Milujeme červenou aneb trocha energie do upršeného počasí

   Jelikož je venku tak upršeně a tohle počasí má trvat až do neděle(!), řekla jsem si, že by to dnes chtělo něco barevného, optimistické a energizujícího!

Vždycky když je takhle a potřebuju nutně zvednout náladu, nahazuji svoje červené kostkované kalhoty a nějáké barevné (nejlíp zvířátkové) ponožky. Bude to znít asi neuvěřitelně ale na mě to vážně funguje!

   Jak mě naposledy mile upozornila Denča, náš nábytek se začal objevovat na webu Prima Living. Naše dvorní designérka Zuzka začala spolupracovat s Primou a tak díky ní náš nábytek prosakuje do zdejších vod.

Zuzce za to děkujeme a Vy se určitě nezapomeňte mrknout na její poslední článek o energizující červené barvě, protože ty tapety...áách, ty tapety! :) 

Zdroj: http://living.iprima.cz/bydleni/mate-doma-cervene-steny-co-to-rika-o-vasi-povaze

Tahle fotka je navíc tak úžasná!
Tak něják si představuju ideální koutek v budoucnu někde u nás doma. Výrazná tapeta, patinovaná skříň v moji nejoblíbenější mentolkové (ovšemže nejlépe z naší Repper dílničky:) a spoustu krásných roztomilostí, šňůrek, deníčků v barevných látkových obalech, starých a krásných plechových krabiček a (minimálně!:) jednoho starožitného dřevěného koníka.♥ 
A ta lampa! Nemůžu nic, než jen vzdychat a ááchijovat nad touhle fotkou :o) Navíc si neumím pomoct, ale ta fotka ve mě hrozně evokuje Burtnovskou Alenku z říše divů ! 

No, bude to nejpíš jen tou barevností  :)

Naše kontejnérová skříňka z červeného článku už bude v mé hlavě nejspíš vždycky zapsaná jako "psí bedna" :)

náš kontejner Repper nábytek

A pokud té červené ještě nebylo dost a stále se mi nepodařilo Vaši náladu alespoň o kousek pozvednout, mám tady ještě zbrusu nové červené závěsné květináče z našeho balkónu s čerstvě zakoupenými kytičkami.

Tak už si taky jedete na červené vlně? :)

Líbí se Vám taky výrazné tapety a lehce extravagantní barevné bydlení nebo máte raději čistší a jednodušší styl?

Pac a pusu z lesa ♥

Malé, růžové, zebrovité a něžné

   Už jsem nejspíš mluvila o tom, jak mám ráda kontrasty (nebo ne?). Miluju obzvlášť kombinaci něžného s něčím drsnějším, ať už ve svém domově, oblíkání, nebo v životě (taky se Vám občas děje něco něžně-morbidního?:)

Když vidím něco hodně holčičího a růžovoučkého, mám téměř vždy tendenci to zdrsnit něčím lehce "punkovým", stejně jako ráda jiné věci přiněžňuju trochou té ženskosti. Takové kontrasty mě vždycky baví a nejspíš to tak trochu odráží i mojí vlastní osobnost, které neustále bilancuje mezi nějákými protipóly. 

Podobné je i moje poslední DIY.

Přišlo opět nečekaně a já tvořila rychleji než přemýšlela. Občas se jednoduše "seknu" a dokud něco nevyrobím (a může to být cokoliv, z čehokoliv), nemůžu dál :o)

Tentokrát byly doma růžové papíry, zebrovaná folie a stříbrná šňůrka.

Postup je opět tak jednoduchý, že ho asi nemá smysl moc popisovat. Vystříhala jsem růžová srdíčka, na některé pak nalepila průsvitnou zebří fólii a některé nechala jen růžové. Z každé strany šňůrky jsem pak přilepila jedno a tím je spojila.

Ojínila jsem srdíčkovým řetězem náš bílý závěs, ale vy si vyrobte klidně celou srdcovou zástěnu (nebo motýlkovou, kytičkovou či hvězdičkovou?), třeba právě místo záclony. Úplně vidím, jak se budou srdíčka (motýlci, kytičky, hvězdičky...:)  krásně třepotat a poletovat při pootevřeném okně!

Pac a pusu z lesa ♥

Květen u nás doma

     Neustále tady (i všude jinde) pěju ódy na jaro a nemůžu se ho nabažit. A co teprve teď, když nastal ten nejbáječnější a nekvětnatější měsíc v roce! Před týdnem jsem si kupříkladu povzdechla, že ještě nerostou kopretiny a včera jsem zjistila, že už jich je plná louka!

