Šťastnosti vol.4

1. Vyrostla mi levandule.
Moc nevím, kdy se má taková levandule správně sklízet a tak jsem jí utrhla možná už trochu pozdě. Stačila totiž už částečně opadat a tak není úplně frstclas. Ale je to moje první sklizeň, takže svůj svazeček považuju i tak za úspěch hodný poplácaní po ramenou. Mám z ní fakt radost a voní mi každý večer před spaním na mém nočním stolku...

2. Tohle je vlastně spíš velká nešťastnost, která mě potkala. Ovšem se šťastným koncem.

Šla jsem si po delší době do Albertu pro svoji milovanou Chunky Monkey od Ben&Jerrys. Vlastně tam jezdím přes celé město jen za tím jediným účelem. Jenže tentokrát, kde nic, tu nic. Po krátkém rozhovoru s kolemjdoucím brigádníkem bylo jasno - celou ledničku s Ben Jerrys zmrzkama zrušili! Celkem to chápu, na náš rázovitý kraj je to přeci jen krapet dražší pochoutka. Ale co teď budu dělat? Musela jsem vypadat vážně hrozně nešťastně, jelikož se mi vzápětí začal milý prodavač-brigádník za celou společnost omlouvat :) Tehdy mé smutné oči spočinuli alespoň na kompromisu v podobě vanilkové Haagen a banánků v čokoládě, (okej, nebyl to můj nápad, ale nápad mého geniálního muže, který má v podobných situacích vždycky nějáké elegantní řešení), což mě v danou chvíli vcelku uspokojilo. 

Ale co příště? Co já budu bez té svojí zmrzky dělat? Mám zas zkrátka o důvod víc za ní cestovat...kamkoliv!...Protože vyjma u nás, je k dostání snad všude. Že by se vážně na všem zlém dalo najít něco dobrého?

3. Minule jsem básnila o tom, jak se nám teď dostává pravidelně každou středu báječného domácího tvarohu přímo na náš stůl. Trochu jsem kecala, protože to není každou středu ale čtvrtek. Orientace v čase není mojí silnou stránkou... A hlavně jsem zapomněla na domácí mlíko, které k nám domů chodí od stejné slečny kravičky. Domácí, domácí, nad to zkrátka není...! A musím přiznat že za sebe mám snad ještě o kousek větší radost z nové veselé skleněné lahve, kterou jsem pro tyto účely prostě MU-SE-LA zakoupit, než z jejího samotného obsahu...Ach, ta marnivá ženská duše...

4. Luční kvítí u nás v lese už skoro nikde neroste. Letos bylo vůbec pryč nějak rychle! Proto jsem byla potěšena, když jsem ještě při jedné procházce v lese narazila nečekaně na ostrůvek plný pomněnek.
                                                                               Miluju pomněnky!

5. Po děsně dlouhé době jsem konečně zase začala péct chleba.
Se mnou a s chlebem je to  těžké. Tak ráda bych ho pekla  pravidelně, ale bohužel mi skoro vždycky umře kvásek nebo mi chleba nějakým záhadným způsobem nevykyne a je z něj jen placka dobrá tak pro dědečkovy slepice. Nejsem prostě ten správný opečovávatelský typ, který by kvásek dokázal udržovat při životě. A ono stačí jednou zapomenou, nepřikrmit, a je to v... A chleba z droždí? To u mě není chleba, to je buchta! Pečení chleba z opravdového kvásku je zkrátka děsná alchymie, kterou neustále zkoumám. A když se mi pak takový chleba povede, je to mega šťastnost. A mě se tentokrát povedly dva prvotřídní chlebíky hned napoprvé.
Musím se pochválit. Obzvlášť proto, že od té doby se podobný úspěch neopakoval a já musela už další tři várky vyhazovat ... To mě však neodrazuje od zakládání nového kvásku a absolvování dalších chlebových dobrodružství. Však já na to jednou přijdu! A až budou moje pečící schopnosti ustálené a můj chleba ten nejvypečenější z celého kraje, napíšu o svých pečících peripetiích a pokusech celý článek. Nebo rovnou knihu? :)

6. I když jsou rajčata na balkoně ošklivé a listy mají téměř usušené, přesto se našlo pár odolných odvážlivců, kteří to dotáhli až do (červeného) konce. A jak těch pár prcků chutná! Však to určitě znáte. Ten pocit, kdy zas jednou po roce ochutnáte opravdovou chuť rajčat...Tu chvilkovou slast, než budete opět odkázani na to vodové něco, co se po zbytek roku prodává v obchodě...Jestli takhle nechutná štěstí, tak už nevím...♥

Mějte se krásně a užijte si zbytek prázdnin. Před námi je totiž ještě celých šest dní! No není to báječné?
A léto? To trvá přece ještě dýl!...Nebo ne? Ale jo. Musí!

Pac ♥