2015 aneb jak se všechno pokazilo

Bilancování nad minulým rokem už má většina lidí (nebo aspoň blogerů) za sebou. Já se k němu dostávám až teď. Náš 2015 byl totiž dost pokažený. Nevěříte? Tak hele:

Breakdown No.1:

Začalo to už v lednu, kdy si Kuba na snowboardu zlomil ruku. Asi Vám ani nemusím povídat, jak blbý je, když má truhlář ruku mimo provoz. A to na 2 celé měsíce. Kdyby si tu ruku alespoň zlomil během těch opičinek co tak rád provádí. Ale on si ji jen trapně přisedl dole pod kopcem, takže jsem mu nemohla ani pořádně vynadat.

Breakdown No.2:

Že to bude fakt pokažený rok se dál projevovalo o něco nenápadněji. Nejprve odpravením stolního počítače, který už neodolal naší ignoraci vůči antivirovým programům. Na chvíli to vypadalo, že se odebere do počítačového nebe, ale nakonec byl zachráněn týmem schopných ajťáků. Všechno dobře dopadlo, data jsem zachránili a pořídili si antivir. Byla jsem hrozně ráda, protože nesnáším ten proces opravy elektronických spotřebičů. Jak se to všechno musí vylítat, vyčekat, zaplatit a člověk ani neví, jestli nepřeplácí, protože tomu houby rozumí. To jsem ovšem ještě nevěděla, co mě čeká.

Breakdown No.3:

Pak dlouho nic. Potom to ale stálo za to.

Až jednu letní neděli jsme přišli domů z výletu a už v předsíni to neskutečně páchlo. Vlezlý odér spálené gumy předpovídal jen ty nejhorší zprávy. O tom, jak jsem byla mírně hysterická a jak to nakonec dopadlo, jsem psala tady. Tenkrát to odnesly pojistky na všech spotřebičích a pár spotřebičů nám umřelo úplně. Už půl roku se nám opravuje mikrovlnka (pomalu přestávám doufat,že se s ní ještě někdy setkáme), televizi jsme zprovoznili sotva pár dnů před Vánoci (na pohádky musela být!) a trouba nám přišla opravená minulý týden. Skoro celá domácnost kaput na pár dlouhých týdnů. Jediný spotřebič, který to neodnesl byla snad pračka.

BreakdownNo.4:

Myslela jsem, že po téhle pohromě naší domácnosti se už pokazilo všechno, co se jen pokazit mohlo. Alespoň, co se týče spotřebičů a elektrických zařízení. Jak jsem se mýlila. Hned pár týdnů na to jsem si sama zrušila telefon, když jsem si chtěla amatérsky vyměnit baterku. Dobrá rada: Pokud máte Iphone, nechte výměnu baterie raději na profíkovi. Může Vás to nakonec stát daleko víc, než tři nové baterky dohromady.

Breakdown No.5:

O tom, jak jsem Kubovi na podzim zavřela ruku do kufru auta bych raději pomlčela. Doteď nechápu, jak to mohl přežít jen s odřeninami a velkou modřinou. Nakonec jsme ani nejeli do nemocnice i když v tu chvíli jsem si byla jistá, že jsem jednou nekontrolovanou ranou nadobro ukončila jeho truhlářskou kariéru.

Kdyby nebyl truhlář, mohl by z něj být třeba pěkný kovboj:)

Breakdown No.6:
No a pak se nám porouchal Joey. Je tomu sotva pár dní, co je v pořádku. Podezření na otravu se podle jaterních testů potvrdilo a Joey si  prošel třítýdenní hospitalizací napíchaný na kanyly. Dodnes je nám záhadou co, kdy a kde snědl.

Dalo by se zkrátka říct, že v roce 2015 jsem se z  nás tří neporouchala jediná já. Já byla ovšem tak nějak stabilně porouchaná celý rok. Minulý rok byl pro mě rokem velkého bilancování, rozpolcenosti mezi tím co chci a co bych měla a neustálým bojem sama se sebou. Myslím, že to šlo z velké části poznat i na blogu i když jsem se snažila psát jen tehdy, když se mi chtělo a měla jsem dobrou náladu. Slibuju, že 2016 budu lepší (už jsem!) a už teď cítím, že projít si tím vším mělo smysl.

Breakdown No. 7:

No a aby toho nebylo málo, týden před Vánoci se mi porouchal foťák. Jen tak zničeho nic mi objektiv nejde najednou zasunout. Můj věrný kompakt, který to se mnou táhne už dobrých 5 let je tak momentálně mimo provoz.

2015 byl zkrátka hodně pokažený rok. Ale nechci se rouhat. Zažili jsme i spoustu dobrých věcí. Přesto doufám, že rok 2016 bude lepší.

Na závěr Vám chci ještě ukázat všechny návrhy tetování, které pro mě Lucy ve 2015 nakreslila. Teď už je můžu ukázat, jelikož už mi nikdo nemůže kecat do toho, které si vybrat:) Ale bylo to těžké rozhodování teda...

