úterý 10. června 2014

Konec deníčku a jednoho Bambiho

Hezký podvečer,

chtěla bych Vám říct, že jsem se rozhodla přejmenovat náš blog.
Ne že by se Elvinovi něco stalo, to se nebojte. 
To jen mě se už lehce začal zajídat prvotní spontánní a lehce infantilní název, který zplodila moje horká hlava. 
Elvin tu bude pořád s náma, bude to ale víc o nás a za nás za všechny. Všechny čtyři ;)

A protože jsem na tyhle věci úplně levá, doufám že se tady všichni budeme nadále scházet a že jsem to celé něják nepo.... víte co.

Ještě pár dní nechám adresu původní a pak už budem -

Madeinles.blogspot.cz

Něco nového začíná a něco končí.

Tak jako příběh jednoho Bambiho.
Tohohle kolouška přenesla jeho srnčí maminka těsně po tom co ho porodila o víkendu na zahradu jednoho ze zdejších chatařů. Nevím co jí to popadlo, ale nechala ho tam ležet a my se báli, že už se pro něj nevrátí. 
Já ho viděla poprvé až včera večer a hned jsem si musela to krásné stvoření alespoň z dálky vyfotit, protože jsem snad nikdy neviděla nic tak něžného a křehkého.



Samozřejmě jsme na něj nesahali, aby se ho mamka nezřekla, ale pískat steskem ho bylo slyšet po celém údolí.
Čekali jsme, jestli se pro něj jeho srnčí maminka vrátí a už se domlouvaly, že pokud ne, odvezeme ho zítra k místnímu veterináři do péče.

Dneska ráno jsem od místní spojky zjišťovala z práce situaci a že prej se ještě večer maminka pro Bambiho vrátila!

Byla jsem šťastná že je to malé stvoření zachráněno. 

Ale pak později odpoledne přišla sms, že jiný z chatařů našel na louce Bambiho mrtvého. 
Jeho mamka ho nechala ležet v tom vedru na sluníčku a on asi z horka umřel. Tam kde ho jeho maminka položí, tam totiž koloušek zůstane čekat, než si pro něj zase příjde. A dneska bylo tak obrovské vedro...

Je mi z toho smutno.
Chci říct, je to jeden Bambi z mnoha a kdybych o něm nevěděla, jasně že by mě to vůbec netrápilo. Ale takhle...

Dneska je to tedy konec Elvinova deníčku a jednoho malého kolouška...
Za Elvina držet minutu ticha nemusíte, ale za Bambiho můžete...

A příště už ve veselejším duchu, slibuju !

Pac a pusu z lesa ♥

neděle 8. června 2014

Jak jsem si vyrobila domácí vlasovou vodu


    Dneska už jsem absolutně přehřátá a tak jsem si dala malou odpoledno-večerní siestu. Jenomže mi to nedá, abych jen tak odpočívala a tak se s Vámi podělím alespoň o návod na výrobu domácí kopřivové vlasové vody, kterou jsem si nedávno vyrobila.

   Jak Vám asi neušlo, poslední dobou neustále řeším svoje vlasy. Za to, v jakém jsou stavu si ale můžu sama, takže kdyby chtěl někdo návod na to, jak si totálně odpravit vlasy, můžu ho dodat taktéž :) 

Nejhorší je, že toho vlastně nelituju (mé červené období bylo divoké a energické), akorát teď dávám neustále dokupy vše, co bylo za rekordně krátkou dobu zruinováno.

Neustále tak řeším, co si na tu hlavu napatlat, aby to vypadalo už konečně líp a hlavně aby byly co nejrychleji zpátky nové a zdravé vlasy.

A protože už mě nebavilo, jak díky těm všem "nepostradatelnostem" neustále pláče moje peněženka, řekla jsem si že by určitě bylo fajn, něco z toho si zkusit vyrobit doma.

Začala jsem u kopřivové vlasové vody, jelikož kopřivu na vlasy používám moc ráda. Ale ne pokaždé se mi chce hrát s louhováním kopřiv a tak jsem chtěla něco, co by bylo neustále po ruce a zároveň bylo stejně účinné a přírodní.
A jak se říká, kopřivou na vlasy nikdy nic nezkazíš. 

Spíš naopak. Kopřiva je jeden z největších vlasových pokladů, uctívaný a ověřený desetiletími (můžu říct že snad i staletími). 
Pokud se podíváte například na fotky Marie Treben (uznávané bylinkářky), nemůžete si nevšimnout jejich krásných a hustých vlasů, které jí zdobily do velmi vysokého věku. A právě tahle paní nedala dopustit na kopřivovou tinkturu, kterou tahala neustále a všude vždy s sebou.

