Jednou za čas se mi (bohužel, nebo bohudík?) stane, že narazím na něco, bez čeho mám pocit že nemůžu být. Takhle to bylo s Kubou, Elvinem i Gringem ( Gringo je teprve na cestě k nám domů. Až dorazí, jistojistě Vám ho představím.)
A tak to dopadlo i s touhle konvičkou.
Jak moc miluju čaj, už jsem psala. A protože jsem ho doteď musela pít z dosti šílené konvičky (i když mám někdy ujetý vkus, zažloutlé konvi s jelenem v bavorském stylu sem prostě podlehnout nedokázala), nápad na narozeninový dárek byl jasný.
Víte, asi 3 roky už chodím po starožitnictvích a blešácích a hledám tu správnou konvičku. Chtěla jsem zachránit nějákou odloženou, adoptovat ji, a vnést ji znovu chuť do života a pravidelnou dávku čaje do útrob.
Ale prostě ne a ne najít tu pravou...
A tak se u nás doma dnes objevila ONA. Úplně nová, i když vizáží lehce retrospektivní.
Něják se mi poslední dobou začínají doma ty retro vzory hromadit...
No co víc říct...Miluju ji. I když bych místo ní mohla mít za tu cenu tři jiné...
Někdy je prostě potřeba nedělat kompromisy...
¨¨¨
Dobrou noc ♥
Elvinku, úplně chápu ten pocit kdy něco prostě musíš mít, protože ho dost často mívám taky ;o).
OdpovědětVymazatA musím Ti říct, že téhle konvičce bych taky nedokázala odolat, je moc krásná ;o). Tak ať Ti z ní čajíčky chutnají víc než obvykle ;o)
Deni, naštěstí ho mívám čím jsem starší, tím míň častěji. ale když už příjde, většinou to stojí (doslova) ,za to :)
Vymazat