úterý 23. června 2015

Setkání s poutníkem


Je pondělí jako každé jiné. Sedím doma u počítače a pracuju. Venku se prudce rozpršelo a chvilkové, hřejivé dopolední slunce je dávno pryč. Je pochmourno a leje jako z konve. Zrovna si jdu do kuchyně udělat čaj a v tom zahlídnu, jak za roh vedlejšího domu zachází tmavá postava. Zahlídla jsem jen velký tmavý pytel na zádech a hned mě napadne něco o lesních vrazích. Takovou bujarou fantazii mám ovšem pořád, a tak tomu nevěnuju pozornost.

Po chvíli zazvoní zvonek. Jsem doma sama. Nikde nikdo. Kuba je v dílně a já skrz mléčné sklo dveří vidím, že ta tmavá postava s pytlem, kterou jsem před chvíli zahlídla z okna, stojí za našimi dveřmi. Chvíli váhám, jestli mám otevřít. Opět mi naskočí spousta hororových představ, ale seberu odvahu a už s naprostou odevzdaností otevřu. Buď mě to velké černé něco za dveřmi zakope v lese, nebo budu mít protentokrát štěstí.

Za dveřmi stojí muž. Nemá ovšem na zádech pytel, ale krosnu, kterou zakývá velká vojenská pláštěnka. To mě uklidnilo. Vidím z něj ovšem jen kousek obličeje. Je velký, mokrý a celý skrytý pod tmavou kápí. Mluví polsko-slovensky, v ruce má hůlky a já si říkám, že ten bude chtít určitě peníze nebo mi začne cpát svou víru. Neudělá ovšem ani jedno. Chce u nás rovnou nocovat.
Tvrdí o sobě, že je poutník na cestě z Polska do Španělska a hledá jen kousek suchého místa na přespání uprostřed toho nečasu. Karimatku má.

Když u sebe ubytujete kupříkladu cizího couchsurfaře, víte o něm alespoň to málo z internetových recenzí. Je to Vaše svobodná volba, kterou si máte čas rozmyslet. Ale co když jste postaveni takhle náhle před hotovou věc? Máte jen pár sekund na to, abyste se rozhodli, zda toho člověka zavrhnete a pošlete ho zpátky do deště vstříc svému osudu, nebo mu budete věřit, že Vás pod rouškou noci neokrade či rovnou nezabije.

Jsem člověk, co ve všem vidí jen to dobré a chce každému pomoci, ale přece jen se mi hned vybaví varovná slova mého muže, který mi neustále klade na srdce, že musím být za všech okolností opatrná. Co ten mi na to řekne? To všechno se mi honí hlavou a já nevím, co mu na jeho prosbu odpovědět.

Říkám, že tohle nemůžu rozhodnout a vydávám se za Kubou. Ať rozhodne on, ten rozumnější a prozíravější z nás. Je však ve stejných rozpacích jako já. Tmavá zahalená postava za mými zády v něm rovněž nebudí zrovna důvěryhodný dojem. Tohle se nám nestává denně. Když bydlíte uprostřed lesů a není zrovna středověk, kolikrát za život se stane, že Vám na dveře zaklepe kolemjdoucí pocestný?

Nakonec svolí a já jsem ráda, protože ten strach z cizího člověka je menší, než zvědavost a touha pomoct někomu, kdo má před sebou dva tisíce kilometrů pěší chůze. Zajímá mě, jaký bude člověk, který se vydá v červnu na cestu, která v tom lepším případě skončí někdy v říjnu.

Jakmile cizinec shodí pláštěnku, najednou nevypadá tak strašidelně. Je mladý. Na krku se mu houpe svatojakubská mušle, ale nepůsobí dojmem vyšinutého pánbíčkáře. Vypadá čistě, na cestě je teprve třetí den.

Ubytujeme ho a já jsem celá na trní. Nikdy jsem se s žádným poutníkem nesetkala a představa toho, že jde někdo pěšky až do Španělska, je pro mě nepředstavitelná.

A věřím na znamení. Poslední rok sama sebe konfrontuju s touhou někam se vydat. Koukám na filmy a čtu příběhy o lidech, kteří sbalili batoh a vydali se na cestu. A sním o tom, jaké by to bylo. A teď mi jeden takový sám zaklepe na dveře!

Ukáže se, že je to úplně normální, mladý a rozumný člověk, se kterým je sranda. Ráno se loučíme a já mu dávám alespoň domácí pampeliškový med na cestu. A bojuju s výčitkami, že jsem mu tou skleněnou lahvičkou, která, kdo ví jestli se mu bude hodit, akorát přitížila na jeho dlouhé cestě. Mrzí mě, že jsme zrovna předevčírem dojedli domácí chleba a nemám ani nic upečeno. Raneček s buchtami na cestu by se k němu hodil víc...

Přemýšlím, jestli to celé  byla jen náhoda.

Vydat se na podobnou cestu musí být zážitek na celý život. Může to člověku celý život změnit. Takovou cestu ovšem já jako holka nemám šanci nikdy podniknout. Prostě to nejde. Jenomže nejde to doopravdy, nebo jen v mojí hlavě? 

Slibuju si, že se co nejdřív opět vydám alespoň na tu Lysou. Hlavu si je třeba čisti i uprostřed lesů.
A Piotrovi přeju, ať dojde svého cíle.

Co vy, otevřeli byste cizímu poutníkovi své dveře? A vydali byste se taky někdy na cestu?



