Poprvé v životě jsem měla zdravotní problém.
Ne, že bych nikdy předtím nebyla nemocná a neměla chřipku nebo angínu. Myslím tím nemoc, která se nedá vypotit za týden v peřinách. Nikdy jsem neležela v nemocnici a nikdy jsem neměla ani nic zlomeného (ťuk). Až teď.
Poprvé v životě jsem potřebovala aby mi někdo opravdu pomohl. Někdo zkušenější, erudovaný. Potřebovala jsem někoho kdo by mi vysvětlil co dělám špatně, co bych měla změnit aby moje tělo nebylo dál ne-mocné.
O to víc jsem byla překvapená a nepřipravená, když jsem se setkala s realitou.
Kde kdo na nemocnice a doktory nadává ale dokud tomu člověk nestojí tváří v tvář, stejně má pořád v duši tu čistou víru dítěte, že pokud se mu cokoliv stane, jsou tu právě ti andělé v bílých pláštích, kteří mu pomůžou.
Jenomže teď už vím, že se nemůžu spoléhat a vkládat svůj život do jiných rukou, protože ty ruce můžou být jakékoliv. A to že v ruce drží diplom z nich ještě nedělá ruce léčivé.
Došlo mi, že pokud nedojde ke krajnímu případu nebo třeba nehodě, musím se zkrátka chovat tak, abych ty cizí ruce nepotřebovala. Nejlépe nikdy.
Protože mi můžou pomoct ale není to vůbec pravidlem. Protože doktoři jsou naučeni ve většině případů jen přelepovat nebo přestřihávat kontrolky. Dají Vám tabletky. Jste jako auto, kterému přelepí svítící kontrolku motoru. Protože jste pro něj jen jedno z mnoha aut a oni nemají čas a asi ani chuť pokaždé klekat na kolena a hrabat se v motoru.
A nálepka drží, dokud nad autem nepřevezme kontrolu jiný servisák nebo dokud se motor nezadře a auto se třeba neopravitelně nezničí.
Nejhorší je, že to samé děláme sobě i my sami. Asi nikoho by nenapadlo při nedostatku benzínu v autě přelepit kontrolku s blikající nádrží a jet si bezstarostně dál. K autu si to nedovolíme ale k sobě ano.
Věřím že, existují i skvělý doktoři. Já na ně tentokrát nenarazila.
Jsem za to vlastně ráda. Jsem zase o kousek víc dospělejší a o kousek míň naivnější.
A tak přebírám plnou odpovědnost za své zdraví.
I za všechny případné nemoci a těžkosti, které si svým neuváženým přístupem k životu můžu způsobit.
Protože lékaře už neberu jako řešení ale spíš jako poslední možnost.
Jen to auto se naučit opravovat nehodlám. Na druhou stranu, to jsem na rozdíl od svého života ochotná vložit do cizích rukou.
Ano, člověk najde pokoru nejen k sobě samému až se zadře motor. Už pár měsíců se v tom nedobrovolně pohybuju, i když bych byla raději, aby tomu tak nebylo. Nemoc hodně vezme, ale taky dá, byť to může znít hloupě. Záleží na úhlu pohledu. To je tzv. nepřenosná informace, kterou si musí každý prožít, aby pochopil. Přeju ti šťastnou cestu!
OdpovědětVymazatPri kontaktu s realitou se clovek kolikrat nestaci divit, ale jsou chvile, kdy musime k doktorovi, protoze na to sami proste nestacime, pak je dobre mit "koule" na to odejit k jinemu odbornikovi, pokud s tim stavajicim nejsme spokojeni ;-) Preji brzke uzdraveni. bára.kára blog
OdpovědětVymazatMilá Ráďo, je mi líto, že Ti svítí/la kontrolka.
OdpovědětVymazatVztah k lékařům mám úplně stejný jako Ty. Před docela krátkou dobou onemocněla mamka. Když jsme jí domu zavolali její lékařku, protože už by k ní sama nedošla, řekla, že na hospitalizaci to není. Za 20 dní mamka umřela :( Byla mladá...
Já měla to štěstí, že jsem zase docela dávno potkala jednu "čarodějku", která mě naučila, jak poslouchat tělo. A od té doby jsem neměla ani tu chřipku. Snad to tak naučím i svoje děti... :)
Lékař je opravdu až to poslední....
Krásný den a brzy se uzdrav :) ! Kat....
Ahoj, krasne jsi to napsala, muzu se pod to podepsat. Snad u vsech "vetsich" veci jsem si pomohla sama. Zmena rezimu, stravy, zivotniho stylu, bylinky...Neuveritelne, ale zabralo to. Docela dobrou zkusenost mam i s cinskou medicinou (nasla jsem cinskeho lekare, ktery ma ale vystudovanou i zapadni medicinu), to bylo poprve, kdy nekdo hledal priciny..At se ti "samoudrzba" dari:) Jen.
