čtvrtek 9. října 2014

3D neboli Drobné dýňové DIY




   Když doma najdete kousek tvarovací hmoty, špejle, nějáké šikovné špachtličky (ale jde to i bez nich) a nakonec trochu té akrylové oranžové a zelené barvy, můžou Vám za pár minut vzniknout doma podobné malé (v mém případě trochu postižené) dekorativní dýně. 
Avšak držím Vám palce, ať se Vám povedou líp než mě. Tvarování a modelování mi nikdy nešlo, sochař ze mě holt nebude.

pondělí 6. října 2014

Soutěž, soutěž, soutěž! :) ♥ :)

   Promiňte mi prosím ten infantilní nadpis, ale jsem Vážně nadšená, že můžu ko-neč-ně ohlásit naší vůbec první soutěž. Tyhle bedýnky jsem totiž vyráběla já, dalo mi to pekelně zabrat a trvalo mi to neskutečně dlouho!

A i když nejsou ani trochu dokonalé a podruhé už bych je zase udělala úplně jinak, jsou vyrobené s láskou, fakt že jo. Chci jen říct, že během výroby bylo sice zaraženo mnoho třísek, obarveno několik věcí, které obarveny být vůbec neměly a rozpícháno spoustu prstů při šití kožených oušek... Avšak zároveň (i když k tomu nebylo daleko) během tohoto projektu nebyl uřezán žádný prst, nezraněn žádný pes a trvalé psychické následky neutrpěl žádný truhlář (to kvůli mojí nešikovnosti). Takže vlastně nakonec slavíme úspěch!

A vy si dneska můžete o tyhle ručně dělané bedýnky zasoutěžit. Výherce si navíc může sám vybrat, která ze čtyř bedýnek se mu zamlouvá nejvíc a která bude mít tu čest býti u něj doma.

Ovšem musíte pro to něco udělat, že jo:) 

  Takže v prvé řadě bych Vás chtěla odkázat na tenhle super blog, kde se celá soutěž oficiálně pořádá. 

S Aničkou z La Petite Anne jsme se dohodli na soutěži o bedýnky už pěkně dávno, v době kdy k nám na blog chodil asi jeden a půl člověka a dělat tu soutěž by tudíž nemělo smysl. I když je Vás tu teď už daleko víc (a já jsem za to moc vděčná), soutěž se i tak bude odehrávat u Aničky. Takže nejenže můžete něco vyhrát, ale zaručeně ještě objevíte krásný blog o interiérovém designu plný inspirace! (pokud ho náhodou ještě neznáte)

A teď prosím, okoukněte bedýnky, zamyslete se nad tím, kterou by si Vaše srdce žádalo nejvíce a pak už jen klikněte SEM a řiďte se pokyny milé Aničky. 

Soutěžit máte čas do 15. 10.

Přeju Vám hodně štěstí a doufám že se bedýnky budou líbit. Stály mě totiž spousty nervů :)


Pac ♥














neděle 28. září 2014

Zazimovat se létem aneb mé podzimní šťastnosti

   Slibovala jsem Vám své podzimní radosti, ale měli byste vědět, že jsou to spíše takové moje vyletněné zpříjemňovadla a poslední ohlédnutí za uplynulým letním časem. Ano, zazimovávám se létem a vsakuju poslední paprsky úžasného babího léta, které k nám včera přišlo. 

Nechte mě proto dneska (a možná ještě celý příští týden) trochu sluníčkově bláznit než nás naplno pohltí teplé svetry, dlouhé šály a další roční období.

   V sobotu jsem měla pocit, že na mě něco leze a tak jsem si taky zalezla. Do peřin. A přibrala jsem i ty své šťastnosti, protože jsem je jednak chtěla pro Vás nafotit a jednak jsem zjistila, že je v těch peřinách vlastně stejně všechny využiju. 
Nebudu Vám vykládat pohádku o tom, že pokaždé když se jdu zahrabat do peřin, mám sebou takovéhle nastajlované aranžmá. Někdy mi víc než hezké věci dělají společnost jen značně nesexy teplé ponožky a dva páry psích nožiček. 
Ale zjistila jsem, že je vlastně moc příjemné zútulnit si kdykoliv a jen tak svoje ležení voňavou svíčkou, olejíčkem nebo kytičku pro radost. Ale nepředbíhejme. Jedno pěkně po druhém. Takže čím si dělám momentálně radost?



