Příběh naší ložnice

O našem obýváčku, jeho spontánním bourání a proměnách už jsem Vám povídala. 

A dnes to bude o druhé místnosti u nás doma, kterou využíváme skoro stejně často.

Naše ložnice sice žádnou velkou rekonstrukcí a bouráním neprošla, ale i tak toho za svůj krátký život stihla poměrně dost. Když jsme se přistěhovali, byla bílá, pustoprázdná a byli jsme v ní jen my, nějaká ta skříňka a postel.

Protože mám fóbii z bílých, prázdných stěn, okamžitě jsem započala proces zútulňován. Jako první a nejsnažší krok se nabízelo malování. Z domu jsem byla zvyklá na oranžovožlutý pokojíček. To je navíc taková teplá a útulná barva, takže moc nebylo o čem přemýšlet. Ložnice se osluníčkovala a nějakou tu dobu bylo u nás v ložnici všechno, včetně peřin, žluto-oranžové. Dokonce jsem měla občas pocit, že chytáme ten žlutý nádech i my a spekulovala o možných příznacích žloutenky.

Jenomže můj vkus se pomalu měnil a já začala mít po letech té oranžové a žluté doslova plné zuby. Do ložnice nám přibývali další a další věci a ta žlutá barva mě začínala čím dál víc limitovat v mých proměnách a realizacích.

A tak se šlo zpátky do bíla. Musím přiznat, že od té doby mám ke žluté a oranžové stále dost nevrlý vztah a mnohem raději teď dávám přednost červené, modré, růžové, mentolové a tyrkysové. A vlastně všem barvám, které mají díky bílému pozadí na stěnách mnohem větší šanci vyniknout...

V době druhého zabělení jsme už naštěstí měli víc skříněk, víc obrázků a víc všeho a tak už ložnice nepůsobila tak studeným na nezabydleným dojmem jako na začátku.

Na těchto dvou fotkách můžete sami vidět, co s prostorem udělá pár obrázků a dekorací navíc...

Tenhle náš ložnicový koutek se ovšem měnil i nadále. Armádní komoda odcestovala a chvilku nám dělala společnost anglická skříňka...

Takhle to vydrželo přesně do doby, dokud nepřišel růžový toaletní stolek...

Ten ovšem v rohu taky příliš dlouho nepobyl a momentálně je zase úplně někde jinde. A kde, to Vám ale ukážu příště.

Zbytek naší ložnice jste mohli vidět v článku o našem bydlení u Vivi a kdo neviděl, tak může kouknout teď.

I tady už se pár věci změnilo a já se těším, až ty změny nafotím a vy budete hádat jako v obrázcích "Najdi 5 rozdílů"...juch!;)

Tímhle článkem bych chtěla říct hlavně to, že pokud to u Vás doma zatím vypadá spíše jako u nás na první fotce, nezoufejte. Všechno má svůj čas a dobré věci chodí pomalu. Život je příběh a ne jedna návštěva Ikei (i když i takhle se dá žít...) Ale to už nechám na Vás;)

♥