Dnes ráno jsme se u nás v lese probudili do prvního zasněženého dne.
Ne že by to byl úplně první letošní sníh, ale byl prvním opravdu pořádným, který dokázal konečně dostatečně pocukrovat celé okolí.
A jak jsem tak koukali z okna ven, popadla nás melancholická nálada a mě chuť psát.
A tak vznikl tenhle deníček.
Měli bychom se asi představit. Elvin, Joey, Jakoubek a já přebýváme v domku u lesa, taky tu tvoříme náš nábytek, žíjem, pijem, existujem, bavíme se, ponocujem, pracujem i ulejváme...však to znáte :)
Tenhle blog je o nás.
Může se člověk tak snadno zamilovat po dvou článcích? Člověk možná ne, ale Vivi ano! Jsem tak šťastná, že jste tu - Ty, Elvin, Joey i Jakoubek a taky jsem si jistá, že tu s Vámi bude úžasně (už teď to tak je). Příroda umí krásně pocukrovat krajinu, ale ponožkové zvířátko se svou rodinou zas umí pocukrovat večer těmi nejroztomilejšími řečmi a legračními pohledy z okna. Takže už dost řečí...půjdu spát...se zamilovanou hlavou (to budou sny!) ;-).
OdpovědětVymazatPS: a ta překrásná napatinovaná komoda (ááách).♥
S láskou Vivi
Děkujeme za Tvé krásné slova Vivi. Jestli ses zamilovala jen ze setiny tolik, co já do Tvého blogu, je to pro nás velká pocta:)
VymazatElvinku, né ze setiny - ale zcela. ;-)
Vymazat