Samozřejmě od přírodních věcí se nedá čekat zlepšení za krátkou dobu. Není to otázka měsíce, či dvou, je to spíš záležitost let a hlavně pravidelnosti. Ale o to větší a delší užitek by měla přírodní péče přinést.

Nemůžu tedy slíbovat, že po tomhle zázraku začnou růst vlasy neuvěřitelnou rychlostí a do měsíce se z Vás stane Zlatovláska. 
Sama ji používám teprve pár týdnů a tak o skutečném účinku budu moct referovat až za nějákou dobu.
Ale jak říkám, jsem přesvědčená, že její pravidelné užívání může jedině prospět.

Jediná věc, které jsem se při výrobě obávala, byl alkohol. 
Přece jen pravidelná dávka alkoholu na pokožku nemusí dělat dobrotu.

Na jednu stranu je alkohol přínosný, dokáže z bylinky vytáhnout to dobré, zakonzervovat ať to vydrží a umožní účinným látkám proniknout hlouběji do pokožky a zároveň "nakopne" lenivé kořínky k růstu. Navíc pokožku odmastí, takže pokožka není po aplikaci vlasové vody nijak zatížená, naopak může pomoci účes udržet delší dobu svěží.

Na druhou stranu přemíra alkoholu pokožku vysušuje, může způsobit lupy a při pravidelném vysušování budou mít pravděpodobně vlasy větší tendenci se mastit.

Takže jsem byla k alkoholu hodně opatrná. 

Nikde na internetu jsem bohužel nenašla přesný postup toho, jak si vlastně vlasovou vodu vyrobit. Dočetla jsem se jen to, že bylinka se má louhovat asi dva týdny, nejlépe na slunci. Nic o poměrech následného ředění vodou, intenzitě používání atakdále. Takže jsem na to šla tak trochu po svém.

Jestli jste zvládly dočíst až sem, gratuluju a teď už pojďme konečně na to.

On je ten samotný postup vlastně děsně jednoduchý, tak snad vyváží to, že jsem se dneska musela trochu vykecat :o)


Co potřebujem:

- Náčinní na kopřivy. Nejlépe nebo spíše určitě rukavice a lopatku, rýč nebo tak něco.



- pak samozřejmě ty kopřivy... :)



Tohle je množství, které jsem naložila k poměru 0,5 l alkoholu.



Všude se uvádí, že vlasová voda se vyrábí z oddenků a kořene kopřivy. Nikoli z listů.
Zatím v bylinkách ještě dost plavu, ale řekla bych, že kořen má v sobě holt těch účinných látek nejvíc.
Takže jsem stonky zbavila kopřivových listů, kořeny omyla (to je to bílé) a takhle to pak vypadalo.


Chtěla jsem nejprve nakrájet jen kořeny, ale řekla jsem si že stonkem (oddénkem?) navíc nic nezkazím, takže jsem to tam ve finále šoupla všechno.
Dál je tedy zapotřebí alkoholu. Všude se psalo o obilném, nevím jestli je tedy pro pokožku příznivější, ale nechtěla jsem nic riskovat a tak jsem sáhla po Pražské vodce, která se vyrábí z obilného lihu a vzhledem ke kvalitě, ceně a dostupnosti mi přišla nejvhodnější.


K samotné výrobě jsem však použila kolegu Beama a všechno to přelila a nasypala do něj, postavila na slunné místo a nechala dva týdny (možná  kousek dýl) louhovat.


A takhle vypadala tinktura po oněch 14-ti (možná kousku dýl ) dnech.
Zabarvila se do typicky kopřivově hnědé a stonky naopak vypadaly dost vyšťaveně.


Nakonec jsem tedy zvolila poměr 50:50 a takto rozředila vzniklou tinkturu s vodou. Mám ten pocit, že jsem někde totiž četla, že poměr alkoholu ve vlasové vodě by neměl nikdy přesáhnout 50% (aby to právě neškodilo pokožce) a jelikož Pražská vodka obsahuje 37,5% procenta alkoholu, dostáváme se na myslím dosti bezpečné číslo. Neřeknu Vám jaké, jelikož procenta nejsou mojí silnou stránkou, ale jestli to chce někdo spočítat, iniciativě se meze nekladou;)

A tinktura byla na světě. 
Pro používání jsem zvolila starou skleněnou lahvičku od Růžové vody z Purity Vision ( koupeno v DM-ku), jelikož mi přišlo šikovné to dávkování pumpičkou a jelikož dávám přednost skleněným obalům.
A dávkování je opravdu v pohodě. Díky pumpičce se dostanu až ke kořínkům vlasů, což mi u jiných vod (například u Nimbové od pana Hádka) vždycky dělalo dost problém.

