Vánoce

Vánoce v lese se nakonec stihli téměř se vším všudy. Byl kapr, domácí vánočka, nějaké to cukrovíčko a dárků víc, než bych čekala. Žádný kolaps, či dokonce hádka nepřišla. Po tom, co slýchám kolem sebe a zjišťuju, jak je vlastně Štědrý den pro mnoho lidí krizovým dnem v roce, snad skoro zázrak. Řekla bych, že společné Vánoce už máme zkrátka vychytané. Furt je co zlepšovat, samozřejmě. Dárky jsem zas balila čtyřiadvacátého dopo i když se každý rok dušuju, že letos už to stihnu předem. Ale jinač dobrý.

Jen teda Joey musí stále držet chudák dietku. Žádná obří kost a sloní ucho se tak pod stromečkem nekonaly. Dostal dva dentasticky a s tím si musel vystačit. Naštěstí je už mimo ohrožení života. Teď jen doufat, že lednové testy dopadnou dobře a zas bude všecko v pohodě.

Večeře byla skvělá a díky odpolední polívce, kterou od tohoto roku zavádím jako tradici, jsem se výjimečně ani nepřejedla. Vypila jsem ovšem sama skoro celou láhev Bohemky a usnula v 6 večer vyvalená u televize ani nevím jak.  Kdysi jsem pili šáňo společně, jenomže poslední dobou je to vždycky jen na mě, protože Kubovi už zkrátka tolik neleze. A pak to tak vypadá. On říká, že jsem střelec a mám pocit, že vyžahnutí takového množství alkoholu někým tak prťavým jako jsem já,mu snad imponuje. Já zas myslím, že jsem prostě jen trubka, co miluje bublinky.

Kuba šel pak na chvíli pařit ven a když jsem se v 8 probudila, byl už u mě a společně jsem koukali na Pelíšky. Dotáhla jsem spokojeně ten zbytek šampaňského a pak zase usnula. 

Tak takhle nějak letos vypadaly ty naše Vánoce...

Marmelády s příběhem jsou fakt žrádlo. Jak jsem psala na instagram, nikdy jsem nebyla marmeládová. Teď bych je naopak valila furt. Na domácí vánočce gurmánství nevyššího kalibru. Mňam!

Já zdobila klasicky, kuba po truhlářsku. Jeho dřevěné "mašličky" mě fakt dostaly. 

Balení domácí slivovice, se kterou se stavil kamarád taky...

Dostala jsem krásný japonský servis. Jeho využití jsme na snídani druhého dne každý pojali po svém.

Tak pěkného silvestra a vše nej do nového roku Vám přejeme z lesa ♥

Páté Vánoce v lese aneb rychle a zběsile

Vůbec nechápu, jak to uběhlo, ale dnes je to pátý rok, co budeme slavit Vánoce u nás v lese. Jenomže letos je toho pořád v té hlavě nějak moc na to, abych si začala konečně užívat ten vánoční čas. Nejvíc vánoční atmosféry jsem nasála, když jsem zkraje adventu prodávala na vánočních trzích. I když to není žádný med, stát celý den v té zimě, byla to nová zkušenost a hrozně jsem si ji užila.

Jinak ale moje hlava neustále bloudí mezi hledáním těch nejvhodnějších vánočních dárků, pečením dortíků na vánoční večírky, vymýšlením receptů a mojí novou prací. Konečně jsem se rozhodla, že nebudu svoje sny a touhy o tom, co bych chtěla opravdu dělat krmit a rozvíjet jen ve svojí hlavě, ale začnu něco dělat. Cokoliv. A tak jsem začala vařit v restauraci, kde mě doporučil kamarád. Sama bych na to asi nikdy nenašla odvahu a tak teď vstávám ráno před šestou a po obědě už jsem zpátky doma a zasedám ke svému počítači a svojí stálé práci. Zatím to zvládám, ale na další věci už nezbývá tolik času. Nevím, zda-li mě to vůbec někam posune, ale jedno vím jistě. To, že s nožem v ruce a v zástěře mě to vážně baví!

No a ty dárky...!

Už pár let nakupuju společné dárky i za Kubu, protože on Vánoce stále neřeší a nemá rád. Myslela jsem si, že je to rok od roku lepší, ale každý rok mě opět překvapí, když se vytasí s tím svým postojem o tom, jak jsou Vánoce nesmyslné. Vím, že mu vadí to, že se lidi chovají jako ovce a dělají věci jen proto, že se musí. Já mám Vánoce naopak ráda a snažím se dělat jen to, co sama chci. Ale ty dárky bych letos asi taky raději zrušila. Sice je obvykle nakupuju a vyrábím hrozně ráda, ale když se dostávám do časového tlaku a nejsem v tom správném rozpoložení, kdy je pro mě snadné dárky vymyslet, mění se to celé pak v klasické předvánoční peklo jménem "musím honem nakoupit vánoční dárky", který upřímně nesnáším.

Nerada utrácím peníze za hlouposti a vždycky se snažím hledat věci, byť jen drobnosti, které obdarovaný skutečně využije. A letos se přiznávám, že to prostě nezvládám. Těch rodinných příšlušníků z obou stran je zkrátka moc. Snažím se to vybalancovat a nějak zvládnout, abych se nedostala do toho předvánočního stresu, ale jelikož se doba, do kdy dárky stíhají přijít poštou každým dnem krátí a ocitnout se pár dní před Vánoci v nějakém nákupním centru je pro mě ta největší noční můra, mám už docela na kahánku.

Chtěla bych většinu dárků stejně raději vyrobit a pojmout to celé nízkonákladově. Šetříme, jak se dá a dárky u nás nikdy nebyly o penězích. Akorát mám tak zaplněnou hlavu, že nejsem ani schopná domyslet, co vlastně vyrobit. Ale asi je to vždycky něco za něco, jelikož práce a dílna nám momentálně jede jako nikdy a kluci chrlí nábytek rychlostí, na kterou nejsem vůbec zvyklá.

Odoláváte taky (i když s námahou) vánočnímu šílenství nebo to máte letos všecko zmáknuté?
R. ♥

Nový soused

Přistěhoval se do chaty ke studánce. Je to cestovatel a dobrodruh a ze všeho nejvíc miluje Japonsko. Každé ráno vstává před čtvrtou, zacvičí si Pět tiběťanů, vypije svůj šálek zeleného čaje a jde pěšky na autobus do práce nebo jede na kole. Dělá co miluje a miluje to, co dělá. Doma má kočky za sklem a teď už i stolek a knihovnu od nás. A je v našem věku. Je v našem věku!