Kovářovic paleta a podzimní proměny

   Moje jídelní dilema je zažehnáno a nafoceno a navíc už nejsem kovářovic kobylou. Jedna holka paletovic se totiž konečně usadila i u nás doma. Tahle si hraje tak trochu na drsňačku a svojí bílou něžnost se snaží popřít frajerským řetízkem...

Díky paletě se vyřešilo moje dilema mezi poličkou a něčím "jako nástěnkou". Je totiž samý háček. Další věšení obrázků, jejich zastrkávání nebo klidně přímé lepení tak bude hračkou...

Jsem ráda že máme pořád takové nedodělané bydlení, protože mi každá změna vlívá doslova dobrou náladu do žil. A že té bude s nadcházejícím chmuravým počasím třeba!

Dost mě překvapilo, jak rychle se najednou zkracují dny a k nám do lesíka přichází tma domů častěji dřív než já. Takže prosím omluvte kvalitu fotek, ovšem focení v denním světle bude v příštích měsících nejspíš čím dál víc problematické...

   Podzim má ale taky spoustu světlejší stránek.

Já a podzim jsme už kámoši. Skamarádili jsme se spolu někdy vloni. Z mojí strany došlo snad i k lehkému zamilování a poblouznění. Do té doby byl mým každoročním nepřítelem. Konec prázdnin, zkracující se dny, tma, ošklivé počasí, podivný pocit v břichu ze začátku nového školního roku, který přetrvává i po ukončení studentských let, to všechno zapříčinilo mojí averzi...

Ale loni se stalo něco zvláštního a já se na něj teď už naopak těším. Třeba právě na ty dlouhé večery, zapálené svíčky, teplo z krbu, voňavé koupele, hřejivé a měkké šály, čajíčkování, umělecky zbarvenou krajinu, červené šípky a nepřečtené knížky...

  A na to domácí zútulňování, které přichází tak něják samo. Na podzim musí být přeci doma útulněji než kdy jindy, to aby se jen tak lehce nepropadlo podzimnímu splínu. A mě došlo, že kolem jídelního stolu, kde se budeme na podzim potkávat častěji než kdy jindy, to začíná žít. Méďa změnil stanoviště a pookřál, z ložnice sem zavítal Gringo a Elvin se už taky hlásí o své místo na poličce. Však proč taky nezačít podzim takovou malou barevnou zoo. Aspoň bude veselejc!

Jaký podzimní zvěřinec chystáte vy?

Pées: V dílně má tahle Ms. White ještě pár obroušených a nalakovaných sestřiček. To kdybyste o podobnou proměnu domácnosti měli taky zájem...

Užívejte si podzimních radovánek a já se brzo ozvu s těmi svými letošními...

Pac ♥

První (a nejspíš poslední) TAG

Děkuju Kat za nominaci a protože jsem včera trochu ponocovala, Tag jsem pro Vás napsala ještě týž večer. Lehce ovíněná a ve vínu je pravda, takže Vám přináším naprosto upřímné odpovědi :)

I když se díky nominaci cítím jako velká blogerka a musím uznat že mě to bavilo, předpokládám že je to i přesto nejspíš můj první i poslední Tag zároveň - věřím že po tomhle už o mě nic dalšího raději chtít vědět nebudete :)

Nikoho dalšího nenominuju protože se mi prostě nechce. Omlouvám se ale jakékoliv řetězové reakce jsem vždycky trochu sabotovala a zvyk je holt železná košile...

Napiš 11 faktů o sobě:

1) Mám divné (já říkám jedinečné:) prsty u nohou. Na každé noze jsou jinak dlouhé. Taky mám vyskakující čelist a (prý) dělohu otočenou na opačnou stranu. Jsem holt taková anomální...

2) Nesnáším ale fakt naprosto nesnáším a neumím vystát když někdo kouše do látky!!

3) Když jsem zakládala blog, myslela jsem si že budu mít hned xx tisích čtenářů a že je to v blogosvětě normální. A vůbec jsem v těhle věcech úplně mimo. Než jsem se začala nudit v práci, blogy i celý internet šly mimo mě.

4) Nemůžu jíst banán na veřejnosti. Jím ho totiž dost perverzním způsobem. Neumím si pomoct ale jinak mi tolik nechutná...

5) Miluju Twilight a Harryho Pottera...

6) Chtěla bych aby byly všichni lidi na světě štastní. Jsem dost sociální a empatická a občas mi to dost komplikuje život a zabraňuje ve vlastním štěstí.

7) Nikdy bych si nekoupila Louise Vuitton (ani nevím jak se to píše) kabelku a vůbec všechny tyhle značky mi příjdou hrozně snobácké. Vlastně bych je nenosila ani zadarmo.

8) Nikdy jsem si nekoupila BB cream ani Micelární vodu. (jako kosmetická blogerka bych byla absolutně outová)

9) Prdím. Před Kubou pořád a vůbec se za to nestydím.

