Nový rok, nový šperk

Dneska Vám povím pohádku o tom jak Popelka ke svému střevíčku prstýnku přišla...

Nikdy jsem neměla potřebu se příliš zdobit a ověšovat všemožnými cinkrlátky. Ovšem krásný a propracovaný šperk, to je něco jiného. Šperk, který nechá vyniknout Vašemu já i sobě samému aniž byste se navzájem rušili... Ten jeden malý detail, dotvářející Vaši osobnost i celkový vzhled je něco, co stojí za to si alespoň párkrát v životě dopřát.

A když jsem na spoustu takových, ojediněle krásných a dokonalých narazila u Eppi, oči mi z toho množství nepřeberné nádhery úplně přecházely. A zatoužila jsem mít opět narozeniny, státnice či dokonce rovnou zásnuby ... :) 

A protože když si něco opravdu moc přejete a máte dobré srdce, většinou se Vám to vyplní. Jsem o tom přesvědčená a v Eppi si nejspíš myslí to samé. Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit. Poté, co jsem celý týden každý večer pěknou chvíli prozevlovala kocháním se nad jejich šperky, se mi sami ozvali s tím, že si můžu jeden z jejich šperků vybrat. Uvědomila jsem si, že alespoň někdy ten vesmír opravdu funguje tak jak má! ;)

Můj výběr padl na tenhle elfí prstýnek. Rubín osázený z každí strany blýskajícími se zirkony.

Jsem totiž prstýnková...

Naušnice téměř nenosím, (když mi bylo pět, měla jsem krátké vlasy a dělala na hřišti vylomeniny, neznámé děti se díky tomu domnívali že jsem kluk...), náramky mě na zápěstí většinou jen tíží, s přívěsky je to sice lepší ale prstýnky, ty jsou moje srdcovka...A ani nemusí být červené. Ale když jsou, tím líp.

Nejraději mám ty s barevným kamínkem (nejlépe červeným nebo zeleným) a v jednoduchém provedení. Rubín je ke všemu kamenem mého měsíčního znamení, kamenem životodárným, přinášejícím kreativní energii a vášeň...Ách...:)

V Eppi jsou navíc tak milí a ochotní, že kdybych měla milión miliónů a tak pět párů rukou navíc, nakupuju tam prstýnky (a nejspíš i přívěšky) klidně každý den.

(Pées: Nevíte kam dřív s očima? Prozradím Vám, že moje srdce bije ještě pro tento...;)

Líbí se Vám můj nový společník? Co říkáte na Eppi? Že je to to nejkrásnější klenotnictví na světě, viďte? ;)

♥

Šťastnosti vol.6

   Aby to nebylo pořád jen o jídle, házím tu dnes nášup našich společných šťastností. No jo, jídelním tématům se ani dnes nevyhneme, ovšem vezmeme je jen okrajově. Dnes to bude hlavně o navazování nových přátelství, o pravidelných líných dopolednech a o překvapivých návštěvách, o pohodlí v práci nebo zamilovaných vzkazech na nečekaných místech. Zkrátka o tom, co nás dělá šťastnými teď v zimě...

1. Dortík na který i hlavu složíš

Letos jsem věděla snad o všech vánočních dárcích, které dostanu. A ty, o kterých jsem nevěděla a přišli náhodu, z těch mám samozřejmě radost největši. Jako třeba z cupcakového polštářku od kamarádů. Takže když teď ty cupcaky nemůžu péct (teda to můžu ale kdo by pekl, když nemůže ochutnat), můžu si jeden dát alespoň pod hlavu. Tak sladké sny, já! 

Bučkožrout veganem: 4.- 6. den

Pro ty, kterým se nechtějí číst moje nekonečné slohy o jídle:

Jsem stále veg, cítím se dobře jak už dlouho ne a až na pár chvil kdy mi přímo pod nos vonělo maso, mi zatím nic ze "zakázaného" nechybí.

Pro ty, co si rádi počtou: 

(ps- děkuju za Vaši podporu. Fakt jsem nečekala že to budete číst;)


Neděle 4.1.2015

Poprvé zkouším na snídani jednoduchou avokádovou pomazánku (rozmačkané avokádo+olivový olej+sůl, pepř, trocha citronové šťávy). Moc mi chutná, jen to příště chce o dost menší tu kapku citrónu. Odpoledne si ohřívám tempehové kung-pao z předešlého dne a přitom vařím Kubovi oběd. Uzeno, knedlo, zelo. Uzené krájím a vařím ve vodě, knedlík vytahuju z mražáku, takže si vlastně hraju jen se zelím. Ještě že zelí na cibulce lehce zaprášené moukou je veganské. Protože při vaření pořád ujídám a říkám si, že to zelí umím fakt dobře :) Vyndávám uzené z vody a jak jsem už lehce hladová a masénko mi voní přímo pod nos, dostávám na něj chuť. Vůbec poprvé dostávám fakt chuť na maso a s radostí bych se do něj zakousla. Nezakusuju a dojídám raději kung-pao s rýží. Dneska už mi tak nejede. Přehnala jsem to s těmi arašídy a tempehu je v tom zbytku taky až moc. Z arašídů mě bolí mírně břicho a tempeh se mi tímto mírně znechutil. Včera to ještě šlo ale dneska si říkám, že na něm nic moc dobrého nenacházím a jsem zvědavá, jestli budu podobně chladná i k ostatním veganským alternativám (robi maso, seitan....). Mám holt mlsný a náročný jazyk a to se nemění ani s veganstvím. A je mi jasné, že jestli mi má jakákoliv změna stravy projít, musí mi hlavně CHUTNAT! Ještě že jsem měla alespoň to dobré zelí ... :) Chuť si ještě spravuju sklenkou pomerančového džusu.

Na sváču si dávám hroznové víno a večer dojídám avokádovou pomazánku ve stejném provedení jako ráno. Tohle mi chutná.

Bučkožrout veganem: Den 1.-3.

Čtvrtek 1.1.2015

 Probouzím se s lehkou opičkou ale celkem fit, vzhledem k počtu prospaných hodin a trapně zaspané půlnoci.

Ráno všichni dojídají chlebíčky, jednohubky a talíře se sýry a uzeninami z předešlého večera. A některým servíruju mojí, předešlý den uvařenou, pokocovinovou novoroční zelňačku s uzeným masem a smetanou. Mám hroznou chuť na oboje, především na ty jednohubky s česnekovou pomazánkou! Ani jedno si už ale nedám. 

Probouzím se jako vegan :)

Samozřejmě mě už po pár minutách od probuzení moje rozhodnutí trochu naštve ale říkám si že vydržet svůj slib sotva půl hodiny, to by byla i na mě fakt dost chabá a ostudná bilance. A tak si jdu odevzdaně udělat ovesnou kaši s ovocem na kterou nemám vůbec ale vůbec chuť.

Jak to bylo letos s kapry a proč budu příští rok veganským bezdomovcem

Zdravím v novém roce a přeju Vám všechno nejkrásnější!

   Letos to s těmi Vánoci bylo nějaké rychlé. Ostatně jako vždy. Pořád si neumím všechny činnosti zkorigovat tak, abych všechno stíhala jak chci a když už se mi to podaří, stejně ve finále něco nestihnu, něco přesunu a na něco se vykašlu úplně. A tak se nakonec stane že opět balím dárky na poslední chvíli 24. ráno, nestihnu upéct Vánočku, nemám uklizeno nebo si vytrpím pár krušných chvil s na poslední chvíli koupenými kapry. No jo, nikdo není dokonalý. A mě se stejně víc líbí ty Vánoce prožít v klidu než dokonale.