Co si o 2015 myslíte Vy? 

A vybrala jsem podle Vás dobře?:)

All photo by Bumpkin Tatoo

Mějte se ve 2016 hezky ♥

Vánoce

Vánoce v lese se nakonec stihli téměř se vším všudy. Byl kapr, domácí vánočka, nějaké to cukrovíčko a dárků víc, než bych čekala. Žádný kolaps, či dokonce hádka nepřišla. Po tom, co slýchám kolem sebe a zjišťuju, jak je vlastně Štědrý den pro mnoho lidí krizovým dnem v roce, snad skoro zázrak. Řekla bych, že společné Vánoce už máme zkrátka vychytané. Furt je co zlepšovat, samozřejmě. Dárky jsem zas balila čtyřiadvacátého dopo i když se každý rok dušuju, že letos už to stihnu předem. Ale jinač dobrý.

Jen teda Joey musí stále držet chudák dietku. Žádná obří kost a sloní ucho se tak pod stromečkem nekonaly. Dostal dva dentasticky a s tím si musel vystačit. Naštěstí je už mimo ohrožení života. Teď jen doufat, že lednové testy dopadnou dobře a zas bude všecko v pohodě.

Večeře byla skvělá a díky odpolední polívce, kterou od tohoto roku zavádím jako tradici, jsem se výjimečně ani nepřejedla. Vypila jsem ovšem sama skoro celou láhev Bohemky a usnula v 6 večer vyvalená u televize ani nevím jak.  Kdysi jsem pili šáňo společně, jenomže poslední dobou je to vždycky jen na mě, protože Kubovi už zkrátka tolik neleze. A pak to tak vypadá. On říká, že jsem střelec a mám pocit, že vyžahnutí takového množství alkoholu někým tak prťavým jako jsem já,mu snad imponuje. Já zas myslím, že jsem prostě jen trubka, co miluje bublinky.

Kuba šel pak na chvíli pařit ven a když jsem se v 8 probudila, byl už u mě a společně jsem koukali na Pelíšky. Dotáhla jsem spokojeně ten zbytek šampaňského a pak zase usnula. 

Tak takhle nějak letos vypadaly ty naše Vánoce...

Marmelády s příběhem jsou fakt žrádlo. Jak jsem psala na instagram, nikdy jsem nebyla marmeládová. Teď bych je naopak valila furt. Na domácí vánočce gurmánství nevyššího kalibru. Mňam!

Já zdobila klasicky, kuba po truhlářsku. Jeho dřevěné "mašličky" mě fakt dostaly. 

Balení domácí slivovice, se kterou se stavil kamarád taky...

Dostala jsem krásný japonský servis. Jeho využití jsme na snídani druhého dne každý pojali po svém.

Tak pěkného silvestra a vše nej do nového roku Vám přejeme z lesa ♥

Páté Vánoce v lese aneb rychle a zběsile

Vůbec nechápu, jak to uběhlo, ale dnes je to pátý rok, co budeme slavit Vánoce u nás v lese. Jenomže letos je toho pořád v té hlavě nějak moc na to, abych si začala konečně užívat ten vánoční čas. Nejvíc vánoční atmosféry jsem nasála, když jsem zkraje adventu prodávala na vánočních trzích. I když to není žádný med, stát celý den v té zimě, byla to nová zkušenost a hrozně jsem si ji užila.

Jinak ale moje hlava neustále bloudí mezi hledáním těch nejvhodnějších vánočních dárků, pečením dortíků na vánoční večírky, vymýšlením receptů a mojí novou prací. Konečně jsem se rozhodla, že nebudu svoje sny a touhy o tom, co bych chtěla opravdu dělat krmit a rozvíjet jen ve svojí hlavě, ale začnu něco dělat. Cokoliv. A tak jsem začala vařit v restauraci, kde mě doporučil kamarád. Sama bych na to asi nikdy nenašla odvahu a tak teď vstávám ráno před šestou a po obědě už jsem zpátky doma a zasedám ke svému počítači a svojí stálé práci. Zatím to zvládám, ale na další věci už nezbývá tolik času. Nevím, zda-li mě to vůbec někam posune, ale jedno vím jistě. To, že s nožem v ruce a v zástěře mě to vážně baví!

No a ty dárky...!

Už pár let nakupuju společné dárky i za Kubu, protože on Vánoce stále neřeší a nemá rád. Myslela jsem si, že je to rok od roku lepší, ale každý rok mě opět překvapí, když se vytasí s tím svým postojem o tom, jak jsou Vánoce nesmyslné. Vím, že mu vadí to, že se lidi chovají jako ovce a dělají věci jen proto, že se musí. Já mám Vánoce naopak ráda a snažím se dělat jen to, co sama chci. Ale ty dárky bych letos asi taky raději zrušila. Sice je obvykle nakupuju a vyrábím hrozně ráda, ale když se dostávám do časového tlaku a nejsem v tom správném rozpoložení, kdy je pro mě snadné dárky vymyslet, mění se to celé pak v klasické předvánoční peklo jménem "musím honem nakoupit vánoční dárky", který upřímně nesnáším.

