Příběh našeho obýváku

   Byl to takový docela obyčejný obývák. V porovnání s mnoha jinými vlastně velikostně nadstandardní.

Ale my stejně věděli, že bude lepší, když bude ještě větší!

Nikdo naše plány o zvětšování a bourání moc nechápal a skoro všichni říkali, že se tím zbytečně připravíme o celý jeden pokoj.

A litujem?

Vůbec ne. Asi jsme holt velkometrážní typy. Vlastně si pořád říkáme, že by mohl být ještě větší :o) Pracovna nám stejně zůstala na původním místě a my teď díky malé přestavbě můžeme společně trávit mnohem více času, a to i když jeden z nás zrovna "počítačuje".

Jenomže znáte to. Něco si vymyslíte, naplánujete, a pak...pak to neprovedete. Zůstane jenom u slov a nesplněných přání.

A tak to vypadalo i s našim projektem zvětšení obýváku.

   Ale jeden sobotní večer přišel spontánní nápad. Nebo spíš kamarád. A pak dorazil i bratr. A když máte pohromadě tolik mužské síly, po ruce pilku a láhev malinovice, věci se najednou dají do pohybu hrozně rychle!

Místy až tak rychle, že jsme díky té rychlosti přišli o jednu zásuvku. (díky brácho:o)

...fandí nám i Beatles

Ale spontánní činy holt někdy přinášejí malé oběti. A pokud je vypnutý proud a jde jen o drát a né o život, je to ještě pohodička. Navíc nás přišel zkontrolovat i "stavební dozor", takže vše bylo pod odborným dohledem :o)

A tak byla během necelé hodiny poražena jedna sádrokartonová příčka a láhev malinovice. Najednou se nám otevřel úplně jiný prostor a plno možností jak s ním naložit.

A protože nejsem prostorově tak schopná jako Kuba, nechala jsem to na něm. Jak to nakonec všechno dopadlo jste už mohli vidět třeba tady.

Náš obyvák "před"

Náš obyvák "po"

    Jenomže... Čas plyne (neustále tak něják hrozně rychle), jste rádi že máte po tom všem jakž takž uklizeno... Ale co dál?

Díra s vykukující skelnou vatou na vás každý den kouká a čeká, kdy že si jí konečně všimnete a dáte ji sbohem. Času je málo, práce hodně a znáte to s tou kovářovic kobylou.

Ale tento týden se i ta kobylka dočkala! Protože má holt skvělého muže. Který nejenže díru "zaplácne" dubovými futry, ale ještě k tomu vysekne malé překvapení v podobě malinké a super roztomilé vestavěné poličky.

   Tyhle poličky mi připomínají staré panelákové byty. Byly snad v každém takovém, kde se na sebe napojovala jídelna s obývákem a rozdělovaly přechod z jednoho pokoje do druhého. A jelikož jsem tak trochu "retro", jsem z ní nadšená. I když ta naše je úplně prťavoučká a spíše na efekt. Nechtěli jsme se připravit zbytečně o moc manévrovacího prostoru :o) Každopádně máme doma konečně první knihovničku!

Nedávno mi navíc přišel odtud tenhle krásný polštářek s retro vzorem, který spolu se starou dobrou Ton židlí, vytvořil milý vintage-čtecí koutek.

Slečna polštářková mi přibalila k objednávce navíc i milý dáreček a zrovna jsem si všimla, že přidala do nabídky další krásné a originální kousky! Tak šup rychle do jejího obchůdku, než je všechny sama skoupím :o)

A co bude dál Jakoubku?

V pořadí je myslím gauč...;)