Jedinný a poslední problém, který jsem s vodou měla, byla její vůně. I přes intenzivní obsah kopřivy a zředění vodou, měla neustále dost vodkový odér.
Ve finále jsem teda do lahvičky nasypala ještě trochu sušené levandule, která se v tinktuře krásně uvolnila a vlasovka je teď nejen léčivou, ale zároveň tak trochu aromaterapeutickou záležitostí :o)


Uf, no jeden by neřekl, jak se budu vykecávat u tak primitivní věci, jako je naložení bylinek do alkohou, že jo!:)

Ale pokud těch bylinek nemáte náhodou ještě dost, nebo se mi podařilo nalákat Vás tak trochu na přírodní bylinkovou vlnu, navrhuji se jen pomaličku přesunout k televizi, naladit si ČT 1 a nechat se za pár minut dál inspirovat při Kouzelných bylinkách.

Hezký nedělní podvečer z lesa ♥

středa 4. června 2014

Čas pivoněk



   Konečně jsou zase po roce tady. Pivoňky!

Jak moc je mám ráda už jsem psala...no několikrát. A proč je tak miluju?

Protože jsou neskonale krásné, protože omamně voní, protože jsou tak křehké a pomíjivé, protože mi připomínají dětství.

Sice bych si moc přála, aby rostly celý rok, ale vím že už by to nebylo ono a že by přišly o své kouzlo okamžiku, který je dělá tak výjimečnými.

A tak na ně každý rok trpělivě čekám, abych se jim pak mohla na těch pár krásných chvil obdivovat.


I když bydlíme u lesa a máme tady tudíž místa habaděj, pořád jsem nedostala odvahu si ten svůj keř zasadit. Bojím se, že jsem tak špatný zahradník, že by mi umřely i pivoňky. A to jediné, to bych opravdu nepřežila! :o)

Loni mi byla tahle kytice krásných domácích pivoněk přímo ze zahrádky darována. Můžete je vidět ještě v našem starém obýváčku a můžete vidět, jak jsou krásně růžové. A můžu Vám říct, že byly úplně stejně nádherně voňavé....





Letos jsem si pivoňky koupila. I když jsou oproti těm zahrádkovým odolnější (ve váze už je mám skoro týden a ještě pořád ani úplně nevykvetly ), nemají tak sytou růžovou barvu a už vůbec nemají tak krásnou vůni! Jako u většiny jiných věcí, i tady se mi osvědčilo, že domácí je prostě domácí.

Takže je to jasné, budu je muset začít pěstovat. A tak se chystám kousek keře adoptovat, hned jak odkvetou...
A prosím samotného pána Boha ať stojí při mě a hlavně při těch chudinkách voňavých...


   Po celý zbytek roku, když nemůžu vdechovat jejich vůni přímo z živých květů, dělají mi radost alespoň v podobě kosmetických radostí z Loccitaine. Pivoňkový parfém nebo pivoňková toaletka už patří ke stálicím v mojí koupelně. Většinou si je kupuju na střídačku. Toaletka mi voní mnohem krásněji, její vůně je opravdu opravdová :) Parfémová vůně je jiná, méně pivoňkově identická, ale déletrvající.

Avšak vůně pivoněk je obecně velmi, velmi jemnou a tudíž pomíjivou. (pokud náhodou víte o nějaké co ne, sem s ní! :)  Stejně jako opravdové pivoňky...


A tak sebou alespoň nosívám tenhle malý pivoňkový kelímek s tuhým parfémem. 
Bývám totiž děsně nešikovná a skleněnou lahvičku bych dřív či později rozflákala (znám se). Taky už se mi to jednou povedlo a lahvička nemusela se mnou z koupelny ani nikam cestovat...Šikula, šikula jsem !

A protože kdo dává, většinou taky dostává, dostalo se nakonec i mě odpovědi na mé jasné vyznání - Miluju Vás, pivoňky ♥


Pac a pusu z lesa ♥

neděle 1. června 2014

Jupííí!

Dobré ráno, krásný den,

dnes se Vám musím prostě pochlubit :)

A to tím, že moje Fler nominace "Bude to to nejbáječnější léto" o které jsem nedávno psala, byla dnes vybrána do Top výběru a bude zobrazena celé dnešní dopoledne na přední stránce Fleru ZDE.

