První piknik, první vylíhnuté kuře a znovunalezená láska

  Já to věděla, že se mám včera vykašlat na všechny povinnosti a jen nazout bílé plátěné botky, odšpuntovat něco dobrého a rychle vyběhnout ven, užívat si to krásné počasí! 

   První  letošní opékačku máme u nás v lese za sebou, první jarní piknik proběhl včera, a tak je jasné, že jaro už je prostě vážně tu!

   Doufám, že jste si taky včera dosyta užili sluníčko a tak Vás moc nemrzí ten dnešní nečas. Mě tedy určitě ne, celý den stejně sedím u šicího stroje tak, jak jsem měla v plánu, a asi po 3 letech něco šiju. A protože jsem si ještě neprošila prsty, dá se říct, že úspěšně. Jsem totiž asi taková švadlena, jako zahradnice. Ale o to víc mě těší, když se mi nití povede něco opravdu spojit dohromady!

Ani to nemusí být velký piknik s horou jídla. Stačí láhev něčeho dobrého, deka, pár dlouho opomíjených časopisů a na světe je najednou nádherně...

   A mám tady dneska ještě jeden svůj úspěch (jsem to ale chlubila). Vylíhlo se mi totiž mé první kuře!

JENOMŽE! Neumím sice moc zahradničit, moje šicí dovednosti jsou zatím taky na pováženou, ale chovatelka kuřat, tak ta bych byla snad úplně nejvíc nemožná. A jak jsem to tedy dokázala?

No koukněte raději rovnou na obrázek, jak to s tou mojí slavnou agro činností vlastně je:

   To jsem tak byla jednou na poště, kde se teď ve velkém prodávají tyhlety líhnoucí se kuřátka. Skupujou je tam maminky, babičky i tetičky pro svoje ratolesti a pak takové nedolíhnuté dospělé děti jako já. 

A jak to funguje? Vajíčko se prostě ponoří do vody a pak se čeká...A asi za 24 hodin se začínají dít věci...

 

   Kuře ve vodě bobtná a roste až do stavu, kdy máte doma takovéhoto malého ošklivého Alienka. 

No...být dítětem a vylézt mi po 72 hodinách netrpělivého čekání na svět něco takového , asi bych se bála podívat vůbec do ledničky, kdykoliv by tam leželo pudlo s vajíčky.

Ale abych tomuto velikonočnímu nápadu nekřivdila, proces líhnutí byl nesmírně zábavný, prožívali jsme ho v práci snad všichni a byla to fakt sranda!

A doma Vám pak může hezky dekorovat. 

Po vyjmutí z vody se totiž kuřátko dostává do přesně opačného procesu. S postupným usycháním se zmenšuje a ta dehydratace mu dost sekne! Nakonec je z něj vlastně celkem roztomilý tvor...

"Yeass!"

Znáte tyhle kuřátka? Jestli ne, utíkejte si nějáké ukořistit, za 35 kaček je to srandy kopec;)

    A znáte tenhle olejíček?

Když mi tak hezky stál na stole u kytice růžiček, musela jsem si ho vyfotit. Ony ty jeho úžasné vlastnosti s jeho fotogeničností totiž zdaleka nekončí.

   Je to už nějákou dobu, co jsem ho měla, dělal mi radost hodně dlouhou dobu než jsem ho celý spotřebovala, a teď, protože moje vlasy si stále nedají řict, jsem si na něj zase vzpomněla. Krásně voní, hrozně dlouho vydrží a vzhledem k jeho pořizovací ceně (obzvlášť když se ukořistí v nějáké velko-prodejně) je to prostě olej s velkým O.

Mám ho tak ráda hlavně proto, že ať už si ho dám na vlasy mokré i suché, v množství velkém i malém, vždycky se báječně vsákne a nikdy nezanechá vlasy takové...olejovité a nevábné. Vše co po něm zůstává, jsou jen hebké kadeře. I když nazvat to moje momentální roští zrovna takhle, je dost odvážné.Ale po dávce Mythicu tu hebkost a jemnost alespoň dost dobře předstírají.

Zkrátka, je to prostě miláček. 

Měla jsem na vlasech už hodně olejů, těch obyčejných z drogérie i těch renomovanějších, ale pokud nechci za lahvičku utratit hotové jmění, tohle je jednoznačný vítěz a já ho budu uctívat tak dlouho, dokud mi nenarostou nové a zdravé vlasy. 

Věřím, že takový den jednou příjde, protože kdyby moje vlasy měly vyjadřovací schopnosti, myslím, že momentálně by musely příst, vrnět, nebo něco podobného. Tak dobře se u mě totiž nikdy neměly. Ale já jim toho taky holt dost dlužím...(viz...)

Mějte hezkou neděli, já jdu zase švadlenit;)

Pac a pusu z lesa...