Šťastnost no.1: Cupcakes
Kdo nás sleduje na Instagramu, tomu nemohlo ujít, že je to tam poslední dobou samý cupcake. Ano, peču je jako šílená. Je to taková moje nová zábavka a já se snažím přijít na ten nejlepší poměr, který by způsobil nejvláčnější těsto a nejlehčí krém. Přitom by to vše v ideálním světě mělo mít ještě co nejlepší vzhled a pokaždé jinou chuť. Trošku jsem se do cupcaků zažrala. Baví mě jak jsou roztomilé, jak lehce je lze darovat a jak moc variací ukrývají. Ideální věc na vyblbnutí.
Vím že jsem s pečením cupcaků pozadu asi tak desettisíc let, že cupcaky byli in někdy před 5 lety ale je mi to tak ňák fuk. Já je začala péct prostě teď ... A tenhle čokoládový se špetkou chilli není sice (zatím) tím nejnadýchanějším ani (zatím) tím nejkrémovitějším, ale zaručeně je tím nejčokoládovějším. A na naší sobotní oslavičce sklidil úspěch. A teď už slibuju, že už brzy bude na našem "Instáči" více nábytku a méně žrádla ...:)


Šťastnost no. 2: Slunce a písek ve skleničce
I tady se přiznávám. Jedná se o mojí první svíčku od Yankee Candle. Chtěla jsem si nějakou koupit už asi milionkrát, měla jsem v plánu přivézt si jich tak tunu před třemi lety z USA a čichala k nim už nespočetně krát. A stejně se ke mě nakonec dostala první svíčka až teď. I když plno lidí (i já) dává přednost raději jejich voskům do aromalampy(protože jsou levnější, co do vůně intenzivnější a dostupnější) myslím že je poměrně hodně fajn mít doma alespoň jednu YC ve skle. V interiéru jí to vyloženě sekne, vydrží hořet neuvěřitelně dlouho a já už spřádám plány na to, co udělám s tím krásným skleněným obalem až dohoří. 
Svíčky Yankee Candle jsou celosvětová klasika a ty nejvíc klasikovité vůně jsou navíc označené jako platinové. Sun and Sand je jednou z nich. Proč? Myslím, že tahle vůně nemůže urazit fakt nikoho. Je jemná, opravdu jemná, až decentní. A velmi nevtíravým způsobem Vás přesune někde do Karibiku (.....Polynésie, Indonésie, Malajsie.... - doplňte místo Vaší vysněné pláže) aniž byste si to pořádně stihli uvědomit. Pokud si chcete na chvíli zavzpomínat na letní dovolenou ale obáváte se silných a omamných vůní, které dokáží některé svíčky během pár sekund vytvořit, tahle bude přesně pro Vás.



Šťastnost no.3: Je hrníček z dětství.
  Myslím, že ne vlastně úplně z mého ale že z něj pil až jeden z mých mladších bratrů. Ale já v té době byla taky ještě dost malá takže je to stále dětství i mé, i když pokročilé. A když moje mamka nedávno nevěděla co dál se sadou dětského porcelánu s medvídky, bez řečí jsem se jí ujala.



 Šťastnost no 4: Růžový olej
S Růžovým olejem od Hauschky nelze býti nešťastným. A tenhle můj je šťastností dvojitou, jelikož jsem ho vyhrála.
Myslím, že to byl jeden z těch úplně prvních balíčků, který jsem si od Hauschky objednala a ve kterém byl malý vzorek tohohle velikána. A jestli Hauschku znáte, víte že jejich vzorky zas až tak malé nejsou. A tak mi těch pár úžasně voňavých kapek dělalo radost poměrně dlouho.
Když jsem pak na fejsbukových stránkách Hauschky objevila soutěž o tyhle olejíčky, věděla jsem co dělat. Na nejrůznější soutěže mám celkem štěstí už od dětství a tak jsem to zkusila i tentokrát. A ono to vyšlo. Sice ne napoprvé, ani napodruhé ale asi napopáté. Cestu ke mě si však nakonec našel, drobek voňavý.


