O medu co vůbec není medem aneb jak jsem vařila svůj první pampeliškový med

Letos jsem se rozhodla vůbec poprvé udělat pampeliškový med.

Jak asi víte, pampeliškový med není med. Je to pampeliškový výluh svařený s cukrem. Takže sirup dá se říct. S medem má společný jen vzhled a konzistenci. Někomu označení med vadí, mě to přijde fajn. Zní to líp než sirup a opravdu se dá použít všude tam, kde běžně používáme med.

O pampeliškovém medu se ovšem vedou značné spory. Pampeliška je sama o sobě děsně zdravá a "Smetanka lékařská" se ji neříká pro nic za nic. Z hlaviček se dělá med, její listy se doporučují k přímé konzumaci třeba do salátů a z kořene se taky tvoří nejrůznější, zdraví prospěšná kouzla. Pampeliška, to je zkrátka jedno velké pozitivum a sociální jistota od hlavy až po kořen. Funguje na srdce, cévy i zažívání (to především listy), kořen je čističem jater a med pak pomáhá hlavně na záněty a nachlazení.

Jenže když chcete pampelišku zakonzervovat, potřebujete k tomu cukr. A ten zas tak zdravý není, co si budeme povídat. Zlé jazyky tvrdí, že pampeliškový med je nakonec vlastně jen svařený cukr ovoněný mrtvýma, vyvařenýma pampeliškama a zdravého na něm není zhola nic. Nejde jen o cukr, ale taky o dobu vaření. Po takové teplotě a době vaření (na netu se často doporučuje vařit med i 2,5 hodiny) se údajně jednoduchý cukr mění v cosi velmi zdraví nebezpečného.

Přečetla, jsem na tohle téma docela slušnou sumu článků a diskuzí a řeknu Vám, nejsem o moc chytřejší, než jsem byla. Nebudu Vás zahlcovat fakty a argumenty, proč si pampeliškový med (ne)vyrobit. Rozhodněte se sami.

Já se snažila vývar ani následný sirup příliš nevařit, většinu času udržovat spíše pod bodem varu a zkrátit celé vaření na co možná nejkratší dobu. A myslím, že se povedlo a výsledný med je nejen zdravý bezpečný, ale i zdraví prospěšný. Chutná pravdu pampeliškově, je takový bylinkově voňavý, příjemně nahořklý a prostě z něj mám hrozně léčivý dojem:)

Samotná procházka po louce a trhání pampelišek je navíc skvělý relax. Tak s chutí do něj. Jo a těch 400 pampelišek máte natrháno fakt za chvilku, opravdu. Já je teda nepočítala. Počítám celý den v práci a nejsem blázen abych se počítala ještě s pampeliškama. Od sousedky lesařky jsem věděla, jak takové množství asi vypadá a tak jsem vzala košík a trhala.

Pro představu, 400ks pampeliškových hlaviček je asi jeden plný sáček na rohlíky (takový ten větší, s ušima).

Základní recept najdete všude na netu a víceméně se moc neliší.
 - 400ks hlaviček pampelišek
- 1,5 l vody
- 2 kg cukru
- 1 citrón

Pampelišky hoďte do hrnce, zalijte vodou a zahřejte. Já se je snažila nepřevářet, abych zachovala co nejvíc účinných látek. Prohřívejte tedy pampelišky pod bodem varu asi 15 minut. Pak nechte vychladnout a louhovat do dalšího dne. Ideální je, když ho další den opět zahřejete a necháte zase vychladnout a louhovat. Já louhovala takhle na dvakrát a vývar jsem měla opravdu silný.

Až budete mít po těch 2 dnech hotový výluh, přeceďte květy přes cedník a plátýnko a pořádně vymačkejte všechnu vodu ven. Neplašte až uvidíte tu zeleno-šedou, nevábně vypadající tekutinu, co Vám z toho zbude. Do přeceděného výluhu hoďte cukr a vařte (opět pod bodem varu!). O co je jednodušší recept, o to víc byste si měli dát práci s vařením. Neustále hlídejte teplotu, aby nebyla příliš vysoká a cukr příliš neztmavl a nezhořknul. A celou dobu poctivě míchejte! Asi po 15 minutách začne zelená zakalená tekutina krásně průzračnět, zlátnout a houstnout. Vařte dalších 15 minut do požadovaného zhoustnutí. Hustotu medu si během vaření otestujte nakápnutím na talíř. Pampeliškový med by měl být jen o něco málo řidší než klasický lesní med.

Hotovo! Teď to stačí (ještě horké) nalít do převařených skleniček a obrátit dnem vzhůru. Med bude po zchladnutí krásně hustý. Z jedné várky uděláte přesně takovéhle množství. 

Doba vaření (2x 15 minut výluh a půl hoďka vaření sirupu) mi bohatě stačila a mám pocit, že jsem dosáhla slušně hustého medu, nepřeměnila cukr na zrádného zabijáka a zároveň zachovala značnou léčivou sílu pampelišek. Jeho síla se testovat ovšem teprve bude a to především v zimě. Věřím ale, že se bude hodit po celý rok. Do čaje, na letní limonády, na polití palačinek, do ovesné kaše nebo jen tak, léčivě, na lžičku.

Tak pampeliškám zdar!