čtvrtek 11. prosince 2014

Les Saupers


Můj v pořadí 90. článek na blogu bych chtěla věnovat těmhle borcům.

Protože takhle nějak bych si to představovala.
Žít si, vždy a za všech podmínek přesně tak jak chci, bez ohledu na to, co mě obklopuje nebo kde se zrovna nacházím.
Taky si někdy říkáte, že vlastně nemůžete žít tak úplně život jaký skutečně chcete, protože...(na to nemáte peníze, nemáte čas, nežijete na tom správném místě, neděláte tu správnou práci...)...
Nebo že se třeba nemůžete oblékat tak jako byste ve skutečnosti opravdu chtěli protože...(na to nemáte peníze, nemáte čas, nežijete na tom správném místě, nemáte tu správnou práci...)?
Nedávno jsme byly s mojí mamkou plavat. Já měla od rána namalované řasy, které se mi samozřejmě během pobytu ve vodě začaly rozpíjet. Když mi moje mamka láskyplně pomáhala od mého pandího vzhledu a oči utírala, zároveň pronesla podiv nad tím, proč jsem se vlastně malovala, když jsem jí říkala, že jsem ten den nikam nešla a byla od rána doma.
Malujeme se ven když někam jdeme a oblékáme se pěkně do společnosti. A přitom by to mělo být přesně naopak!
To jak vypadáme a jak se cítíme doma, by mělo být to nejdůležitější. Tam přece trávíme velkou část svého času a máme tady ty nejmilovanější z nejmilovanějších, na kterých nám záleží ze všech úplně nejvíc. A pokud náhodou ne, vždycky se tam i tak nachází ta jedna a nejdůležitejší osoba pro kterou to má smysl dělat. Asi víte koho teď myslím...

Došlo mi, že to jak se chováme doma, hodně vypovídá o našem přístupu k životu. Když se doma jen nezavíráme před světem ve vytahaných trenkách a nečekáme až zase bude příležitost někam vypadnou a "žít" ale dokážeme se plně a uvědoměle věnovat životu i tam kde nás nikdo nevidí, pak ten krátký čas, který máme vymezený na život využíváme skutečně plnohodnotně.
Občas si říkám že bydlím v lese a tady se přece nemá smysl pěkně oblíkat. I když jsem se už naučila ráno upravovat i v případě že se chystám strávit celý den doma a konečně přestala po letech dělit své oblečení "na doma" a "na ven" (popřípadě "na lítačku"), ach ty zvyky z dětsví!:), pořád mám co dohánět.
Naštěstí mě jednou za čas mě popadne oblíkací mánie a vezmu šaty třeba na procházku do lesa. Musím říct, že kupříkladu v kombinaci s gumáky tak vznikají kolikrát velmi svérázné modely :)

Protože je fajn, že budeme s Kubíkem chodit od příštího roku do tanečních a já budu mít příležitost se každý týden přestrojit za princeznu a zas mít jednou důvod nahodit ty šaty, ale (podle mě) ta svoboda Les Saupers a opravdového žití spočívá právě v tom, že tyhle příležitosti k tomu abychom se oblékli (žili, jedli, smáli se...) tak jak zrovna chceme, jednoduše nepotřebujeme.
Les Saupers jsou tak pro mě přímo ukázkovou esencí podstaty lidského bytí a toho pravého a nepřikrášlovaného pojetí "Joy de vivre" (radosti ze života).

Možná jste o nich už slyšeli, možná ne.

Jsou to prostě borci z Konga, kteří se rozhodli býti navzdory svým životním podmínkám styloví.
Nejsou to boháči, žádná elita Konga. Spíš naopak. V běžném životě taxikaří, pracují na polích, prodávají v obchodech nebo co já vím kde. Ale jakmile mají padla, oblíkají ty nejúžasnější modely ze kterých až oči přecházejí a naplno se oddávají svému vlastnímu světu ve kterém nešetří elegancí a šarmem. Většina z nich nevlastní žádný majetek. Jedinnou jejich cenností je právě ten jeden vymydlený oblek a pár stylových doplňků na které si museli poctivě našetřit. Potkáte je často s doutníkem u úst, který si ovšem většinou nezapalují. Na nový by prostě neměli.



A nejsou to jen napózováné postavičky. Jsou to lidé, pro které je tento druh oblékání zároveň stylem života. Většina z nich mluví plynně francouzsky a každý další jazyk je v jejich kruzích velmi ceněný. Snaží se chovat galantně k ženám a dbají na dodržování etiky ve všech aspektech svého každodenního života. Do jejich spolku se může zapojit každý. Stačí najít si svůj styl a dodržovat jejich morální pravidla.
A jak k tomu vlastně přišli? V minulosti patřilo Kongo mezi francouzské kolonie a tak inspirováni francouzským stylem a šarmem, nechali si kousek Francie i tady. Mezi odpadky a bídou.

Protože není až tak důležité kde žijeme ale co žije v nás...




To, že Les Saupers nejsou jen nějací laciní pózéři dokazuje i jejich společenské postavení v rámci celého Konga. Sapéry si údajně snaží naklonit každá místní vláda, která je zrovna u moci a mnozí, mnohdy i neznámí lidé si je zvou na své oslavy či pohřby. Jsou pro ně zárukou dobré společnosti a morálními a etickými vzory pro ostatní.  





Na českém internetu jsem o nich příliš zmínek nenašla a na překládání anglických textů jsem trochu lenoch. Stejně mě nejvíc baví jen na ně koukat :) Proto tady nechci opisovat další strohé informace, které se všude víceméně opakují takže jestli se chcete o Les Saupers dovědět víc, můžete zabrouzdat třeba tady. 



Fandím jim.
Nejen proto, že se mi neskutečně moc líbí jejich styl.
Nejen proto, jak dokonale kombinujou barvy.
Nejen pro svou lásku ke kontrastům, kterou tihle vymydlení hoši na pozadí 3.světa jistojistě představují přímo ukázkově.
A nejen proto, že jsou součástí toho nejskvělejší videoklipu milé sestry Beyoncé.

Ale hlavně proto, že nám všem dokazují, že můžeme být kdykoliv, kdekoliv, čímkoliv.

Viva Les Saupers!



Znáte fenomén Les Saupers? Co na něj říkáte?


6 komentářů:

  1. Skvelý čllánok. O tejto bandičke som ešte nepočula, ale znie to naozaj zaujímavo a kúzelne :) Určite o nich ešte skúsim prebrúzdať nejaké info :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ešte by ma zaujímal názov klipu kde sa nachádzajú, ďakujeeeem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten vidtoklip je od Solange a písnička se jmenuje Losing you. Myslela jsem že jsem hodila do článku odkaz ale ne, napravím;)

      Vymazat
  3. Jo, to je paráda, krásný článek! ...a moc je obdivuju!
    S oblečením to mám podobně, taky se snažím přestat oddělovat na doma a na ven a už se mi to trochu daří (aspoň s tričky a svetříky :)) Evi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně. Nenosím doma všechno ale hlavně jsem si obecně konečně přestala "šetřit" oblečení na "lepší" příležitosti :)

      Vymazat
  4. Tak to třeba já na úzkost nejraději dělám to, že vyrážím ven někam do lesů a tak... Hodně často s sebou beru i děti, protože mi přijde, že se tam tak nějak všichni vyklidníme a to je pro mne snad asi nejprioritnější úděl... Také jsme si nedávno pořídili nové oblečení , tak to hned vyzkoušíme :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