10) Nerada sama cestuju. Bojím se že se ztratím a už se nenajdu. Ale jinak cestování zbožňuju.

11) Vždycky když narazím na cestě na mrtvé přejeté zvířátko tak se pokřižuju (i když se jinak nemodlím) a popřeju mu ať je mu země lehká...

11 otázek od Kat:

1. Čím jsi chtěla být jako malá?

Kadeřnicí (stříhala jsem doma všechny panenky i členy domácnosti co mi byli ochotni chvíli zapózovat v mém provizorním kadeřnickém křesle), bankéřkou, spisovatelkou, zpěvačkou, provozovatelkou restaurace i knihkupectví, květinářkou, švadlenou, barmankou a samozřejmě princeznou. Na víc si už nevzpomínám. A nikdy jsem v tom neměla úplně jasno. Což nemám doteď...

2. Co zrovna čteš?

Nesmrtelnost od Kundery, Snídani u Florentýny, Mládí v hajzu a furt něco na internetu...

3. Máš nějaký sen, o který se s námi chceš podělit?

Viz. bod číslo 1. Snad jen ta zpěvačka mě přešla - musím být realista! :)

4. Tvůj ideální den?

Plný nových zážitků, nových chutí, špetky alkoholu, dobré muziky, tance a slunce, ležení v trávě a nějákého toho tvoření...

5. Co je podle Tebe "romantika"?

Nesnáším "instantní" romantiku, tzn. takovou tu klasiku z filmů alá rozpálené svíčky, západ slunce, růže, prostě kýč... Naopak miluju romaniku každodenních dnů- takovou tu nenápadnou, nahodilou, spontánní a srdce rozbušující. Třeba uprostřed supermarketu na rozjetém nákupním vozíku :)

6. Jaký máš tip proti špatné náladě?

Protože tenhle tag píšu v momentální post-špatné náladě tak použiju aktuální recept. - víno, dobrá muzika a pečení cupcaků:) 

7. Co bys dneska chtěla změnit?

Dneska jako dneska nebo dneska jako v dnešní době? Dneska bych chtěla abych si šla zaběhat, což jsem nešla. A v dnešní době bych chtěla změnit obecnou nešťastnost lidí, chtěla bych aby byl svět jednodušší, tradičnější a aby měli všichni v srdci jen samou lásku. Och, jak klíšácké :)

8. Co Tě rozesměje?

Simpsonovi, Kuba, Joey, Radek alias Nina (naše kámo-kámoška) a občas i vlastní stupidita :)

9. Jaká je podle Tebe ideální dovolená?

Ideální dovolená je plná dobrého jídla, slunce, zeleně, kytek, svěžesti, pohodových lidí, tance, hudby, nových poznatků a zážitků...

10. Co bys nám uvařila (co umíš nejlépe) ?

Poslední dobou vařím především z povinnosti (každý večer), tudíž nerada. Když vařím pro radost, vařím vždycky něco co dělám povětšinou poprvé v životě. Takže bych Vám uvařila nejspíš něco co jsem ještě nikdy nedělala. A pokud budu mít dobrou náladu, tak se mi to i povede. (takhle mi to funguje, odzkoušeno)

11. Co si přeješ od "Ježíška"?

Ještě jsem neměla čas si přát. Ale asi spoustu takových těch abstraktních nemateriálních věcí a pak hlavně dupačky pro dospělé,ty chci hrozně móóóóc!:) 

Jsme instantní!

Pokořila jsem další sociální médium (i když zatím stále spíš koří ono mě) a vytvořila nám Instagram. Chtěla bych aby fungoval jako takové minialbum pro momentky, které se nevejdou tady na blog. Ale jestli to tak opravdu bude fungovat? Uvidíme, uvidíme, jelikož co se týče mě a techniky, vše se jeví jako nejisté...

Chci jen říct, že pokud nás budete přes Instagram sledovat, budete vždy o krok napřed :) Uvidíte, co se nám líhne v dílně a nejspíš Vás tam nechám nahlídnout daleko víc pod pokličku našeho osobního života a každodenní lesních starostí či radostí...

Pro začátek můžete objevit jak pokračuje tyrkysové tajemství a možná se Vám podaří zjistit, co že jsem to dala na tu naši slavnou jídlení  zeď...Tuhle koláž mi Instagram trochu osekal, tak doporučuju nahlídnutí přímo do našeho Instagramového pelíšku zde.

Sláva nazdar technice a spontánnímu sdílení!

