Kinotip: Město 44

To jsme si zas jednou s Kubou po sta letech vyrazili do kina. A myslím, že výběr (o který se postaral můj muž) byl povedený. 

Kuba sleduje všechny ty pořady a debaty na Dvojce nebo na Artu v době, kdy já mám už hlubokou půlnoc. Připadám si vždycky ochuzená a kulturně nevzdělaná,když mi povídá, co nového se zase dozvěděl, ale svému biorytmu jaksi poručit neumím. Jsem holt spáč. 90% filmů nedokoukám do konce a dost mě to štve. Proto ode mě ani nečekejte příliš filmových tipů, protože v téhle oblasti jsem neustále pozadu. V kině se ale dá usnout o poznání hůř. Možná proto jsme si od paní u přepážky nechali vnutit klubovou kartu a zařekli se, že do toho kina budeme chodit časteji. Když teda bude na co, což je často problém číslo 2. 

Tentokrát se ovšem zadařilo.

Město 44 je válečný, polský (!) film světového rozměru. Popisuje povstání, které roku 1944 (kdo by neuhod...), proběhlo v nacisty okupované Varšavě.

Co se týče dějepisu, nejsem na tom o moc líp a tak mi některé nesrovnalosti musel opět Kuba po filmu dovysvětlit. Jsme krásný příklad toho, jak je vzdělání v životě  nedůležitým faktorem a vyučený truhlář strčí vysokoškoláka lehce do kapsy...

No zkrátka se mi to moc líbilo. Vizuální efekt filmu byl opravdu působivý. Ocenila jsem i inovaci v podobě zpomalovacích záběrů, netradiční hudby a použití prvků z počítačových her. Sice jsou to přesně ty faktory, které lidé na ČSFD zatracujou a díky kterým se nejspíš film nedostal do červených čísel, ale holt všecko inovátorské si většinou zprvu musí projít trnitou cestou...Já tleskám za tu odvahu.

Oceňuju taky výběr herců a hereček. Sice s klasickým vzhledem Poláka nemají mnoho společného, ale kouká se na ně fakt hezky, to se musí nechat. Když navíc holky oblečete do šatů z 50. let, vykouzlíte jim na hlavách ty krásné retro vlny  a rty přetřete červenou rtěnkou, jsem Vaše.

Ale abych nebyla jen tak povrchní...

I když je děj ve filmu spíše okrajovou záležitostí a hlavní postavy nejsou vykreslené natolik, jak bych si představovala, celý 127 minut jsem se ani na chvíli nenudila.

Možná si říkáte, že já, takový cíťa  tady vychvaluju zrovna takovou řežbu. Ano, bylo celou dobu tak nějak nevolno, chvílema si říkala, proč se na to vlastně dobrovolně koukám a z permanentně fanatického výrazu hlavního hrdiny jsem se málem osypala.  A ještě víc mi vadila představa toho, že podobné zvěrstva se děly jen nějakých 70 let zpět (a vlastně pořád dějí...).  Ale ani to mě neodradilo od toho, abych film doporučila. Dost mi totiž zůstal v hlavě a za ten umělecký zážitek to duševní utrpení stálo.

Myslím, že tenhle film budete buď nesnášet, nebo milovat.

Viděli jste Město 44? Chystáte se na něj, nebo jsem Vás alespoň trochu nalákala?