z lesa ♥


Pokoj ve street stylu by Repper and Epes Rádes