Mám velkou radost, jelikož to byl můj první pokus o nominaci, kterou jsem kdy vytvořila a už jsem si myslela, že dávno skončila někde v pomyslném nominačním koši....
A protože si myslím, že znova už se mi to nikdy nepoštěstí:)

Jupíí!

Teď už je víc než jisté, že to léto bude vážně fakt a opravdu báječné!;)

Šťastno(sti) v bříšku

    Chtěla jsem zase jednou psát o šťastnostech, ale zjistila jsem, že si mi tu sešlo víceméně samé jídlo! Takže dneska to bude o šťastných věcech, které jsme v posledních dnech do sebe v lese i mimo něj, ládovali.

   Je období jahod. Pro mě snad nejlahodnějšího ovoce, které se dá pojídat na tisíc způsobů. A neznám snad nikoho, kdo by je neměl rád.


Ale víte které jsou ještě lepší? Ještě o fous chutnější a sladší? Jahody lesní!  Máme jich tu sice jako šafránu, jsou tak prťavoučké, že člověk sotva ochutná, ale pro mě o to vzácnější. Ňááám!


    Ve středu jsem se doslova přežrala třešní. Ano, musím to takhle napsat, protože jsem se ládovala fakt jak malé děcko. I když mě samozřejmě asi o hodinu později děsně bolelo břicho. Ale co, příští rok to udělám znova, to se ví ;) 
Nacpat si nekontrolovaně břicho při sbírání třešní a třešňové náušnice za uchem, to je totiž zaručená kombinace, jak se zas jednou na chvíli cítit svobodně, potrhle a jako malá holka.


   Vegetariáni a slabší povahy, zavřít oči TEĎ!
Naši první letošní pstruzi. 
Čerstvě vylovení od místního pana chovatele ryb. K tomuhle pánovi si chodíme pro rybičky celý rok. V zimě pro kapry (a nejen o Vánocích), v létě pro pstruhy. A měli bychom tam chodit častěji! Nejen že je to od nás z lesa báječná procházka, ale jísti ryby dvakrát týdne přeci doporučuje deset výživových poradců z deseti!


   Nastal Čas Mrožů!
K tomu není snad co dodat. Moje oblíbená zmrzka, která je k dostání téměř všude a já bych jí mohla jíst neustále. Třeba místo snídaně, to by bylo báječné. A pak ještě po obědě jako dezert a možná i večer před spaním.  Doma, v práci, venku, prostě všude. 



   Vždycky na jaře a na podzim se koná naše oblíbená gastronomická akce.Občas je prostě dobré vyměnit montérky za šaty, hoblík v ruce za skleničku vína a vyrazit z lesa za kulturou. A když se k tomu přidá to nejlepší víno (co hrdla ráčí), vybrané lahůdky místního šéfkuchaře a banda skvělých lidí, vzniká obvykle jeden z nejbáječnějších večerů v roce.

Krále vín a jarní Den v růžovém jsou už pro nás takové evergreeny.
Letos se navíc Růžový den odehrával vůbec poprvé venku na terase místního 4-hvězdičkového hotelu v krásném a teplém květnovém podvečeru. Člověk si jen tak bezstarostně korzuje se skleničkou v ruce, ochutnává ty nejlepší vina, která se u nás za minulý rok urodila a připadá si na pár hodin tak trochu jako nějáká nóbl VIP celebrita na nóbl večírku :o)


Nechci Vás zahlcovat fotkami všech těch báječných jídel a vín, ale alespoň kuk do letošního jídelníčku. Vše odškrtnuté jsem ochutnala a srdíčkové věci jsou chody, které to u mě letos vyhrály. Ano, kromě jednoho chodu (který jsem alespoň vyfotila, viz výše) a dvou dezertů, se mi letos podařilo ochutnat všechno. 
Jsem holt pěkný žrout když na to příjde...


Tvarohový knedlíček plněný marcipánem na jahodovém tartaru ( z opravdu vynikajících a šťavnatých jahod) ukončoval spolu s růžovým vínem již neidentifikovatelné značky a produkce ( kdo by si to po tolika vzorcích vína pamatoval!) můj letošní ročník. Délicatesse !
A já už se nemůžu dočkat podzimního ročníku.



   Snad Vám tu dneska se mnou chutnalo a něco lahodného na Vás při neděli taky čeká.
Dobrou chuť pokud právě snídáte (obědváte, večeříte...) a celou chutnou neděli Vám přeju ! ;)