A nebásním o něm jen tak nazdařbůh. Nevím sice jak to Hauschka dělá (vždycky jsem si myslela že prostě olej jako olej) , ale tenhle malý zázrak nebesky hydratuje. Mám občas suché paže, na kterých se mi tvoří malé šupinky a když se jím natřu, mám několik dní po starostech. Nejlepší a nejekonomičtějšín variantou je samozřejmě aplikace učiněná ihned po výlezu ze sprchy. Oleje pak stačí na mokré tělo jen pár kapek. A už jsem se zmiňovala o té vůni? Aromaterapie jak vyšitá. Vůni růže miluju ale zdaleka ne vždycky a ve všem. Některá kosmetika s růžovým obsahem voní hrozně těžce a někdy až zatuchle. A člověk nikdy dopředu moc neví, jestli mu bude zrovna tahle lahvička vonět. U Růžového oleje od Hauschky však nic takového nehrozí. Voní jednoduše přesně tak jak by měl. Lehce, jemně a ta vůně je hrozně uklidňující. Když se jím po sprše natřu a zachumlám do peřin, cítím se pak jako v nebíčku. Vidím to tak, že tenhle kámo bude nejspíš mým nejvěrnějším přítelem do dlouhých a zachmuřených podzimních večerů.




Moje dnešní povídání je u konce. Loučím se z peřin (ve kterých teď už stejně opravdově nejsem takže mi nemáte co závidět) a kráčím vstříc prosluněnému pracovnímu týdnu. Chce to vstřebat každý jeho sluneční paprsek ať se na ten podzim a zimu pořádně zazásobíme.

Máte z některých z mých šťastností vlastní zkušenost? Nevlastníte náhodou recept na ten nejbožejší cupcake? A nevíte jak to ten Hauschka dělá s těmi svými oleji? Za každý Váš postřeh budu nesmírně šťastná...;)

Pac ♥


PéeS: Jestli jste dočetli až sem, budu Vás otravovat ještě malinkou chvíli s jednou věcí. U nás v lese už jsme totiž úplně maximálně světoví. Máme blog, máme Instagram a čerstvě už i Fejsbuk!
Pokrok nezastavíš a asi by byla hloupost proti němu vehementně zbrojit. Proklik na náš FB najdete v postranní liště nebo přímo tady. A já Vám ještě jen prozradím, že už brzy, opravdu brzy nás všechny čeká první soutěž! Už se na to hrozně těším a klik na FB bude jednou z podmínek účasti. Takže kdo si klikne již dnes, má vystaráno ;)


úterý 23. září 2014

Snídaně u Florentýny


   Už pár dní Vám chci napsat o téhle kuchařce, kterou jsem si naprosto zamilovala.
Je skvěle propracovaná, má koncept, má příběh a vizuálně mému oku velmi lahodí. Jak by mě taky spojení mentolové barvy, Snídaně u Tiffanyho a vintage vzhledu mohlo nechat chladnou...
A v neposlední řadě ukrývá báječné recepty.

Snídaňová kuchařka je dalším knižním počinem kuchařky Florentýny. 
Florentýna to v kuchyni nikdy neuměla, studovala ekonomii, matfyz a po kariéře plné čísel se najedou díky mateřským povinnostem ocitla u plotny. Vařit ani trochu neuměla, nikdy to nepotřebovala a nikdo jí to nikdy nenaučil. Mohla jít dál, stejně jako mnoho jiných žen před ní, cestou polotovarů ze supermarketů a nepovedených večeří. Nebo se do toho mohla obout.
Rozhodla se pro druhou možnost. Šla do toho po svém a mě se její originální přístup moc líbí. Udělala si z kulinářství další vědní obor, ke svému vysokoškolskému vzdělání přidala kuchařský výuční list a psát recepty se naučila díky matematice. Protože jak sama říká, psaní je algoritmus. 