7 komentářů:

  1. Nádherný příběh!!!! Dost mě dojal. Jste úžasní lidi :-* hele, jestli máš takový myšlenky na cestu, znamená to, že se potřebuješ v životě prostě posunout, jít....třeba po nových cestách. Nemusíš zrovna do Španělska :-)). Já to mám úplně stejně, ze všeho nejvíc teď neposedím doma a miluju někam jít a jet...a vím, že to prostě odráží něco ze mě, co si musím dopřát. Jestli si chceš dát nášup emocí, koukni na film s R. Witherspoon Wild, já už toho řvala jak lvice. Ta si vyrazila "na procházku" po americké divočině. Skvělý film, ale jak jsem slyšela ne pro všechny holky....asi jen pro ty, co jsou na cestě a cesta je jejich cíl !-))))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Em, já ten film viděla. Líbil se mi, ale byl mi trochu zkažen mým ubrblaným mužem, který Reese prostě nemá rád. Knížka je prej ještě lepší (ostatně jako vždy:), těším se, až si ji někdy přečtu. U mě však z utíkacích filmů stále vede Into the wild, ten je prostě božský.... To, že se potřebuju posunout je sakra pravda. Vím to už dlouho. Teď už konečně pro to začínám něco dělat, tak snad te´d třeba...konečně...jsem prostě hrozná, nerozhodná.
      A stejně bych si to Španělsko dala! Být chlap, mít na to kondičku a hlavně koule...:D

      Smazat
    2. Jo jo on je to asi hodně "ženský" film, já na něj naštěstí koukala sama :-) a musím ale uznat, že jsem růžovou blondýnku Reese taky nikdy nemusela, ale tady mě překvapila :-D...Vidíš, knihu bych taky chtěla přečíst!....A já zas neviděla Into the Wild :-)
      Ona ta nerozhodnost je taky někdy praktická než člověk skočí do neznáma, jen toho nesmí být moc !-)....hlavně nesbírat pochybnosti a vyrazit, já naopak sbírám všechny alibi proč jít a kam. a doufám, že mě teda vesmír podpoří haha. Musím počkat, bohužel nejsem free, mám dva závazky, ale vím, že to udělat musím. Vymlouvat se nemá smysl. A to je asi základ. Já bych do Španělska chtěla hrozně, takže kdybys potřebovala parťačku tak zavolej jo :-DD, kondici nemám a děti nechám doma hehe...
      Ono to posunování komfortní zóny někdy i dost bolí !-) a v pozdějším věku o to víc :-D

      Smazat
  2. Teda.. Nějak si neumím představit, jak bych se zachovala... Je fakt, že u nás (páté patro paneláku) sotva někdo takhle zazvoní :D. I když u našich na "vidlákově" by se to klidně mohlo stát... Asi bych se ale podělala :D. I když se ve vašem případě ukázalo, že jde o normálního poutníka, já bych měla strach, že ten náš prostě natuty bude sériový vrah :D. Každopádně gesto je to od vás úžasné, určitě si na vás rád vzpomene a třeba se zastaví na zpáteční cestě.. ;o). Taky bych se někam potřebovala posunout, cítím to už dlouho, ale nějak jsem se ještě nerozhodla kam a v čem konkrétně bych ten posun chtěla... Uvidíme, nechám tomu ještě čas :o)

    OdpovědětSmazat
  3. Posledné príspevky veľmi pekné , vonkajšou aj vnútornou krásou.....pociťujem aj akúsi hrdosť na vás....
    / matka vo mne sa nezaprie :-).../
    ....a ďakujem ti za ponuku...stále uvažujem nad vašimi dielami....páči sa mi všetko, ale ,,lesná,, vizáž má ,,drží,, za srdiečko, bolo by to vyslovene mne pre radosť......potrebujem ALE ! uvoľniť jedno miesto, posunúť z domu jednu vec..., ak sa zadarí, bolo by to to správne miesto pre bielizník :-) / a potom by som k nemu dala tyrkys hrdzavú stoličku- pošlem adresu slov.industr.shopu CANAPÉ /...ale páčia sa mi aj toaletné stolíky, mladým by som vybrala hore k tej OSB doske tyrkys a červený....keď sa dopracujeme až do tej izby, tak ....moja dcéra je aspergerka, ukladanie a zariaďovanie, na to nemá bunky !...ale presne vie čo nechce...
    ALE JE TO U NÁS NADLHO....
    Sme s mužom v takom stave, že robíme len ak chceme, a ak sa mne niečo páči...lebo v tedy mám silu tlačiť pred sebou aj muža,....hore ešte doriešim kúpľňu / mám pred očami paletu ! a tyrkys moridlo z IKEA ...a vzor- vašu paletku.../...potom vedľa patio- pracovňa muža, ďalšia izba- teraz skladisko...schodíky.../ tie by som najradšej zo šrotoviska.../...atď
    Ste pre mňa inšpiráciou !
    Keby som mala prostriedky tak mi urobíte celé podkrovie : výzor debien- úložné priestory...kontajnerové komody na kolečkách, škrábaná patina, palety.... a hrdzavé železo k tomu :-) , možno by som to predsa mala zadať, naplánovať s vami...vybaviť pôžičku / tých teraz máme akurát.../ a fakt nechať urobiť vám...!!!
    Ale mne sa sny plnia, a ešte krajšie, ako si snívam :-))))
    A mám vás rada !

    OdpovědětSmazat
  4. http://industrial-style.com/sk/
    Pozri si stoličky., je to tyrkysoranž hrdzavá stolička bez operadla s nitmi...aj tá vedľa hrdzavá je super !

    OdpovědětSmazat
  5. Jaaj dnes som prave precital ten to clanok. Dakujem Vam este raz za Vase otvorene pekne srdcia! :)

    OdpovědětSmazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