Nerada utrácím peníze za hlouposti a vždycky se snažím hledat věci, byť jen drobnosti, které obdarovaný skutečně využije. A letos se přiznávám, že to prostě nezvládám. Těch rodinných příšlušníků z obou stran je zkrátka moc. Snažím se to vybalancovat a nějak zvládnout, abych se nedostala do toho předvánočního stresu, ale jelikož se doba, do kdy dárky stíhají přijít poštou každým dnem krátí a ocitnout se pár dní před Vánoci v nějakém nákupním centru je pro mě ta největší noční můra, mám už docela na kahánku.

Chtěla bych většinu dárků stejně raději vyrobit a pojmout to celé nízkonákladově. Šetříme, jak se dá a dárky u nás nikdy nebyly o penězích. Akorát mám tak zaplněnou hlavu, že nejsem ani schopná domyslet, co vlastně vyrobit. Ale asi je to vždycky něco za něco, jelikož práce a dílna nám momentálně jede jako nikdy a kluci chrlí nábytek rychlostí, na kterou nejsem vůbec zvyklá.

Odoláváte taky (i když s námahou) vánočnímu šílenství nebo to máte letos všecko zmáknuté?
R. ♥

Nový soused

Přistěhoval se do chaty ke studánce. Je to cestovatel a dobrodruh a ze všeho nejvíc miluje Japonsko. Každé ráno vstává před čtvrtou, zacvičí si Pět tiběťanů, vypije svůj šálek zeleného čaje a jde pěšky na autobus do práce nebo jede na kole. Dělá co miluje a miluje to, co dělá. Doma má kočky za sklem a teď už i stolek a knihovnu od nás. A je v našem věku. Je v našem věku!

Jak jsme potkali dizájn

O víkendu se pořádal první ročník ostravského Meat Designu a my byli tam. Nejen jako návštěvníci, ale hlavně jako vystavující. 

O našich dojmech si můžete přečíst a všechny fotky z akce najdete tu.

A tady je ještě několik mých osobních postřehů a dojmů:

- pár lidí si mě automaticky párově přiřadilo k našemu kamarádovi který s námi vystavoval a skoro celé to okecal za nás. Je pravda, že výškově a asi i vizáží bychom k sobě ladili víc, jelikož je mlaďounkej a mě stále jen málokdo hádá na to,že mi táhne pomalu na třicet. A Kuba, ten byl navíc věčně někde zalezlý, jelikož se stydí reprezentovat svojí práci. To já taky, kecat mi jde líp přes papír a klávesnici než naživo. Ale nebojte, oba se to učíme. A ne, opravdu jsem Kubova a jedině jeho :)

- Frýdecko-Místecká restauračka Carbon dělá naprosto luxusní burgery. Jestli budete mít někdy cestu, určitě se tam zastavte. Vegetariánský burger mi chutnal snad ještě víc než ten hovězí, takže dobrý tip i pro nemasažravé.

- práce s lidmi je namáhavá. Někteří jsou divní a jiní samozřejmě zase boží. Takže harmonie vesmíru opět vyrovnána. Tak či tak, stále obdivuju každého, kdo s nimi pracuje. Musí to být fakt náročné. Pro mě, bezkontaktního introverta je to těžké v každém případě, ať už mě objímají nebo lamentují.

- jsem ještě o něco víc zamilovaná do kokedam a závěsných kytek ze Zahrady na niti. Kubovi se líbili taky a dokonce můj návrh jednu si pořídit nezavrhl, ale podpořil. Bohužel já si na to stále netroufám, protože jsem tak mizerný zahradník. A zabít takovou nádheru, to bych si vyčítala do smrti smrťoucí. Možná nějaké aerárium s kaktusem by mohlo být reálnější a v mé přítomnosti životaschopnější. Ještě uvidíme...

Zdroj: http://provoz.net/program/meat-design-ostrava-2015/

- mojí další láskou se staly tyhle dřevěné hračky. Jo, je to fakt dřevo! Hrozně oceňuju ten nápad a úplně si umím jedno zvířátko představit u nás doma na poličce. Třeba mrože. Nebo soba. Néé, kobylku! Tak vidíte, celá já. A celé to mají na svědomí tři Opaváci! Zkrátka boží celé od začátku až do konce.

Zdroj:http://provoz.net/program/meat-design-ostrava-2015/

Bylo to zkrátka super a jsem ráda, že jsme konečně vylezly z toho našeho lesa a ukázali sebe i svojí práci světu.

Co vy, slyšeli jste o Meat Designu? A kdo tam byl?