Je to sice první kuchařka, kterou jsem si od Flo koupila ale tahle úžasná ženská jich má za sebou už několik.
V kuchyni totiž začala od úplného začátku, ponořila se do hloubky a díky tomu při svém vaření nastřádala spoustu cenných rad. Takových těch, které chcete předat svojí dceři aby nemusel znovu opakovat Vaše chyby. Takové ty, které uvítá každý začátečník, který je v kuchyni poprvé ale nebudou na obtíž ani protřelejším kuchařům.

Její předešlé kuchařky - Kuchařka pro dceru, Vánoční kuchařka pro dceru a Hovory s řezníkem jsou toho důkazem.
Toť krátce k zajímavému životnímu příběhu Florentýny.

   A teď ten můj.
Každé pondělí u nás v práci (ne u Kuby v dílně, ale v mojí "opravdové" práci:) pořádáme firemní snídaně.
A jako jediná ženská v týmu je mám na starost. Nestěžuju si, byl to konec konců můj nápad. A mě to baví. Ale protože už jsem nějáký ten pátek trpěla snídaňovým stereotypem, přemluvila jsem kluky aby se mi složili na tuhle dopolední kuchařku. Zrovna vycházela a byl jí plný internet.

Včera jsme začali Pomazánkovými etudami. A pro mě bude už navždy včerejší den tím dnem, kdy se mi poprvé podařilo ušlehat máslo do pěny :o) Cítím, že mi umění vyšlehaného másla otevřel novou dimenzi do světa pomazánek, a nejen do nich. 
Snidaně u Florentýny je totiž plná obdobně jednoduchých a přitom geniálních myšlenek.

Budapešťská pomazánka sklidila největší úspěch...

A až ji dostanete do rukou, budete ji pravděpodobně číst jako kteroukoli jinou knihu. Chronologicky od začátku až do konce. Ne jako kuchařku plnou receptů vytržených z kontextu. Tahle kniha totiž ukrývá příběh...

   Musím se přiznat, že i když jsem z oboru a i když v kuchyni trávím dost času, v některých věcech jsem byla asi pěkně zabedněná. Příkladem může být již zmíněné máslo nebo moje dosavadní příprava zeleninových salátů. Ono stačí fakt málo aby se z průměrného jídla stalo vynikající a naopak.. Flo mi zkrátka nalila novou energii do mých ucpaných kuchařských žil...

Pokud budete sledovat Florentýnin blog nebo se stanete členem jejího emailového klubu, dozvíte se navíc každý čtvrtek úplně zadarmo další z jejich fíglů, jak být skrz kuchyň ještě neodolatelnější. A tajné tipy, ty chcem přece všichni!

...co  zůstalo po náletu žravých kobylek...
Naše včerejší snídaně sklidila velký úspěch, kluci se dožadují pomazánkového repete a já už se těším, co si s Florentýnou ukuchtíme příště...

A co vy, znáte Flo? A vaříte s ní? Je snídaně taky Vaše nejoblíbenější jídlo dne? (když je na ní čas...)

Pac ♥

pátek 19. září 2014

Elvin slaví!

Těch pár z Vás, kteří to s námi táhnou od úplného začátku si možná ještě vzpomene, že to byl on,s kým to všechno začalo.
To on nám dělal maskota, předával dál naše lesní příhody a po něm se to tu celé jmenovalo.

A je s námi pořád!
Nevím kdy přesně spatřil světlo světa, rodný list sebou v kapse bohužel neměl. Jeho nározky jsem tak stanovila na den, kdy jsme spojili naše životy. A tomu je dnes právě rok!

Elvin, plnohodnotný člen naší lesní posádky.


Jedno párty foto do rodinného alba a celá banda pokupě.
Vím, že Elvinovi a Joeyho vtahy jsou stále trochu napjaté, ale respektují se a to je to hlavní.  


Ještě jednou děkujeme jeho stvořitelce jménem Zajac za tak báječného tvora!


A jestli se ptáte, jestli z toho už třeba nehodlám vyrůst, tak odpověď je ne ;)

Hezký víkend všem a především Elvinovi! Ať žije!

Pac ♥