OdpovědětVymazatMoc pěkný ale vlastně i dost smutný článek, nicméně ten závěr, jaký jsi z té zkušenosti udělala je skvělý. Je mi líto, že máš zdravotní trable, vono se to už nevyhýbá nikomu v žádným věku. Bohužel já měla zkušenosti tragický než jsem našla někoho kdo mě fakt zachránil. Dva roky jsem se ploužila od čerta k ďáblu, každej akorát přelepoval kontrolky jinýma nálepkama a pak už jen zesilovali účinky nálepek a přitom efekt nula,nikdo se nezamýšlel čím to může být a koukali na mě jak na hypochondra..... páč příčina byla jinde, nakonec jsem musela jet 400 km aby mě operoval někdo, kdo opravdu ví, co dělá a pomůže mi. Pomohl. Od té doby mám hrůzu z doktorů ještě větší, protože nesnáším tu bezmoc, nemohu se sama vyléčit pokud mám vážný problém a prostě musím hledat to zrno dobrého lékaře mezi spoustou plev, není to legrace, nikomu bych nepřála opravdu vážně onemocnět.
OdpovědětVymazatZrovna teď jsme naladěny zase stejně, já fakt nevím jak to děláte tam v lese :-DD, ale mám zdravotní trable nijak závažného rázu (narozdíl od výše popsaného), kdy si člověk řekne, no tak snad to ten zubař zvládne ne - a houbeles komplikace, bolesti a spousta energie v čudu.....
Ale pevně věřím, že budeš v pohodě a že když budeš hledat a mít nároky na lékaře, tak najdeš tu správnou léčbu. Holt ta ztráta iluzí je někdy nutná, ale vystřídá ji moudrost, opatrnost a uvědomnění !-))). Moc se opatruj a držím pěsti ať jsi v pohodě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Mám obdobnou zkušenost. Přes dva roky jsem chodila po doktorech, a když už to vypadalo, že se bez operace neobejdu, tak mi lékař (asi čtvrtý v pořadí) dal 2 měsíce "k dobru" - prý, abych si užila léto. Dostala jsem tehdy zrovna kontakt na léčitelku (vystudovala, myslím, klasickou medicínu, ale pak se dala více na čínskou medicínu a homeopatii) a ta mě za 2 měsíce vyléčila tak, že žádná operace ve finále zapotřebí nebyla. Od té doby používám pouze přírodní přípravky (když už, pokud vůbec). Neříkám, že jsem na doktory úplně zanevřela, ale dokud nebudou opravdu zapotřebí, budu se jim vyhýbat. (Například, když jsem měla dlouhodobě kašel, tak jsem šla k doktorce, jestli mi opravdu něco není, a když řekla, že to je pravděpodobně akorát alergie na něco (a dala mi na to recept), tak jsem recept hodila do koše. Kašel přešel sám asi po dalším týdnu.)
OdpovědětVymazatDržím palce, ať to dopadne dobře!
S. Sororessa
Já jsem zdravá jako řípa, až na pár nachlazení z blbosti, taky nikdy nic ani zlomeného a jen čekám kdy to přijde. Vůbec bych nevěděla co v takové situaci dělat, doktorům vůbec nevěřím, tomu neosobnímu přístupu. Jim je to jedno, mají stovky pacientů a nemají čas řešit příčinu. Nejvíce mi přijde smutné, aby se někdo zajímal doopravdy jsou potřeba peníze a i to je sázka do loterie. Když někdo vysolí své poslední nebo půjčené peníze do nějakého pseudoodborníka, je mi z toho zle. Je třeba prevence než pak řešit toto a hledat mezi tím plevelem. Přeji uzdravení, hlavně ten signál těla nepřejít jen tak mávnutím ruky. Věřím na malé signály před velkou pohromou. :)
OdpovědětVymazatKrásně napsané... Až je mi trochu smutno. Jsem asi pořád dost naivní, ale vždycky si říkám, že ten člověk (a je jedno jestli doktor, mechanik nebo prodavač) je v tu chvíli na daném místě pro mě a že mi prostě pomůže. Ne proto, že musí... Ale proto, že chce... A že ví jak... A pak bývám zklamaná... Kvůli přístupu i kvůli tomu, že mi pomoct neumí. A to je strašná škoda. Proč bychom se měli pořád nechávat klamat... A ve zdraví to platí obzvlášť. Pokud už ani ve zdravotnictví nejsou lidé zodpovědní a nemají žádnou odbornou znalost kam má potom člověk jít? Kdo mu pomůže? No, snad se do podobné situace dlouho nedostanu..
OdpovědětVymazatDěkuju Vám holky. Moje problémy jsou vlastně prkotina v porovnání s problémy jiných. Já to zvládnu ale je mi dost líto lidí, kteří jsou opravdu vážně nemocní a už jim nezbývá nic jiného než spoléhat na ty doktory ... Proto se chovejme všichni tak, ať je potřebujem co nejmíň. Věřím, že nemoc není náhoda a v naprosté většině je můžeme ovlivnit. Tak všem hodně štěstí!
OdpovědětVymazat