Přerod čajové krabičky

Stále se snažím zbavovat náš domov nepotřebných věcí. Člověk by ani neřekl, kolik nesmyslů doma najde. Dlouho jsem bohužel měla pocit, že to nesmysly nejsou. Domnívala jsem se, že to všechno vlastně využívám. Jenže to je blbost. Pokud máte doma třeba krabičku na čaje, kterou jste už nevytáhli dva roky na boží světlo a návštěvě i sobě stejně vždycky připravujete čaj z čajové skříňky a vytahujete sáčky přímo z origo krabiček, není to potřebná věc ale krám. A je na čase si to přiznat :)

Na druhou stranu, na jídelním stole se mi povalovalo už nějak moc drobností. Fixky, pastelky a washi pásky tam přebývají dlouhodobě, poslední dobou však ještě přibyly potřeby na šití kůže a já si řekla, že ten náš jídelní stůl už vlastně jídelním téměř není.
Dala jsem tedy nepotřebné dohromady s užitečným a konečně proměnila náš stůl kreativity (tak se vznešeně nazývá bordel...) opět na jídelní.
Krabička od čaje, kterou bych jinak vyhodila, se nakonec stala ještě dobrým pomocníkem!

Tentokrát jsem použila jen bílý sprej, který jste mohli vidět tady a jednu z washi pásek. A taky trochu odhodlání proměnit chaos v řád.

I když mám ráda všude plno obrázků, věciček a okras, můj minimalistický přístup se začíná projevovat i v našem interiéru. Mám chuť dělat drobné proměny, třídit a přehazovat nábytek. Pro začátek jsem odstranila náš červený obraz z miníkem. Nebojte, nevyhodím ho, jen se asi přestěhuje do ložnice...
Ale co s jídelnou? Volná stěna u nás nevydrží, to je mi jasné už od začátku. Přemýšlela jsem a přemýšlela čím ten nový prostor zaplnit, až jsem na to přišla...

Když Bůh dá a barvy doschnou, zítra nastane realizace...Můžete hádat co to bude...Není to zas tak těžké ;)

Co byste dali na naší nově prázdnou stěnu vy? Nebo byste ji nechali v rámci minimalismu volnou? Klidně mi to napište...

Já jsem po dnešku už tak utahaná, že se nebudu dál vykecávat. Moc jsem uklízela, natírala a tvořila a tak dneska asi brzo ulehnu. Do našich čerstvě vypraných a sluníčkem ovoněných peřin. (taky tak zbožňujete tu první noc v čerstvě vypraných peřinách? :)

A dneska si to fakt zasloužím... Tak dobrou ♥

Fotorepport z Prahy

   Víkend jsme strávili po delší době v Praze. Odvezli jsme nábytek, naměřili nové zakázky a "pokochali" se atmosférou hlavního města. Ty uvozovky tam nejsou proto, že bych naším hlavním městem opovrhovala, ale proto že jsme kromě práce skoro nic nestihli. Prahu mám ráda a to hodně. Bydlet bych v ní sice nechtěla ani nemohla, o to víc si však užívám jejich krátkých návštěv. Jenže tentokrát toho bylo moc a bylo to náročné. Ale bylo to i poučné...S každou zakázkou se člověk učí.
A mě navíc baví i ten sociologicko-bydlecí vhled do domácností jiných lidí. Bydlení totiž prozradí o lidech hrozně moc...

   Nestihla jsem ani moc fotit a z neustálého navigování po Praze jsem měla navíc pořád vyšťavený telefon. Tak jen pár fotek ...

Bílý nábytek teď frčí. Všichni chtějí všechno bílé a na blozích o bydlení je bílá barvou číslo 1!  Trend nebo nadčasovost? Co myslíte vy?

Nová postel a E.T. stoleček do jednoho velmi luxusního bytu na Praze 1 a poslední montáž v neděli v 9 večer. Neděle jak víno... :)

V tomhle bytě už pár našich stolečků pobývá...

Jsou součástí africké ložnice, kterou realizovala Zuzka. Myslím, že se jí dost povedla a pokud se Vám líbí, další fotky ložnice najdete u Zuzky tady.

Zbylý nábytek, který jsme v Praze nechali byl vesměs nefotogenický. Na vestavěných policích a skříních se toho zkrátka moc vykoukat nedá. Za zmínku však stojí (alespoň doufám) tahle modrá almara.

Skříňka se nám zalíbila a tak jí prodáváme i na Fleru a najdete ji i na našich webovkách. Je celomasivní (jinak už to neumíme) a vyrobená na přání podle vzoru jednoho indonézského stolíku. Přesto mám radost z toho, že do ní Kuba i tak dokázal dostat kus sebe a nese jeho rukopis...

A já? Já si musela výlet zpestřit alespoň rychlou návštěvou voňavého Lushe. Moje Lushí návštěvy začínají být pevnou součástí našich pražských výletů a Kuba ví, že nemá cenu protestovat. Obzvlášť teď, s příchodem podzimu je přece potřeba zásobit se v prvé řadě voňavými věcmi do vany i do sprchy. Včera jsem si konečně dopřála své soukromé domácí lázně a musím říct, že už dlouho jsem nebyla tak zrelaxovaná a vyvoněná. On ten podzim možná nebude zas tak hrozný ... :)

A co jste dělali o posledním prázdninovém víkendu vy?

Mějte hezký večer!

Pac ♥