I Joey si rád přičichne ke kytici korpetin:)

 Miluju luční kvítí (nejen proto, že je zadarmo:), ale taky proto, že vypadá doma tak "opravdově". I s těmi broučky na květech :)

   

Kytky z květinářství ovšem také neopomíjím, obzvlášť ve dnech, kdy se něco slaví, jako třeba dnes. Nejraději je kupuju alespoň o den dřív, to abych se z nich mohla taky chvíli těšit :) A můj super fígl? Než je s Kubou darujeme (každý té své mamince), stavím je před zrcadlo. A místo dvou, mám doma hned ČTYŘI kytice! A to se vyplatí ! :)

Taky černé a smutné šanony dostaly jarní vohoz. A až nám přijde berňák zkontrolovat účetnictví, myslím, že když uvidí tyhle naše barevné složky , nebude je chtít ani otvírat :)

Při poslední návštěvě papírnictví jsem si koupila omalovánky. Nechápu, že jsem to bez nich mohla vydržet tolik let (schválně, kdy jste naposled omalovávali?). Jakmile na mě jde splín, začnu vybarvovat. Je to tak skvělá, rychlá a nenároční terapie, že si je začnu nosit asi i do práce. Což mi připomíná, že při příští návštěvě papírnictví si budu muset pořídit větší pastelky!

Naše ložnice je pořád dost nehotová a provizorní. To mi ale nebrání v tom, ji alespoň o kousek vylepšovat. A nejlíp tím, co dům dal. Třeba provizorními (a kdo ví, vlastně) "rámečky" ze starých LP desek nebo barevnými pompony. A jaký jiný, než duhový, by mohl přibýt teď na jaře.

A na posteli nám (kromě Gringa) přibylo dítě!:)

Objevuje se jen občas a většinou jen na chvíli. A když začne plakat (což tohle skvělé dítě téměř nedělá - no vážně!), vrací se utišit honem rychle do náruči k mamince. No, zatím naprosto ideální stav :o)

Krásný a barevný  květen Vám přejem z lesa ♥

Napíšem a nezapomenem aneb vyhlašuji DIY den

   Když se ráno probudíte a zjistíte, že venku je dneska vážně "pod psa", může se to zdát dosti na nic a celý den může být pomalu na vyhození.

A nebo můžete "skrčit a zahodit" klíčíci deštivé chmury už v zárodku a vrhnout se na tvoření. Takové deštivé dny jsou pro něj totiž přímo jako dělané. A tak dnešní den vyhlašuji DIY dnem !

Já se dnes probudila už časně ráno, velmi časně (až nezdravě řekla bych) a při ranním pohledu na teploměr, pak ven a nakonec na své mokré nohy (na balkón prší - blik!), jsem se necítila zrovna nejšťastnější. Ale pustila jsem se okamžitě do díla a tak mám svoje dnešní DIY už zmáknuté. (nebo spíše - konečně dodělané). A oplývám tudíž báječnou sluníčkovou náladou :o)

Pamatujete, jak jsem nechala nahlídnout do naší dílničky tady?

A dneska Vám ukážu závěrečný výsledek. 

I když nám výroba trochu trvala (máme toho holt hodně- klasická výmluva), není na tom vlastně nic složitého a tak není důvodu, proč byste si tohle DIY nemohli vytvořit doma taky, když Vás to naše bude inspirovat.

   Občas máme trošku problém s plánováním, s časem a celkově s organizací. Učíme se to jako všechno ostatní a pomáháme si všelijakými "zlepšovadly."

A tak vznikla tahle kalendářová tabule - z naprosté nutnosti !

Ne že bychom byli zase až tak velkými ekology a opovrhovali dokonce i papírovými kalendáři, ale přece jenom jsme stále nemohli najít takový, který by nám svým uspořádáním vyhovoval. A navíc - psát na tabuli, to je vždycky přece o tolik zábavnější!

V dnešní době vymožeností jakou je například tabulová barva je to navíc táák ííízy!
Tabulovou barvu seženete už téměř všude, nejen ve specializovaných prodejnách s barvami, v kutilských domech jako OBI, ale třeba i v normálním obchoďáku v oddělení s barvami! (vyzkoušeno, nalezeno..:)
A můžete jí natřít na co Vás napadne, na dřevo, na plast, ale klidně přímo na stěnu nebo na nábytek. Takovou vlastní "to do" tabuli, nebo rovnou kalendář jako máme my, si tak vytvoříte, kde je libo.

Pak jsme použila už jen dekorovací, nesmývací fixky (prodává každé dobré papírnictví), dokreslila jimi univerzální mřízku a velmi "umělecky" dodekorovala červenou linkou :o) (nesmějte se prosím)
Vlevo je tabule tak, jak vypadá po umytí a vpravo už vyplněná na konkrétní měsíc. A než si zvyknem všechno pěkně psát a na nic nezapomínat, máme tady pro jistotu Joeyho, který na nás bude v příštích pár měsících dohlížet a každý den nám připomene to nejdůležitější.

   Ale největší zábava přichází samozřejmě nakonec. Vpisování, nalepování, hledání té nejlepší fotky a dekorování se závěrečnou kytičkou. 

A každý měsíc (co měsíc, každý den! :), může být Vaše tabule úplně jiná. Jak je ctěná libost, madam :o)

Takže, dnes se nejde ven (stejně tam prší), dnes je DIY den! :)

Dejte vědět, jestli si taky něco vytvoříte.

Pac a pusu z lesa ♥

Věřím na osud otud až potud

   První máj je můj oblíbený den. Vždycky je volno, většinou pěkně a pokaždé alespoň něco kvete.

A my ho vždycky chtě nechtě, něják oslavíme. Bývá to vesměs takové spontánní a nahodilé, ale o to více povedené...

    U nás doma si většinou nedáváme nijak převeliké a zásadní dárky na Vánoce, narozeniny nebo na Valentýna, ale často se obdarováváme nahodile a neočekávaně po celý rok. 

Obzvlášť "dárky z dílny" pro vylepšení domova jsou z mojí strany vždy velmi vítané...

Naposledy to bylo něják takhle, zničeho nic, uprostřed rozhovoru po návratu z práce.

"... a mám pro Tebe dárek, hledej....". Jéé, jak já to zbožňuju. Cupitám si to z pokoje do pokoje a po celém bytě hledám a tápu, kde co nového přibylo.

Tenhle na mě čekal na schodech u vchodu. 

Ještě nenatřený a bez přišroubovaných nožek. Pro někoho nedodělávka, pro mě ideální dárek a hračka k dotvoření. Takové moje 2 v 1 :o) 

Snídaňový podnos!

Ráno byl ještě pořád krapejtko nedodělaný, ale na poslední fotce už je v celé svojí parádě, i s malým červeným srdíčkem a bílou kytičkou.

Možná jste si ho všimli už v minulém článku, avšak svou pravou, snídaňovou premiéru měl podnos až dnes. Snídat v posteli je báječná aktivita a nikdy bych nevěřila, o kolik báječnější bude s podnosem. 

Můj muž mi většinou nedá moc prostoru k focení, protože je netrpělivý a (často) hladový, a tak jsem stihla udělat jen rychlé cvak, cvak a pak už palačinky mizely jako na běžícím pásu. K tomu lahodný kopřivový čaj z nové konvičky (asi se na něm stávám už lehce závislá), tvaroh, ovoce a marmeláda (mohla bych konečně začít dělat domácí - zase nový-i když příjemný -"úkol" co si na sebe šiju, sledujete to, jo! :) a hodování může začít.

  

    Když jsme snídali a koukali u toho na telku, najedou se tam objevil jeden pán. Pán, který vlastně nepřímo může za naše seznámení a za to, že jsme dneska s Kubou spolu. Povídám Kubovi - "No vidíš, koukej, kdyby toho pána nebylo, nejspíš bysme tu dneska takhle nesnídali ". A on mi s klidem řekl: "Ale my bychom se stejně našli, kotě". 

Což je od mého, věčně nevěřícího může zvláštní věta. Znamená to snad, že věří na osud? A tak vznikla úvodní věta článku, která mi pořád hraje v uších...

Co vy, věříte taky na osud?

Domalovala jsem srdíčko i kytičku a ještě mě to čeká celé schovat pod lak.

Pées: Pokud Vám to nedá spát, ten tajemný pán byl zakladatelem jedné (dnes už trochu "starožitné" ) internetové seznamky. Ano i my (jakkoli se k tomu nemáme a cukáme se, když máme vysvětlit, kdeže jsme to na sebe vlastně narazili) jsme se seznámili on-line kdysi v dávných dobách prvního internetového obrození...Sranda, co ;)

A proto neodsuzuju žádné cesty ani příležitosti. Nikdy nevíte, kde na Vás to Vaše štěstí čeká.

Milujte se, olíbejte se (dnes ale třeba i zítra ) a mějte se .... bájově ♥